‚Stále mě očekávejte‘

„ ‚Proto mě stále očekávejte,‘ je Jehovův výrok.“ (SEFANJÁŠ 3:8)

1. Jak znělo varovné volání proroka Sefanjáše a čím je zajímavé pro lidi, kteří žijí dnes?

„JEHOVŮV velký den je blízko.“ Tak znělo varovné volání proroka Sefanjáše v polovině sedmého století před naším letopočtem. (Sefanjáš 1:14) Během čtyřiceti nebo padesáti let se toto proroctví splnilo: na Jeruzalém a na národy, které pohrdaly Jehovovou svrchovaností tím, že škodily jeho lidu, přišel den vykonání Jehovových rozsudků. Čím je to zajímavé pro lidi, kteří žijí na konci dvacátého století? Žijeme v době, kdy se rychle přibližuje Jehovův konečný „velký den“. Stejně jako v Sefanjášově době i dnes má vyšlehnout Jehovův „hořící hněv“. Tentokrát proti novodobému protějšku Jeruzaléma — proti křesťanstvu — a také proti všem národům, které škodí Jehovovu lidu a pohrdají Boží univerzální svrchovaností. (Sefanjáš 1:4; 2:4, 8, 12, 13; 3:8; 2. Petra 3:12, 13)

Sefanjáš — statečný svědek

2., 3. a) Co víme o Sefanjášovi a co dokazuje, že byl statečným Jehovovým svědkem? b) Jaké skutečnosti nám umožňují určit dobu a místo Sefanjášovy prorocké činnosti?

² O proroku Sefanjášovi, jehož jméno (hebrejsky Cefanjahʹ) znamená „Jehova skryl (uchoval jako poklad)“, toho mnoho nevíme. Sefanjáš však, na rozdíl od jiných proroků, uvedl svůj rodokmen až do čtvrté generace, k „Ezechjášovi“. (Sefanjáš 1:1; srovnej Izajáše 1:1; Jeremjáše 1:1; Ezekiela 1:3.) To je tak neobvyklé, že většina komentátorů ztotožňuje Sefanjášova prapraděda s věrným králem Ezechjášem. Je-li tento závěr správný, pak byl Sefanjáš příslušníkem královského rodu a to by jistě dodalo váhu jeho přísnému odsouzení judských knížat a znamenalo by to, že byl statečným Jehovovým svědkem a prorokem. Jeho důvěrná znalost místopisu Jeruzaléma i toho, co se dělo na královském dvoře, naznačuje, že možná ohlašoval Jehovovy soudy přímo v hlavním městě. (Viz Sefanjáše 1:8–11, Reference Bible, poznámky pod čarou.)

³ Pozoruhodná je i skutečnost, že zatímco Sefanjáš ohlašoval Boží rozsudky proti judským ‚knížatům‘ (šlechticům a kmenovým náčelníkům) a proti ‚královým synům‘, nikdy nekritizoval krále samotného.a (Sefanjáš 1:8; 3:3) To by naznačovalo, že mladý král Josijáš již tehdy projevil určitý kladný postoj k čistému uctívání, ačkoli vzhledem k situaci, kterou Sefanjáš ostře odsoudil, je patrné, že Josijáš ještě nezahájil své náboženské reformy. To vše naznačuje, že Sefanjáš prorokoval v Judě během počátečních let vlády krále Josijáše, který panoval od roku 659 př. n. l. do roku 629 př. n. l. Sefanjášovo energické prorokování nepochybně přispělo k tomu, že si Josijáš ještě zřetelněji uvědomil, že v Judě je rozšířeno modlářství, násilí a mravní zkaženost, a také ho povzbudilo k jeho pozdějšímu tažení proti modlářství. (2. Paralipomenon 34:1–3)

