Co jsi ochoten obětovat pro věčný život?

„Co dá člověk výměnou za svou duši?“ (MAT. 16:26)

 1. Proč se Ježíš ohradil proti Petrovu napomenutí?

APOŠTOL Petr nevěří vlastním uším. Jeho milovaný Učitel Ježíš Kristus „otevřeně“ mluví o tom, že brzy bude trpět a zemře. Petr ho zřejmě v nejlepším úmyslu napomíná: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.“ Ježíš se k Petrovi obrací zády a podívá se na ostatní učedníky. I oni zřejmě sdílejí Petrův nesprávný postoj. Pak Petrovi říká: „Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Mar. 8:32, 33; Mat. 16:21–23)

 2. Jaké požadavky Ježíš vznesl na ty, kdo chtějí být jeho pravými učedníky?

² To, co Ježíš řekl dále, mohlo Petrovi pomoci, aby pochopil, proč na jeho napomenutí reagoval tak přísně. Ježíš „k sobě zavolal zástup se svými učedníky“ a řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl a stále mě následuje. Kdokoli chce totiž zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně a dobré zprávě, zachrání ji.“ (Mar. 8:34, 35) Ježíš zde slovo „duše“ použil ve smyslu „život“. Nejenže on sám měl svůj život zakrátko obětovat, ale také očekával, že i jeho následovníci budou ochotni se svého života raději vzdát, než aby přestali sloužit Bohu. Čekala je za to bohatá odměna. (Přečti Matouše 16:27.)

 3. (a) Jaké otázky Ježíš položil svým posluchačům? (b) Co Ježíšovým posluchačům možná připomněla jeho druhá otázka?

³ Ježíš při té příležitosti položil dvě otázky k zamyšlení: „Co prospěje člověku, když získá celý svět, a pozbude své duše?“ a „Co by skutečně dal člověk výměnou za svou duši?“ (Mar. 8:36, 37) Odpověď na první otázku je každému jasná. Jestliže člověk přijde o život neboli o svou duši, to, že získá celý svět, mu vůbec neprospěje. Z majetku se může těšit jenom ten, kdo je naživu. Ježíšova druhá otázka, „Co by skutečně dal člověk výměnou za svou duši?“, jeho posluchačům možná připomněla vyzývavé tvrzení, které Satan pronesl v době Joba: „Všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše.“ (Job 2:4) Na některé z těch, kdo Jehovu neuctívají, Satanova slova opravdu platí. Mnozí z nich by udělali cokoli — překročili jakékoli morální zábrany —, jen aby zůstali naživu. Křesťané se na to ale dívají jinak.

 4. Proč mají Ježíšovy otázky pro křesťany hlubší význam?

⁴ Víme, že Ježíš nepřišel na zem proto, aby nám umožnil získat bohatství, zdraví a dlouhý život v tomto světě. Přišel proto, aby lidem dal možnost žít navždy v novém světě. Této vyhlídky si velmi vážíme. (Jan 3:16) Křesťané Ježíšovu první otázku chápou ve smyslu: Jak člověku prospěje, když získá celý svět, a pozbude svou naději na věčný život? Neprospěje mu to vůbec nijak. (1. Jana 2:15–17) Odpovědět na Ježíšovu druhou otázku nám pomůže, když se sami sebe zeptáme: Kolik jsem toho dnes ochoten obětovat, aby se moje naděje na život v novém světě splnila? Z odpovědi, kterou dáváme svým způsobem života, je vidět, nakolik je pro nás tato naděje skutečná. (Srovnej Jana 12:25.)

