Biblická kniha číslo 32 — Jonáš

Pisatel: Jonáš

Psaní dokončeno: asi 844 př. n. l.

1. Které otázky jsou zodpověděny v Jonášově knize a co kniha ukazuje o Jehovově milosrdenství?

JONÁŠ — zahraniční misionář 9. století př. n. l.! Jak se díval na své pověření od Jehovy? Jaké pole nových zkušeností se mu otevřelo? Našel ve svém přiděleném území vnímavé lidi? Jak úspěšné bylo jeho kázání? Na tyto otázky odpovídá dramatický obsah jeho knihy. Prorocký záznam, který byl zhotoven v době, kdy Jehovův „vyvolený národ“ porušil smlouvu s Jehovou a upadl do pohanského modlářství, ukazuje, že Boží milosrdenství se neomezuje na žádný určitý národ, ani pouze na Izrael. Záznam kromě toho vyvyšuje Jehovovo velké milosrdenství a milující laskavost v protikladu k nedostatku milosrdenství, trpělivosti a víry, které můžeme tak často pozorovat u nedokonalého člověka.

2. Co je známo o Jonášovi a v kterém roce asi prorokoval?

² Jméno Jonáš (hebrejsky Johnah) znamená „holubice“. Byl synem proroka Amitaje z Gat-cheferu v Galileji z území Zebulona. V 2. Královské 14:23–25 čteme, že izraelský král Jeroboam rozšířil hranice národa podle slova, které mluvil Jehova skrze Jonáše. To časově zařazuje Jonášovo prorokování do doby kolem roku 844 př. n. l., kdy v Izraeli nastoupil na trůn Jeroboam II., mnoho let předtím, než Asýrie se svým hlavním městem Ninive začala ovládat Izrael.

3. Co dokazuje, že Jonášova zpráva je věrohodná?

³ O věrohodnosti celé Jonášovy zprávy nemusíme pochybovat. „Zdokonalovatel naší víry“, Ježíš, se zmínil o Jonášovi jako o skutečné osobě a podal inspirovaný výklad dvou prorockých událostí z Jonášovy knihy. Tak ukázal, že kniha obsahuje pravé proroctví. (Hebr. 12:2; Mat. 12:39–41; 16:4; Luk. 11:29–32). Židé zařazovali Jonášovu zprávu vždy mezi své kanonické knihy a považovali ji za historickou. Jonáš je otevřený, když popisuje své omyly a slabosti bez jakékoli snahy je přikrášlit. To rovněž potvrzuje pravost záznamu.

4. Jaká ryba snad spolkla Jonáše? Co nám však pro informaci stačí?

⁴ A co „velká ryba“, která spolkla Jonáše? Bylo mnoho dohadů o tom, jaký druh ryby to mohl být. Vorvaň je schopen spolknout úplně celého člověka. Právě tak velký žralok bílý. Bible však prostě říká: „Jehova ustanovil, aby Jonáše spolkla velká ryba.“ (Jonáš 1:17) Druh ryby není uveden. Nelze s jistotou určit, zda šlo o vorvaně, velkého žraloka bílého nebo nějakého jiného neurčeného mořského tvora.a Biblická zpráva, že to byla „velká ryba“, nám pro informaci stačí.

OBSAH JONÁŠE

5. Jak Jonáš reaguje na své pověření a k čemu to vede?

⁵ Jonáš je přidělen do Ninive, ale utíká (1:1–16). „A Jehovovo slovo přišlo k Jonášovi, synu Amitajovu, a říkalo: ‚Vstaň, jdi do velkého města Ninive a prohlašuj proti němu, že jejich špatnost vystoupila přede mne.‘“ (1:1, 2) Má Jonáš radost z tohoto pověření? Ani trochu. Utíká opačným směrem a vstoupí na loď do Taršiše, který je snad totožný se Španělskem. Jonášovu loď zastihne velká bouře. Námořníci volají ve strachu „každý ke svému bohu“ o přispění, zatímco Jonáš spí v podpalubí lodi. (1:5) Když Jonáše vzbudí, metají los a pokoušejí se tak zjistit, kdo je odpovědný za jejich nepříjemnou situaci. Los padne na Jonáše, který jim teprve nyní oznamuje, že je Hebrejec, ctitel Jehovy, a že utíká od Bohem daného úkolu. Vybízí je, aby ho vrhli do moře. Po dalších pokusech provést loď bouří hodí námořníci Jonáše nakonec přes palubu. Moře přestane bouřit.

6. Co zažije Jonáš s „velkou rybou“?

⁶ Spolknut „velkou rybou“ (1:17–2:10). „A Jehova ustanovil, aby Jonáše spolkla velká ryba, takže se Jonáš na tři dny a tři noci ocitl v nitru ryby.“ (1:17) Modlí se vroucně k Jehovovi z nitra ryby. „Z břicha šeolu“ křičí o pomoc a prohlašuje, že splní, co slavnostně slíbil, neboť „záchrana patří Jehovovi“. (2:2, 9) Na Jehovův příkaz vyzvrátí ryba Jonáše na souš.

7. Jak účinné je Jonášovo kázání v Ninive?

⁷ Kázání v Ninive (3:1–4:11). Jehova obnovuje svůj příkaz Jonášovi. Jonáš se již nevyhýbá svému pověření, ale jde do Ninive. Tam prochází městskými ulicemi a volá: „Už jen čtyřicet dnů, a Ninive bude rozvráceno.“ (3:4) Jeho kázání je účinné. Vlna pokání zaplaví Ninive a jeho lidé začínají věřit v Boha. Král ohlašuje, že lidé i dobytek se musejí postit a odít se do pytloviny. Jehova milosrdně ušetří město.

