JEHOVŮV DEN

Zvláštní časové období — ne 24 hodin —, kdy Jehova aktivně vystoupí proti svým nepřátelům a ve prospěch svých ctitelů. Během tohoto „dne“ je vykonán božský rozsudek nad ničemnými a Jehova vítězí nad svými protivníky. Je to také čas záchrany a osvobození pro spravedlivé, den, kdy je sám Jehova vysoce vyvýšen jako Nejvýše postavený. Jehovův velký den je tedy ze dvou důvodů jedinečný a výjimečný.

Tento den je v Písmu podrobně popsán jako čas bitvy, velký a bázeň vzbuzující den tmy a hořícího hněvu, den rozlícení, tísně, mučivé úzkosti, zpustošení a neklidu. „Co tedy bude Jehovův den pro vás znamenat?“ ptal se Bůh vzpurného Izraele ústy svého proroka Amose. A řekl: „Bude to tma, a žádné světlo, právě jako když muž prchá před lvem a skutečně ho potká medvěd; a jako kdyby vešel do domu, opřel se rukou o zeď a uštkl ho had.“ (Am 5:18–20) Izajášovi bylo řečeno: „Pohleď, přichází Jehovův den, krutý rozlícením i hořícím hněvem.“ (Iz 13:9) „Ten den je dnem rozlícení, dnem tísně a mučivé úzkosti, dnem bouře a zpustošení, dnem tmy a temnosti, dnem mraků a husté temnoty.“ (Sef 1:15) V takové době těžkostí jsou peníze pro člověka naprosto bezcenné. „Své stříbro, to vyházejí do ulic . . . Ani jejich stříbro, ani jejich zlato je nebudou schopny osvobodit v den Jehovova rozlícení.“ (Ez 7:19; Sef 1:18)

Proroci, kteří opakovaně varovali před blízkostí Jehovova dne, s ním spojovali pocit naléhavosti. „Jehovův velký den je blízko. Je blízko a velice spěchá.“ (Sef 1:14) „Běda pro ten den; protože Jehovův den je blízko.“ „Ať se všichni obyvatelé země znepokojí; neboť Jehovův den přichází, vždyť je blízko!“ (Joe 1:15; 2:1, 2)

Období ničivého soudu. Z určitých rysů proroctví a vzhledem k následným událostem se zdá, že výraz „Jehovův den“ se alespoň v malém vztahuje na různá období ničivých soudů, ke kterým před dávnou dobou docházelo působením Nejvyššího. Například Izajáš viděl ve vidění, co postihne nevěrnou Judu a nevěrný Jeruzalém v „den, který patří Jehovovi vojsk“, který přichází „na každého samolibého a povýšeného“ mezi nimi. (Iz 2:11–17) Ezekiel se obracel k nevěrným izraelským prorokům s výstrahou, aby nijak nepřisluhovali při opevňování měst za tím účelem, aby se Izrael „v Jehovově dnu postavil do bitvy“. (Ez 13:5) Ústy svého proroka Sefanjáše Jehova předpověděl, jak hodlá vztáhnout ruku proti Judovi a Jeruzalému a věnovat jim zvláštní pozornost, takže ani knížata, ani královi synové neuniknou. (Sef 1:4–8) Jak ukazují skutečnosti, na obyvatele Jeruzaléma přišel „Jehovův den“ v roce 607 př. n. l.

Když Judu a Jeruzalém postihla tísnivá doba soužení, sousední národy, například Edom, projevovaly Jehovovi a jeho lidu nenávist, a to přimělo proroka Obadjáše (verše 1, 15), aby proti nim prorokoval: „Vždyť Jehovův den proti všem národům je blízko. Tak, jak jsi činil, bude učiněno tobě.“ „Jehovův den“ a veškeré s ním spojené ohnivé zničení podobně postihly Babylón a Egypt — přesně, jak to bylo předpověděno. (Iz 13:1, 6; Jer 46:1, 2, 10)

Později byl prostřednictvím proroka Malachiáše předpověděn příchod dalšího „velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“ a o tomto dni bylo řečeno, že ho předejde příchod „proroka Elijáše“. (Mal 4:5, 6) Elijáš žil asi 500 let před tím, než bylo toto proroctví proneseno, ale Ježíš v prvním století n. l. ukázal, že předpověděným protějškem Elijáše je Jan Křtitel. (Mt 11:12–14; Mr 9:11–13) V té době byl tedy „Jehovův den“ velmi blízko. Petr vysvětlil, že tím, co se událo o Letnicích roku 33 n. l., se splnilo Joelovo proroctví (Joe 2:28–32) o vylití Božího ducha a o tom, že se to má stát, než přijde „Jehovův velký a skvělý den“. (Sk 2:16–21) Tento „Jehovův den“ přišel v roce 70 n. l., kdy Jehova splnil své Slovo a způsobil, aby římská vojska vykonala jeho rozsudek nad národem, který zavrhl Božího Syna a vzdorovitě křičel: „Nemáme krále, pouze césara.“ (Jan 19:15; Da 9:24–27)

Písmo se však zmiňuje ještě o dalším „Jehovově dnu“, který má přijít. Po návratu Židů do Jeruzaléma z vyhnanství v Babylóně přiměl Jehova svého proroka Zecharjáše (14:1–3), aby předpověděl „den, který patří Jehovovi“, kdy Jehova shromáždí nejen jeden národ, ale „všechny národy proti Jeruzalému“. Při vyvrcholení toho dne „Jehova jistě vyjde a bude válčit proti těm národům“ a skoncuje s nimi. Apoštol Pavel pod inspirací spojil příchod „Jehovova dne“ s přítomností Krista. (2Te 2:1, 2) A Petr o tom dnu mluvil ve spojitosti s vytvořením ‚nových nebes a nové země, v nichž bude přebývat spravedlnost‘. (2Pe 3:10–13)

Každého by mělo zajímat, kde během Jehovova dne najde ochranu a bezpečí. Na otázku: „Kdo jej může přestát?“, Joel odpovídá: „Jehova bude útočištěm pro svůj lid.“ (Joe 2:11; 3:16) Pozvání je milosrdně adresováno všem lidem, ale je málo těch, kteří toto záchranné opatření využívají a řídí se Sefanjášovou radou: „Než ustanovení něco zrodí, než den pomine právě jako plevy, než na vás přijde Jehovův hořící hněv, než na vás přijde den Jehovova hněvu, hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste prováděli Jeho vlastní soudcovské rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ (Sef 2:2, 3)