Zdá se, že Židé nezůstali jen při používání prutu, ale že později používali metlu. (Heb 11:36) To je přísnější trest než bití pruty; za Ježíšova pozemského života to sice byl trest z právního hlediska povolený, ale na Zákonu založen nebyl. (Mt 10:17; 23:34) Mišna, která je považována za rozvinutí ústní tradice, popisuje průběh mrskání:

„Obě ruce mu z každé strany přiváží ke sloupu a služebník synagógy popadne jeho oděv — pokud se natrhne, natrhne se, pokud se úplně roztrhne, roztrhne se úplně — a obnaží jeho hruď. Za něj se položí kámen, na který se služebník synagógy postaví, v ruce bude mít řemen z telecí kůže, jednou a dvakrát zdvojený, a k němu [jsou připojeny] dva [další] řemeny, které se zdvihají a padají.

Rukojeť řemenu je jednu dlaň dlouhá a jednu dlaň široká; a konec mu musí dosahovat k pupku. Třetinu ran mu dá zpředu a dvě třetiny zezadu; a neuhodí ho, když stojí nebo sedí, ale jedině když je sehnutý, protože je psáno, že soudce ho přiměje, aby se položil. A kdo bije, bije jednou rukou, celou silou.

. . . Jestliže v jeho ruce zemře, pak ten, kdo provádí bití, nenese vinu. Kdyby mu však dal o jeden úder víc a ten člověk by zemřel, musí kvůli němu uprchnout do vyhnanství.“

„Kolik ran dají člověku? Čtyřicet bez jedné, neboť je napsáno, že do čtyřiceti; [to jest] počet, který se blíží čtyřiceti.“ (Makkot 3:12–14, 10; do angličtiny přeložil H. Danby.)

Římané také používali k mrskání metlu. Oběť natáhli a podle všeho jí ruce přivázali řemeny ke kůlu. (Sk 22:25, 29) Počet ran úplně závisel na veliteli. Trest mrskáním obvykle předcházel přibití na kůl. Když Pilát vyhověl naléhavému volání Židů, aby byl Ježíš přibit na kůl, a když jim propustil Barabáše, zpráva říká: „Proto vzal tehdy Pilát Ježíše a zmrskal ho.“ (Jan 19:1; Mt 20:19) Římané někdy používali mrskání při ‚vyslýchání‘ obětí, aby od nich získali doznání nebo svědectví. (Sk 22:24, 25) Dvě řecká slova překládaná slovem „mrskat“ jsou ma·sti·goʹo (Mt 10:17) a ma·stiʹzo (Sk 22:25). Obě jsou příbuzná se slovem maʹstix, které může znamenat doslovné ‚mrskání‘ (Sk 22:24; Heb 11:36) a v přeneseném smyslu ‚tíživou chorobu (nemoc)‘. (Mr 3:10; 5:34) Bylo však nezákonné mrskat římského občana. Zákony Lex Valeria a Lex Porcia, které byly vydány v různých dobách mezi roky 509 a 195 př. n. l., stanovily, že římští občané nesmějí být mrskáni — Lex Valeria to vylučoval v případě, že se občan odvolal k lidu, Lex Porcia i bez takového odvolání.