Napodobujte jejich víru

Byl věrný ve zkouškách

PETR se s obavami dívá kolem sebe do tváří těch, kdo si přišli poslechnout Ježíše. Jsou v synagoze v Kafarnaum. Petr má v tomto městě u Galilejského moře svou živnost a bydlí zde i mnoho jeho přátel, příbuzných a obchodních partnerů. Bezpochyby si přeje, aby muži z jeho města přijali Ježíše tak jako on a aby byli stejně nadšení tím, co se od největšího ze všech učitelů dozvědí o Božím Království. Zdá se však, že se dnes ničeho takového nedočká.

Mnozí už Ježíšovi přestali naslouchat. Někteří teď hlasitě reptají a mají námitky proti tomu, co říká. Petra ale nejvíc trápí reakce některých Ježíšových učedníků. V jejich tváři už není vidět radost z toho, že se dozvěděli něco důležitého, ani nadšení z nových věcí a z poznání pravdy. Vypadají podrážděně, a dokonce rozhořčeně. Někteří proti Ježíšovi otevřeně vystupují a jeho řeč označují za otřesnou. Nechtějí už od něj nic slyšet, opouštějí synagogu a dále ho nenásledují.

Pro Petra i pro ostatní apoštoly je to těžká situace. Tomu, co Ježíš ten den řekl, Petr plně neporozuměl. Nepochybně si uvědomuje, proč Ježíšův výrok chápaný doslova mohl vzbudit pohoršení. Co tedy udělá? Toto není první situace, kdy je Petrova věrnost vůči jeho Pánovi zkoušena. A zdaleka není ani poslední. Podívejme se, jak Petrovi jeho víra pomohla takové náročné situace zvládnout a zůstat věrný.

Zůstal věrný, i když jiní zklamali

Petr byl Ježíšovým jednáním často překvapen. Znovu a znovu se stávalo, že jeho Pán udělal nebo řekl něco úplně jiného, než lidé očekávali. Když den předtím zázračně nasytil tisíce lidí a ti se pokusili učinit ho králem, Ježíš mnohé překvapil tím, že odtamtud odešel. Svým učedníkům řekl, aby nastoupili do člunu a vydali se do Kafarnaum. Během plavby je překvapil znovu, když k nim v noci přišel po rozbouřených vodách Galilejského moře. Tehdy dal Petrovi důležité poučení o víře.a

Hned ráno učedníci zjistili, že lidé připluli za nimi. Zjevně je však lákala představa, že by jim Ježíš opět zázračně opatřil jídlo, a ne touha získat duchovní poučení. Ježíš je za jejich materialistické smýšlení pokáral. Tato situace měla dohru v synagoze v Kafarnaum, kde Ježíš — ve snaze předat lidem důležitou, ale obtížně pochopitelnou pravdu — opět řekl něco neočekávaného.

Ježíš si nepřál, aby ho lidé následovali proto, že jim mohl dát doslovné jídlo. Chtěl, aby jeho samotného vnímali jako duchovní pokrm od Boha, jako někoho, kdo svým pozemským životem a smrtí umožní mnoha lidem získat věčný život. Použil tedy znázornění, v němž sám sebe přirovnal k manně neboli chlebu, který přicházel z nebe v Mojžíšově době. Když proti tomu někteří z přítomných měli námitky, vysvětlil, že k tomu, aby lidé získali život, musí jíst jeho tělo a pít jeho krev. V tuto chvíli se námitky ještě vyhrotily. Někteří říkali: „Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?“ Mnozí Ježíšovi učedníci se rozhodli, že už ho nebudou následovat.b (Jan 6:48–60, 66)

Co udělá Petr? I on musel být Ježíšovými slovy zmatený. Ještě nechápal, že Ježíš bude muset zemřít, aby mohl splnit Boží vůli. Napadlo ho snad, že by se od svého Pána odtáhl, podobně jako ti vrtkaví následovníci, kteří Ježíše ten den opustili? Ne, v něčem důležitém se totiž od nich lišil. Co to bylo?

