Biblická kniha číslo 39 — Malachiáš
Pisatel: Malachiáš
Místo psaní: Jeruzalém
Psaní dokončeno: po 443 př. n. l.
1. Co svědčí o Malachiášově horlivosti pro Jehovu?
KDO byl Malachiáš? Neexistuje žádný záznam o jeho předcích ani o událostech jeho života. Z celkového tónu jeho proroctví je však jasně patrné, že byl ve své oddanosti Jehovovi Bohu nanejvýš horlivý, vyvyšoval jeho jméno a čisté uctívání a pociťoval silné rozhořčení vůči těm, kteří tvrdí, že slouží Bohu, ale přitom slouží pouze sami sobě. Ve čtyřech kapitolách jeho proroctví je 48krát uvedeno Jehovovo jméno.
2. Co snad znamená Malachiášovo jméno a kdy zřejmě žil?
2 Jeho jméno v hebrejštině je Malachi, což snad znamená „můj posel“. Hebrejská písma, Septuaginta a chronologický pořádek knih — všechny zařazují Malachiáše jako posledního ze dvanácti takzvaných malých proroků. Podle tradice Velké synagógy žil po prorocích Ageovi a Zecharjášovi a byl současníkem Nehemjáše.
3. Co ukazuje, že proroctví bylo napsáno po roce 443 př. n. l.?
3 Kdy bylo proroctví napsáno? Bylo to za správy místodržitele, což spadá do doby obnovy Jeruzaléma po sedmdesátiletém zpustošení Judy. (Mal. 1:8) Ale za kterého místodržitele? Mluví se o chrámové službě, ale není zmínka o stavbě chrámu, a tak to muselo být až po době místodržitele Zerubabela, za jehož správy byl chrám dokončen. V Písmu je zmínka jen o jediném dalším místodržiteli z té doby, a to je Nehemjáš. Odpovídá proroctví Nehemjášově době? V Malachiášově proroctví se nic neuvádí o obnově Jeruzaléma a jeho zdi, takže je vyloučeno počáteční období Nehemjášova místodržitelského úřadu. Mnoho se však uvádí o zlořádech kněžstva. Tím se Malachiáš dotýká situace, která existovala v době druhého Nehemjášova návratu do Jeruzaléma potom, co ho Artaxerxes opět povolal do Babylóna v roce 443 př. n. l., třicátého druhého roku královy vlády. (Mal. 2:1; Neh. 13:6) Podobné úseky u Malachiáše a Nehemjáše svědčí o tom, že proroctví mluví právě o této době. — Mal. 2:4–8, 11, 12 — Neh. 13:11, 15, 23–26; Mal. 3:8–10 — Neh. 13:10–12.
4. Co dokazuje, že kniha je věrohodná a inspirovaná?
4 Židé vždy přijímali Malachiášovu knihu jako věrohodnou. Cituje se z ní v Křesťanských řeckých písmech a mnohé z těchto citátů ukazují splnění jeho proroctví. To ukazuje, že Malachiáš psal pod inspirací a že kniha je součástí kánonu Hebrejských písem, který byl uznáván křesťanským sborem. — Mal. 1:2, 3 — Řím. 9:13; Mal. 3:1 — Mat. 11:10 a Luk. 1:76; 7:27; Mal. 4:5, 6 — Mat. 11:14; 17:10–13, Marek 9:11–13 a Luk. 1:17.
5. Jaký chabý duchovní stav byl příčinou toho, že Malachiáš začal prorokovat?
5 Malachiášovo proroctví naznačuje, že náboženská horlivost a nadšení, vyburcované proroky Ageem a Zecharjášem v době znovuvýstavby chrámu, pominuly. Kněží se stali nedbalými, pyšnými a samospravedlivými. Chrámová služba se stala výsměchem. Desátky a oběti upadaly, protože panovalo domnění, že se Bůh o Izrael nezajímá. Naděje, kterou skládali v Zerubabela, se neuskutečnila, a Mesiáš nepřišel, jak někteří očekávali. Duchovní stav Židů byl na velmi nízké úrovni. Byl vůbec nějaký základ pro povzbuzení a naději? Jak mohl být lid upozorněn na svůj skutečný stav? Jak mohl být probuzen, aby se navrátil ke spravedlnosti? Malachiášovo proroctví poskytlo odpověď.
6. Jaký je Malachiášův způsob psaní?
6 Malachiášův způsob psaní je přímý a důrazný. Nejprve předloží tvrzení a pak odpovídá na námitky těch, jež oslovuje. Nakonec pronáší znovu své původní tvrzení. To dodává jeho argumentaci sílu a živost. Nevyznačuje se vzletnou výmluvností, ale používá rázného, přísně dokazujícího stylu.
OBSAH MALACHIÁŠE
7. Jakou lásku a jakou nenávist Jehova vyjadřuje?
7 Jehovův příkaz kněžím (1:1–2:17). Jehova nejprve vyjadřuje lásku ke svému lidu. Miloval Jákoba a nenáviděl Esaua. Ať se Edom snaží vybudovat svá zpustošená místa; Jehova je strhne a budou se nazývat „územím ničemnosti“, lidem zavrženým Jehovou, protože Jehova bude „veleben nad územím Izraele“. — 1:4, 5.