 5. Díky čemu můžeme získat dar věčného života?

⁵ Ježíš svými slovy samozřejmě nemyslel, že si věčný život můžeme nějak zasloužit. Život, a to i ten relativně krátký v současném systému věcí, je dar. Nemůžeme si ho koupit ani udělat nic, čím bychom si ho zasloužili. Dar věčného života můžeme získat jedině „díky víře v Krista“ a v Jehovu, který je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Gal. 2:16; Hebr. 11:6) Tuto víru ale musíme také dávat najevo svým jednáním, protože „víra bez skutků [je] mrtvá“. (Jak. 2:26) Když tedy dál rozjímáme o Ježíšově otázce, bude dobré vážně se zamyslet nad tím, co všechno jsme v tomto systému věcí ochotni obětovat a kolik jsme toho ve službě pro Jehovu ochotni udělat, abychom ukázali, že naše víra je skutečně živá.

„Kristus nejednal podle vlastní libosti“

 6. Co bylo pro Ježíše na prvním místě?

⁶ Ježíš se nezaměřoval na možnosti, které nabízel tehdejší svět, ale na to, co bylo opravdu důležité. Odolal pokušení sobecky usilovat o hmotné věci, byl obětavý a poslouchal Boha. Místo aby dělal to, co se líbilo jemu, řekl: „Vždy dělám to, co se . . . líbí [Bohu].“ (Jan 8:29) Co všechno byl Ježíš ochotný udělat pro to, aby měl Boží přízeň?

7, 8. (a) Jakou oběť Ježíš přinesl a jak za to byl odměněn? (b) Jakou otázku bychom si měli položit?

⁷ Při jedné příležitosti Ježíš svým učedníkům řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mat. 20:28) Když své následovníky dříve upozornil, že brzy bude muset ‚dát svou duši‘, Petr ho vybídl, aby k sobě byl laskavý. Ježíš se ale nenechal zviklat. Své duše, svého dokonalého života, se ochotně vzdal ve prospěch lidstva. Díky nesobeckému způsobu života si zajistil svou vlastní budoucnost. Byl vzkříšen a „vyvýšen k Boží pravici“. (Sk. 2:32, 33) Tak nám dal výborný příklad.

⁸ Apoštol Pavel dal křesťanům v Římě radu, že se nemají „líbit . . . sami sobě“ a připomenul jim, že „ani Kristus se nelíbil sám sobě“ neboli „nejednal podle vlastní libosti“. (Řím. 15:1–3; Žilka) Do jaké míry jsme tedy ochotni uplatnit apoštolovu radu a napodobit Ježíšovu obětavost?

Jehova od nás chce to nejlepší

 9. Co křesťan dělá, když se zasvětí Bohu?

⁹ Ve starověkém Izraeli mojžíšský Zákon určoval, že hebrejští otroci mají být propuštěni buď v sedmém roce svého otroctví anebo v Jubilejním roce. Měli ale i jinou možnost. Pokud si otrok svého pána zamiloval, mohl se rozhodnout, že v jeho domácnosti zůstane otrokem až do konce svého života. (Přečti 5. Mojžíšovu 15:12, 16, 17.) Podobné to je s námi, když se rozhodneme zasvětit svůj život Bohu. Dobrovolně souhlasíme s tím, že budeme vykonávat Boží vůli, a ne to, co bychom chtěli my. Tím prokazujeme svoji opravdovou lásku k Jehovovi a touhu sloužit mu navždy.

10. V jakém smyslu jsme Božím majetkem a jak by to mělo ovlivnit naše uvažování a jednání?

¹⁰ Pokud studuješ Bibli se svědky Jehovovými, podílíš se na kázání dobré zprávy a chodíš na křesťanská shromáždění, zasloužíš si pochvalu. Doufáme, že i ty se brzy budeš chtít zasvětit Jehovovi a vzneseš podobnou otázku, jakou položil Etiop Filipovi: „Co mi brání být pokřtěn?“ (Sk. 8:35, 36) Budeš pak mít s Jehovou podobný vztah, jako měli křesťané, kterým Pavel napsal: „Nepatříte . . . sami sobě, neboť jste byli koupeni za cenu.“ (1. Kor. 6:19, 20) Ať máme nebeskou nebo pozemskou naději, pokud jsme se Jehovovi zasvětili, je naším Vlastníkem. Je tedy velmi důležité, abychom potlačovali své sobecké touhy a „[nestávali] se již otroky lidí“. (1. Kor. 7:23) Být věrným služebníkem Jehovy a nechat se jím používat tak, jak si to on přeje, je skutečně velká výsada.

