STOJAN NA LAMPU, SVÍCEN

Podstavec pod lampu nebo držák lampy na olej. Bible se sice zmiňuje o stojanech na lampu a svícnech používaných v obytných domech a jiných budovách (2Kr 4:10; Da 5:5; Lk 8:16; 11:33), ale důraz klade zejména na svícny používané v souvislosti s pravým uctíváním.

Ve svatostánku. Jehova dal ve vidění Mojžíšovi pokyn, aby zhotovil pro svatostánek svícen (heb. menó·rah; řec. ly·chniʹa) ‚z ryzího zlata, tepanou práci‘. Svícen měl i s lampami a náčiním vážit jeden talent. (2Mo 25:31, 39, 40; 37:17, 24; 4Mo 8:4; Heb 9:2) To odpovídá asi 34 kg; hodnota svícnu by dnes byla 385 350 dolarů.

Tvar. Toto svítidlo pro „Svaté místo“, první oddělení svatostánku (Heb 9:2), mělo dřík, z něhož proti sobě vystupovalo šest ramen. Tato ramena byla směrem nahoru zahnuta. Dřík byl zdoben čtyřmi plastickými kalíšky vymodelovanými do tvaru mandloňových květů, a také knoflíky a květy, které se střídaly. Neví se jistě, o jaký druh květiny se v případě těchto květů jednalo; použité hebrejské slovo může znamenat jakoukoli květinu. Každé rameno mělo tři kalíšky a také knoflíky a květy, které se střídaly. Z popisu by se mohlo zdát, že knoflíky na dříku byly v místě, kde se ke dříku připojovala ramena. Na vrcholku dříku a na konci každého ramene hořely lampy naplněné čistým vytlučeným olivovým olejem. K příslušenství svícnu patřila zhasínadla, nádoby na oheň a nádoby na olej. (2Mo 25:31–38; 37:18–23; 3Mo 24:2; 4Mo 4:9)

Svícen byl zhotoven pod dohledem Becalela z kmene Juda a Oholiaba z kmene Dan. (2Mo 31:1–11; 35:30–35) Tito muži byli nepochybně dobrými řemeslníky a je pravděpodobné, že se svému řemeslu naučili jako otroci v Egyptě. Jehova na ně nyní ale vložil svého ducha, takže práce mohla být vykonána dokonale, přesně podle vzoru, který Bůh zjevil a popsal Mojžíšovi. (2Mo 25:9, 40; 39:43; 40:16)

Použití. „Ve stanu setkání umístil [Mojžíš] svícen před stolem, na straně svatostánku k jihu.“ Je zřejmé, že svícen stál rovnoběžně s již. stranou stanu (byla to strana vlevo od vchodu) naproti stolu na chléb vystavení. Světlo svítilo na „plochu před svícnem“, a tak osvětlovalo Svaté místo, kde byl také zlatý oltář pro kadidlo. (2Mo 40:22–26; 4Mo 8:2, 3)

Když Mojžíš 1. nisanu roku 1512 př. n. l. dokončil stavbu svatostánku, dodržel Jehovovy pokyny týkající se rozsvěcení lamp. (2Mo 40:1, 2, 4, 25) Později lampy rozsvěcel Áron (4Mo 8:3) a on (a každý budoucí velekněz) potom upravoval svícen „před Jehovou neustále . . . od večera do rána“. (3Mo 24:3, 4) Když Áron „ráno co ráno“ upravoval lampy a když je „mezi dvěma večery“ rozsvěcel, také nechal na zlatém oltáři dýmat kadidlo. (2Mo 30:1, 7, 8)

Svícen a další náčiní svatostánku přepravovala během putování pustinou rodina Kehatovců z kmene Levi. Nejdříve však kněží museli všechny předměty přikrýt, protože, jak Jehova varoval, nikdo, kdo není kněz, ‚nevstoupí, aby neviděl svaté věci ani na nejkratší okamžik času, a aby tak nemusel zemřít‘. Svícen a jeho příslušenství se pokryly modrou látkou, potom se všechno zabalilo do pokrývky z tuleních kůží a dalo na tyč, aby se to mohlo přenášet. (4Mo 4:4, 9, 10, 15, 19, 20)

Ve zprávě o tom, jak král David přepravoval truhlu smlouvy na horu Sion, není o svícnu zmínka. Je zřejmé, že zůstával ve svatostánku, který byl stavěn na různých místech.

