Vynasnaž se oznamovat dobré poselství
„Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který nemá být čím zahanben.“ — 2. Tim. 2:15.
1, 2. Jaký vzrůst v řadách služebníků plným časem pozoruješ? Co k němu přispělo?
„PŘED několika lety si mnozí z nás mysleli, že jedině lidé žijící ve výjimečných podmínkách mohou být průkopníky,“ napsal jeden průkopník neboli služebník plným časem v Japonsku. „Zřejmě jsme se mýlili. Poznáváme, že jedině lidé žijící ve výjimečných podmínkách nemohou být průkopníky.“
2 Tento pozitivní pohled vedl v oné zemi k jednomu z nejúžasnějších vzrůstů v řadách služebníků plným časem mezi svědky Jehovovými v posledních letech. Dnes se v Japonsku dva z každých pěti zvěstovatelů království věnují nějaké formě služby plným časem. Tento horlivý duch se ale neomezuje na Japonsko. Za minulý služební rok se počet zvěstovatelů na celém světě zvýšil o 5 procent, kdežto počet služebníků plným časem vzrostl o 22 procent. Jehovův lid si zjevně vzal k srdci slova apoštola Pavla: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který nemá čím být zahanben.“ (2. Tim. 2:15) Děláš to?
„V TOM SPOČÍVÁ LÁSKA K BOHU“
3. Co je hybnou silou tohoto vzrůstu?
3 Když jsou průkopníci tázáni, proč se chopili služby plným časem, bez výjimky odpovídají, že z lásky k Jehovovi Bohu. (Mat. 22:37, 38) Tak to samozřejmě má být, protože bez správné pohnutky lásky by bylo jakékoli úsilí marné. (1. Kor. 13:1–3) Je opravdu chvályhodné, že tolik našich spolukřesťanů — vlastně v průměru více než sedm zvěstovatelů v každém sboru na Zemi — si vytvořilo v životě prostor, aby projevovali Bohu svou lásku tímto způsobem.
4. Jak jsme získali lásku k Bohu? (Řím. 5:8)
4 Všichni, kteří jsme oddali svůj život Jehovovi, jsme to samozřejmě udělali z lásky k němu. Když jsme se dověděli, jakou lásku k nám má Jehova a jeho Syn Ježíš Kristus a jaká úžasná požehnání přinese jeho království, naše srdce byla pohnuta, aby reagovala láskou k němu. Tak to vyjádřil apoštol Jan: „My milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:19) Reagujeme přirozeně tímto způsobem, protože jsme tak utvořeni. Je však vřelý cit v srdci všechno, co obnáší láska k Bohu?
5. Co obnáší láska k Bohu? (1. Jana 2:5)
5 Ne, láska k Bohu znamená víc. Apoštol Jan nám říká: „V tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou obtížná.“ (1. Jana 5:3) Ano, pravá láska se jako pravá víra projevuje skutkem. (Srovnej 2. Korinťanům 8:24.) Chce se líbit milovanému a získat jeho schválení. Ti, kteří slouží plným časem, si zvolili znamenitý způsob dokazování lásky k Jehovovi a Ježíši Kristu.
6. a) Jaký druh lidí je schopen průkopnické služby? Co jim umožnilo vykonávat tuto práci? b) Znáš nějaké takové příklady?
6 Podmínky jednotlivců se opravdu různí a je nutné to brát v úvahu. Když se však podíváme na ty, kteří slouží plným časem, shledáme, že jsou mezi nimi lidé v každé možné životní situaci — mladí i staří, svobodní i ženatí, zdraví i nemocní, s rodinnými závazky i bez nich a tak dále. Rozdíl je v tom, že místo aby si z těchto činitelů udělali překážky v cestě, naučili se jako apoštol Pavel překonávat je nebo s nimi žít. (2. Kor. 11:29, 30; 12:7) Uvažuj například o jedné typické rodině.