11. Jakou oběť mají křesťané přinášet a co to znamená, vezmeme-li v úvahu, jaké oběti se přinášely pod mojžíšským Zákonem?

¹¹ Pavel své spolukřesťany vybízel, aby „předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu“. (Řím. 12:1) Tato slova křesťanům židovského původu možná připomněla oběti, které k jejich uctívání Boha patřily před tím, než se stali Ježíšovými následovníky. Věděli, že zvířata, která se pod mojžíšským Zákonem obětovala na oltáři, musela být ta nejlepší. Žádná jiná pro Jehovu nebyla přijatelná. (Mal. 1:8, 13) A totéž platí pro nás, když jako ‚živou oběť‘ předkládáme svá těla. Dáváme Jehovovi to nejlepší — ne jenom to, co nám zbude, když nejdřív uspokojíme všechny svoje osobní touhy. Když se Bohu zasvětíme, bez výhrad mu dáváme svou „duši“ neboli svůj život, tedy svou energii, prostředky a schopnosti. (Kol. 3:23) Jak se to projeví v praxi?

Moudře využívej čas

12, 13. Co je jedním ze způsobů, jak můžeme Jehovovi dávat to nejlepší?

¹² Jedním ze způsobů, jak dávat Jehovovi to nejlepší, je moudře využívat čas. (Přečti Efezanům 5:15, 16.) To vyžaduje sebeovládání. Tento svět a také naše zděděná nedokonalost na nás totiž působí tak, že bychom svůj čas nejradši využívali pouze pro to, co nás baví nebo co nám přinese zisk. Je pravda, že „pro všechno je ustanovený čas“, tedy i pro nějaký příjemný způsob odpočinku a pro zaměstnání, díky kterému můžeme plnit naše křesťanské povinnosti. (Kaz. 3:1) Každý zasvěcený křesťan ale musí projevovat vyrovnanost a využívat svůj čas moudře.

¹³ Když Pavel navštívil Atény, všiml si, že „všichni Atéňané a cizinci, kteří se tam zdržovali, . . . netrávili svůj volný čas ničím jiným, než že něco vyprávěli nebo naslouchali něčemu novému“. (Sk. 17:21) I dnes mnoho lidí plýtvá svým časem. K novodobým druhům zábavy patří sledování televize, hraní počítačových her a surfování na internetu. O náš čas se „uchází“ stále víc a víc věcí. Pokud bychom se jimi nechali zlákat, mohlo by se stát, že začneme zanedbávat své duchovní potřeby. Dokonce bychom mohli sami sebe přesvědčit, že na to, abychom se věnovali ‚důležitějším věcem‘ — tomu, co patří k uctívání Jehovy —, vlastně vůbec nemáme čas. (Fil. 1:9, 10)

14. Nad kterými otázkami bychom se měli vážně zamyslet?

¹⁴ Pokud jsi tedy zasvěcený Jehovův služebník, polož si otázky: Patří k mým každodenním činnostem čtení Bible, rozjímání a modlitba? (Žalm 77:12; 119:97; 1. Tes. 5:17) Mám vyhrazený čas na přípravu na křesťanská shromáždění? Povzbuzuji druhé tím, že na shromážděních dávám komentáře? (Žalm 122:1; Hebr. 2:12) V Božím Slově čteme, že Pavel a Barnabáš trávili „značný čas tím, že mluvili se smělostí díky autoritě od Jehovy“. (Sk. 14:3) Můžeš svoje okolnosti změnit tak, abys v kazatelské službě mohl trávit víc času, dokonce i „značný čas“, třeba jako průkopník? (Přečti Hebrejcům 13:15.)

