Jehova chce, aby lidé získali život — A vy?

1, 2. (a) Co se můžeme naučit z Jonášovy reakce na Jehovovo rozhodnutí ohledně Ninive? (b) Proč bychom měli přemýšlet o Božím milosrdenství a o tom, jak Jehova pohlíží na život?

JEHOVA měl radost. Prorok byl ale skleslý. Bůh milosrdně ušetřil tisíce lidských životů. Jonáš by byl ale raději, kdyby Ninivané byli zničeni. Jehova se však rozhodl odpustit těm, kdo byli nepřáteli jeho lidu, a zachoval je naživu.

² Z Jonášova příkladu je vidět, že pro člověka může být někdy těžké pochopit hloubku Boží shovívavosti a zrcadlit jeho touhu po tom, aby lidé získali život. Jehova se rozhodl, že Ninivany nezničí, ale Jonášovi se to „značně nelíbilo, a rozpálil se hněvem“. Pro Jonáše byly možná důležitější jeho vlastní pocity než milosrdenství a záchrana druhých. Snad si myslel, že když Ninivané budou ušetřeni, on sám ztratí tvář. (Jonáš 4:1, 10, 11) A jak je to v naší době, kdy se rychle blíží Jehovův den soudu? Možná si říkáte: ‚Jak mohu prohloubit svou vděčnost Bohu za to, že lidem velkoryse odpouští? A jak mohu pomáhat kajícným provinilcům, aby z jeho něžné péče měli větší užitek? Ano, jak mohu Boha napodobovat a mít stejnou touhu, aby lidé získali život?‘

 3. Je Boží spravedlnost v nějakém rozporu s tím, že Bůh je milosrdný? Vysvětlete to.

³ Někteří lidé si myslí, že těchto 12 prorockých knih stránku po stránce mluví jen o Boží zlobě a o tom, že Bůh svůj lid potrestá a vykoná nad ním rozsudky. Možná si říkají: ‚Kde je Jehovovo milosrdenství? Cožpak mu na životě vůbec nezáleží?‘ Ve skutečnosti si však Boží spravedlnost a Boží milosrdenství neodporují. Právě naopak — vzájemně se doplňují, přičemž Jehovovým cílem je ušetřit lidské životy. Spravedlnost a milosrdenství jsou dvě stránky Boží dokonale vyvážené osobnosti. (Žalm 103:6; 112:4; 116:5) Jehova projeví milosrdenství spravedlivým lidem tím, že odčiní veškerou špatnost, kterou napáchali ničemní. To je dokladem jeho dokonalé spravedlnosti. Ta ho zase vede k tomu, že milosrdně bere v úvahu omezení nedokonalých lidí. Mohli bychom to vyjádřit následovně: rozsudek, když je to nutné, a milosrdenství, kdykoli je to možné. Ve zprávách proroků můžeme najít mnohá prohlášení, z nichž je tato dokonalá vyváženost patrná a z nichž je vidět, že Bůh si přeje, aby lidé získali život. Prozkoumejme to tedy a přitom si všímejme, jaké praktické poučení si z takových pasáží můžeme odnést.

 4. Z čeho můžeme vidět, že Bůh chce, aby lidé získali život?

⁴ Prorok Joel otevřeně odsuzoval ničemné lidi, přesto ale také jasně prohlásil, že Bůh „je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“. (Joel 2:13) Asi o sto let později, v osmém století př. n. l., Micheáš zdůraznil, jak velmi potřebujeme Jehovovo odpuštění. Nejprve se zeptal: „Kdo je Bůh jako ty?“ Pak Jehovu popsal následovně: „Jistě se nebude navždy držet svého hněvu, neboť má potěšení v milující laskavosti. Opět nám projeví milosrdenství.“ (Micheáš 7:18, 19) Z Jonášovy zprávy o Ninivanech vidíme, že Bůh je ochoten přehodnotit své rozhodnutí vykonat soud nad lidmi, kteří jsou terčem jeho zloby, pokud takoví hříšníci svou lítost podloží náležitými skutky, jež patří k pokání.

 5. Jaké stránky Božího milosrdenství a zájmu o záchranu životů na vás působí nejsilněji? (Viz také rámeček „Dali se k dispozici“.)