Ježíš se podíval na apoštoly a zeptal se: „Nechcete snad také jít?“ (Jan 6:67) Oslovil sice všech dvanáct, ale odpověděl mu Petr. To se stávalo často. Petr byl z apoštolů možná nejstarší. V každém případě je jasné, že měl nejvíc odvahy promluvit. Zdá se, že se jen zřídka zdráhal říct, co měl na srdci. A stejné to bylo i v tomto případě. Petr pronesl krásná, nezapomenutelná slova: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (Jan 6:68)

Nepůsobí snad tato slova na vaše srdce? Víra v Ježíše Petrovi pomáhala rozvíjet jednu vynikající vlastnost — věrnou oddanost. Petr si uvědomoval, že kromě Ježíše neexistuje žádný Zachránce a že Ježíš zachraňuje prostřednictvím svých výroků, tedy svým učením o Božím Království. I když mu některé věci nebyly jasné, věděl, že pokud chce mít Boží přízeň a požehnání v podobě věčného života, nemá kam jinam jít.

Myslíte si to i vy? V dnešním světě sice mnozí lidé prohlašují, že milují Krista, ale ve zkouškách věrnosti selhávají. Opravdová věrnost Kristu vyžaduje, abychom na to, co Ježíš učil, měli stejný názor jako Petr. Ježíšovo učení musíme poznávat, chápat jeho význam a žít podle něj — i když nás některá myšlenka možná překvapí, protože neodpovídá tomu, co bychom očekávali nebo čemu bychom osobně dali přednost. Věčný život, který nám Ježíš nabízí, můžeme získat pouze za předpokladu, že zůstaneme věrní.

Zůstal věrný, i když byl pokárán

Zanedlouho po těchto rušných dnech se Ježíš spolu se svými apoštoly a některými dalšími učedníky vydal na cestu daleko na sever. Zasněžený vrcholek hory Hermon na nejsevernějším okraji Zaslíbené země byl někdy viditelný dokonce až od průzračných vod Galilejského moře. Skupina stoupala k vesnicím poblíž Filipovy Cesareje a hora jako by jim rostla před očima.c V tomto nádherném prostředí, kde se směrem na jih otevíral pohled na velkou část Zaslíbené země, položil Ježíš svým následovníkům důležitou otázku.

„Co říkají zástupy, kdože jsem?“ chtěl vědět. Představme si, jak se Petr dívá do Ježíšových bystrých očí a opět si uvědomuje laskavost a pronikavou inteligenci svého Pána. Ježíše zajímalo, jaké závěry si lidé udělali z toho, co viděli a slyšeli. Jeho učedníci mu odpověděli tím, že opakovali některé rozšířené mylné názory na to, kdo Ježíš je. On však chtěl vědět víc. Myslí si jeho následovníci něco podobného? Proto se jich zeptal: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ (Lukáš 9:18–22)

Petr opět zareagoval rychle. Jasnými, odvážnými slovy vyjádřil myšlenku, ke které dospěli i mnozí jiní z těch, kdo tam tehdy byli. „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha,“ řekl. Představme si, jak ho Ježíš vřele a s úsměvem chválí. Upozorňuje ho, že upřímně věřícím lidem tuto životně důležitou pravdu neobjasnil nějaký člověk, ale Jehova Bůh. Petr tak dokázal pochopit jednu z nejdůležitějších pravd, jaké Jehova do té doby odhalil — totožnost dlouho očekávaného Mesiáše neboli Krista. (Matouš 16:16, 17)

Ve starověkém proroctví byl Kristus označen jako kámen, který stavitelé zavrhnou. (Žalm 118:22; Lukáš 20:17) Taková proroctví měl Ježíš na mysli, když odhalil, že právě na tomto kameni neboli skalním masivu, který Petr právě rozpoznal, Jehova založí sbor.d Potom Petrovi svěřil v tomto sboru některé velmi důležité výsady. Neudělil mu nějaké nadřazené postavení nad ostatními apoštoly, jak si někteří lidé myslí, ale pověřil ho odpovědnými úkoly. Dal mu „klíče . . . království“. (Matouš 16:19) Petr měl předložit naději na vstup do Božího Království třem skupinám lidí — nejprve Židům, pak Samaritánům a nakonec Nežidům, tedy lidem z jiných národů.

