VRABEC
[řec. strou·thiʹon].
Řecké slovo strou·thiʹon je zdrobnělina, kterou se míní jakýkoli malý pták, ale která se používala zvláště k označení vrabce. V Izraeli se hojně vyskytuje vrabec domácí (Passer domesticus biblicus). Vrabci jsou malí hnědošedí ptáci, jsou hluční a společenští, švitoří, cvrlikají a opakovaně přelétávají ze střechy domu, ze stromu nebo keře na zem a zpátky. Jejich potrava se skládá hlavně ze semen, z hmyzu a červů. Také vrabec pokřovní (Passer hispaniolensis) je běžně rozšířený, zvláště v sev. a středních oblastech Izraele.
Přímé zmínky o vrabcích lze v Bibli najít pouze ve výrocích, které pronesl Ježíš během své třetí cesty po Galileji a které zopakoval o rok později při své službě v Judeji. Ježíš poukázal na to, že ‚dva vrabci se prodávají za minci malé hodnoty [doslova assarion, které mělo hodnotu menší než pět amerických centů]‘, nebo pokud se jich koupí pět, „za dvě mince malé hodnoty“, a uvedl, že i když jsou tito malí ptáci tak málo ceněni, „přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce“ a že „ani jeden z nich není zapomenut před Bohem“. Potom své učedníky povzbudil, aby neměli strach a ujistil je: „Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Mt 10:29–31; Lk 12:6, 7)
Jak ve starověku, tak i v dnešní době se vrabci prodávají na trzích na Blízkém východě. Jestliže byli určeni k jídlu, byli oškubáni, napíchnuti na dřevěnou špejli a opékáni (podobně jako ražniči). Starověký zápis celního zákona císaře Diocletiana (301 n. l.) ukazuje, že ze všech ptáků, kteří se používali k jídlu, byli vrabci nejlevnější. (Light From the Ancient East, A. Deissmann, 1965, s. 273, 274)
V Kralické bibli (Ža 84:4; 102:8) a v jiných překladech se slovo vrabec sice v Hebrejských písmech objevuje, ale takto překládaný hebrejský výraz (cip·pórʹ) je zjevně povšechný. Vztahuje se na malé ptáky všeobecně a neoznačuje konkrétně vrabce.