ARCHELAOS

[panovník lidu].

Syn Heroda Velikého a jeho čtvrté manželky, Malthaké. Archelaos se stal králem Judeje v době, kdy byl Ježíš jako dítě s Josefem a Marií v Egyptě. Když se vrátili, usadil se Josef se svou rodinou v galilejském městě Nazaret, mimo území Archelaovy pravomoci, a tedy i mimo dosah jeho tyranské vlády. (Mt 2:22, 23)

Archelaův otec Herodes Veliký odkázal Archelaovi panství nad Judejí, Samařím a Idumeou, což byl dvojnásobek podílu, který dostal každý z jeho ostatních dvou synů; byla tam důležitá města, totiž Jeruzalém, Samaří, Joppe a Cesarea. Po Herodově smrti se Archelaos snažil ještě více si své panství zajistit, a dostavil se proto do Říma k Augustovi. Nároky, které tam vznesl, se sice setkaly s odporem, například ze strany jeho bratra a delegace Židů, ale Archelaovi bylo dovoleno, aby si svou moc ponechal, i když ho Augustus neučinil králem, ale etnarchou, poplatným knížetem vyšší hodnosti, než byla hodnost tetrarchy. Matouš se však právem zmiňuje o tom, že Archelaos ‚kraloval‘, protože místní vojsko předtím Archelaa prohlásilo za krále. (Židovské starožitnosti od Flavia Josepha, XVII, 194, 195 [viii, 2])

Archelaos byl krutým vládcem a u Židů byl velmi neoblíbený. Při potlačování jistého povstání dal jednou nemilosrdně pobít 3 000 Židů na chrámovém území, dvakrát sesadil velekněze a kromě toho jeho rozvod a nový sňatek byly v rozporu se židovským zákonem. Židé a Samaritáni si u Augusta stěžovali, jejich stížnosti byly nakonec prozkoumány a Archelaos byl v devátém nebo desátém roce své vlády poslán do vyhnanství. Judea pak byla pod vládou římských místodržitelů. (Viz heslo HERODES č. 1 a 2.)