Osvobodit se od falešného náboženství
„‚Vyjděte z jejich středu. . .‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘. . . ‚a já vás chci přijmout.‘“ — 2. KORINŤANŮM 6:17.
1. Jakou dohodu se snažil Satan uzavřít s Ježíšem a o kterých dvou věcech se z této nabídky můžeme poučit?
„TO VŠECHNO ti chci dát, jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.“ Ačkoli byla tato nabídka učiněna tisíce let po vzniku falešného náboženství, poskytuje klíč k pochopení, kdo se za falešným náboženstvím skrývá a jaký je účel tohoto náboženství. Koncem roku 29 n. l. nabídl Ďábel Ježíšovi všechna království světa výměnou za akt uctívání. Tato příhoda nám ukazuje dvě věci: že království světa patřila Satanovi a že konečným cílem falešného náboženství je uctívání Ďábla. — Matouš 4:8, 9.
2. Čemu se učíme z Ježíšových slov v Matoušovi 4:10?
2 Svou odpovědí Ježíš nejen odmítl falešné náboženství, ale také ukázal, co zahrnuje pravé náboženství. Prohlásil: „Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘“ (Matouš 4:10) Cílem pravého náboženství je proto uctívat jediného pravého Boha Jehovu. Ke konání Jehovovy vůle je zapotřebí víry a poslušnosti.
Původ falešného náboženství
3. a) Kdy a jak vzniklo na zemi falešné náboženství? b) Co je prvním zaznamenaným skutkem náboženské nesnášenlivosti? Jak toto náboženské pronásledování od té doby pokračuje?
3 Falešné náboženství na zemi vzniklo, když první lidé neposlechli Boha a přijali návrh hada, aby sami rozhodovali o tom, co je pro ně „dobré a špatné“. (1. Mojžíšova 3:5) Tím odmítli Jehovovu oprávněnou svrchovanost a opustili správné uctívání, pravé náboženství. Byli prvními lidmi, „kteří vyměnili Boží pravdu za lež a zbožňovali stvoření a prokazovali mu posvátnou službu spíše než Tomu, kdo stvořil“. (Římanům 1:25) Tvor, kterého si nevědomky vybrali k uctívání, nebyl nikdo jiný, než Satan Ďábel, „prahad“. (Zjevení 12:9) Jejich nejstarší syn, Kain, odmítl řídit se Jehovovými laskavými radami, a tím se vzbouřil proti Jeho svrchovanosti. Ať už to Kain věděl, nebo ne, stal se „dítětem toho ničemného“, Satana, a pěstoval uctívání Ďábla. Zabil svého mladšího bratra Abela, který pěstoval pravé uctívání a pravé náboženství. (1. Jana 3:12; 1. Mojžíšova 4:3–8; Hebrejcům 11:4) Abelova krev byla první krví prolitou kvůli náboženské nesnášenlivosti. Je smutné, že falešné náboženství pokračuje v prolévání nevinné krve až do našich dnů. — Viz Matouše 23:29–35; 24:3, 9.
4. Co ukazují Písma na příkladu Noema o povaze pravého náboženství?
4 Před potopou se Satanovi podařilo odvrátit od pravého náboženství většinu lidstva. Noe však „našel přízeň v Jehovových očích“. Proč? Protože „chodil s pravým Bohem“. Jinými slovy: pěstoval pravé uctívání. Pravé náboženství není obřad či rituál, ale způsob života. Znamená věřit v Jehovu a poslušně mu sloužit, ‚chodit s ním‘. Noe to dělal. — 1. Mojžíšova 6:8, 9, 22; 7:1; Hebrejcům 11:6, 7.
5. a) Co se pokusil Ďábel po potopě vytvořit a jak? b) Jak Jehova Ďáblův plán zmařil a k čemu to vedlo?
5 Krátce po potopě použil zřejmě Ďábel Nimroda, muže, který byl nechvalně znám svým ‚odporem proti Jehovovi‘, ve snaze sjednotit celé lidstvo ve formě uctívání, která by byla rovněž v odporu proti Jehovovi. (1. Mojžíšova 10:8, 9; 11:2–4) Mělo se stát jedním sjednoceným falešným náboženstvím, jednotným uctíváním Ďábla soustředěným v městě a věži, kterou měli jeho ctitelé postavit. Jehova tento plán zmařil tím, že zmátl „jeden jazyk“, kterým tehdy všichni lidé mluvili. (1. Mojžíšova 11:5–9) Proto se začalo město nazývat Babel a později Babylón. Obě jména znamenají „Zmatení“. Toto zmatení jazyka způsobilo rozptýlení lidstva po celé zemi.
