„Buďte odvážní a silní“

„Seberte odvahu! Zvítězil jsem nad světem.“ (JAN 16:33)

1. Jakou vybídku dostali Izraelité vzhledem k tomu, co je čekalo v Kanaánu?

KDYŽ se Izraelité chystali přejít Jordán a vstoupit do Zaslíbené země, Mojžíš jim řekl: „Buďte odvážní a silní. Nebojte se ani před nimi nebuďte otřeseni, protože s tebou pochoduje Jehova, tvůj Bůh.“ Potom Mojžíš zavolal Jozua, který měl Izraelity dovést do Kanaánu, a osobně mu zopakoval výzvu k odvaze. (5. Mojžíšova 31:6, 7) Později samotný Jehova Jozua vybídl: „Buď odvážný a silný... Jen buď odvážný a velmi silný.“ (Jozue 1:6, 7, 9) To byla slova v pravý čas. Izraelité potřebovali odvahu, protože je na druhé straně Jordánu čekali mocní nepřátelé.

2. V jaké situaci dnes jsme a co potřebujeme?

² Dnešní praví křesťané mají brzy přejít do zaslíbeného nového světa, a proto, podobně jako Jozue, potřebují odvahu. (2. Petra 3:13; Zjevení 7:14) My jsme však v jiné situaci než Jozue. Ten bojoval mečem a kopím. My vedeme duchovní boj, a doslovné zbraně nikdy nepoužíváme. (Izajáš 2:2–4; Efezanům 6:11–17) Navíc Jozue musel bojovat v mnoha těžkých bitvách i po vstupu do Zaslíbené země. Ale my zažíváme nejtěžší boje nyní — před vstupem do nového světa. Zamysleme se nad některými situacemi, ve kterých potřebujeme odvahu.

Proč musíme bojovat?

3. Co Bible zjevuje o našem hlavním protivníkovi?

³ Apoštol Jan napsal: „Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Tato slova ukazují základní důvod, proč křesťané musí bojovat, aby si udrželi svou víru. Když křesťan zůstává ryzí, je to v určité míře porážka pro Satana Ďábla. Satan proto obchází jako „řvoucí lev“ a snaží se zastrašit a pohltit věrné křesťany. (1. Petra 5:8) Skutečně vede válku proti pomazaným křesťanům a jejich společníkům. (Zjevení 12:17) V tomto boji používá lidi, kteří vědomě nebo nevědomky slouží jeho zájmům. Máme-li se Satanovi a všem jeho spojencům vzepřít, potřebujeme k tomu odvahu.

4. Před čím Ježíš varoval své učedníky, ale jakou vlastnost projevují praví křesťané?

⁴ Ježíš věděl, že Satan a jeho spojenci se budou usilovně stavět proti dobré zprávě, a proto své následovníky varoval: „Vydají [vás] do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu.“ (Matouš 24:9) Tato slova se splnila v prvním století a platí i dnes. Pronásledování, které zažili někteří z Jehovových novodobých svědků, nebylo o nic méně kruté než pronásledování v dřívějších dobách. Ale i tváří v tvář takovému tlaku jsou praví křesťané odvážní. Vědí, že „chvět se před lidmi, to klade léčku“, a oni se do léčky chytit nechtějí. (Přísloví 29:25)

5, 6. (a) Ve kterých situacích se neobejdeme bez odvahy? (b) Jak reagují věrní křesťané, když je jejich odvaha zkoušena?

⁵ Odvahu však potřebujeme nejen kvůli pronásledování. Pro někoho je náročné mluvit s cizími lidmi o dobré zprávě. Když se ve škole vyžaduje, aby děti odříkaly slib věrnosti vlasti nebo vlajce, je to pro některé ze školáků zkouškou odvahy. Takový slib je v podstatě náboženským projevem, a proto se křesťanské děti odvážně rozhodly jednat způsobem, který se líbí Bohu, a z jejich vynikajícího postoje můžeme mít radost.

