Poučení z Písma: Sefanjáš 1:1–3:20
Hledejte Jehovu a horlivě mu služte
ASI 50 let před tím, než Babylóňané zpustošili odpadlou Judu, prohlásil Jehova prostřednictvím svého proroka Sefanjáše: „Zcela jistě skoncuji se vším na povrchu zemské půdy.“ (1:1, 2) Bůh však také ukázal svému lidu cestu do bezpečí. (2:3; 3:9) Z tohoto hlediska obsahuje kniha Sefanjáš cenné poučení pro všechny, kteří čekají na bitvu „velikého dne Boha, Všemohoucího“. — Zjev. 16:14.
Jehovův den je blízko
Jehovův den je tak blízko, proto každý, kdo se odtahoval od Boha, by se měl k němu rychle vrátit. K těm, s nimiž Bůh „skoncuje“, patří lidé, „kteří se stahují od následování Jehovy“. Odvrátili se a již se nezajímají o Boží vůli. Jsou ve velice nebezpečné situaci. Měli by to ihned napravit. — Sef. 1:3–11.
Hmotné bohatství nemůže v Jehovovu dni poskytnout bezpečí. Někteří tvrdí, že slouží Jehovovi, ale zaměstnávají se hmotnými zájmy a zaujímají pohodlný postoj. To je ovšem sebeklam. Jejich hmotné bohatství pro ně nebude bezpečím v „ten den“. — Sef. 1:12–18.
Záchrana je možná
Pro ukrytí v Jehovově dni je nezbytně nutné víc než povrchní poznání Písma. „Mírní“, kteří „prováděli jeho soudcovská rozhodnutí“, dostávají radu, aby ‚hledali Jehovu, hledali spravedlnost, hledali mírnost‘. Pouze ten, „kdo vytrvá až do konce“, bude zachráněn. — Sef. 2:1–3; Mat. 24:13.
Národy, které utlačují dnešní Jehovův lid, utrpí zničení. Prožijí totéž co Moáb, Amon, Asýrie a jiné národy kolem Judy. Zničení čeká i na Velký Babylón. (Zjev. 18:4–8) To nás velice povzbuzuje, abychom spěchali s ohlašováním Božího rozsudku. — Sef. 2:4–15.
Obnovený lid
Jehova nyní připravuje svůj lid na přežití. Opustil jsi babylónské názory a začal mluvit „čistým jazykem“ vzácné biblické pravdy? ‚Vzýváš Jehovovo jméno‘ tak, že ses mu oddal? ‚Přinášíš dar‘, což je „ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“? Abys přežil, musíš sloužit „rameno vedle ramena“ s Jehovovým oddaným lidem. — Sef. 3:1–10; Řím. 10:13–15; Hebr. 13:15.
Abychom se zachránili, musíme hledat Jehovu a vyvyšovat jeho svaté jméno. Domýšlivost, nespravedlnost a lži nepatří mezi Jehovův lid. (Ef. 4:25–32) Jen „pokorní a ponížení“ budou zachráněni, až Jehova posvětí své jméno. — Sef. 3:11–20.
Poučení z Písma: Ageus 1:1–2:23
KNIHA Ageus nás přivádí do roku 5200 př. n. l., do sedmnáctého roku poté, co se židovský ostatek vrátil do Jeruzaléma, aby znovu vystavěl Jehovův chrám. (Ag. 1:1) Byla to doba, kdy všichni měli zaměřit své srdce na Boží dílo. Přesto Jehova zjistil, že je nutné, aby poslal proroka Agea, který by připomněl Božímu lidu jeho závazek. Nacházíme v tom i my poučení pro sebe?