8. Jak Jonáš reaguje na Jehovův projev milosrdenství k městu a jak Jehova odhaluje prorokovu nedůslednost?

⁸ To je víc, než může Jonáš snést. Říká Jehovovi, že věděl hned od začátku, že Jehova projeví milosrdenství, a proto utekl do Taršiše. Přeje si zemřít. Důkladně rozmrzelý Jonáš se utáboří východně od města a čeká, aby viděl, co se bude dít. Jehova zařídí, že nad jeho rozladěným prorokem vzejde lahvovitá tykev, aby mu dala stín. Jonáš se z toho raduje jen krátce. Druhý den ráno Jehova způsobí, že rostlinu napadne červ, takže její osvěžující ochranu vystřídá vysoušející východní vítr a sálající slunce. Jonáš si opět přeje zemřít. Samolibě ospravedlňuje svůj hněv. Jehova poukazuje na jeho nedůslednost: Jonáš litoval jednu lahvovitou tykev, ale zlobí se, protože Jehova nyní cítí lítost nad velkým městem Ninive.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

9. Jaký Jonášův postoj a způsob jednání by nám měl být výstrahou?

⁹ Jonášův způsob jednání a jeho výsledek by pro nás měl být výstrahou. Utekl od úkolu, který mu dal Bůh; měl se chopit tohoto úkolu a důvěřovat v Boha, že ho podpoří. (Jon. 1:3; Luk. 9:62; Přísl. 14:26; Iz. 6:8) Když už se vydal špatným směrem, projevil negativní postoj, protože se nedal námořníkům dobrovolně poznat jako ctitel „Jehovy, nebeského Boha“. Pozbyl své smělosti. (Jon. 1:7–9; Ef. 6:19, 20) Jonáše vedlo jeho sobectví k tomu, že považoval Jehovovo milosrdenství k Ninive za osobní urážku; snažil se ospravedlnit se a řekl Jehovovi, že věděl hned od začátku, že to tak dopadne — tak proč ho Jehova poslal jako proroka? Byl pokárán za tento neuctivý, reptavý postoj. Měli bychom se tedy z jeho zkušenosti poučit k svému prospěchu a nevytýkat Jehovovi jeho projevy milosrdenství nebo způsob, jímž něco koná. — Jonáš 4:1–4, 7–9; Fil. 2:13, 14; 1. Kor. 10:10.

10. Jak je v Jonášově knize znázorněna Jehovova milující laskavost a milosrdenství?

¹⁰ Vylíčení vznešených vlastností Jehovovy milující laskavosti a jeho milosrdenství zastiňuje v Jonášově knize všechno ostatní. Jehova projevil milující laskavost k obyvatelům Ninive tím, že poslal svého proroka, aby je varoval před hrozícím zničením, a byl ochoten projevit milosrdenství, když město činilo pokání. Toto milosrdenství umožnilo Ninive, že trvalo dál přes 200 let až do svého zničení Médy a Babylóňany kolem roku 632 př. n. .l. Jehova projevil milosrdenství Jonášovi, když ho vysvobodil z rozbouřeného moře a když mu opatřil tykev, aby ‚ho osvobodila z jeho neblahého stavu‘. Tím, že opatřil a potom odejmul ochrannou tykev, Jehova ukázal Jonášovi, že projevuje milosrdenství a milující laskavost tak, jak se mu líbí. — Jonáš 1:2; 3:2–4, 10; 2:10; 4:6, 10, 11.

11. Co je „znamení Jonášovo“?

¹¹ V Matoušovi 12:38–41 řekl Ježíš náboženským vůdcům, že jediné znamení, které dostanou, je „znamení proroka Jonáše“. Po třech dnech a třech nocích v „břiše šeolu“ Jonáš šel a kázal Ninive, a tak se stal pro Ninivské „znamením“. (Jon. 1:17; 2:2; 3:1–4) Podobně Ježíš strávil části tří dnů v hrobě a byl vzkříšen. Když jeho učedníci šířili o té události svědectví, Ježíš se stal znamením té generaci. Podle židovského způsobu měření času a podle skutečností, jak se splnily v Ježíšově případě, mohlo období ‚tří dnů a tří nocí‘ být kratší než plné tři dny.b

12. a) Co jiného říká Ježíš o Ninivských a o Židech své generace? b) Jak se objevil ten, který je „něco více než Jonáš“, a jakou spojitost má s Jehovovým královstvím a záchranou?

¹² V tomtéž rozhovoru Ježíš staví proti sobě pokání Ninivských a tvrdost srdce a vyložené zavržení, které zakusil od Židů během své služby, a říká: „Muži z Ninive povstanou v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože činili pokání po tom, co Jonáš kázal, ale pohleďte, zde je něco více než Jonáš.“ (Viz též Matouše 16:4 a Lukáše 11:30, 32.) „Něco více než Jonáš“ — co myslel Ježíš těmi slovy? Mluvil o sobě jako o největším prorokovi vůbec, jako o tom, jehož Jehova poslal, aby kázal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mat. 4:17) Přesto většina Židů z té generace zavrhla „znamení proroka Jonáše“. A co dnes? Ačkoli většina nedbá na Jehovovo varovné poselství, mnoho tisíc lidí po celém světě má skvělou příležitost slyšet dobrou zprávu o Božím království, jež jako první kázal Ježíš, „Syn člověka“. Stejně jako kající Ninivští, kteří dostali požehnání prostřednictvím Jonášova kázání, také oni se mohou podílet na Jehovově hojném a milosrdném opatření k prodloužení života, protože opravdu „záchrana patří Jehovovi“. — Jonáš 2:9.

[Poznámky pod čarou]