Ježíš však později řekl, že ti, kterým bylo mnoho dáno, ponesou větší zodpovědnost, a tato slova se v Petrově případě potvrdila. (Lukáš 12:48) Ježíš začal svým učedníkům odhalovat důležité pravdy o Mesiášovi, včetně toho, že se nezvratně blíží jeho utrpení a smrt v Jeruzalémě. Když to Petr slyšel, znepokojil se. Vzal Ježíše stranou a napomenul ho: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.“ (Matouš 16:21, 22)

Petr to určitě myslel dobře, a tak ho Ježíšova odpověď musela velmi překvapit. Ježíš se k němu otočil zády, podíval se na ostatní učedníky, kteří si pravděpodobně mysleli něco podobného, a řekl: „Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Matouš 16:23; Marek 8:32, 33) Tato slova obsahují praktické poučení pro každého z nás. Velmi snadno by se mohlo stát, že bychom se na věci dívali z lidského hlediska, spíše než z hlediska Božího. Pokud bychom to dovolili, pak bychom i v případě, že máme správné pohnutky, mohli nechtěně posloužit Satanovým záměrům, a ne záměrům Božím. Jak na Ježíšova slova Petr zareagoval?

Určitě věděl, že Ježíš ho neoznačil v doslovném smyslu za Satana Ďábla. Ježíš s ním nemluvil tak, jako mluvil předtím se Satanem. Tomu řekl: „Odejdi“, ale Petrovi řekl: „Kliď se za mne.“ (Matouš 4:10) Ježíš v tomto apoštolovi viděl mnoho dobrého a nezavrhl ho, ale zkrátka usměrnil jeho nesprávné uvažování. Není těžké pochopit, že bylo nutné, aby se Petr přestal stavět před svého Pána jako kámen klopýtání, ale aby naopak zůstal za ním a podporoval ho jako jeho následovník.

Co tedy Petr udělal? Obhajoval se snad, nebo se dokonce rozzlobil a urazil? Ne, pokorně toto ukáznění přijal. Opět tak projevil věrnou oddanost. Všichni, kdo Krista následují, potřebují čas od času pokárání. Jedině pokud usměrnění pokorně přijmeme a poučíme se z něj, můžeme prohlubovat svůj vztah k Ježíši Kristu a k jeho Otci, Jehovovi Bohu. (Přísloví 4:13)

Odměna za věrnost

Brzy nato řekl Ježíš opět něco překvapivého: „Vpravdě vám říkám, že někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“ (Matouš 16:28) Tato slova bezpochyby vzbudila Petrovu zvědavost. Co tím Ježíš asi myslí? Petr si možná říkal, že vzhledem k důraznému ukáznění, které krátce předtím dostal, už žádnou takovou zvláštní výsadu neobdrží.

Avšak asi o týden později vzal Ježíš Jakuba, Jana a Petra na „vysokou horu“, možná horu Hermon, která byla vzdálena jen několik kilometrů. Byla už pravděpodobně noc, protože tyto tři učedníky přemáhal spánek. Zatímco se ale Ježíš modlil, došlo k něčemu, co je dokonale probralo. (Matouš 17:1; Lukáš 9:28, 29, 32)

Ježíš se jim přímo před očima začal proměňovat. Jeho obličej začal vydávat světlo, až nakonec zářil jasně jako slunce. Také jeho oblečení třpytivě zbělelo. Pak se vedle Ježíše objevily dvě postavy, z nichž jedna představovala Mojžíše a druhá Elijáše. Rozmlouvali s ním o „jeho odchodu, o němž bylo určeno, aby se splnil v Jeruzalémě“ — zřejmě o jeho smrti a vzkříšení. Bylo zcela jasné, že Petr předtím uvažoval nesprávně, když tvrdil, že Ježíše nic takového nečeká. (Lukáš 9:30, 31)

Petr měl pocit, že by se do tohoto výjimečného vidění měl nějak zapojit. Vypadalo to, jako kdyby se Mojžíš a Elijáš chtěli s Ježíšem rozloučit, a tak Petr řekl: „Učiteli, je znamenité, že tu jsme, vztyčme tedy tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ Samozřejmě že dvě postavy ve vidění, jež představovaly Jehovovy služebníky, kteří už dávno zemřeli, žádné stany nepotřebovaly. Petr opravdu nevěděl, co říká. Opět se však projevilo jeho nadšení a vřelost. Nevzbuzuje ve vás tento muž sympatie? (Lukáš 9:33)

