Život a služba Ježíše

Soucit s postiženými

JEŽÍŠ veřejně odsoudil farizey za jejich sobecké tradice a nyní se svými učedníky odchází. Vzpomínáš si možná, že chtěl s nimi nedávno odejít, aby si trochu odpočinuli, ale byli vyrušeni, když je zástupy našly. Nyní odchází se svými učedníky do území Tyru a Sidonu, mnoho kilometrů dále na sever. Je to zřejmě jediná cesta, kterou Ježíš podniká se svými učedníky za hranice Izraele.

Když našli dům, kde mohli zůstat, dává Ježíš znát, že nechce, aby se někdo dověděl o tom, kde jsou. Ale ani v tomto neizraelském území nemůže uniknout pozornosti. Nachází ho jedna řecká žena, která se narodila zde v syrské Fénicii, a začíná ho úpěnlivě prosit: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův. Moje dcera je těžce posedlá démony.“ Ježíš jí však neodpovídá ani slovem.

Nakonec říkají učedníci Ježíšovi: „Pošli ji pryč, protože za námi stále křičí.“

Ježíš vysvětluje, proč si jí nevšímá: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím izraelského domu.“

Žena se však nevzdává. Přistupuje k Ježíšovi, vzdává mu poctu a říká: „Pane, pomoz mi!“

Ježíš jistě cítil v srdci pohnutí při tak vážné prosbě této ženy. Ale opět zdůrazňuje, že jeho prvořadou odpovědností je sloužit Božímu lidu izraelskému. Zároveň chce zřejmě zkoušet její víru a poukazuje na předsudky Židů vůči lidem z jiných národů. Říká: „Není správné brát chléb dětem a házet ho psíkům.“

Ježíš zřejmě svým soucitným tónem hlasu a výrazem obličeje dává najevo svůj něžný soucity k lidem, kteří nejsou Židy. Dokonce změkčuje předsudek, podle něhož jsou pohané přirovnáni k psům, a mluví o nich jako o „psících“ neboli štěňátkách. Žena se necítí dotčena, ale naopak přijímá Ježíšův poukaz na židovské předsudky a pokorně poznamenává: „Ano, Pane; ale psíci skutečně jedí z drobtů, které padají ze stolu jejich pánů.“

„Ženo, tvá víra je velká,“ odpovídá Ježíš. „Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A skutečně. Žena se vrací domů a nachází dceru na lůžku zcela uzdravenou.

Z pobřežního území v blízkosti Sidonu se Ježíš s učedníky vydává napříč krajinou k hornímu toku řeky Jordánu. Zřejmě přecházejí Jordán někde nad Galilejským mořem a vstupují na území Dekapole východně od moře. Tam vystupují na horu, ale zástupy je nacházejí a přinášejí k Ježíšovi chromé, zmrzačené, slepé a němé a mnohé lidi jinak nemocné a znetvořené. Jednoduše mu je skládají k nohám a Ježíš je uzdravuje. Lidé žasnou, když vidí, jak němí mluví a chromí chodí a slepí vidí, a vzdávají chválu Bohu Izraele.

Jednomu muži, který je hluchý a téměř nemůže mluvit, poskytuje Ježíš zvláštní pozornost. Hluší se často dostávají snadno do rozpaků, zejména v zástupu. Ježíš si možná povšiml, že je tento muž velice nervózní. Proto ho Ježíš soucitně odvádí od zástupu do soukromí. Když jsou spolu sami, naznačuje Ježíš, co pro něj chce udělat. Vkládá tomu muži prsty do uší a pak plivne a dotkne se jeho jazyka. Nato pohlédne k nebi, hluboce vzdechne a říká: „Otevři se.“ V ten okamžik se muži obnovuje sluch a může normálně mluvit.

Když Ježíš vykonal tato mnohá uzdravení, říkají zástupy s oceněním: „Všechno udělal dobře. Dokonce působí, aby hluší slyšeli a němí mluvili.“ Matouš 15:21–31; Marek 7:24–37.

◻ Proč Ježíš neuzdravuje dítě řecké ženy ihned?

◻ Kam potom Ježíš odvádí své učedníky?

◻ Jak jedná Ježíš soucitně s hluchým mužem, který téměř nemůže mluvit?