V chrámech. David dal Šalomounovi architektonické plány chrámu, které dostal pod inspirací. Součástí těchto plánů byly i pokyny pro zhotovení zlatých a stříbrných svícnů. (1Pa 28:11, 12, 15, 19) Ve Svaté chrámu bylo 10 zlatých svícnů, které byly rozmístěny tak, že jich bylo „pět vpravo a pět vlevo“ neboli — z pohledu člověka, který se díval směrem na východ — pět na již. straně a pět na sev. straně. (1Kr 7:48, 49; 2Pa 4:20) Všech deset svícnů bylo „podle stejného plánu“. (2Pa 4:7) Je možné, že byly mnohem větší než svícen ve svatostánku, úměrně k větším rozměrům chrámu a jeho vybavení, například ‚litého moře‘. (2Pa 3:3, 4; 1Kr 7:23–26) Stříbrné svícny byly nepochybně používány na nádvořích a v ostatních místnostech, tedy ne ve Svaté a v Nejsvětější, protože zařízení těchto dvou místností bylo ze zlata. Lampy zlatých svícnů v chrámu, stejně jako ve svatostánku, byly neustále rozsvěceny „večer co večer“. (2Pa 13:11)

Když chrám v roce 607 př. n. l. zničili Babylóňané, byly svícny mezi zlatými a stříbrnými předměty, které Babylóňané odnesli z Jehovova domu. (Jer 52:19)

Chrám přestavěný Zerubbabelem. O svícnech v chrámu, který přestavěl Zerubbabel, Písmo žádné informace neposkytuje. Ale Josephus uvádí, že Antiochos (Epifanés) „chrám vyloupil a odnesl z něj . . . zlaté svícny“. (Židovské starožitnosti, XII, 250 [v, 4]) Apokryfní kniha Makabejská se zmiňuje o tom, že odnesl „svícen“, a proto bylo zapotřebí zhotovit svícen nový. (1. Makabejská 1:21–23; 4:49, 50, ČEP)

Chrám, který byl přestavěn Herodem. To, že chrám přestavěný Herodem byl skutečně skvostný, poskytuje základ pro domněnku, že i v tomto chrámu musely být svícny, které byly podobně krásné a nákladné jako svícny v Šalomounově chrámu. Písmo se o nich však nezmiňuje. O existenci takového svícnu ale svědčí jednak to, že o něm píše Josephus, a jednak to, že je vyobrazen na basreliéfu na vnitřní klenbě vítězného Titova oblouku v Římě. Na tomto oblouku jsou vyobrazeny některé předměty, které Římané odnesli z Jeruzaléma, když ho v roce 70 n. l. zničili. Josephus tvrdil, že byl očitým svědkem triumfálního průvodu císaře Vespasiana a jeho syna Tita. Píše o průvodu, který nesl „svícen stejným způsobem ze zlata zhotovený. Jeho vypracování se však lišilo od našeho obvyklého způsobu. Jeho střed tvořil sloup vztyčený na základně a od něho vybíhala do stran štíhlá ramena rozložená takřka na způsob trojzubce a každé z nich mělo na konci přikovánu svítilnu. Bylo jich sedm.“ (Válka židovská, VII, 148, 149)

Nikdo dnes nemůže s určitostí říci, zda svícen vyobrazený na Titově oblouku vypadá přesně tak jako původní svícen z chrámu v Jeruzalémě. Názory se různí, zejména pokud jde o tvar podstavce, který tvoří dvě paralelní polygonální podložky, z nichž ta menší leží na té větší. Někteří znalci jsou toho názoru, že římské vyobrazení na oblouku je přesné, ale že samotný Herodes, v rámci tzv. „pozápadničení“, aby se zavděčil Římanům, změnil tradiční židovský trojúhelníkový tvar podstavce neboli trojnožku. Jiní učenci s tímto názorem nesouhlasí. Ukazují, že na podstavci jsou na ozdobných deskách vyobrazeni orli a mořské obludy, což by bylo zjevné porušení druhého přikázání.