Klást Jehovovo dílo na první místo
Nikdy neklaďte hmotné zájmy před duchovní povinnosti. Židé, kteří se vrátili do své vlasti, měli důvod ke znepokojení, protože byli hospodářsky nejistí, měli nepřátelské sousedy, a podobně. Vzhledem ke svým skvělým životním podmínkám však neměli žádný důvod k nedbalosti. Teprve potom, když byli vyburcováni Ageem, začali pracovat na chrámu. Podobně i dnes musíme „zaměřit své srdce na své cesty“ a ujišťovat se, že podporujeme Boží dílo co nejplněji. — Ag. 1:2–15.
Jehova žehná úsilí těch, kteří horlivě konají jeho dílo. Bůh žehnal dílu Zerubabela a jiných Židů, když dokončovali chrám, a sláva tohoto chrámu předčila slávu dřívějšího Božího domu. „Velký zástup“ dnes reaguje na poselství o království, a tak „žádoucí věci všech národů“ přicházejí k Jehovovu duchovnímu chrámu a Jehova „naplňuje svůj dům slávou“. — Ag. 2:1–9, Zjev. 7:9.
Horlivá služba je nezbytná
Naše uctívání má hodnotu jen tehdy, jestliže jsme čistí, máme čisté pohnutky a sloužíme Jehovovi s úplným srdcem. Židé se znečistili tím, že zanedbávali Boží dům, ale jakmile začali pracovat na chrámu, Jehova jim žehnal. Jestliže se tedy těšíme z Jehovova požehnání, musíme odstranit všechno zbytečné a zaměřit své srdce na Boží dílo. (Srovnej 4. Mojžíšovu 19:11–13.) Zatímco čekáme, až Bůh zakymácí nebesy a zemí a rozvrátí království, následujme protiobrazného Zerubabela, Ježíše Krista, a horlivě se podílejme na Jehovově díle. — Ag. 2:10–23
[Rámeček na straně 30]
ZKOUMANÉ BIBLICKÉ TEXTY
○ Sef. 1:5 — Malkam je možná totéž co Milkom, Molech, nebo Moloch, hlavní falešný bůh Ammonitů. (1. Král. 11:5, 7) K uctívání Molecha patřilo ohavné obětování dětí, které bylo odsouzeno Zákonem — 3. Mojž. 20:2–5, Sk. 7:42, 43.
○ Sef. 2:14 — Podle předpovědi byly ve zpustošeném Ninive pokáceny sloupy i jejich hlavice a staly se místy pro ptáky a zvířata. Ptáci podobně jako vítr „zpívali“ v opuštěných oknech. Vchody i vnitřní místnosti paláce byly zpustošeny.
○ Sef. 3:9 — Lidská řeč běžně nezaručuje jednotu, jak je to vidět z válek, jež mezi sebou vedou lidé jednoho jazyka. „Čistý jazyk“ je biblická pravda, „vzor zdravých slov“. (2. Tim. 1:13) Překonává pýchu, oslavuje Boha a sjednocuje všechny, kteří jí mluví.
○ Ag. 1:6 — Židé zanedbávali Jehovův chrám, a proto neměli Boží požehnání. Sice mnoho zasévali, ale sklízeli málo obilí, a tak měli nedostatek jídla a pití pro uspokojení svých potřeb. Množství a kvalita jejich oblečení nepostačovaly na zahřátí a mzda, kterou vydělávali, jim připadala, jako by dávali peníze do váčku na peníze plného děr. Nikdy nezanedbávejme božské zájmy tak jako Židé. — Přísl. 10:22; Neh. 10:39.
○ Ag. 2:9 — „Dřívější“ chrám, který vystavěl Šalomoun, stál 420 let, „pozdější dům“ byl používán 584 let (515 př. n. l. až 70 n. l.) Druhý chrám tedy sloužil déle. Shromažďovalo se v něm více ctitelů, například o letnicích v roce 33 n. l. se v něm sešli Židé i proselyté i z jiných oblastí než z Judeje. Kromě toho v tomto „pozdějším domě“ vyučoval Mesiáš, Ježíš Kristus. Tyto činitele mu dodávají větší náboženskou slávu.