6. a) Jaké náboženské představy byly vštípeny ctitelům Satana v Babylóně předtím, než se tito ctitelé rozptýlili? b) Proč mají světová náboženství podobné nauky? c) Jakému Satanovu účelu Babylón posloužil a symbolem čeho se stalo toto starověké město?
6 Na základě dějin mytologie a náboženství se však ukazuje, že ještě předtím, než Jehova rozptýlil lidstvo, Satan vtiskl do mysli svých ctitelů určité základní prvky falešného náboženství. Patřily mezi ně náboženské představy o přežívání duše po smrti, strach z mrtvých a představy o pekelném podsvětí, spolu s uctíváním nespočetného množství bohů a bohyň, z nichž někteří byli spojeni v triády. Tyto náboženské představy se rozšířily prostřednictvím nejrůznějších jazykových skupin do všech koutů země. Během času se tyto základní názory obměňovaly. V zásadě však tvoří kostru falešného náboženství všech částí světa. Satanův pokus o vytvoření jednoho sjednoceného falešného náboženství se světovým střediskem v Babylóně byl sice zmařen, ale Satan se spokojil s různými formami falešného uctívání, jež v Babylóně vznikly. Chtěl jimi odklonit uctívání od Jehovy k sobě. Babylón byl po staletí významným střediskem modlářství, magie, kouzelnictví a astrologie — všech podstatných složek falešného náboženství. Není divu, že kniha Zjevení znázorňuje světovou říši falešného náboženství jako ohavnou nevěstku nazvanou Velký Babylón. — Zjevení 17:1–5.
Pravé náboženství
7. a) Proč bylo pravé náboženství ovlivněno zmatením jazyka? b) Kdo se stal známým jako ‚otec všech těch, kteří mají víru‘ a proč?
7 Pravé náboženství zůstalo pochopitelně nedotčené, když Jehova v Babelu zmátl dorozumívací prostředek lidstva. Před potopou pěstovali pravé uctívání věrní muži a ženy jako Abel, Enoch, Noe, Noemova manželka, Noemovi synové a snachy. Po potopě se pravé uctívání uchovalo v rodové linii Noemova syna Sema. Abraham, potomek Semův, pěstoval pravé náboženství a začal být známý jako ‚otec všech těch, kteří mají víru‘. (Římanům 4:11) Jeho víra byla podložena skutky. (Jakub 2:21 až 23) Jeho náboženství bylo životní cestou.
8. a) Jak se pravé náboženství v 16. století př. n. l. střetlo s falešným náboženstvím a k čemu to vedlo? b) Jaké nové opatření Jehova zavedl s ohledem na své čisté uctívání?
8 Pravé uctívání se dále pěstovalo v rodové linii Abrahamových potomků — Izáka, Jákoba (neboli Izraela) a dvanácti Jákobových synů, z nichž vyšlo dvanáct kmenů Izraele. Na sklonku 16. století př. n. l. je možné najít Abrahamovy potomky skrze Izáka, jak zápasí o zachování čistého uctívání v nepřátelském, pohanském prostředí — v Egyptě — kde byli v otroctví. Jehova použil svého věrného služebníka Mojžíše z kmene Levi, aby osvobodil své ctitele z egyptského jha, ze země, jež byla falešným náboženstvím prosáklá. Prostřednictvím Mojžíše uzavřel Jehova s Izraelem smlouvu, učinil z něho svůj vybraný lid. V té době Jehova uzákonil uctívání, jež bylo dočasně vázáno na systém obětí předkládaných kněžstvem a na hmotnou svatyni, nejprve přenosný svatostánek a později chrám v Jeruzalémě.
9. a) Jak bylo provozováno pravé uctívání před vznikem smlouvy Zákona? b) Jak Ježíš ukázal, že hmotné rysy Zákona nejsou trvalé?
9 Je nutné si však uvědomit, že tyto hmotné prvky se neměly stát trvalými složkami pravého náboženství. Zákon byl „stínem budoucích věcí“. (Kolosanům 2:17; Hebrejcům 9:8–10; 10:1) V období před mojžíšským Zákonem, v patriarchálních dobách, zastupovaly zřejmě hlavy rodin svou domácnost při předkládání obětí na oltáři, který postavily. (1. Mojžíšova 12:8; 26:25; 35:2, 3; Job 1:5) Nebylo zde však žádné organizované kněžstvo či systém obětí s obřady a rituálem. Navíc Ježíš sám ukázal dočasnou povahu uzákoněného uctívání soustředěného v Jeruzalémě, když samařské ženě řekl: „Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře [Gerizim, dřívější místo samařského chrámu] ani v Jeruzalémě. . . Přichází však hodina, a je již nyní, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou.“ (Jan 4:21–23) Ježíš ukázal, že pravé náboženství musí být prováděno ne pomocí hmotných věcí, ale duchem a pravdou.
