5, 6. (a) Proč si pokárání zasloužili zejména kněží? (b) Jak Jehova vyjádřil, že kněžími opovrhuje?

⁵ Proč si pokárání zasloužili zejména kněží? Jeden zřejmý důvod je uveden v 7. verši: „Rty kněze by totiž měly uchovávat poznání a z jeho úst by lidé měli hledat zákon; je totiž poslem Jehovy vojsk.“ Více než tisíc let předtím bylo v Božích zákonech, které Izrael dostal prostřednictvím Mojžíše, ustanoveno, že kněží mají povinnost ‚vyučovat izraelské syny všem předpisům, které k nim Jehova mluvil‘. (3. Mojžíšova 10:11) Je smutné, že pisatel 2. Paralipomenon 15:3 musel později zaznamenat: „Mnoho bylo dnů, kdy byl Izrael bez pravého Boha a bez vyučujícího kněze a bez Zákona.“

⁶ V Malachiášově době, tedy v pátém století př. n. l., nebyla situace s kněžími jiná. Kněží nevyučovali lid Božímu Zákonu. Bylo tedy nutné s nimi začít účtovat. Všimněme si, s jakými ostrými slovy se k nim Jehova obrací. U Malachiáše 2:3 je uvedeno: „Po obličejích vám rozmetám hnůj, hnůj vašich svátků.“ To bylo skutečně silné vyjádření! Exkrementy obětních zvířat se měly vynést mimo tábor a spálit. (3. Mojžíšova 16:27) Jehova však kněžím řekl, že jim hnůj rozmetá po obličeji, a tím jim jasně ukázal, že jejich oběťmi i těmi, kdo je předkládají, opovrhuje a odmítá je.

11. Kdo zejména musí být opatrný?

¹¹ Slova z Malachiáše 2:7 by měla být varováním pro ty, kdo dnes mají výsadu vyučovat Boží slovo ve sboru. Píše se tam, že jejich rty by „měly uchovávat poznání“ a z jejich „úst by lidé měli hledat zákon“. Tito učitelé mají závažnou odpovědnost, protože jak ukazuje výrok u Jakuba 3:1, mají ‚obdržet těžší soud‘. Měli by vyučovat živě a s nadšením, ale jejich vyučování musí být pevně založeno na Božím psaném Slovu a na poučení, které přichází prostřednictvím Jehovovy organizace. Tak budou „dostatečně způsobilí vyučovat jiné“. Dostávají proto radu: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Timoteovi 2:2, 15)

12. Na co musí dávat pozor ti, kdo vyučují?

¹² Bez opatrnosti bychom se mohli dostat do pokušení proložit své vyučování osobními představami a názory. To by mohlo být nebezpečné zejména pro člověka, který má sklon příliš důvěřovat svým vlastním závěrům, i když odporují tomu, co učí Jehovova organizace. Jak ale vysvětluje 2. kapitola Malachiáše, od učitelů ve sboru bychom měli očekávat, že se budou držet poznání od Boha, a ne svých vlastních názorů, které by mohly dovést ovce ke klopýtání. Ježíš řekl: „Kdokoli ... způsobí klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, pro toho je prospěšnější, aby mu na krk pověsili mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a potopili ho do širého, otevřeného moře.“ (Matouš 18:6)