⁵ My sice nežijeme v době 12 proroků, ale nevyvolávají v nás snad tyto doklady Jehovova milosrdenství a jeho zájem o záchranu lidských životů hlubokou vděčnost? Pokud to tak vnímáme, pak se může posilovat náš vztah k Bohu a prohlubovat se náš zájem o to, aby lidé získali život. I když většina lidí dnes jedná špatně, Bůh nás ujišťuje, že „netouží, aby byl někdo zahuben, ale [že] touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Tato Jehovova touha je pěkně vidět z Ozeášových vstřícných slov, s nimiž přijal zpět svou manželku, která se dopouštěla cizoložství. Jehova ‚mluvil k srdci‘ svého lidu. Bůh mu nebyl povinen odpustit. Udělal to ze své „vlastní svobodné vůle“. (Ozeáš 1:2; 2:13, 14; 3:1–5; 14:4) Víte, proč Jehovův postoj a jeho skutky jsou v tomto směru tak důležité? Protože šlo o lidské životy. Další doklad Božího milosrdenství a Jehovovy touhy po tom, aby lidé získali život, můžeme vidět na křesťanském sboru. Ten totiž dělá něco, na čem se podílíte i vy sami.

 6. Jakým důležitým způsobem dává Bůh najevo svou touhu, aby lidé získali život?

⁶ Proč chodíme do kazatelské služby? Jedním z hlavních důvodů je to, že chceme pomoci druhým poznat pravého Boha. O Jehovovi bychom měli vědět jednu důležitou věc: Než vykoná trest, poskytne předtím jasné varování. Z toho je vidět, že se milosrdně o lidi zajímá — že mu jde o to, aby nezemřeli, ale aby získali život. Dvanáct proroků oznamovalo provinilcům, že Bůh jim chce dát možnost, aby se změnili a vyhnuli se tak jeho spravedlivému hněvu. Na podobné kazatelské činnosti se podílíme i my dnes. Každý křesťan má výsadu oznamovat varování před blížícím se dnem Božího hněvu. Přitom je však třeba dávat si pozor na jakoukoli pomstychtivost, která by nás mohla ovládnout, kdybychom si přáli, aby nevnímaví lidé „dostali to, co si zaslouží“. Nezapomeňme, že jedním z hlavních důvodů, proč kážeme, je to, aby se někteří lidé vydali po cestě vedoucí k životu. (Joel 3:9–12; Sefanjáš 2:3; Matouš 7:13, 14)

 7. (a) Proč je důležité podílet se na kazatelské službě? (b) Jak nám pomůže rozjímání o Jehovově postoji, když lidé reagují lhostejně?

⁷ Pokaždé, když o biblických pravdách mluvíme s někým u dveří, ve škole, na pracovišti nebo někde jinde, nabízíme tím pomoc člověku, který naléhavě potřebuje Boží milosrdenství a odpuštění. (Ozeáš 11:3, 4) Je pravda, že se přitom možná setkáváme s lhostejností a nezájmem. Když ale i navzdory tomu v této činnosti vytrváváme, napodobujeme tím našeho milosrdného Boha, který prostřednictvím Zecharjáše svému vzpurnému lidu řekl: „Vraťte se, prosím, ze svých špatných cest a od špatného jednání.“ (Zecharjáš 1:4) Kdo ví, kolik lidí ještě příznivě zareaguje na to, když s nimi budete mluvit o Božím milosrdenství a když jim ukážete cestu k životu. Snažme se tedy mít na mysli, že kážeme proto, že Jehova si přeje, aby lidé získali život, a my si to přejeme také.