Babylónské zajetí
10. a) Proč Jehova dovolil, aby byl jeho lid odveden do babylónského zajetí? b) Jakými dvěma způsoby Jehova osvobodil věrný ostatek roku 537 př. n. l. a jaký byl hlavní účel jejich návratu do Judy?
10 Již od vzpoury v Edenu existuje mezi pravým náboženstvím a falešným náboženstvím trvalé nepřátelství. V některých dobách byli praví ctitelé, symbolicky řečeno, zajati falešným náboženstvím, které od doby Nimroda znázorňoval Babylón. Dříve než Jehova dovolil, aby byl jeho lid odveden roku 617 př. n. l. a roku 607 př. n. l. do zajetí do Babylóna, stal se již tento lid obětí babylónského falešného náboženství. (Jeremjáš 2:13–23; 15:2; 20:6; Ezekiel 12:10, 11) Roku 537 př. n. l. se vrátil věrný ostatek do Judy. (Izajáš 10:21) Dbali prorocké výzvy: „Vyjděte z Babylóna!“ (Izajáš 48:20) Nemělo to být pouze fyzické osvobození. Představovalo to také duchovní osvobození od prostředí nečistého, modlářského falešného náboženství. Tento věrný ostatek tudíž dostal příkaz: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu, uchovejte se čistí, vy, kteří nesete Jehovovo náčiní.“ (Izajáš 52:11) Prvořadým účelem jejich návratu do Judy bylo obnovení čistého uctívání, pravého náboženství.
11. Jaký nový vývoj v náboženství nastal v šestém století př. n. l. kromě obnovení čistého uctívání v Judě?
11 Je zajímavé, že totéž šesté století př. n. l. bylo svědkem nového rozvětvování falešného náboženství uvnitř Velkého Babylóna. Vidělo vznik buddhismu, konfucianismu, zoroastriánství a džinismu, nemluvě o racionalistické řecké filozofii, která měla později v tak velké míře ovlivnit církve křesťanstva. A tak zatímco bylo v Judě obnoveno čisté uctívání, Boží úhlavní nepřítel se postaral o širší výběr možností falešného náboženství.
12. Jaké osvobození z babylónského zajetí se uskutečnilo v prvním století n. l. a jakou výstrahu uvedl Pavel?
12 V době, kdy se Ježíš objevil v Izraeli, pěstovala většina Židů různé formy judaismu, náboženství, do kterého bylo převzato mnoho babylónských náboženských představ. Toto náboženství se přimklo k Velkému Babylónu. Kristus je odsoudil a vysvobodil své učedníky z babylónského zajetí. (Matouš, kapitola 23; Lukáš 4:18) Protože v oblastech, v nichž apoštol Pavel kázal, bujelo falešné náboženství a řecká filozofie, citoval Pavel Izajášovo proroctví a uplatnil je na křesťany, kteří se potřebovali uchránit od nečistého vlivu Velkého Babylóna. Napsal: „V jaké shodě je Boží chrám s [babylónskými] modlami? Jsme totiž chrámem živého Boha; právě jak Bůh řekl: ‚Budu mezi nimi přebývat a chodit mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ ‚„Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,“ říká Jehova, „a přestaňte se dotýkat nečistého“‘, ‚„a já vás chci přijmout.“‘“ — 2. Korinťanům 6:16, 17.
Osvobodit se od falešného náboženství v čase konce
13. Co naznačují Kristova poselství zaslaná sedmi sborům v Malé Asii a co se přihodilo?
13 Poselství poslaná Kristem sedmi sborům v Malé Asii prostřednictvím Zjevení, jež dal apoštolu Janovi, jasně ukazují, že do konce prvního století n. l. prosákly babylónské náboženské praktiky a postoje do křesťanského sboru. (2. a 3. kapitola Zjevení) Odpadlictví se rozvíjelo zvláště od druhého do pátého století n. l. Výsledkem byl vznik zkomolené napodobeniny čistého křesťanského náboženství. Do učení odpadlého křesťanstva se vloudily takové babylónské nauky jako nesmrtelnost duše, ohnivé peklo a trojice. Katolická, ortodoxní a později i protestantské církve, ty všechny přijaly tyto falešné nauky a staly se tudíž částí Velkého Babylóna, Ďáblovy světové říše falešného náboženství.
