Život a služba Ježíše

Chleby a kvas

VELKÉ zástupy se sběhly k Ježíšovi v Dekapoli. Mnozí přišli do tohoto kraje osídleného převážně pohany zdaleka, aby mu naslouchali a byli uzdraveni ze svých neduhů. Přinesli si velké koše, které zpravidla používají na zásoby při cestě pohanským územím.

Po čase však Ježíš volá apoštoly a říká: „Je mi líto zástupu, protože zůstávají v mé blízkosti již tři dny a nemají nic k jídlu. A jestliže je pošlu domů hladové, na cestě se vyčerpají. Někteří z nich jsou opravdu zdaleka.“

„Odkud někdo na tomto odlehlém místě může tyto lidi nasytit chleby?“ ptají se učedníci.

Ježíš se táže: „Kolik máte chlebů?“

„Sedm,“ odpovídají, „a několik rybek.“

Ježíš dá lidem pokyn, aby se rozložili po zemi, bere chleby a ryby, modlí se k Bohu, láme a dává učedníkům. Ti zase obsluhují lidi a všichni se najedí dosyta. Když potom sesbírají zbytky, je jich plných sedm potravinových košů, přestože jedlo asi 4 000 mužů kromě žen a dětí.

Ježíš posílá zástupy pryč, vstupuje s učedníky do člunu a plaví se na západní břeh Galilejského moře. Zde se Ježíše snaží pokoušet farizeové, tentokrát provázení členy náboženské sekty saduceů, aby jim předvedl znamení z nebe.

Ježíš si je vědom, že ho pokoušejí, a odpovídá: „Když nadchází večer, obvykle říkáte: ‚Bude pěkně, protože obloha je ohnivě červená‘, a ráno: ‚Dnes bude zima a deštivo, protože obloha je ohnivě červená, ale vypadá zamračeně.‘ Umíte vykládat vzhled oblohy, ale znamení časů vyložit nedovedete.“

Nato je Ježíš označí jako ničemné a cizoložné a varuje je, že jim nebude dáno žádné znamení kromě znamení Jonášova, jak již předtím řekl farizeům. Odchází, nastoupí s učedníky do člunu a plaví se k Betsaidě na severovýchodním břehu Galilejského moře. Po cestě zjistí učedníci, že si zapomněli vzít chléb a mají jen jediný bochník.

Ježíš vzpomíná na střetnutí s farizey a saducejskými zastánci Heroda a nabádá učedníky: „Mějte otevřené oči a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“ Učedníci myslí, že Ježíš hovoří o tom, jak zapomněli vzít chléb; kvas v nich zřejmě vyvolá představu chleba a oni se kvůli tomu začnou přít. Ježíš postřehne nedorozumění a zeptá se: „Proč se dohadujete nad tím, že nemáte chleby?“

Nedávno přece opatřil Ježíš zázračně chléb pro tisíce lidí. Tento poslední zázrak vykonal snad včera nebo předevčírem. Měli by vědět, že mu nedělá starost nedostatek doslovných chlebů. „Nepamatujete se,“ připomíná jim, „když jsem rozlámal pět chlebů pro pět tisíc lidí, kolik jste sebrali košů plných úlomků?“

„Dvanáct,“ odpovídají.

„Když jsem rozlámal sedm pro čtyři tisíce lidí, kolik potravinových košů plných úlomků jste sebrali?“

„Sedm,“ odpovídají.

„Ještě nechápete smysl?“ ptá se Ježíš. „Jak to, že nerozeznáváte, že jsem s vámi nemluvil o chlebech? Mějte se však na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“

Učedníci konečně chápou. Kvas, látka působící kvašení a kynutí chleba, bylo slovo často používané k označení zkaženosti. Nyní tedy učedníci porozuměli, že Ježíš mluví symbolicky, že je varuje, aby se střežili před „učením farizeů a saduceů“, protože kazí lidi. Marek 8:1–21; Matouš 15:32–16:12.

◆ Proč mají lidé s sebou velké koše na potraviny?

◆ Jaké cesty lodí podniká Ježíš po odchodu z Dekapole?

◆ K jakému nedorozumění došlo mezi učedníky ohledně Ježíšovy poznámky o kvasu?

◆ Co myslel Ježíš „kvasem farizeů a saduceů“?