 8. Proč nás může potěšit přemýšlení o tom, jak někteří lidé reagovali na Boží milosrdenství?

⁸ Možná vás potěší, když si připomenete následující skutečnost: Téměř vždy se našli lidé, kteří na sdělení od Boha reagovali příznivě. Proto mohl Ozeáš mluvit o těch, kdo si uvědomovali, že „Jehovovy cesty jsou přímé“. Prorok dodal: „Chodit po nich budou spravedliví.“ (Ozeáš 14:9) Během staletí mnozí lidé zareagovali na Boží výzvu: „Vraťte se ke mně s celým srdcem.“ (Joel 2:12) To bylo řečeno národu, který Jehovu znal, ale je z toho zároveň vidět Boží zájem o ty, kdo se o něm teprve dozvídají. Ano, Bůh neztratil důvěru, že lidé budou schopni litovat svých dřívějších provinění, že se budou kát, obrátí se a budou jednat správně. Díky tomu budou moct přežít. (1. Timoteovi 4:16)

 9. Co je nezbytné, jak je to vidět z reakce Ninivanů?

⁹ Z toho, že Jehova odpustil Ninivanům, se však můžeme naučit ještě něco dalšího. Dozvídáme se totiž, že varování před hrozícím Božím rozsudkem vzali tamější obyvatelé vážně a „začali věřit Bohu“. (Jonáš 3:5) Pokud chtěli zůstat naživu, bylo potřeba, aby měli víru, a ne jen strach z rozsudku. Jehova z hloubi srdce touží po tom, aby se lidé káli a jednali s vírou, a proto nám umožňuje, abychom kázali a pomáhali lidem správně se rozhodnout. K čemu to může vést? O Ninivanech čteme: „Pravý Bůh uviděl jejich díla, že se obrátili zpět od své špatné cesty; a tak pravý Bůh pocítil lítost nad neštěstím, o němž mluvil, že jim je způsobí; a nezpůsobil je.“ (Jonáš 3:10) Jehovu nelze oklamat pouhými slovy ani prázdnými gesty. Ninivané proto museli projevit opravdovou lítost a dát ji najevo svými skutky. Bůh viděl, že se skutečně změnili; projevovali opravdové pokání založené na víře.

10. Například v jakých situacích Jehova nabízel lidem záchranu?

¹⁰ Nikdy bychom neměli dojít k závěru, že z Jehovova zájmu o záchranu lidských životů měli užitek jen Ninivané. Při zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. — poté, co svou službu dovršili Obadjáš, Nahum a Habakuk — Jehova opatřil únik poslušnému Jeremjášovi a skupině jeho věrných přátel. (Jeremjáš 39:16–18) A Boží proroci předpověděli, že kajícný ostatek se vrátí z Babylóna do své domoviny a obnoví čisté uctívání. (Micheáš 7:8–10; Sefanjáš 3:10–20) Tato proroctví mají své větší splnění v dnešní době. Po první světové válce mnozí pomazaní křesťané začali pravé uctívání zanedbávat. Jehova si ale přál, aby získali život, a proto je posílil, aby se znovu horlivě pustili do práce, a tak opět měli jeho přízeň. I dnes se ‚k Jehovovi připojují‘ lidé z ‚mnoha národů‘. (Zecharjáš 2:11) Mají naději, že přežijí blížící se konec tohoto systému věcí. Naše kazatelská služba tedy není pouhým aktem poslušnosti, který bychom vykonávali jen kvůli tomu, že to bylo křesťanům nařízeno. Ani to není činnost, které bychom se věnovali jen proto, aby se splnilo biblické proroctví. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Při své veřejné službě se zaměřujeme na to, abychom lidem pomohli poznat Jehovu, projevovat víru a získat život.

11, 12. V jakém směru mohou mít z Božího milosrdenství užitek ti, kdo Jehovovi kdysi sloužili?

¹¹ Jehova se sice zajímá o lidi, kteří k němu teprve přicházejí, a chce, aby získali život, ale nezapomíná ani na ty, kdo mu už nějakou dobu slouží. I my bychom měli o takové lidi projevovat zájem a přát si, aby na cestě života vytrvali. Jakými praktickými způsoby můžeme svůj zájem o ně dávat najevo?