Důvody pro Jehovův hořící hněv

4. Jakými slovy Jehova vyjádřil svůj hněv proti Judě a Jeruzalému?

⁴ Jehova měl pádný důvod k tomu, aby pociťoval hněv proti vůdcům a obyvatelům Judy a jejího hlavního města, Jeruzaléma. Prostřednictvím svého proroka Sefanjáše řekl: „Chci vztáhnout ruku proti Judovi a proti všem obyvatelům Jeruzaléma a chci odříznout z tohoto místa ty, kteří zbývají Baalovi, jméno kněží cizozemských bohů spolu s kněžími, a ty, kteří se na střechách klanějí nebeskému vojsku, a ty, kteří se klanějí a skládají přísahy Jehovovi a skládají přísahy při Malkamovi.“ (Sefanjáš 1:4, 5)

5., 6. a) Jaká byla v Sefanjášově době náboženská situace v Judě? b) Jací byli vedoucí představitelé občanského života a jejich poddaní?

⁵ Juda byla poskvrněna zvrhlými rituály kultu plodnosti, prováděnými jako součást uctívání Baala, dále démonskou astrologií a vzýváním pohanského boha Malkama. Je-li Malkam totožný s Molechem, jak někteří tvrdí, pak k falešným bohoslužbám v Judě patřilo i ohavné obětování dětí. Takové náboženské zvyky byly v Jehovových očích odporné. (1. Královská 11:5, 7; 14:23, 24; 2. Královská 17:16, 17) Ti modláři si zasloužili Boží hněv tím spíše, že stále přísahali v Jehovově jménu. Bůh již takovou náboženskou nečistotu nechtěl snášet. Chystal se pohanské i odpadlické kněze odříznout.

⁶ Zkažení byli i vedoucí představitelé občanského života Judy. Judská knížata byla jako draví, ‚řvoucí lvi‘ a soudci se dali přirovnat k hladovým ‚vlkům‘. (Sefanjáš 3:3) Jejich poddaní byli obviněni, že „plní dům svých pánů násilím a podvodem“. (Sefanjáš 1:9) Bujelo hmotařství. Mnozí lidé této situace využívali k tomu, aby si nahromadili bohatství. (Sefanjáš 1:13)

Pochybnosti o Jehovově dni

7. Jak dlouho před ‚Jehovovým velkým dnem‘ prorokoval Sefanjáš a v jakém duchovním stavu byli mnozí Židé?

⁷ Jak jsme již viděli, katastrofální náboženská situace, která panovala za dnů proroka Sefanjáše, naznačuje, že Sefanjáš svědčil a prorokoval ještě předtím, než král Josijáš zahájil kolem roku 648 př. n. l. své tažení proti modlářství. (2. Paralipomenon 34:4, 5) Je tedy pravděpodobné, že Sefanjáš prorokoval přinejmenším čtyřicet let předtím, než na judské království přišel „Jehovův velký den“. V tomto období mělo mnoho Židů pochybnosti, ‚ustupovali‘ od služby Jehovovi a začali být lhostejní. Sefanjáš mluví o těch, kdo Jehovu „nehledali a nedotazovali se ho“. (Sefanjáš 1:6) Je zřejmé, že v Judě byli jednotlivci, kteří byli neteční a o Boha se nezajímali.

8., 9. a) Proč Jehova hodlal prozkoumat ‚muže, kteří tuhli nad svou sedlinou‘? b) Jak se chtěl Jehova zaměřit na obyvatele Judy a na jejich občanské a náboženské vůdce?

⁸ Jehova oznámil, že ty, kdo se prohlašují za jeho lid, hodlá prozkoumat. Mezi lidmi, kteří tvrdili, že ho uctívají, chtěl vyhledat ty, kdo ve svém srdci pochybovali o jeho schopnosti nebo úmyslu zasáhnout do lidských záležitostí. Řekl: „Stane se v tom čase, že pečlivě prohledám Jeruzalém s lampami, a chci věnovat pozornost mužům, kteří tuhnou nad svou sedlinou a kteří si v srdci říkají: ‚Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné.‘ “ (Sefanjáš 1:12) Výraz ‚muži, kteří tuhnou nad svou sedlinou‘ (vinařský pojem) poukazuje na lidi, kteří se ‚usadili‘ tak, jako se usazuje sedlina na dně sudu, a kteří nechtějí být vyrušováni žádným provoláváním toho, že Bůh brzy zasáhne do lidských záležitostí.