⁶ Odvahu potřebujeme i tehdy, když odpůrci prostřednictvím médií šíří o Božích služebnících nepříznivé zprávy nebo když se snaží omezovat pravé uctívání tím, že úkladně ‚výnosem vytvářejí těžkosti‘. (Žalm 94:20) Jak bychom se například měli cítit, když zprávy v novinách, rozhlase či v televizi přinášejí o svědcích Jehovových překroucené informace nebo vyslovené lži? Měli bychom být šokováni? Ne. Takové věci očekáváme. (Žalm 109:2) A vzhledem k tomu, že „kdokoli nezkušený uvěří každému slovu“, nijak nás nepřekvapí, když někteří lidé takovým publikovaným lžím a zkresleným informacím uvěří. (Přísloví 14:15) Věrní křesťané však odmítají věřit všemu, co se o jejich bratrech říká, a nepříznivá publicita je určitě nepřiměje k tomu, aby se přestali účastnit křesťanských shromáždění, polevili v kazatelské službě nebo zakolísali ve své víře. Naopak, věrní křesťané se doporučují „jako Boží služebníci ... slávou a zneuctěním, špatnou pověstí a dobrou pověstí; [podle odpůrců] jako ti, kdo klamou, a přece [ve skutečnosti] pravdiví“. (2. Korinťanům 6:4, 8)

7. Jaké zkoumavé otázky bychom si mohli položit?

⁷ Pavel napsal Timoteovi: „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly... Proto se nestyď za svědectví o našem Pánu.“ (2. Timoteovi 1:7, 8; Marek 8:38) Když čteme tato slova, můžeme si položit otázky: ‚Stydím se za svou víru, nebo jsem odvážný? Řekl jsem lidem v zaměstnání (nebo ve škole), že jsem svědek Jehovův, nebo se to snažím utajovat? Stydím se za to, že jsem jiný než ostatní, nebo jsem hrdý, že kvůli svému vztahu k Jehovovi tak říkajíc vyčnívám z řady?‘ Ať si ten, kdo z kázání dobré zprávy nemá radost nebo se bojí zaujmout postoj, který je nepopulární, vzpomene na vybídku, kterou Jehova adresoval Jozuovi: „Buď odvážný a silný.“ Nikdy nezapomeňme, že nezáleží na tom, co si o nás myslí naši spolupracovníci nebo spolužáci, ale na tom, jak se na nás dívá Jehova a Ježíš Kristus. (Galaťanům 1:10)

Jak rozvíjet odvahu

8, 9. (a) Jak byla při jedné příležitosti vyzkoušena odvaha prvních křesťanů? (b) Jak Petr a Jan reagovali na výhružky a co oni i jejich bratři zažili?

⁸ Jak můžeme rozvíjet takovou odvahu, která nám v této obtížné době pomůže zůstat ryzí? A jak rozvíjeli odvahu první křesťané? Podívejme se, co se stalo, když přední kněží a starší muži v Jeruzalémě řekli Petrovi a Janovi, aby přestali kázat v Ježíšově jménu. Učedníci to odmítli, bylo jim vyhrožováno a pak byli propuštěni. Potom se vydali za svými bratry a všichni se společně modlili: „Jehovo, věnuj pozornost jejich pohrůžkám a dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ (Skutky 4:13–29) Jehova na jejich prosbu odpověděl tím, že je posílil svatým duchem, takže ‚naplnili Jeruzalém‘ svým učením, jak později dosvědčili židovští vůdci. (Skutky 5:28)

⁹ Zamysleme se nad tím, co se tehdy stalo. Učedníci se nehodlali poddat, když jim židovští vůdci vyhrožovali. Naopak, modlili se, aby měli odvahu kázat dál. Potom jednali v souladu se svou modlitbou a Jehova je svým duchem posílil. Jejich zkušenost ukazuje, že to, co Pavel napsal o několik let později v jiném kontextu, platí na pronásledované křesťany. Pavel uvedl: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:13)

10. Jak Jeremjášův zážitek pomáhá těm, kdo jsou plaší?

¹⁰ Ale co když je někdo plachý? Může i tak Jehovovi odvážně sloužit navzdory odporu? Určitě. Vzpomeňme si na reakci Jeremjáše, když ho Jehova ustanovil za proroka. Mladý muž řekl: „Jsem jen chlapec.“ Zjevně měl pocit, že na to nestačí. Jehova ho však povzbudil těmito slovy: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec‘, ale měl bys jít ke všem, k nimž tě pošlu; a měl bys mluvit všechno, co ti přikážu. Neboj se kvůli jejich obličeji, vždyť ‚jsem s tebou, abych tě osvobodil‘.“ (Jeremjáš 1:6–10) Jeremjáš důvěřoval v Jehovu, a díky síle od něho proto překonal svou váhavost a stal se mimořádně odvážným svědkem v Izraeli.