¹² Možná víte o někom, kdo Jehovu poznal, kdo v něj dřív projevoval víru a stal se jeho aktivním ctitelem, ale kdo mu dnes neslouží. Ze zpráv 12 proroků je vidět, že Jehova byl ochoten projevit milosrdenství i lidem, kteří byli kdysi součástí jeho národa, ale kteří v pravém uctívání nevytrvali. Totéž platí i dnes, ať už byli takoví jednotlivci od pravdy zavlečeni pryč, sami se od ní odtáhli nebo se nějak provinili a měli by činit pokání. (Hebrejcům 2:1; 3:12) To, že se od Jehovy odloučili, jim sice žádné štěstí asi nepřineslo, ale přesto pro ně může být těžké se vrátit. Proto je Bůh skrze svého proroka vybízí: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Vraťte se ke mně,‘ je výrok Jehovy vojsk, ‚a vrátím se k vám.‘“ (Zecharjáš 1:3) A opravdu povzbudivá jsou slova Ozeáše: „Vrať se přece zpět, Izraeli, k Jehovovi, svému Bohu, neboť jsi klopýtl ve svém provinění. Vezměte s sebou slova a vraťte se zpět k Jehovovi. Řekněte mu všichni: ‚Kéž promineš provinění; a přijmi, co je dobré.‘“ Ano, dokonce i lidé, kteří se dopustili těžkých hříchů, ale kteří se chtějí vrátit k Bohu a upřímně se kají, mohou být duchovně zcela uzdraveni. (Ozeáš 6:1; 14:1, 2; Žalm 103:8–10) Platilo to v době proroků a platí to i dnes.

13. Z jakých důvodů máme projevovat milosrdenství těm, jimž Bůh odpustil?

¹³ Co z toho ale vyplývá pro křesťany, kteří cestu k životu neopustili? Jak můžeme ukázat, že se na druhé lidi díváme stejně jako Jehova? Ten od nás očekává, že budeme projevovat milosrdenství jak novým, tak i těm, kdo mu sloužit přestali. Ozeášovým prostřednictvím nám Bůh sdělil, jak bychom měli jednat: „Nalezl [jsem] potěšení v milující laskavosti, a ne v oběti.“ Myšlenku obsaženou v těchto slovech vyjádřil i Ježíš Kristus. Řekl: „Jděte tedy a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘“ (Ozeáš 6:6; Matouš 9:13) Projevovat takové milosrdenství je nezbytné, pokud si my sami chceme zachovat k Bohu dobrý vztah. Všimněme si, jak souvislost mezi ochotou odpouštět a napodobováním Boha vyjádřil apoštol Pavel: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista. Staňte se proto napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce.“ (Efezanům 4:32–5:2) Jak se vám daří napodobovat Boha v tomto směru?

14, 15. Za jakých okolností může být náš postoj k Jehovově ochotě odpustit vystaven zkoušce?

¹⁴ Co když se bratr, který vážně zhřešil, nekaje a musí být ze sboru vyloučen? K takovým věcem docházelo i v prvním století. Křesťanům, kteří se stali nekajícnými hříšníky, musela být odňata pospolitost. Jestliže se takové věci děly v době, kdy ve sboru ještě byli Ježíšovi apoštolové, není divu, že občas se to stane i dnes. V takových případech se věrně oddaní členové sboru řídí biblickým pokynem, aby se s člověkem, který byl z křesťanského sboru vyloučen, nestýkali. Když takto projeví svou věrnou oddanost Jehovovi, mohou tím provinilci pomoct, aby si uvědomil závažnost svého nesprávného jednání a pocítil nad ním lítost. V Bibli čteme, že jeden muž v Korintu byl ze sboru vyloučen, ale později se kál, změnil se a byl do sboru znovu přijat. (1. Korinťanům 5:11–13; 2. Korinťanům 2:5–8) Když k něčemu takovému dojde v dnešní době, jaké pocity to ve vás vyvolává? A jak může dát křesťan najevo, že mu záleží na tom, aby druzí získali život?