Ejdži je ve svém sboru starším. On a jeho manželka jsou spolu již 12 let v průkopnické službě a přitom vychovávají tři děti. Jak to udělali? „Museli jsme žít prostěji,“ říká Ejdži. I děti se musely naučit, že nedostanou mnohé věci, které by chtěly. „Občas jsme mívali těžké doby, ale Jehova vždy opatřil, co jsme potřebovali.“
Stály ty oběti za to? „Každý večer před zhasnutím pozoruji manželku, jak si zaznamenává zprávu o kazatelské službě za ten den,“ říká Ejdži. „Když vidím, že má rodina takto klade duchovní zájmy na první místo, cítím, že všechno je, jak má být, a mám pocit dobře vykonané práce. Neumím si představit, že bychom spolu nesloužili jako průkopníci.“ Jak o tom smýšlí jeho manželka? „Ejdži se o nás velmi dobře stará,“ říká. „Když ho vidím zaměstnaného duchovními věcmi, cítím hluboké vnitřní uspokojení. Doufám, že budeme moci pokračovat.“
Jak zapůsobilo na děti to, že otec i matka denně tráví tolik času kazatelskou službou? Starší syn nyní pracuje na čtyřletém stavebním projektu odbočky společnosti Strážná věž. Dcera je pravidelnou průkopnicí a syn, který chodí do školy, má cíl stát se zvláštním průkopníkem. Všichni jsou rádi, že jsou jejich rodiče průkopníky.
7. a) Uveď příklady jednotlivců, které znáš a kteří překonali překážky, aby mohli sloužit plným časem. b) Jakou biblickou radu si vzali k srdci?
7 Podobné rodiny se najdou mezi svědky Jehovovými v mnoha zemích po celém světě. Vynakládají skutečné úsilí, aby co nejlépe využily své podmínky a mohly zahájit službu plným časem a zůstat v ní. Svým jednáním dokazují, co pro ně skutečně znamená láska k Bohu. Berou vážně Pavlovo nabádání: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který nemá čím být zahanben.“ — 2. Tim. 2:15.
„DĚLNÍK, KTERÝ NEMÁ ČÍM BÝT ZAHANBEN“
8. Proč naléhal Pavel na Timotea, aby se ‚vynasnažil‘, a co to znamená?
8 Když psal Pavel kolem roku 65 n. l. Timoteovi tato slova, sloužil již Timoteus ve velmi odpovědném postavení v křesťanském sboru. Pavel ho nazval „znamenitým vojákem Krista Ježíše“ a opakovaně mu připomínal jeho povinnost vyučovat a poučovat druhé. (2. Tim. 2:3, 14, 25; 4:2) Přesto na Timotea naléhal: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený.“ Výraz „vynasnaž se“ je přeložen z řeckého slova, jež znamená „pospěš si“. (Viz „Meziřádkový překlad Království“.) Jinými slovy, Pavel říkal Timoteovi, že pro Boží schválení je třeba, aby urychlil svou činnost, přestože již nesl těžký náklad odpovědnosti. Proč? Aby mohl být „dělníkem, který nemá čím být zahanben“.
9. Které Ježíšovo podobenství nám může pomoci porozumět Pavlovým slovům o „dělníkovi, který nemá čím být zahanben“?
9 Tento obrat nám připomíná tři otroky v Ježíšově podobenství o talentech, jak je zaznamenáno u Matouše 25:14–30. Při pánově návratu byl čas, aby předložili své dílo pánovi ke schválení. Otroky, kteří dostali pět a dva talenty, pochválil pán za to, co udělali se svěřenými věcmi. Byli pozváni, aby ‚vešli do radosti svého pána‘. Ale otrok, jemuž byl svěřen jeden talent, byl shledán nedostatečným. To, co měl, mu bylo odňato, a on byl s hanbou vyhozen „ven do tmy“.
10. Proč byl otrok, který dostal jeden talent, zahanben a potrestán?
10 První dva otroci tvrdě pracovali a rozmnožili výtěžek svého pána. Byli to opravdu dělníci, ‚kteří neměli čím být zahanbeni‘. Ale proč byl třetí otrok zahanben a potrestán, přestože neztratil, co mu bylo dáno? Protože s tím neudělal nic konstruktivního. Jak pán prohlásil, mohl peníze aspoň uložit do banky. Základní chybou ovšem bylo, že neměl opravdovou lásku ke svému pánovi. „Dostal [jsem] strach a odešel jsem a ukryl jsem tvůj talent v zemi,“ přiznal se pánovi. (Mat. 25:25; srovnej 1. Jana 4:18.) Díval se na svého pána jako na drsného, „přísného člověka“ a na svůj úkol jako na břemeno. Udělal, co nejméně mohl, aby to nějak odbyl, místo aby se ‚vynasnažil‘ získat pánovo schválení.
