5. Jak byste svými slovy popsali proměnění?

⁵ Proměnění byla událost, jež měla prorocký význam. Ježíš řekl: „Je určeno, aby Syn člověka přišel ve slávě svého Otce se svými anděly . . . Vpravdě vám říkám, že někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“ (Matouš 16:27, 28) Viděli skutečně někteří apoštolové přicházet Ježíše v jeho Království? Matouš 17:1–7 uvádí: „O šest dnů později vzal Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana s sebou a odvedl je samotné na vysokou horu. A byl před nimi proměněn.“ To bylo úžasné! „Jeho obličej zářil jako slunce a jeho svrchní oděvy se zaskvěly jako světlo. A pohleďme, objevil se jim Mojžíš a Elijáš, a rozmlouvali s ním.“ Také je „zastínil . . . jasný oblak“ a slyšeli Boží hlas, který řekl: „ ‚To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.‘ Když to učedníci slyšeli, padli na tvář a dostali velký strach. Pak se Ježíš přiblížil, dotkl se jich a řekl: ‚Vstaňte a nemějte strach.‘ “

7. Jak víme, že si Petr na toto proměnění živě vzpomínal?

⁷ Ježíšovo proměnění pomohlo posílit víru tří apoštolů, kteří měli sehrát významnou úlohu v křesťanském sboru. Kristův obličej jasně zářil, jeho oděvy se třpytily a Boží hlas oznamoval, že Ježíš je Boží milovaný Syn, jemuž by měli naslouchat — to všechno velice účinně sloužilo svému účelu. Až do Ježíšova vzkříšení však apoštolové neměli o tomto vidění nikomu říkat. V Petrově mysli bylo toto vidění proměny živé ještě asi po 32 letech. Poukazoval na ně a na jeho význam ve svém dopisu, v němž napsal: „Ne, neseznámili jsme vás s mocí a přítomností našeho Pána Ježíše Krista tím, že jsme následovali dovedně vynalezené falešné historky, ale tím, že jsme se stali očitými svědky jeho velkoleposti. Přijal totiž od Boha, Otce, čest a slávu, když mu byla předána od velkolepé slávy takováto slova: ‚To je můj syn, můj milovaný, kterého jsem sám schválil.‘ Ano, slyšeli jsme tato slova z nebe, když jsme s ním byli na svaté hoře.“ (2. Petra 1:16–18)