Napodobuj Ježíšovu pokoru a něžnost

 1. Proč se dá říct, že když napodobujeme Ježíše, přibližuje nás to k Jehovovi?

VĚTŠINOU napodobujeme toho, koho obdivujeme. Ze všech lidí, kteří kdy žili, je tím nejlepším příkladem k napodobení Ježíš Kristus. Proč? Sám Ježíš řekl: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Ježíš odráží osobnost svého Otce tak dokonale, že když se o něm učíme, je to, jako bychom měli před očima samotného Boha. Když proto napodobujeme Ježíšovy vlastnosti a chování, přibližuje nás to k Jehovovi, největší osobnosti v celém vesmíru. A to je úžasná odměna za naši snahu.

2., 3. a) Proč Jehova nechal v Bibli vykreslit Ježíšovu osobnost a co si přeje? b) Co budeme rozebírat v tomto a příštím článku?

² Jak ale můžeme zjistit, jaký Ježíš byl? Jehova nechal v Křesťanských řeckých písmech vykreslit jeho osobnost a události jeho života. Chce, abychom Ježíše dobře poznali a mohli ho díky tomu napodobovat. (Přečti 1. Petra 2:21.) Příklad, který nám Ježíš dal, Bible přirovnává ke šlépějím. Co z toho vyplývá? Jehova chce, abychom šli v Ježíšových stopách, tedy abychom ho ve všem napodobovali. Ježíš byl samozřejmě dokonalý, a k tomu máme hodně daleko. Ale Jehova neočekává, že budeme jeho Syna následovat dokonale. Přeje si, abychom ho napodobovali nejlíp, jak to jako nedokonalí lidé dokážeme.

³ Zamysleme se teď nad Ježíšovými přitažlivými vlastnostmi. V tomto článku budeme mluvit o pokoře a něžnosti. V příštím si rozebereme odvahu a rozlišovací schopnost. U každé vlastnosti si odpovíme na tři otázky: Jak ji můžeme definovat? Jak ji Ježíš projevoval? A jak ho můžeme napodobovat?

 4. Jak můžeme definovat pokoru?

⁴ Co je pokora? Pyšní lidé si myslí, že je známkou slabosti nebo nedostatku sebevědomí. Ale je to tak doopravdy? Rozhodně ne. Být pokorný si žádá mravní sílu a odvahu. Jedna z definic uvádí, že pokora je „opak pýchy a domýšlivosti“. V Křesťanských řeckých písmech se výraz pro pokoru překládá také jako „poníženost mysli“. (Kol. 3:12; ppč.) Pokud chceme být pokorní, musíme mít v první řadě správný pohled sami na sebe. V jednom biblickém slovníku se píše: „Pokora znamená uvědomovat si, jak nízké postavení před Bohem ve skutečnosti máme.“ A když si uvědomujeme, jak jsme ve srovnání s Bohem malí, odrazí se to v našem postoji k druhým lidem. Nebudeme si o sobě myslet, že jsme lepší než ostatní. (Řím. 12:3) Projevovat pokoru není pro nedokonalé lidi jednoduché. Jak se to můžeme učit? Tak, že do hloubky přemýšlíme o svém postavení před Bohem a napodobujeme jeho Syna.

5., 6. a) Kdo je archanděl Michael? b) Jak Michael projevil pokoru?

⁵ Ježíš jednal pokorně vždycky – když žil jako mocná duchovní bytost v nebi i jako dokonalý muž na zemi. Jak pokoru projevoval? Ukažme si to na několika situacích.