11. Co dnešním křesťanům pomáhá, aby byli jako Jeremjáš?

¹¹ Pomazaní křesťané dnes mají podobný úkol jako Jeremjáš a s podporou ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘ Jehovův záměr nadále ohlašují navzdory lhostejnosti, posměchu a pronásledování. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Povzbuzením pro ně je to, co Jehova řekl Jeremjášovi: „Neboj se.“ Nikdy nezapomínají, že byli pověřeni Bohem a že káží jeho poselství. (2. Korinťanům 2:17)

Napodobujme příklady odvahy

12. Proč je pro nás Ježíš vynikajícím příkladem odvahy a jak povzbudil své následovníky?

¹² Snažíme-li se rozvíjet odvahu, pomůže nám rozjímání o příkladech lidí, kteří — podobně jako Jeremjáš — jednali odvážně. (Žalm 77:12) Když například přemýšlíme o službě Ježíše Krista, zapůsobí na nás, jakou smělost projevil, když byl pokoušen Satanem a když stál proti odhodlanému odporu židovských vůdců. (Lukáš 4:1–13; 20:19–47) Díky Jehovově síle se Ježíš tlaku nepodvolil a krátce před svou smrtí svým učedníkům řekl: „Ve světě máte soužení, ale seberte odvahu! Zvítězil jsem nad světem.“ (Jan 16:33; 17:16) To znamenalo, že pokud Ježíšovi učedníci budou jednat podle jeho příkladu, zvítězí i oni. (1. Jana 2:6; Zjevení 2:7, 11, 17, 26) K tomu ale potřebovali ‚sebrat odvahu‘.

13. Jaké povzbuzení dal Pavel Filipanům?

¹³ Několik let po Ježíšově smrti byli Pavel a Silas uvrženi ve Filipech do vězení. Později Pavel filipský sbor vybídl, aby nadále ‚stáli pevně v jednom duchu, jako jedna duše zápasili bok po boku za víru v dobrou zprávu a v žádném ohledu se nelekali svých odpůrců‘. Pavel je v tomto směru chtěl posílit, a proto jim napsal: „Právě to [že jsou křesťané pronásledováni] je pro [pronásledovatele] důkazem zničení, ale pro vás záchrany; a toto znamení je od Boha, protože vám byla dána výsada pro Krista, abyste v něj nejen uvěřili, ale také pro něj trpěli.“ (Filipanům 1:27–29)

14. K čemu vedla Pavlova smělost v Římě?

¹⁴ V době, kdy Pavel psal sboru ve Filipech, byl znovu ve vězení, tentokrát v Římě. Přesto i nadále směle kázal druhým. S jakým výsledkem? Napsal: „Má pouta [se] stala veřejně známými ve spojení s Kristem mezi celou pretoriánskou gardou a všemi ostatními; a protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, projevují tím větší odvahu nebojácně mluvit Boží slovo.“ (Filipanům 1:13, 14)

15. Kde můžeme najít znamenité příklady víry, které posílí naše odhodlání projevovat odvahu?

¹⁵ Pavlův příklad je pro nás povzbuzením. A stejně na nás působí znamenité příklady novodobých křesťanů, kteří vytrvali při pronásledování v zemích pod diktaturou nebo pod vládou duchovenstva. Příběhy mnoha takovýchto křesťanů můžeme číst v časopisech Strážná věž a Probuďte se! a v Ročenkách svědků Jehovových. Při čtení těchto příběhů nezapomínejme, že se jedná o obyčejné lidi, jako jsme my. Když se však dostali do velmi náročných situací, Jehova jim dal moc nad to, co je normální, a oni vytrvali. Můžeme si být jisti, že se stejně zachová i k nám, pokud to budou vyžadovat okolnosti.

Náš odvážný postoj Jehovu těší a přináší mu čest

16, 17. Jak dnes můžeme posilovat svou odvahu?