⁹ Jehova se chtěl zaměřit na obyvatele Judy a Jeruzaléma a na jejich kněze, kteří uctívání Jehovy směšovali s pohanstvím. Jehova měl v úmyslu najít ty, kdo se cítili v bezpečí — jakoby pod závojem noci a skryti za hradbami Jeruzaléma — a chystal se, obrazně řečeno, použít jasné lampy, které by pronikly duchovní temnotou, do níž se tito lidé uchýlili. Chtěl je vytrhnout z jejich náboženské netečnosti — nejdříve děsivými poselstvími o rozsudcích a potom vykonáním těchto rozsudků.

„Jehovův velký den je blízko“

10. Jak Sefanjáš vylíčil „Jehovův velký den“?

¹⁰ Jehova Sefanjáše inspiroval, aby prohlásil: „Jehovův velký den je blízko. Je blízko a velice spěchá. Zvuk Jehovova dne je hořký.“ (Sefanjáš 1:14) Pro kněze, knížata i lid, ano, pro každého, kdo odmítal věnovat pozornost varování a vrátit se k čistému uctívání, se blížily vskutku hořké dny. Proroctví pokračuje popisem dne vykonání rozsudku: „Ten den je dnem rozlícení, dnem tísně a mučivé úzkosti, dnem bouře a zpustošení, dnem tmy a temnosti, dnem mraků a husté temnoty, dnem rohu a poplašného signálu proti opevněným městům a proti vysokým nárožním věžím.“ (Sefanjáš 1:15, 16)

11., 12. a) Jaké poselství o rozsudku nad Jeruzalémem bylo oznámeno? b) Mohl Židy zachránit hmotný blahobyt?

¹¹ Ještě má uplynout několik málo desetiletí a babylónská vojska napadnou Judu. Jeruzalém neunikne. Jeho obytné i obchodní čtvrti budou zničeny. „ ‚Toho dne nastane,‘ je Jehovův výrok, ‚zvuk křiku od Rybné brány a kvílení z druhé čtvrti a veliký třeskot z pahorků. Kvílejte, obyvatelé Makteše [část Jeruzaléma], vždyť všichni lidé, kteří jsou obchodníky, byli umlčeni; všichni, kteří odvažují stříbro, byli odříznuti.‘ “ (Sefanjáš 1:10, 11, Reference Bible, poznámka pod čarou)

¹² Mnozí Židé, kteří odmítali uvěřit, že Jehovův den je blízko, se silně angažovali ve výnosném podnikání. Jehova však prostřednictvím svého věrného proroka Sefanjáše předpověděl, že jejich bohatství bude „k plenění a jejich domy budou opuštěným úhorem“. Nebudou pít víno, které vyrobili, a „jejich stříbro ani jejich zlato je nebude moci osvobodit v den Jehovova rozlícení“. (Sefanjáš 1:13, 18)

Soud nad jinými národy

13. Jaké poselství o rozsudku nad Moabem, Ammonem a Asýrií oznámil Sefanjáš?

¹³ Jehova prostřednictvím svého proroka Sefanjáše také vyjádřil svůj hněv nad národy, které škodily jeho lidu. Prohlásil: „ ‚Slyšel jsem pohanu od Moaba a utrhačná slova synů Ammona, jimiž haněli můj lid a stále se vypínali proti jejich území. Proto, jakože jsem živý,‘ je výrok Jehovy vojsk, Boha Izraele, ‚Moab se stane podobným právě Sodomě a synové Ammona podobnými Gomoře, místu, které je vlastnictvím kopřiv, a solné jámě a opuštěnému úhoru až na neurčitý čas . . . A vztáhne ruku k severu a zničí Asýrii. A z Ninive udělá opuštěný úhor, bezvodý kraj podobný pustině.‘ “ (Sefanjáš 2:8, 9, 13)