15. Jak sboroví starší moudře využívají svůj čas?

¹⁵ Když apoštol Pavel spolu s Barnabášem navštívili sbor křesťanů v Antiochii, „strávili s učedníky nemálo času“, aby je povzbudili. (Sk. 14:28) I dnes láskyplní starší tráví značnou část svého času tím, že posilují druhé. Kromě toho, že se účastní kazatelské služby, se také namáhají při pastýřské činnosti, hledají ztracené ovce, pomáhají nemocným a plní mnoho dalších sborových povinností. Pokud jsi pokřtěný bratr, mohl bys i ty usilovat o to, aby ti ve sboru byla svěřena větší zodpovědnost?

16. Například jakými způsoby můžeme ‚konat dobro těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře‘?

¹⁶ Mnoha lidem přináší radost, když mohou poskytovat pomoc těm, kdo utrpěli ztráty v důsledku přírodních nebo lidmi způsobených katastrof. Například jedna sestra, které je přes šedesát let a pracuje v betelu, několikrát pomáhala jako dobrovolnice daleko od místa, kde žije. Proč svou dovolenou využila právě takhle? Říká o tom: „Sice neumím žádné konkrétní řemeslo, ale byla pro mě výsada dělat cokoli, co zrovna bylo potřeba. Moc mě povzbudilo, když jsem viděla pevnou víru bratrů a sester, kteří přišli téměř o všechno.“ Tisíce dalších na celém světě zase pomáhají se stavbou sálů Království a sjezdových sálů. Svým podílem na takových pracích nesobecky ‚konáme dobro těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře‘. (Gal. 6:10)

„Jsem s vámi po všechny dny“

17. Co jsi ty osobně ochoten obětovat pro věčný život?

¹⁷ Lidská společnost, která je odcizená Bohu, brzy zanikne. Sice nevíme, kdy přesně se to stane, ale víme, že „zbývající čas je zkrácen“ a že „scéna tohoto světa se mění“. (Přečti 1. Korinťanům 7:29–31.) Ježíšova otázka „Co by skutečně dal člověk výměnou za svou duši?“ tak dostává hlubší význam. Jistě jsme ochotni přinést jakoukoli oběť, jakou od nás Jehova požaduje, abychom získali ‚skutečný život‘. (1. Tim. 6:19) Ano, je opravdu nezbytné plnit Ježíšův pokyn, abychom ho ‚stále následovali‘ a ‚hledali nejprve království‘. (Mat. 6:31–33; 24:13)

18. V co můžeme důvěřovat a proč?

¹⁸ Je pravda, že být Ježíšovým následovníkem není vždycky snadné. Někteří při tom přesně podle Ježíšových slov dokonce přišli v současném systému věcí o život. Podobně jako Ježíš ale odoláváme pokušení ‚být k sobě laskaví‘. Věříme ujištění, které dal v prvním století svým pomazaným následovníkům: „Jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Mat. 28:20) V té největší možné míře tedy svůj čas a schopnosti využívejme pro posvátnou službu. Projevíme tím svou důvěru v to, že Jehova nás buď ochrání při velkém soužení, anebo nás vzkřísí do nového světa. (Hebr. 6:10) Tak ukážeme, jak moc si vážíme daru věčného života.

Jak bys odpověděl?

• Jak Ježíš projevil mimořádnou ochotu sloužit Bohu i lidem?

• Proč by měl člověk zapřít sám sebe a jak to může dělat?

• Jedině jaké oběti byly Jehovovi přijatelné ve starověkém Izraeli a co se z toho učíme my?

• Jak můžeme moudře využívat svůj čas?

[Obrázky na straně 26]

Ježíš vždy dělal to, co se líbilo Bohu

[Obrázek na straně 28]

Vděční Izraelité uctívali pravého Boha tím nejlepším, co měli

[Obrázky na straně 29]

Bohu děláme radost tím, že moudře využíváme svůj čas