¹⁵ Kajícný provinilec se možná hluboce stydí a je zoufalý, a proto potřebuje ujistit, že jej Bůh i bratři milují a že si přejí, aby získal život. Všimněme si, jak něžně Bůh ujišťoval svůj starověký národ, který byl ochoten činit pokání: „Zasnoubím tě sobě ve věrnosti; a jistě poznáš Jehovu.“ (Ozeáš 2:20) V tomto verši je vyjádřeno, co Bůh cítí, a proto bychom měli dávat najevo stejný postoj jako on. Zecharjáš o něm totiž napsal, že ‚projevuje milosrdenství‘. (Zecharjáš 10:6)

16. Jak bychom měli reagovat, když je někdo znovu přijat?

¹⁶ Bůh si přeje, aby lidé získali život, a proto je rád, když se nějaký hříšník kaje nebo když křesťan, který se stal nečinným, znovu začne horlivě sloužit.a (Lukáš 5:32) Pokud jde o již zmíněného muže z Korintu, který byl znovu přijat do křesťanského sboru, Pavel místní křesťany vybídl, aby mu odpustili a povzbudili ho. Nabádal je, aby dotyčnému muži dali najevo, že ho mají opravdu rádi. Řekl totiž: „Toto přísné napomenutí, které dala většina, je pro takového člověka dostatečné, takže byste mu nyní měli . . . laskavě odpustit a utěšit ho, aby takový člověk nebyl nějak pohlcen svým přílišným smutkem. Vybízím vás tedy, abyste mu potvrdili svou lásku.“ (2. Korinťanům 2:6–8) Nezapomeňme, že když Ozeáš mluvil o bývalých hříšnících, citoval přitom Jehovu: „Uzdravím jejich nevěrnost. Budu je milovat ze své vlastní svobodné vůle.“ (Ozeáš 14:4) Budeme Jehovu napodobovat a budeme rádi, že můžeme k takovému uzdravení a získání věčného života přispět i my?

17, 18. Jak můžeme s láskou pomáhat těm, kdo se vrátili k Jehovovi, nebo příbuzným někoho vyloučeného?

¹⁷ Jehova jasně ukázal, že s těmi, kdo se k němu vracejí, jedná důstojně a že jim v plné míře projevuje svou lásku, stejně jako Ozeáš ochotně přijal zpět svou manželku, která mu dřív byla nevěrná. Jednání se svými služebníky Jehova popsal slovy: ‚Stal jsem se pro ně takovým jako ti, kdo zvedají jho na jejich čelisti, a jemně jsem každému přinášel jídlo.‘ (Ozeáš 11:4) Náklonnost, s níž Jehova k sobě jemně přitahuje kajícné hříšníky, je opravdu dojemná. Můžeme jej napodobovat tím, že k někomu, kdo projevuje zbožný smutek a opravdové pokání, se nebudeme chovat odtažitě ani chladně. Pokud je někdo přijat zpět do křesťanského sboru, neměli bychom vůči takovému člověku chovat zášť ani mu dávat najevo nelibost kvůli jeho minulým chybám, ale měli bychom s ním mluvit utěšujícím způsobem, kdykoli je to potřeba. (1. Tesaloničanům 5:14)

¹⁸ Napadly by vás ještě jiné způsoby, jak můžeme napodobovat Jehovu, když je někdo ze sboru vyloučen? Jestliže někomu musela být odňata pospolitost, můžeme nějak projevit zájem o věrné členy jeho rodiny — například o jeho manželského partnera a děti? Možná se musí velmi namáhat, aby pravidelně chodili na shromáždění a do služby. Budeme ochotni poskytnout jim zvláštní podporu, kterou možná potřebují? Dalším způsobem, jak jim můžeme projevit něžné milosrdenství, je mluvit s nimi „dobrými slovy, útěšnými slovy“ neboli chopit se iniciativy a s takovými věrnými křesťany si o něčem povzbudivém promluvit. (Zecharjáš 1:13) Mnoho příležitostí se k tomu naskýtá před shromážděními či po nich, v kazatelské službě nebo jindy. Jsou to naši spolupracovníci, milovaní členové sboru, kteří by se neměli cítit odstrčení ani osamělí. V některých případech vytrvají ve službě Jehovovi jen děti, protože jejich rodič byl vyloučen. Ze srdce si přejeme, aby takoví mladí lidé získali život. Jak to můžeme dávat najevo?