8. Jak kněží poskvrnili Jehovův stůl a proč na ně přijde kletba?
8 Nyní Jehova přímo oslovuje ‚kněze, kteří opovrhují jeho jménem‘. Chtějí se ospravedlňovat, a proto Jehova poukazuje na jejich slepé, chromé a nemocné oběti a ptá se: Schválil by místodržitel takové dary? Sám Jehova v nich nemá zalíbení. Jeho jméno musí být vyvýšeno mezi národy, ale tito lidé ho znesvěcují, když říkají: „Jehovův stůl je něco znečištěného.“ Přijde na ně kletba, protože se lstivě odchýlili od svých slavnostních slibů a obětují bezcenné oběti. „‚Vždyť jsem veliký Král,‘ řekl Jehova vojsk, ‚a mé jméno bude vzbuzovat bázeň mezi národy.‘“ — 1:6, 12, 14.
9. V čem kněží selhali a jak znesvětili Jehovovu svatost?
9 Jehova tedy dává kněžím přikázání a říká jim, že nevezmou-li si k srdci tuto radu, pošle prokletí na ně a na jejich požehnání. Hnůj jejich svátků jim rozmetá po obličejích, protože nedodrželi smlouvu Leviho. „Rty kněze by totiž měly uchovávat poznání a z jeho úst by lidé měli hledat zákon; je totiž poslem Jehovy vojsk.“ (2:7) Malachiáš vyznává velký hřích Izraele a Judy. Jednali jeden s druhým zrádně a pošpinili svatost Jehovy, svého Otce a Stvořitele, tím, že si vzali za nevěstu dceru cizozemského boha. Unavovali Jehovu do krajnosti. Dokonce se ptali: „Kde je Bůh práva?“ — 2:17.
10. Kvůli jakému soudnímu dílu přichází Pán ke svému chrámu?
10 Pravý Pán a posel (3:1–18). Proroctví dosahuje svého vrcholu slovy „Jehovy vojsk“: „Pohleďte, posílám svého posla a ten přede mnou pročistí cestu. A náhle přijde ke svému chrámu pravý Pán, kterého hledáte, a posel smlouvy, z něhož se těšíte. Pohleďte, jistě přijde.“ (3:1) Jako přečišťovatel očistí Jehova syny Leviho, a stane se rychlým svědkem proti ničemným, kteří se ho nebáli. Jehova se nemění, a protože jsou synové Jákobovi, milosrdně se k nim vrátí, jestliže se oni vrátí k němu.
11. Jak mají lidé nyní vyzkoušet Boha a jaká požehnání budou následovat?
11 Okrádali Boha, ale ať ho nyní vyzkoušejí a přinesou své desátky do zásobárny, aby byl pokrm v jeho domě, a ať důvěřují, že vyleje z nebeských propustí skutečnou plnost svého požehnání. Stanou se zemí potěšení, kterou všechny národy prohlásí za šťastnou. Ti, kteří mají bázeň před Jehovou, mluvili jeden s druhým a Jehova věnoval pozornost a naslouchal. „A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ (3:16) Jistě se stanou Jehovovými v den, kdy bude vytvářet své zvláštní vlastnictví.
12. Jaký slib se vztahuje k Jehovovu bázeň vzbuzujícímu dni?
12 Velký a bázeň vzbuzující Jehovův den (4:1–6). Je to den, který přijde a pohltí ničemné a nenechá ani kořen ani větev. Ale slunce spravedlnosti zazáří těm, kteří mají bázeň před Jehovovým jménem, a budou uzdraveni. Jehova je napomíná, aby pamatovali na Mojžíšův Zákon. Slibuje, že před svým velikým a bázeň vzbuzujícím dnem pošle proroka Elijáše. „A obrátí srdce otců zpět k synům a srdce synů zpět k otcům; abych nepřišel a vskutku neudeřil zemi tím, že bych ji oddal zničení.“ — 4:6.
PROČ JE PROSPĚŠNÁ
13. Co říká Malachiáš a) o Jehovovu milosrdenství a o jeho lásce, b) o odpovědnosti učitelů Božího slova, c) o těch, kteří porušují Boží zákony a zásady?
