Život a služba Ježíše

Kdo je vlastně Ježíš?

KDYŽ se člun s Ježíšem a jeho učedníky dostává do Betsaidy, přivádějí k Ježíšovi jednoho muže a prosí, aby se toho muže dotkl a uzdravil ho. Ježíš ho vede za ruku z vesnice, pak mu plivne na oči a zeptá se ho: „Vidíš něco?“

„Vidím lidi,“ odpovídá muž, „protože pozoruji něco, co vypadá jako stromy, ale chodí.“ Ježíš pokládá ruce na mužovy oči a úplně mu vrací zrak, takže muž vidí zřetelně. Pak ho posílá domů a dává mu pokyn, aby nevstupoval do vesnice.

Ježíš a jeho učedníci odcházejí nyní do vesnic ve Filipově Cesareji, v nejsevernější části Palestiny. Do Cesareje Filipovy je daleko, asi 50 kilometrů. Je to krásné místo ležící asi 350 metrů nad hladinou moře. Cesta trvá snad dva dny.

Cestou jde Ježíš do ústraní, aby se modlil. Do smrti mu zbývá jen asi devět nebo deset měsíců a Ježíš má starost o své učedníky. Mnozí ho již přestali následovat. Jiní jsou zřejmě zmateni a zklamáni, protože odmítá pokusy lidu učinit jej králem a protože nedává svým nepřátelům, kteří by ho chtěli provokovat, žádné znamení z nebe, jež by potvrzovalo jeho královské postavení. Co si myslí učedníci, kým je Ježíš? Když přicházejí na místo, kde se Ježíš modlí, ptá se jich: „Co říkají zástupy, kdo jsem?“

„Někteří říkají, že Jan Křtitel, jiní Eliáš, ještě jiní Jeremiáš nebo jeden z proroků.“ Ano, lidé se domnívají, že Ježíš je jedním z těchto mužů, který vstal z mrtvých.

„Co říkáte vy, kdo jsem?“ ptá se Ježíš.

Petr ihned odpovídá: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“

Ježíš Petra chválí za tuto odpověď a pokračuje: „Říkám ti také: Ty jsi Petr, a na té skále postavím svůj sbor a brány hádu jej nepřemohou.“ Ježíš zde nejprve mluví o tom, že vybuduje svůj sbor, jehož členy nemůže po jejich věrném pozemském běhu udržet v zajetí ani smrt. Pak říká Petrovi: „Dám ti klíče nebeského království.“

Ježíš tedy zjevuje Petrovi, že dostane zvláštní přednosti. Ne, Petr nedostává první místo mezi apoštoly ani se nestává základem sboru. Ježíš sám je tou skálou, na níž vystaví svůj sbor. Petr však má dostat tři klíče, jimiž má takříkajíc otevřít určitým skupinám lidí možnost vejít do nebeského království.

Prvního klíče použil Petr o letnicích roku 33 n. l., když ukázal kajícným Židům, co mají dělat, aby byli zachráněni. Krátce nato použil druhého klíče, když otevřel Samaritánům možnost vejít do Božího království. V roce 36 n. l. použil třetího klíče, když otevřel tuto možnost Kornéliovi a jeho přátelům, tedy neobřezaným pohanům.

Ježíš pokračuje v rozhovoru se svými apoštoly. Jsou zarmouceni, když mluví o tom, že bude muset zakrátko v Jeruzalémě trpět a že bude usmrcen. Petr nechápe, že bude Ježíš vzápětí vzkříšen k nebeskému životu, a proto si bere Ježíše stranou. Říká: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.“ Ježíš se však odvrací a odpovídá: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“

Kromě apoštolů jsou zřejmě ještě jiní, kteří Ježíše doprovázejí při jeho cestě. Nyní je tedy volá k sobě, aby jim ukázal, že není snadné ho následovat. Říká: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, zvedne svůj mučednický kůl a následuje mne. Kdokoli chce totiž zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši pro mne a pro dobré poselství, zachrání ji.“

Ano, Ježíšovi následovníci musí být stateční a obětaví, aby mohli být v jeho přízni. Jak říká Ježíš: „Kdokoli se totiž stydí za mne a má slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ Marek 8:22–38; Matouš 16:13–28; Lukáš 9:18–27.

◆ Proč si dělá Ježíš starost o své učedníky?

◆ Co se domnívají lidé o tom, kdo je Ježíš?

◆ Jaké klíče byly dány Petrovi a jak jich použil?

◆ Jak a proč byl Petr pokárán?