Zachovávej si bázeň před Jehovou
„ ‚Jsem veliký Král,‘ řekl Jehova vojsk, ‚a mé jméno bude vzbuzovat bázeň mezi národy.‘ “ — MALACHIÁŠ 1:14.
1, 2. a) Jaké mocné poselství stojí v knize Malachiášově? b) Jaké poučení poskytují úvodní slova Jehovova poselství?
„PROHLÁŠENÍ: Jehovovo slovo o Izraeli prostřednictvím Malachiáše.“ (Mal. 1:1) Tímto krátkým, burcujícím výrokem začíná biblická kniha Malachiášova. „Prohlášení“ je v Bibli většinou otevřeným odsouzením ničemnosti. Rozhodně to platí o knize Malachiášově s jejím přímým a důrazným poselstvím k izraelskému národu. Zamyšlení nad ním osvětlí, jak je třeba zachovávat bázeň před Jehovou a lásku k němu.
2 První dva verše knihy poučují o tom, jak dávat radu. Jehova ujišťuje své posluchače, že jim touží pomoci: „ ‚Zamiloval jsem si vás,‘ řekl Jehova.“ To je velmi potěšující, hřejivý úvod pro poctivé lidi z provinilého Izraele. Poselství pokračuje: „A řekli jste: ‚Jak sis nás zamiloval?‘ ‚Nebyl Esau Jákobův bratr?‘ je Jehovův výrok. ‚Ale Jákoba jsem miloval a Esaua jsem nenáviděl a nakonec jsem jeho hory učinil opuštěným úhorem a jeho dědictví pro šakaly z pustiny.‘ “ — Mal. 1:2, 3.
3. Jaký byl důvod Jehovových rozdílných citů k Jákobovi a Esauovi?
3 Proč miloval Jehova Jákoba a později Jákobovy potomky, Izraelity? Protože Jákob byl bohabojný a ctil své bohabojné rodiče. Esau byl naopak sobecký a postrádal bázeň před Bohem. Postrádal také úctu k rodičům, kteří měli od Boha dané přirozené právo očekávat od něho poslušnost. Jehova právem miloval Jákoba, ale nenáviděl Esaua. Je to pro nás výstraha. Nikdy nesmíme ztratit bázeň před Jehovou a stát se hmotaři jako Esau, který usiloval jen o uspokojení svých tělesných žádostí. — 1. Mojž. 26:34, 35; 27:41; Hebr. 12:16.
4, 5. a) Jak ovlivnil životní způsob Jákoba a Esaua jejich potomky? b) Jak to mělo zapůsobit na Izraelity?
4 Jako se Jákobův způsob života prokázal k požehnání pro jeho potomky, Izraelity, tak se Esauův život prokázal jako pravý opak pro jeho potomky, Edomity. Edomité se netěšili Jehovovu požehnání. Naopak si svým zlobným odporem k jeho smluvnímu lidu přivodili Jehovovu nenávist. Byli podrobeni Nebukadnecarovými vojsky a později Araby. Nakonec, jak Jehova prorokoval, Edomité jako národ zanikli. — Obad. 18.
5 Boží soudy nad Edomem začaly před Malachiášovou dobou. Jak to mělo zapůsobit na Izraelity? Jehova jim to říká: „Vaše oči to uvidí a vy řeknete: ‚Kéž je Jehova veleben nad územím Izraele.‘ “ (Mal. 1:5) Po celá staletí viděl Izrael svýma očima lásku, kterou k nim jako k národu měl Jehova.
NAŠE JEDNÁNÍ UKÁŽE, ZDA SE BOJÍME BOHA
6. Jaké obvinění vznesl Jehova proti Izraelitům?
6 Prohlášení pokračuje: „ ‚Syn, ten ctí otce; a sluha svého vznešeného pána. Jestliže jsem tedy otcem, kde je úcta ke mně? A jestliže jsem vznešeným pánem, kde je bázeň přede mnou?‘ řekl Jehova vojsk vám, kněží, kteří opovrhujete mým jménem.“ (Mal. 1:6; 2. Mojž. 4:22, 23; 5. Mojž. 32:6) Jehova Izraelity napravoval, staral se o ně a chránil je jako otec syna. Co právem očekával na oplátku? Že bude ctěn a obáván. Ale národ včetně kněží tak nejednal, naopak projevoval neúctu k Jehovovu jménu a opovrhoval jím. Stali se z nich „odpadlí synové“. — Jer. 3:14, 22; 5. Mojž. 32:18–20; Iz. 1:2, 3.