13 Malachiášova kniha pomáhá porozumět neměnným zásadám a milosrdné lásce Jehovy Boha. Na začátku zdůrazňuje Jehovovu velkou lásku k jeho lidu, k „Jákobovi“. Jákobovým synům oznámil: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ Přes jejich velkou ničemnost byl ochoten vrátit se ke svému lidu, jestliže se oni vrátí k němu. Skutečně milosrdný Bůh! (Mal. 1:2; 3:6, 7; Řím. 11:28; 2. Mojž. 34:6, 7) Prostřednictvím Malachiáše Jehova zdůraznil, že rty kněze „by měly uchovávat poznání“. Všichni, jimž bylo svěřeno vyučování Božímu slovu, by měli dbát na tuto myšlenku a přesvědčovat se, že předávají přesné poznání. (Mal. 2:7; Fil. 1:9–11; srovnej Jakuba 3:1.) Jehova nesnáší pokrytce, lidi, kteří se snaží vyvolat dojem, že ‚činit špatné je dobré v Jehovových očích‘. Nikdo by si neměl myslet, že může oklamat Jehovu tak, že by pouze předstíral, že obětuje tomuto velkému Králi. (Mal. 2:17; 1:14; Kol. 3:23, 24) Jehova bude rychlým svědkem proti těm, kteří porušují jeho spravedlivé zákony a zásady; nikdo nesmí očekávat, že může jednat ničemně a že mu to projde. Jehova ho odsoudí. (Mal. 3:5; Hebr. 10:30, 31) Spravedliví mohou být naprosto jisti, že Jehova bude pamatovat na jejich skutky a odmění je. Měli by dávat pozor na Mojžíšův Zákon, stejně jako to činil Ježíš, protože obsahuje mnoho věcí, které se na něm splnily. — Mal. 3:16; 4:4; Luk. 24:44, 45.
14. a) Na co Malachiáš zvlášť poukazuje do budoucnosti? b) Jak se splnil Malachiáš 3:1 v 1. století n. l.?
14 Jako poslední kniha Hebrejských písem poukazuje Malachiáš do budoucnosti, na události kolem příchodu Mesiáše o více než čtyři století později. Život Mesiáše byl hlavním důvodem k tomu, aby byla napsána Křesťanská řecká písma. Jak je zaznamenáno u Malachiáše 3:1, Jehova vojsk řekl: „Pohleďte, posílám svého posla a ten přede mnou pročistí cestu.“ Zecharjáš mluvil pod inspirací, když ve svém pokročilém věku ukázal, že se tato slova splnila na jeho synu Janu Křtiteli. (Luk. 1:76) Ježíš Kristus to potvrdil, když v téže době řekl: „Nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel; ale kdo je menší v nebeském království, je větší než on.“ Jak Malachiáš předpověděl, Jan byl poslán, aby ‚připravil cestu‘, takže nepatřil k těm, s nimiž Ježíš později uzavřel smlouvu o Království. — Mat. 11:7–12; Luk. 7:27, 28; 22:28–30.
15. Kdo je „Elijáš“ z Malachiášova proroctví?
15 Potom, v Malachiášovi 4:5, 6, Jehova slíbil: „Pohleďte, posílám vám proroka Elijáše.“ Kdo je tento „Elijáš“? Ježíš i anděl, který se ukázal Zecharjášovi, uplatnili tato slova na Jana Křtitele a ukázali, že to byl on, jenž měl ‚všechno obnovit‘ a ‚přichystat pro Jehovu připravený lid‘, aby přijal Mesiáše. Malachiáš však také říká, že „Elijáš“ je předchůdcem „velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“ a tak naznačuje, že ještě další splnění je ve dni soudu. — Mat. 17:11; Luk. 1:17; Mat. 11:14; Mar. 9:12.
16. Na který požehnaný den Malachiáš poukazuje do budoucnosti a jaké dává vřelé povzbuzení?
16 Jehova vojsk vyhlíží ten den a říká: „Od východu slunce až po jeho západ bude. . . mé jméno veliké mezi národy. . . Vždyť jsem veliký Král. . . a mé jméno bude vzbuzovat bázeň mezi národy.“ Ano, je opravdu bázeň vzbuzující! Vždyť ‚den bude hořet jako pec, a všichni opovážlivci a všichni, kteří činí ničemnost, budou jako sláma ze strniště‘. Šťastní však jsou ti, kteří se bojí Jehovova jména, protože pro ně „jistě zazáří slunce spravedlnosti s uzdravením na svých křídlech“. To poukazuje na šťastný čas, kdy budou poslušní členové lidské rodiny úplně uzdraveni — duchovně, citově, duševně i tělesně. (Zjev. 21:3, 4) Malachiáš poukazuje dopředu na ten slavný a požehnaný den a povzbuzuje nás, abychom celým srdcem přinášeli své oběti do Jehovova domu: „‚Vyzkoušejte mě, prosím, v tomto ohledu,‘ řekl Jehova vojsk, ‚zda vám neotevřu nebeské propusti a opravdu na vás nevyleji požehnání, až již nebude nedostatek.‘“ — Mal. 1:11, 14; 4:1, 2; 3:10.
17. Jakou výzvou k optimismu jsou zmírněny Malachiášovy výstrahy?
17 Tato poslední kniha Proroků varuje sice dále, že bude ‚země oddána zničení‘, ale přesto vyzývá k optimismu a k radování podle slov, která Jehova řekl svému lidu: „Všechny národy vás budou muset prohlásit za šťastné, neboť vy se stanete zemí potěšení.“ — 4:6; 3:12.