19. Jaké duchovní vedení poskytl Sefanjáš Josijášovi, který může být přirovnán k „chlapci bez otce“?

¹⁹ Příklad toho, jak pomáhat druhým, můžeme najít ve službě Sefanjáše, který prorokoval v polovině sedmého století př. n. l. Pocházel zřejmě z judské královské rodiny a byl možná vzdáleným bratrancem krále Josijáše. Králův otec byl zavražděn, a tak se osmiletý Josijáš musel chopit královského žezla. Stál před nelehkým úkolem. Národ byl totiž zabředlý do modlářství a odporných praktik. (Sefanjáš 3:1–7) Mladý Josijáš, který přišel o otce, potřeboval nějakého schopného a moudrého rádce, jenž by mu nad tímto vzpurným národem pomáhal vládnout. V předchozích kapitolách této knihy jsme si už řekli, že Jehova takové moudré vedení opatřil prostřednictvím Sefanjáše a dalších proroků. Stojí za zmínku, že i když Jehova skrze svého proroka mluvil proti judským „knížatům“, samotného krále nekritizoval. (Sefanjáš 1:8; 3:3) Z toho je možné usoudit, že mladý král Josijáš se zřejmě již tehdy postavil na stranu čistého uctívání. Sefanjáš svými vybídkami Josijášovi bezpochyby pomohl k pevnému rozhodnutí očistit Judu od falešného uctívání.

20. Jak mohou duchovně zralí rádci ve sboru pomáhat dětem „bez otce“?

²⁰ Ze Sefanjášova zájmu o Josijáše můžeme vidět Jehovův zájem o znevýhodněné, zranitelné mladé lidi — například o děti, jejichž rodiče byli vyloučeni. Ozeáš prohlásil: „[Božím] prostřednictvím se projevuje milosrdenství chlapci bez otce.“ (Ozeáš 14:3) Víte o nějakém chlapci nebo dívce „bez otce“, kteří potřebují duchovně zralého a praktického rádce? Možná jsou to v duchovním smyslu sirotci — děti, které mají jen jednoho rodiče, nebo mladí lidé, jejichž rodiče Jehovovi neslouží. To, do jaké míry takoví mladí lidé zůstanou v úzkém kontaktu se sborem a jak rychle v duchovním smyslu zrají, často závisí na tom, zda se jim ve sboru věnuje nějaký duchovně smýšlející rádce. Z mnoha ‚chlapců bez otce‘ vyrostli vyrovnaní, duchovně zaměření dospělí křesťané díky tomu, že o ně projevovali zájem zralí členové sboru. (Žalm 82:3)

21. Jak mohou zralí křesťané pomáhat mladým lidem?

²¹ Nějaká matka, která je samoživitelkou, by možná uvítala, kdyby se zralí křesťané zajímali o její děti. (Jakub 1:27) Dozorci a další členové sboru mohou takovým neúplným rodinám poskytovat duchovní oporu. Měli by však přitom respektovat matčinu úlohu hlavy rodiny a dávat si pozor, aby nepřekračovali hranice toho, co je vhodné. Spolu se svým manželským partnerem nebo i se svými dětmi byste mohli s takovým chlapcem nebo dívkou bez otce společně trávit čas. Chtěli byste ohleduplně jednat s mladými lidmi, které trápí osamělost? Potřebují někoho, kdo by je chápal a s kým by si mohli důvěrně promluvit. K tomu je možné najít příležitost třeba v kazatelské službě. Bezpochyby máte málo času, a proto věnovat se takovému mladému člověku pravidelně po určitou dobu může být ‚zkouškou pravosti vaší lásky‘. (2. Korinťanům 8:8) Bude z toho však patrné, že vám záleží na tom, aby druzí získali život.

22. Jak na vás působí to, že Jehova si přeje, aby lidé získali život?

²² Je opravdu povzbudivé uvažovat o tom, jak hluboce se Bůh zajímá o lidi a jak velmi si přeje, aby získali věčný život. Je mu milejší, když může svým spravedlivým ctitelům, kteří ho milují, projevit náklonnost a dát jim život, než když musí projevit svou nelibost vůči těm, kdo se nechtějí změnit a kdo si věčný život nezaslouží. Když tedy nedočkavě vyhlížíme Jehovův den, napodobujme našeho Boha v tom, že budeme druhým lidem pomáhat, aby se dostali na cestu k životu.