⁶ Jeho postoj. Jednu takovou situaci ještě z doby, než Ježíš přišel na zem, zaznamenal biblický pisatel Juda. (Přečti Judu 9.) Ježíš jako archanděl Michael měl „rozpor s Ďáblem a přel se [s ním] o Mojžíšovo tělo“. Asi si vzpomínáš, že po Mojžíšově smrti Jehova pohřbil jeho tělo neznámo kam. (5. Mojž. 34:5, 6) Ďábel chtěl možná lidi zlákat, aby Mojžíšovy ostatky uctívali. Ať už s nimi zamýšlel udělat cokoli, rozhodně to nebylo nic dobrého a Michael se proti tomu odvážně postavil. Jedna odborná příručka uvádí, že řecké výrazy přeložené jako „mít rozpor“ a „přít se“ se „používají také v souvislosti s právními spory“ a mohou naznačovat, že „Michael ‚napadl Ďáblovo právo‘ vzít si Mojžíšovo tělo“. Ale i když byl Ježíš hlavním andělem, uvědomoval si, že není jeho věcí vynést nad Ďáblem soud, a případ ponechal v rukou nejvyššího soudce, Jehovy. Ani v tak vypjaté situaci nepřekročil svoji pravomoc. To je projev skutečné pokory!

 7. Jak se Ježíšova pokora odrážela v jeho slovech a skutcích?

⁷ Když byl Ježíš na zemi, pokora čišela jak z jeho slov, tak z jeho skutků. Jeho slova. Nestrhával pozornost na sebe, ale vždycky oslavoval svého Otce. (Mar. 10:17, 18; Jan 7:16) Nikdy se svými učedníky nemluvil svrchu ani je nijak nesnižoval. Měl k nim úctu, chválil je za to dobré, co v nich viděl, a dával jim najevo, že jim důvěřuje. (Luk. 22:31, 32; Jan 1:47) Jeho skutky. Ježíš se rozhodl žít skromně a nezatěžovat se zbytečně tím, že by měl hodně hmotných věcí. (Mat. 8:20) Ochotně vykonával i ty nejpodřadnější práce. (Jan 13:3–15) A mimořádným projevem jeho pokory byla poslušnost. (Přečti Filipanům 2:5–8.) Na rozdíl od pyšných lidí, kteří poslušností pohrdají, se pokorně podřizoval Boží vůli a „stal se poslušným až do smrti“. Z toho všeho je jasně vidět, že byl „ponížený v srdci“. (Mat. 11:29)

8., 9. Jak můžeme projevovat pokoru?

⁸ Jak můžeme Ježíšovu pokoru napodobovat? Náš postoj. Pokora nám zabrání překročit svoji pravomoc. Víme, že nemáme právo soudit druhé, a proto je nebudeme kritizovat za jejich chyby nebo zpochybňovat jejich pohnutky. (Luk. 6:37; Jak. 4:12) Pokora nám pomůže, abychom nebyli ve svých očích příliš spravedliví ani nepohrdali těmi, kdo možná nemají takové schopnosti nebo výsady jako my. (Kaz. 7:16) Pokorní starší si nemyslí, že jsou něco víc než jejich spoluvěřící, ale považují je „za sobě nadřazené“. (Fil. 2:3; Luk. 9:48)

⁹ Co se můžeme naučit od bratra W. J. Thorna? Od roku 1894 sloužil jako poutník, jak se kdysi říkalo cestujícím dozorcům. Po mnoha letech ho bratři požádali, aby pracoval v drůbežárně na farmě Království. Vyprávěl: „Kdykoli si o sobě začnu moc myslet, odvedu se, abych tak řekl, do kouta a řeknu si: ‚Jsi zrníčko prachu. Na co jsi pyšný?‘“ (Přečti Izajáše 40:12–15.) To je pěkný příklad pokory.