7. Jak smýšleli Izraelité o tomto obvinění a jak jim Jehova odpověděl?
7 Izraelité se ptali: „Jak jsme opovrhli tvým jménem?“ Jehova důrazně odpověděl: „ ‚Tím, že na mém oltáři předkládáte znečištěný chléb., A řekli jste: ‚Jak jsme tě znečistili?‘ Tím, že jste řekli: ‚Jehovův stůl je něco opovrženíhodného.‘ A když předkládáte k obětování slepé zvíře: ‚Není to nic špatného.‘ A když předkládáte chromé nebo nemocné zvíře: ‚Není to nic špatného.‘ Přines to, prosím, ke svému místodržiteli. Najde v tobě zalíbení nebo tě přijme laskavě?‘ řekl Jehova vojsk.“ — Mal. 1:6–8.
8. Co naznačovali Izraelité svým jednáním?
8 Lze si představit Izraelitu, jak obhlíží své stádo a lstivě vybírá slepé nebo chromé zvíře, aby je obětoval Jehovovi. Tak na pohled předloží oběť, a přece si sobecky nechá nejlepší ze stáda. Místodržiteli by se to neodvážil udělat. Ale Jehovovi to Izraelité dělali — jako by neviděl jejich úklady a podvody. Jehova se jich právem ptal: „Kde je bázeň přede mnou?“ Slovy snad tvrdili, že se Jehovy bojí, ale jejich jednání jasně ukazovalo na pravý opak. — 5. Mojž. 15:21.
9. Jak reagovali kněží na to, co dělal lid?
9 Jak reagovali na tyto opovrženíhodné oběti kněží? Říkali: „Není to nic špatného.“ Ospravedlňovali ničemnost Izraelitů. A tak, přestože vyhnanci, kteří se vrátili z Babylóna, začali horlivě obnovovat pravé uctívání, později začali být pyšní a samospravedliví. Ztratili bázeň před Jehovou. Tak se z jejich chrámové služby stal výsměch a svátky dodržovali formálně. — Mal. 2:1–3; 3:8–10.
10. a) Jaké oběti chce Jehova dnes? b) Jak jedině se může naše oběť těšit Jehovovu schválení?
10 Někdo snad namítne: ‚To se nás netýká, my už nepředkládáme zvířecí oběti.‘ Předkládáme však oběti jiného druhu. Všimni si naléhavé výzvy Pavlovy: „Bratři, proto vás tedy snažně prosím skrze Boží slitování, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu.“ (Řím. 12:1) Oběť, kterou chce nyní Jehova, jsi ty sám. Totiž tvá energie, tvé vlastnictví a schopnosti. Naše oběť se dočká jeho schválení, jen když to je to nejlepší, co máme. Předkládáme-li Jehovovi zbytky, jako chromou, nemocnou oběť, jistě to ovlivní náš vztah k němu.
11. Jak by se měl každý oddaný Jehovův služebník zkoumat?
11 Třebaže někteří mohou jakoby říkat: „Není to nic špatného“, víme, co o tom soudí Jehova. Proto bedlivě zkoumejme „oběť “ „svaté služby“, kterou předkládáme; patří k ní náš podíl na kázání, osobní studium, modlitba a účast na shromážděních. Jsi si jistý, že obětuješ Jehovovi to nejlepší, nebo jsou to jen zbytky? Je nebezpečí, že by se člověk o víkendu tak zabral do zábavy a odpočinku, že nemá čas ani sílu kázat dobré poselství o království a účastnit se shromáždění. Celý náš způsob života — náš každodenní život včetně postojů a pohnutek — by měl být svázán s obětí, kterou přinášíme Jehovovi. Ať se skládá výhradně z toho nejlepšího!