14. Jaké existují doklady o tom, že se cizí národy ‚vypínaly‘ proti Izraelitům a jejich Bohu, Jehovovi?

¹⁴ Národy Moab a Ammon byly dávní nepřátelé Izraele. (Srovnej Soudce 3:12–14.) Na Moabském kameni, který je uchován v pařížském Louvru, je nápis obsahující chlubivý výrok moabského krále Meši. Ten pyšně uvádí, že dobyl několik izraelských měst s pomocí svého boha Kemoše. (2. Královská 1:1) Jeremjáš, Sefanjášův současník, mluvil o tom, že Ammonité okupovali izraelské území Gad ve jménu svého boha Malkama. (Jeremjáš 49:1) A pokud jde o Asýrii, asi sto let předtím, než prorokoval Sefanjáš, oblehl Samaří král Šalmaneser V. (2. Královská 17:1–6) O něco později na Judu zaútočil král Senacherib, dobyl mnoho judských opevněných měst, a dokonce ohrožoval Jeruzalém. (Izajáš 36:1, 2) Mluvčí asyrského krále se vskutku velmi vypínal proti Jehovovi, když se dožadoval toho, aby se Jeruzalém vzdal. (Izajáš 36:4–20)

15. Jak se Jehova chystal pokořit bohy národů, které se vypínaly proti jeho lidu?

¹⁵ V 83. žalmu je zmínka o několika národech, včetně Moaba, Ammona a Asýrie, které se vypínaly proti Izraeli a chlubivě říkaly: „Pojďte a zahlaďme je, aby nebyli národem, aby se na jméno Izraele už nevzpomínalo.“ (Žalm 83:4) Prorok Sefanjáš statečně oznamoval, že všechny tyto domýšlivé národy i se svými bohy budou pokořeny Jehovovými vojsky. „To budou mít místo své pýchy, protože pohaněli lid Jehovy vojsk a stále se vypínali proti němu. Jehova v nich bude vzbuzovat bázeň; jistě totiž nechá vychrtnout všechny bohy země a lidé se mu budou klanět, každý ze svého místa, všechny ostrovy národů.“ (Sefanjáš 2:10, 11)

‚Stále mě očekávejte‘

16. a) Pro koho byl blížící se Jehovův den zdrojem radosti a proč? b) Jaké burcující volání bylo určeno tomuto věrnému ostatku?

¹⁶ Zatímco mezi vedoucími představiteli národa a mnoha obyvateli Judy a Jeruzaléma zavládla duchovní lhostejnost, skepse, modlářství, zkaženost a hmotařství, někteří věrní Židé patrně naslouchali Sefanjášovým varovným proroctvím. Byli sklíčeni odpornými zvyklostmi judských knížat, soudců a kněží. Sefanjášova prohlášení byla pro tyto věrné Židy zdrojem útěchy. Blížící se Jehovův den pro ně nebyl důvodem k úzkosti, ale zdrojem radosti, protože měl s těmi nechutnými zvyklostmi skoncovat. Tento věrný ostatek uposlechl Jehovovo burcující volání: „ ‚Proto mě stále očekávejte,‘ je Jehovův výrok, ‚do dne, kdy vstanu k lupu, neboť mým soudcovským rozhodnutím je shromáždit národy, abych sesbíral království, abych na ně vylil své otevřené odsouzení, všechen svůj hořící hněv.‘ “ (Sefanjáš 3:8)