10. Jak se pokora projeví v našich slovech a skutcích?

¹⁰ Naše slova. Pokud jsme pokorní, projeví se to v tom, co říkáme. (Luk. 6:45) Naše rozhovory s druhými se nebudou točit kolem toho, jaké máme výsady a čeho se nám podařilo dosáhnout. (Přísl. 27:2) Naopak se v nich budeme zaměřovat na druhé a budeme bratry a sestry chválit za jejich hezké vlastnosti, schopnosti a věci, které se jim povedly. (Přísl. 15:23) Naše skutky. Pokornému křesťanovi nejde o to, aby získal dobré postavení v tomto světě. Vede jednoduchý způsob života, a protože se chce co nejvíc věnovat službě Jehovovi, je ochotný přijmout i práci, kterou lidé ve světě považují za podřadnou. (1. Tim. 6:6, 8) Pokoru ale dáváme najevo především svojí poslušností. Bez pokory bychom jen stěží dokázali přijímat pokyny od Jehovovy organizace a řídit se vybídkou „poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení“. (Hebr. 13:17)

11. Vysvětli, co je to něžnost.

¹¹ Co je něžnost? Tato vlastnost se vyznačuje jemností a vřelostí. Je jednou ze stránek lásky a má blízko k soucitu a milosrdenství. V Bibli se mluví o „něžném soucitu“, „něžném milosrdenství“ a „něžné náklonnosti“. (Luk. 1:78; 2. Kor. 1:3; Fil. 1:8) O vybídkách k soucitu, které v Bibli najdeme, jeden slovník uvádí: „Nejsou to jen vybídky, abychom cítili se strádajícími. Je to výzva, abychom se o ně zajímali do té míry, že nebudeme jen nečinně přihlížet, ale uděláme něco, čím dáme jejich životu nový směr.“ Podobně i něžnost nás motivuje k jednání. Vede nás k tomu, že chceme mít pozitivní vliv na život druhých.

12. Z čeho je vidět, že Ježíš s druhými něžně soucítil, a k čemu ho něžnost podněcovala?

¹² Z čeho je vidět, že byl Ježíš něžný? Jeho pocity a skutky. Ježíš s druhými něžně soucítil. Když viděl Marii a ostatní, kteří truchlili nad smrtí jejího bratra Lazara, rozplakal se. (Přečti Jana 11:32–35.) Už dřív ho něžný soucit motivoval, aby vzkřísil syna jedné vdovy. Teď ho stejný soucit podnítil, aby vrátil život Lazarovi. (Luk. 7:11–15; Jan 11:38–44) Tímto něžným činem mu umožnil získat život v nebi. V jedné dřívější situaci byl Ježíš „pohnut niterným soucitem“ k zástupu lidí, kteří za ním přišli. Tento něžný cit ho motivoval k tomu, aby je „začal . . . vyučovat mnoha věcem“. (Mar. 6:34; Nový zákon, Pavlík) Těm, kdo jeho učení přijali, se od základu změnil život. Všimni si, že v Ježíšově případě nebyla něžnost jenom citem. Podněcovala ho, aby lidem aktivně pomáhal. (Mat. 15:32–38; 20:29–34; Mar. 1:40–42)

13. Jak se něžnost projevovala v Ježíšových slovech? (Viz úvodní obrázek.)

¹³ Jeho slova. Ježíšovo srdce plné něhy ho podněcovalo, aby mluvil jemně a citlivě, a to zvlášť s lidmi, kteří byli utiskovaní. Apoštol Matouš na Ježíše vztáhl slova proroka Izajáše: „Nalomený rákos nedolomí; a pokud jde o pohasínající lněný knot, ten nezhasí.“ (Iz. 42:3; Mat. 12:20) Ti, kdo byli jako nalomený rákos nebo jako dohasínající knot lampy, díky jeho slovům pocítili úlevu a osvěžení. Poselstvím naděje ovazoval „lidi se zlomeným srdcem“. (Iz. 61:1) Ty, kdo tvrdě pracovali a měli těžký život, vybídl, aby k němu přišli, a slíbil jim, že se budou cítit osvěžení. (Mat. 11:28–30) Své následovníky ujistil, že Bůh má něžný zájem o každého z nich. A záleží mu i na těch „maličkých“, tedy těch, kdo jsou v očích světa bezvýznamní. (Mat. 18:12–14; Luk. 12:6, 7)