PODLE ČEHO SE POZNÁ, KDO SE OPRAVDU BOJÍ BOHA
12. Jaká rada je nyní dána?
12 „A nyní,“ říká proroctví, „prosím, obměkčujte obličej Boha, aby nám projevil přízeň.“ (Mal. 1:9) Jehova vybízí Izraelity, aby dělali, co je správné, projevovali náležitou bázeň před Bohem a obětovali mu, co si zaslouží. Totéž musíme dělat dnes. Jen když budeme žít podle Jehovových požadavků, můžeme získat a zachovat si jeho přízeň.
13. a) Do jaké pasti bychom mohli padnout, kdybychom neměli bázeň před Bohem? b) Jak ovlivňovala chamtivost izraelské kněze?
13 Bez náležité bázně před Bohem je zde nebezpečí, že budeme svou službu konat z pouhého formalismu a pro sobecký zisk. Všimni si, jak se Jehova vyptává izraelských kněží ohledně jejich chrámové služby: „ ‚Kdo z vás také zavře dveře? A nezapálíte můj oltář — pro nic. Nemám ve vás potěšení,‘ řekl Jehova vojsk, ‚a v obětním daru z vaší ruky nemám zalíbení.‘ “ (Mal. 1:10) Jistě, kněží konali chrámové povinnosti, zamykali dveře svatyně a zapalovali oltáře. Ale nedělali to nezištně. Čekali na dary a úplatky od Izraelitů, kteří přicházeli obětovat do chrámu. Ve službě, která se koná jen pro sobecký zisk, neměl Jehova zalíbení tehdy a nemá v ní zalíbení ani dnes. Je mu odporná.
14. Proč je stále nutné střežit se před chamtivostí?
14 Dnes se nezmenšila nutnost být na stráži před sobectvím a chamtivostí. Písma nás opakovaně varují před chamtivostí a prohlašují, že chamtivci nemají Jehovovu přízeň. (1. Kor. 6:10; Ef. 5:5) Kéž nás ve službě naše láska k Jehovovi a bázeň před ním chrání, abychom to nikdy nedělali pro sobecký zisk. Měli bychom rychle vykořenit veškeré takové sklony, jež by nám mohly vyvstat v srdci. Starší a služební pomocníci jsou zvláště varováni, aby nebyli ‚chtiví nečestného zisku‘. (Tit. 1:7; 1. Tim. 3:8; 1. Petra 5:2) Někteří by mohli záměrně pěstovat vztah jen k bratrům, kteří jim mohou materiálně pomoci, a to by mohlo vést k nadržování a váhání, když by měli dát někomu takovému radu. Nechceme přece být jako chamtiví izraelští kněží, kteří hledali dary a úplatky od druhých Izraelitů.
15. a) Jak naznačil Malachiáš, že po celé zemi budou ti, kteří se bojí Jehovy? b) Jaké jiné texty to podporují?
15 Kdyby dnes Jehova položil otázku: „Kde je bázeň přede mnou?“, mohl by nějaký lid odpovědět: ‚Tady jsme, my se tě bojíme‘? Rozhodně ano. Kdo? Jehovovi věrní svědkové, kteří se dají nalézt ve všech částech světa. Existence této mezinárodní skupiny lidí a dílo, které budou konat, jsou předpověděny u Malachiáše 1:11: „ ‚Od východu slunce až po jeho západ bude totiž mé jméno veliké mezi národy a. . . bude se činit předložení mému jménu, dokonce čistého daru, protože mé jméno bude veliké mezi národy,‘ řekl Jehova vojsk.“ Viz také Žalm 67:7; 67:8, „KB“; Izajáš 33:5, 6; 41:5; 59:19; Jer. 32:39, 40.
16. Co může znamenat ‚od východu k západu slunce‘ a jak se to splňuje?
16 Jak přiléhavě tu Malachiáš mluví o velkém díle, které se koná za našich dnů tím, že se káže dobré poselství po celé zemi. (Mat. 24:14; Zjev. 14:6, 7) Od východu do západu slunce znamená v zeměpisném smyslu od Východu k Západu. Ať se dnes podíváme na zemi kamkoli, najdeme tam ty, kteří se bojí Jehovy, jak činí jeho vůli. Od východu do západu slunce také znamená celý den. Ano, bohabojní služebníci stále předkládají chválu. Jak Jehova slíbil, jeho jméno je oznamováno po celé zemi těmi, kteří se ho opravdu bojí. — 2. Mojž. 9:16; 1. Par. 16:23, 24; Žalm 113:3.