11. Jak se to podobenství dnes týká nás?
11 Dnes se toto podobenství splňuje. Pán, Ježíš Kristus, se vrátil a zkoumá dílo třídy svého „otroka“ i jejich společníků, „velkého zástupu“ lidí podobných ovcím. (Mat. 24:45–47; Zjev. 7:9, 15) Co zjišťuje Pán? Jestliže se spokojíme se symbolickou službou, jen abychom to nějak odbyli, mohli bychom se ocitnout mezi těmi, kdo jsou zahanbeni a vyhozeni „ven do tmy“. Jestliže se však ‚vynasnažíme‘, totiž ‚uspíšíme‘ své dílo v odpověď na naléhavost doby, budeme schváleni jako ‚dělníci, kteří nemají čím být zahanbeni,‘ a budeme se podílet na „radosti svého pána“.
JE NUTNÁ KÁZEŇ A OBĚTAVOST
12. Jaké činitele umožnily vysokému procentu zvěstovatelů v Japonsku, aby vstoupili do služby plným časem?
12 Trvalý růst v řadách průkopníků v jedné zemi po druhé na celém světě je jasným důkazem, že se Jehovův lid jako celek ‚vynasnažuje‘, aby se prokázal jako „dělník, který nemá čím být zahanben“. Napadlo tě však někdy, proč asi je v některých zemích procento bratrů schopných sloužit plným časem o tolik větší než v jiných zemích? Tuto zajímavou otázku položili některým průkopníkům v Japonsku. Zamysli se nad těmito odpověďmi:
„Nemyslím, že by japonští svědkové měli větší víru nebo lásku než jejich bratři v jiných zemích,“ řekl pracovník bételu, který slouží plným časem asi 30 let. „Věřím však, že s tím má co dělat japonská povaha. Japonci jsou celkově poslušní; pohotově reagují na povzbuzení.“
„Protože téměř v každém sboru je tolik průkopníků,“ poznamenal jeden starší, „panuje názor, že to může dělat každý.“ Japonci rádi dělají věci skupinově. Mají vynikajícího ducha spolupráce.
To jsou rozhodně poznámky k zamyšlení, a jestliže nám vážně jde o zlepšení naší služby Jehovovi, řada význačných bodů si tu zaslouží naši bedlivou úvahu.
13. Jak nám může prospět poslušnost a ochota reagovat na povzbuzení?
13 Za prvé je tu otázka poslušnosti a ochoty reagovat na povzbuzení. Když přichází vedení a povzbuzení ze správného zdroje, je jedině správné, abychom pohotově reagovali. Místo abychom tedy pokládali tyto vlastnosti jen za národní rysy, pamatujeme na Ježíšova slova: „Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mne následují.“ (Jan 10:27) Pamatujeme také, že jedním rysem „moudrosti shora“ je být „připravená uposlechnout“. (Jak. 3:17) Jsou to vlastnosti, k jejichž oblékání jsou povzbuzováni všichni křesťané. Vlivem zázemí a výchovy jsou někteří více náchylní k nezávislému myšlení a svévoli než jiní. Možná, že právě v této oblasti se potřebujeme ukáznit a ‚přeměnit svou mysl‘, abychom jasněji viděli, jaká je „Boží vůle“. — Řím. 12:2.
14. Jaké pozvání přijali oddaní křesťané a co to znamená?
14 Jako oddaní křesťané jsme přijali Ježíšovo pozvání: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe a vezme svůj mučednický kůl a následuje mne.“ (Mat. 16:24) ‚Zříci se‘ sám sebe znamená doslovně ‚úplně zapřít sám sebe‘ a nadále ochotně přijímat, že nás vlastní Jehova Bůh a Ježíš Kristus, nechat je, aby řídili náš život a říkali nám, co máme a co nemáme dělat. Je snad lepší způsob, jak dokázat, že jsme se zřekli sami sebe, než jít v Ježíšových stopách službou plným časem?
15. a) Jak spolu souvisí být spokojen s málem v hmotném ohledu a následovat Ježíše? b) Jak reagovali Ježíšovi raní učedníci na Ježíšovo pozvání, aby ho následovali?