17. Kdy a jak se Sefanjášova poselství o soudu začala plnit na národech?

¹⁷ Ti, kdo uposlechli toto varování, nebyli zaskočeni. Mnozí z nich se dožili splnění Sefanjášova proroctví. V roce 632 př. n. l. bylo Ninive dobyto a zničeno koalicí Babylóňanů a Médů a hordami ze severu — pravděpodobně Skytů. Historik Will Durant uvádí: „Severní opevnění bylo podivuhodně snadno a rychle dobyto vojskem Babylóňanů pod vedením Nabopalassara, které bylo spojeno s vojskem Médů pod vedením Kyaxara a hordou Skytů z Kavkazu . . . Jediným úderem zmizela Asýrie z dějin.“ Přesně tak, jak to Sefanjáš prorokoval. (Sefanjáš 2:13–15)

18. a) Jak byl na Jeruzalému vykonán Boží rozsudek a proč? b) Jak se splnilo Sefanjášovo proroctví o Moabu a Ammonu?

¹⁸ Mnozí Židé, kteří čekali na Jehovu, spatřili na vlastní oči, jak Bůh vykonal nad Judou a Jeruzalémem rozsudek. Sefanjáš o Jeruzalému prorokoval: „Běda tomu, které se bouří a znečišťuje se, utlačujícímu městu! Nenaslouchalo hlasu; nepřijalo kázeň. V Jehovu nedůvěřovalo. Nepřiblížilo se ke svému Bohu.“ (Sefanjáš 3:1, 2) Kvůli své nevěrnosti byl Jeruzalém dvakrát obléhán Babylóňany, a nakonec, v roce 607 př. n. l., byl dobyt a zničen. (2. Paralipomenon 36:5, 6, 11–21) A pokud jde o Moaba a Ammona, židovský dějepisec Josephus říká, že v pátém roce po pádu Jeruzaléma vedli Babylóňané válku s těmito národy a porazili je. Národy Moab a Ammon nakonec zanikly — přesně jak to bylo prorokováno.

19., 20. a) Jak Jehova odměnil ty, kdo na něj stále čekali? b) Proč se nás tyto události týkají a o čem bude pojednávat následující článek?

¹⁹ Splnění těchto i dalších podrobností Sefanjášova proroctví bylo pro ty, kdo čekali na Jehovu — Židy i Nežidy —, zážitkem, jímž byla upevněna jejich víra. Mezi lidmi, kteří přežili zničení Judy a Jeruzaléma, byli Jeremjáš, Etiop Ebed-Melech a dům Rechabity Jehonadaba. (Jeremjáš 35:18, 19; 39:11, 12, 16–18) Věrní Židé ve vyhnanství a jejich potomci, kteří nadále čekali na Jehovu, byli mezi šťastným ostatkem, jenž byl v roce 537 př. n. l. vysvobozen z Babylóna a vrátil se do Judy, aby tam znovu zavedl čisté uctívání. (Ezra 2:1; Sefanjáš 3:14, 15, 20)

²⁰ Co to vše znamená pro nás dnes? To, co se dělo v Sefanjášových dnech, se v mnoha směrech podobá ohavnostem, které se dnes dějí v křesťanstvu. A různé postoje tehdejších Židů se podobají postojům, s nimiž se setkáváme dnes — někdy i mezi Jehovovým lidem. O tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Pro zopakování

◻ Jaká byla náboženská situace v Judě v Sefanjášově době?

◻ Jací byli vedoucí představitelé občanského života a jaký postoj měli mnozí lidé?

◻ Jak se národy vypínaly proti Jehovovu lidu?

◻ Jak Sefanjáš varoval Judu a některé další národy?

◻ Jak byli odměněni ti, kdo Jehovu stále očekávali?

[Obrázek na straně 9]

Moabský kámen potvrzuje, že moabský král Meša mluvil urážlivě proti starověkému Izraeli

[Podpisek]

Moabský kámen: Musée du Louvre, Paris

[Obrázek na straně 10]

Tato klínopisná tabulka z Babylónské kroniky podává zprávu o tom, že koalice vojsk zničila Ninive — a potvrzuje tak Sefanjášovo proroctví

[Podpisek]

Klínopisná tabulka: S laskavým svolením The British Museum