ZACHOVÁVEJ SI NÁLEŽITOU BÁZEŇ PŘED BOHEM
17. K čemu může vést ztráta úcty k Jehovovi a bázně před ním?
17 Pro ty, kdo nemají úctu k Jehovovi a bázeň před ním, se uctívání a služba stávají břemenem. Jehova řekl Izraelitům: „Znesvěcujete mě tím, že říkáte: ‚Jehovův stůl je něco znečištěného a jeho ovoce je něco opovrženíhodného, jeho jídlo.‘ A řekli jste: ‚Pohleď, jaká únava!‘ “ (Mal. 1:12, 13) To se může stát i v nové době. Pro ty, kdo ztratí bázeň před Jehovou, se shromáždění, kazatelská služba a jiná křesťanská činnost mohou stát břemenem.
18. Co se občas stane mezi novodobými Božími služebníky?
18 Všimni si, jak takové lidi popsala „Strážná věž“, anglické vydání z 1. ledna 1937: „Pro ty nevěrné se stala přednost sloužit Bohu přinášením ovoce království druhým, jak přikázal Bůh, pouhým únavným obřadem a formalitou, při níž nemají příležitost se blýsknout před očima lidí. Roznášet poselství o království v tištěné podobě dům od domu a předkládat je lidem je pro takové samolibé osoby pokořující. Nenalézají v tom žádnou radost. . . Proto říkali a stále říkají: ‚Tohle roznášení knih je jenom knihkupecký podnik. To je ale únavný úkol!‘ “ I dnes jsou takoví, pro které je kazatelská služba čas od času dřinou a účast na shromáždění nudou. To se může stát, když ztratíme bázeň před Jehovou a s tím i lásku k němu.
19. Jak můžeme dále dokazovat své ocenění pro Jehovova opatření?
19 Když si zachováme bázeň před Jehovou, zůstaneme před ním pokorní a stále budeme oceňovat, co pro nás činí. Ať při malém společenství v domácnosti nebo ve velkém společenství desetitisíců na stadiónu, jsme Jehovovi vděční za přednost, že jsme se svými křesťanskými bratry. Projevíme svou vděčnost tím, že budeme přítomni a že budeme ostatní přítomné podněcovat „k lásce a znamenitým skutkům“ svým budujícím hovorem a komentáři, které podáváme na shromáždění. (Hebr. 10:24, 25) Jestliže budeme mít přednost dostávat úkoly na shromáždění, nenecháme si přípravu na poslední chvíli, kdy bychom chvatně dávali dohromady nějaké myšlenky. Nikdy nepovažuj takové úkoly za něco obyčejného. Jsou to posvátné přednosti a to, jak je plníme, rovněž svědčí o tom, jak si vážíme Jehovy a jakou před ním máme bázeň.
20. a) Nač nesmíme nikdy zapomínat? b) K jakému závěru dospíváme?
20 Jak smutně končí ti, kteří ztratí bázeň před Jehovou! Schází jim ocenění pro nezaslouženou přednost, že mají vztah ke svrchovanému panovníkovi vesmíru. „ ‚Jsem veliký Král,‘ řekl Jehova vojsk, ‚a mé jméno bude vzbuzovat bázeň mezi národy.‘ “ (Mal. 1:14; Zjev. 15:4) Nikdy na to nezapomeň. Ať je každý z nás jako žalmista, který řekl: „Jsem společníkem všech, kteří se tě opravdu bojí, a těch, kteří dodržují tvá nařízení.“ (Žalm 119:63) Když jsme probrali tento námět, dospíváme k témuž závěru jako Šalomoun, když řekl: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka. Vždyť pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá nebo zlá.“ — Kaz. 12:13, 14.
Poučení z knihy Malachiášovy
◆ Proč dlužili Izraelité Jehovovi bázeň?
◆ Jak ukazuje naše jednání, zda se opravdu bojíme Jehovy?
◆ Co dokazuje, že jsou dnes po celé zemi ti, kteří se bojí Jehovy?
◆ Proč si musíme zachovat náležitou bázeň před Bohem?