14. Co ti pomůže chovat k druhým něžné city?

¹⁴ Jak můžeme Ježíšovu něžnost napodobovat? Naše pocity. Něžné city pro nás možná nejsou přirozené, ale Bible nás vybízí, abychom je rozvíjeli. „Něžná náklonnost soucitu“ je součástí nové osobnosti, na které mají pracovat všichni křesťané. (Přečti Kolosanům 3:9, 10, 12.) Co ti pomůže chovat k druhým něžné city? Měj široké srdce. (2. Kor. 6:11–13) Když se ti někdo svěřuje se svými pocity a starostmi, pozorně ho poslouchej. (Jak. 1:19) Zapoj svoji představivost a ptej se sám sebe: Kdybych byl na jeho místě, jak bych se cítil? Co bych potřeboval? (1. Petra 3:8)

15. Jak můžeme pomáhat těm, kdo jsou jako nalomený rákos a pohasínající knot?

¹⁵ Naše skutky. Něžnost nás motivuje, abychom druhým pomáhali, a to zvlášť těm, kdo jsou jako nalomený rákos nebo pohasínající knot. Jak to můžeme dělat? „Plačte s těmi, kdo pláčou,“ píše se v Římanům 12:15. Sklíčený člověk potřebuje pochopení spíš než řešení. Jedna sestra, které po smrti dcery hodně pomohli spoluvěřící, vypráví: „Byla jsem jim vděčná, když přišli a plakali se mnou.“ Něžnost se může projevovat také tak, že druhým pomáháme prakticky. Víš o nějaké starší vdově, která doma potřebuje něco opravit? Máš ve svém okolí starého bratra nebo sestru, kteří potřebují pomoct s tím, aby se dostali na shromáždění, do služby nebo k doktorovi? I malý skutek laskavosti může být pro někoho velkou pomocí. (1. Jana 3:17, 18) Něžný zájem o druhé ale dáváme najevo především tak, že se snažíme co nejvíc chodit do kazatelské služby. Je to ten nejlepší způsob, jak dát životu upřímných lidí nový směr.

16. Jak můžeme povzbudit někoho sklíčeného?

¹⁶ Naše slova. Něžná náklonnost nás vede k tomu, abychom mluvili „utěšujícím způsobem ke sklíčeným“. (1. Tes. 5:14) Jak můžeš takového člověka povzbudit? Řekni mu, že ti na něm moc záleží. Upřímně ho pochval a pomoz mu, aby dokázal vidět svoje schopnosti a hezké vlastnosti. Připomeň mu, že ho Jehova přitáhl ke svému Synovi, a tak musí být v jeho očích vzácný. (Jan 6:44) Ujisti ho, že Jehova s láskou pečuje o ty, kdo mají „zlomené srdce“ a jsou „zdrcení na duchu“. (Žalm 34:18) Tvoje hojivá slova mohou na sklíčeného člověka působit jako balzám. (Přísl. 16:24)

17., 18. a) Jak Jehova chce, aby starší zacházeli s jeho ovečkami? b) O čem budeme mluvit v příštím článku?

¹⁷ Starší, Jehova od vás očekává, že budete něžně pečovat o jeho ovečky. (Sk. 20:28, 29) Je vaší odpovědností je vyučovat, povzbuzovat a být pro ně osvěžením. (Iz. 32:1, 2; 1. Petra 5:2–4) Něžně soucitný starší se proto nesnaží bratry a sestry ovládat. To znamená, že nevytváří pravidla ani ve svých spoluvěřících nevzbuzuje pocity viny a nenutí je tak dělat víc, než jim jejich okolnosti dovolují. Naopak se snaží přispívat k jejich radosti a důvěřuje jim, že z lásky k Jehovovi dělají ve službě všechno, co je v jejich silách. (Mat. 22:37)

¹⁸ Když do hloubky přemýšlíme o Ježíšově pokoře a něžnosti, motivuje nás to, abychom šli v jeho stopách. V příštím článku budeme mluvit o dalších Ježíšových vlastnostech – o jeho odvaze a rozlišovací schopnosti.