15 Pak je tu otázka, jak se spokojit s málem v hmotném ohledu. Je to v jasném protikladu k obecnému trendu světa, který prosazuje „žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“. (1. Jana 2:16) Ježíš však důrazně řekl: „Můžete si. . . být jisti, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším svým majetkem, nemůže být mým učedníkem.“ (Luk. 14:33) Proč je to tak? Protože být Ježíšovým učedníkem je víc než jen být věřící. Když Ježíš ve druhém roce své služby povolal Ondřeje, Petra, Jakuba a Jana a jiné, aby se stali jeho učedníky, nespokojil se s požadavkem, aby v něho věřili jako v Mesiáše. Později je pozval, aby ho následovali a konali práci, kterou konal on, totiž kázali plným časem. Jak reagovali? „Ihned zanechali své sítě a následovali ho.“ Jakub a Jan dokonce „zanechali svého otce Zebedea v člunu s najatými muži a odešli za ním“. (Mar. 1:16–20) Opustili své zaměstnání a bývalé společníky a chopili se kazatelské služby plným časem.
16. Do čeho bychom měli jako oddaní křesťané vkládat svůj čas a svou energii? (Přísl. 3:9)
16 Proto je snadné chápat, proč spokojenost s málem je tak důležitý činitel, máme-li se vynasnažit v Jehovově službě. Jestliže jsme zatíženi mnoha hmotnými věcmi nebo závazky, mohli bychom dopadnout jako bohatý mladý předák, který odmítl Ježíšovo pozvání, aby byl jeho následovníkem, ne protože to nemohl dělat, ale protože nebyl ochoten opustit to „mnoho“, jež měl „ve vlastnictví“. (Mat. 19:16–22; Luk. 18:18–23) Místo abychom tedy plýtvali časem a energií na honbu za věcmi, které brzy ‚pominou‘, chceme tyto hodnoty vynaložit pro svůj trvalý prospěch. — 1. Jana 2:16, 17.
17. Do jaké míry může působit povzbudivě duch spolupráce?
17 A konečně je tu otázka ducha spolupráce. Ondřej, Petr, Jakub a Jan bezpochyby působili jeden na druhého v rozhodnutí přijmout Ježíšovo pozvání a následovat ho. (Jan 1:40, 41) Podobně by nás měla skutečnost, že tolik našich bratrů si dokáže udělat ve svém naplněném životě místo pro službu plným časem, pohnout, abychom se vážně zamysleli sami nad sebou. Na druhé straně ti z nás, kteří se již těší z této přednosti, mohou sdílet své radostné zkušenosti s jinými a tím je povzbuzovat, aby se také připojili k jejich řadám. A služebníci plným časem si mohou samozřejmě navzájem pomáhat k obecnému prospěchu všech. — Řím. 1:12.
18. Jak můžeme všichni přispět k průkopnickému duchu?
18 I ti, kteří se za svých současných okolností nemohou chopit služby plným časem, mohou udělat mnoho pro posílení průkopnického ducha. Jak? Tím, že podporují a povzbuzují ty, kteří jsou průkopníky, projevují činný zájem o ty, kteří se jimi mohou stát, takže se například starají, aby se aspoň jeden člen jejich rodiny mohl stát průkopníkem, věnují se pomocné průkopnické službě kdykoli mohou a pracují pro to, aby mohli co nejdříve nastoupit službu plným časem. Tak můžeme všichni ukázat, že se snažíme sloužit Jehovovi, ať jsme právě služebníky plným časem nebo ne.
VYTRVALE SE SNAŽME
19. K čemu bychom se měli rozhodnout vzhledem k času?
19 Vskutku, Jehova urychluje dílo, a proto je čas, abychom se, ‚vynasnažili být dělníky, kteří nemají čím být zahanbeni‘. Je také třeba, abychom jako znamenití vojáci Ježíše Krista odložili všechna nepotřebná břemena a tak mohli sloužit účinně a získali jeho schválení. (2. Tim. 2:3–5) Když budeme tvrdě pracovat, abychom zvětšili svůj podíl na službě království, můžeme být ujištěni, že naše úsilí bude bohatě odměněno. (Hebr. 6:10; 2. Kor. 9:6) Místo abychom tedy, jak se říká, stáli na pomezní čáře, vytrvale se snažme co nejvíce kázat dobré poselství v odpověď na žalmistovo pozvání: „Služte Jehovovi s radováním, přicházejte před něho s radostným voláním.“ — Žalm 100:2.
Rámeček k opakování
◆ Co obnáší láska k Bohu?
◆ Co bylo skutečným problémem třetího otroka z Ježíšova podobenství o talentech?
◆ Co znamená zříci se sama sebe?
◆ Proč se musí Ježíšovi následovníci ‚rozloučit se svým majetkem‘?
◆ Jak můžeme všichni přispět k průkopnickému duchu?
[Obrázek na straně 30]
‚Vyhoďte toho neužitečného otroka‘