Někteří znalci usuzují, že původní chrámový svícen stál na třech nožkách, a tento názor opírají o četná vyobrazení svícnu nalezená v různých částech Evropy a Středního východu. Tato vyobrazení pocházejí ze 3. až 6. století a je na nich vidět podstavec ve tvaru trojnožky; některé podstavce mají zakončení v podobě zvířecích noh. Nejstarší vyobrazení svícnu je na mincích Antigona II., který vládl v letech 40–37 př. n. l. Mince se sice nedochovaly úplně nepoškozené, ale u jedné z nich se zdá, že podstavec tvořila destička s nožkami. V roce 1969 bylo nalezeno vyobrazení chrámového svícnu vyryté do omítky jednoho domu, který byl objeven v jeruzalémském starém městě. Na schematické kresbě je vidět sedm ramen a trojúhelníkový podstavec; všechno je zdobeno knoflíky, které jsou odděleny dvěma rovnoběžnými linkami. V Jasonově hrobce, která byla objevena v Jeruzalémě v roce 1956 a která pochází z počátku prvního století př. n. l., našli archeologové kresby sedmiramenného svícnu vyškrábané do omítky. Zdá se, že spodní části jsou zasunuté do nějaké schránky nebo nějakého podstavce.

A tak na základě těchto archeologických nálezů mají někteří znalci námitky proti tvaru podstavce, který má svícen vyobrazený na Titově oblouku, a mimo jiné podotýkají, že řezby jsou představou nějakého římského umělce, který byl ovlivněn židovskými kresbami, jež znal z jiných pramenů.

Obrazné použití. Prorok Zecharjáš spatřil ve vidění neobvyklý zlatý svícen. Podobně jako svícen zhotovený pro svatostánek měl i tento svícen sedm lamp; ty však měly sedm trubic. Učenci tato slova chápou tak, že ke každé ze sedmi lamp vedla trubice. Na vrcholu svícnu byla také umístěna miska. Je zřejmé, že do lamp byl trubicemi, jež do nich vedly, nepřetržitě přiváděn olej. Olej nepochybně pocházel ze dvou olivovníků, které prorok viděl vedle svícnu. (Ze 4:2, 3, 12)

Prostřednictvím oslaveného Ježíše Krista dal Jehova Bůh apoštolu Janovi vidění, ve kterém Jan spatřil „sedm zlatých svícnů a uprostřed svícnů někoho podobného synu člověka“. Tato osoba, jejíž popis odhaluje, že se jedná o Ježíše Krista, Janovi vysvětlila, že svícny znamenají sedm sborů. (Zj 1:1, 12, 13, 20) Tyto svícny se pravděpodobně podobaly svícnu, který svítil ve svatostánku, aby tam mohli kněží vykonávat své povinnosti. Použití svícnů ke znázornění sborů je v souladu se slovy, která Ježíš řekl těm, kdo jsou zasvěcenými Božími služebníky: „Jste světlo světa.“ (Mt 5:14) Ježíš je Ten, „který se prochází uprostřed sedmi zlatých svícnů“, a tudíž dohlíží na všechno, co jakožto nositelé světla dělají. (Zj 2:1)

Když Kristus dával rady sboru v Efezu, varoval tamní křesťany, že odstraní svícen z jeho místa, pokud nebudou činit pokání. To mělo nepochybně znamenat, že už je nebude používat, aby v tom území šířili světlo pravdy, ale že jejich světlo zhasne. (Zj 2:1–5; srovnej Mt 6:22, 23.)

Poslední zmínka o svícnech, která je v Bibli, se do určité míry podobá Zecharjášovu vidění. O ‚dvou svědcích‘, kteří měli prorokovat v pytlovině, je řečeno, že jsou znázorněni „dvěma olivovníky a dvěma svícny“. (Zj 11:3, 4)

[Vyobrazení na straně 773]

Chrámový svícen v židovských vyobrazeních (na jednom sloupu, vpravo; na podlaze v jedné synagóze, nahoře) má podstavec, jehož tvar je velmi odlišný od podstavce vyobrazeného na Titově oblouku