Petr, Jakub a Jan byli tu noc odměněni ještě jinak. Na hoře se vytvořil mrak, zahalil je a vyšel z něj hlas — hlas samotného Jehovy Boha. Řekl: „To je můj Syn, ten, který byl vyvolen. Naslouchejte mu.“ Tím vidění skončilo a oni zůstali s Ježíšem na hoře sami. (Lukáš 9:34–36)

Toto vidění bylo pro Petra opravdu velkým darem, a darem je i pro nás. O několik desetiletí později psal Petr o výsadě, kterou tu noc dostal, totiž že byl ‚očitým svědkem jeho velkoleposti‘. Vlastně předem spatřil Ježíše ve slávě nebeského Krále. Tímto viděním se potvrdila mnohá proroctví z Božího Slova a posílila se Petrova víra, aby mohl obstát ve zkouškách, které ho ještě čekaly. (2. Petra 1:16–19) Pokud napodobujeme Petrův příklad, může toto vidění pomoci i nám. Svému Pánovi, kterého nad námi Jehova ustanovil, tedy zůstávejme věrní, učme se od něj, přijímejme od něj ukázňování a každý den ho pokorně následujme.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 28]

Kdo je tím skalním masivem?

„Říkám ti také: Ty jsi Petr, a na tomto skalním masivu vystavím svůj sbor.“ (Matouš 16:18) Tato slova, která Ježíš řekl apoštolu Petrovi, jsou často vysvětlována tak, že Petr se měl stát základem křesťanského sboru. Katolická církev učí, že Ježíš dal Petrovi nadřazené postavení nad ostatními apoštoly a vlastně ho jmenoval prvním papežem. Proto je možné tato Ježíšova slova číst v bazilice svatého Petra v Římě, kde jsou uvnitř kopule napsána latinsky, písmeny většími, než je výška člověka.

Měl Ježíš na mysli, že tím skalním masivem, na kterém Ježíš vystaví svůj sbor, je Petr? Ne. Uvažujme o třech důvodech, proč si tím můžeme být jisti. Za prvé, svědky tohoto rozhovoru byli i ostatní apoštolové a žádný takový závěr si z Ježíšových slov neudělali. Kdyby dal Ježíš Petrovi nějaké nadřazené postavení, proč by se později opakovaně přeli o to, „který z nich se zdá být největší“? (Lukáš 22:24–26; Marek 9:33–35) Za druhé, apoštol Pavel později ukázal, že tímto skalním masivem není Petr, ale Ježíš Kristus. (1. Korinťanům 3:11; 10:4) A za třetí, o několik desetiletí později dal sám Petr najevo, že se za onen skalní masiv nepovažuje. Napsal totiž, že Ježíš je dlouho předpověděným ‚základním úhelným kamenem‘, který vybral Bůh. (1. Petra 2:4–8)

Přesto ale někteří lidé trvají na tom, že jméno Petr znamená „skála“, a že proto Ježíš za skalní masiv označil jeho. Petrovo jméno však ve skutečnosti není synonymem pro slovní spojení „skalní masiv“, které je v tomto verši použito. Jméno Petr znamená „kus skály“ a je to podstatné jméno mužského rodu, zatímco slovo přeložené jako „skalní masiv“ je rodu ženského. Co tedy tento Ježíšův výrok znamená? Ježíš vlastně Petrovi řekl: „Ty, kterého jsem nazval Petr neboli ‚kus skály‘, jsi rozpoznal skutečnou totožnost ‚skalního masivu‘, Krista, který bude sloužit jako základ křesťanského sboru.“ Pro Petra bylo určitě velkou výsadou, že se mohl podílet na odhalení tak důležité pravdy.

[Obrázek na straně 24 a 25]

Petr zůstal věrný, i když musel být pokárán

[Obrázek na straně 26]

Odměnou za Petrovu věrnost bylo úžasné vidění