¹⁶ Když se člověk pevně postaví na stranu pravdy a spravedlnosti, je to projev odvahy. A když to člověk udělá, ačkoli ve svém nitru pociťuje strach, je to ještě odvážnější. Ano, každý křesťan může být odvážný, jestliže opravdu chce jednat podle Jehovovy vůle, jestliže je odhodlán zůstat věrný, jestliže neustále spoléhá na Boha a jestliže má stále na paměti, že Jehova již dříve posílil nespočet takových svých služebníků. Jsme-li si navíc vědomi toho, že náš odvážný postoj Jehovu těší a přináší mu čest, posiluje to naše odhodlání neochabnout. Jsme připraveni vydržet výsměch i horší věci, protože Jehovu hluboce milujeme. (1. Jana 2:5; 4:18)

¹⁷ Nikdy nezapomeňme, že když trpíme kvůli své víře, neznamená to, že jsme udělali něco špatného. (1. Petra 3:17) Trpíme proto, že se zastáváme Jehovovy svrchovanosti, konáme dobro a nejsme částí světa. Apoštol Petr o tom řekl: „Jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte, to je u Boha příjemné.“ Petr také uvedl: „Ať ... ti, kdo trpí v souladu s Boží vůlí, nadále svěřují své duše věrnému Stvořiteli, zatímco činí dobro.“ (1. Petra 2:20; 4:19) Ano, naše víra dělá našemu milujícímu Bohu Jehovovi radost a přináší mu čest. To je skutečně pádný důvod, abychom byli odvážní!

Když jednáme s úřady

18, 19. Jestliže se před soudce postavíme odvážně, co mu tím vlastně sdělujeme?

¹⁸ Když Ježíš svým učedníkům řekl, že budou pronásledováni, také jim sdělil: „[Lidé] vás vydají místním soudům a budou vás mrskat ve svých synagógách. Ano, budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále na svědectví jim a národům.“ (Matouš 10:17, 18) Když má člověk jít kvůli falešným obviněním před soudce nebo před panovníka, potřebuje odvahu. Když ovšem takových situací směle využijeme a vydáme přítomným lidem svědectví, změníme náročnou situaci v příležitost dosáhnout něčeho důležitého. Vlastně tak lidem, kteří nás soudí, sdělujeme Jehovova slova zaznamenaná ve 2. žalmu: „Králové, projevujte pochopení; nechte se napravit, soudci země. Služte Jehovovi s bázní.“ (Žalm 2:10, 11) Když svědkové Jehovovi čelí u soudu falešným obviněním, často se stává, že soudci podpoří svobodu uctívání, a my si toho vážíme. Někteří soudci však podlehnou vlivu odpůrců. Písmo takovým lidem říká: „Nechte se napravit.“

¹⁹ Soudci by si měli uvědomovat, že nejvyšším zákonem je zákon Jehovy Boha. Měli by mít na paměti, že všichni lidé včetně soudců se budou zodpovídat Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. (Římanům 14:10) A pokud jde o nás, ať už s námi lidský soudce bude jednat spravedlivě, nebo ne, máme pádný důvod být odvážní, protože nás Jehova podporuje. Bible říká: „Šťastní jsou všichni ti, kdo ho činí svým útočištěm.“ (Žalm 2:12)

20. Proč můžeme být šťastní, když musíme snášet pronásledování a pomluvy?

²⁰ V Kázání na hoře Ježíš řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká; tak totiž pronásledovali proroky před vámi.“ (Matouš 5:11, 12) Pronásledování samo o sobě jistě příjemné není, ale pokud zůstáváme pevní i přes pronásledování, k němuž patří také pomlouvačné zprávy v médiích, je to důvod k radosti. Znamená to, že děláme radost Jehovovi a že obdržíme odměnu. Náš odvážný postoj je projevem opravdové víry a je pro nás ujištěním, že nás Bůh schvaluje. Ano, je svědectvím toho, že máme naprostou důvěru v Jehovu. Jak bude rozebráno v následujícím článku, taková důvěra je pro křesťana nezbytně nutná.

Co jste se naučili?

• Ve kterých situacích se dnes neobejdeme bez odvahy?

• Jak můžeme odvahu rozvíjet?

• Kterých znamenitých příkladů odvahy jsme si zde povšimli?

• Proč toužíme jednat odvážně?

[Obrázky na straně 9]

Simone Arnoldová (nyní Liebsterová) v Německu, Widdas Madona v Malawi a Lydia a Oleksij Kurdasovi na Ukrajině projevovali odvahu a stáli proti tomu ničemnému

[Obrázky na straně 10]

Nestydíme se za dobrou zprávu

[Obrázek na straně 11]

Pavel velmi podporoval dobrou zprávu svou odvahou ve vězení

[Obrázek na straně 12]

Jestliže soudci odvážně vysvětlíme svůj biblický postoj, sdělíme tím něco velmi důležitého