14, 15. a) Co ukázalo Ježíšovo znázornění o pšenici a pleveli? b) K čemu došlo na konci 19. století a jakého pokroku praví křesťané dosáhli do roku 1914 v naukových věcech?
14 Pravé náboženství nebylo nikdy úplně potřeno. Během uplynulých staletí zde vždy byli milovníci pravdy. Někteří z nich zaplatili za svou věrnost Jehovovi a jeho Slovu, Bibli, životem. Ale jak ukazuje Ježíšovo podobenství o pšenici a pleveli, symbolická pšenice, neboli pomazaní synové Království, bude oddělena od plevele, neboli synů toho ničemného, až v „závěru systému věcí“. (Matouš 13:24–30, 36–43) Jak se čas konce — čas pro vykonání tohoto oddělení — přiblížil, upřímní badatelé Bible se na konci 19. století začali osvobozovat od pout falešného náboženství.
15 Do roku 1914 si tito křesťané, kteří jsou dnes známí jako svědkové Jehovovi, vypěstovali silnou víru ve výkupné. Poznali, že Kristova přítomnost musí být neviditelná. Rozpoznali, že rok 1914 označí konec „časů pohanů“. (Lukáš 21:24, KB) A jasně pochopili význam duše a vzkříšení. Stejně tak obdrželi poznání o naprosto mylném učení církví o ohnivém pekle a trojici. Dozvěděli se, jaké je božské jméno, a začali ho používat. Pochopili nesprávnost evoluční teorie a provozování spiritismu.
16. Na jakou výzvu odpověděli pomazaní křesťané roku 1919?
16 Dobrý začátek představovalo svržení pout falešného náboženství. V roce 1919 Velký Babylón úplně ztratil svůj vliv na Boží lid. Stejně jako byl ostatek Židů v roce 537 př. n. l. vysvobozen z Babylóna, tak věrný ostatek pomazaných křesťanů dbal výzvy, aby ‚vyšel ze středu [Velkého Babylóna] ‘. — Izajáš 52:11.
17. a) Co se rozvíjelo od roku 1922 a jaká potřeba mezi Božím lidem vznikla? b) Jaký extrémní postoj byl přijat a proč je to pochopitelné?
17 Od roku 1922 byly publikovány a veřejně rozšiřovány účinné biblické pravdy, jež odhalovaly babylónské falešné náboženství, zvláště církve křesťanstva. Vidělo se jako potřebné vtisknout do mysli Božího očištěného lidu, že rozchod se všemi formami falešného náboženství musí být úplný. Proto se bratři celé roky snažili vyhnout se dokonce i použití slova „náboženství“. Hesla jako „Náboženství je léčka a podvod“ byla nošena po ulicích velkých měst. Knihy jako Government (Vláda, 1928) a „The Truth Shall Make You Free“ (Pravda vás osvobodí, 1943) jasně rozlišovaly mezi „křesťanstvím“ a „náboženstvím“. Tento extrémní postoj je pochopitelný, neboť muselo dojít k jasnému rozchodu s převládajícími náboženskými systémy Velkého Babylóna.
Pravé a falešné náboženství
18. Jaké nové pochopení slova „náboženství“ přišlo roku 1951 a jak je to vysvětleno v Ročence 1975?
18 Potom v roce 1951 uzrál čas a Jehova umožnil svému lidu, aby jasně porozuměl rozdílu mezi pravým a falešným náboženstvím. Ročenka svědků Jehovových z roku 1975 uvádí: „V roce 1951 se zastánci čistého uctívání dozvěděli něco významného o výrazu ‚náboženství‘. Někteří z nich si asi vybavili rok 1938, kdy nosívali nápis vybízející k zamyšlení: ‚Náboženství je léčka a podvod‘. Z jejich tehdejšího hlediska byla všechna ‚náboženství‘ nekřesťanská, od Ďábla. Avšak Strážná věž z 15. března roku 1951 schválila používání přídavných jmen ‚pravé‘ a ‚falešné‘ s ohledem na náboženství. Zajímavá kniha nazvaná What Has Religion Done for Mankind? (Co přineslo náboženství lidstvu?) (vydaná roku 1951 a uveřejněná během sjezdu ‚Čisté uctívání‘ na stadiónu ve Wembley, Londýn, Anglie) k tomu navíc řekla: ‚Vezmeme-li v úvahu způsob, jakým je používáno slovo „náboženství“, znamená ve své nejjednodušší definici jakýkoli způsob uctívání, jakoukoli formu uctívání, bez ohledu na to, jedná-li se o pravé, či falešné uctívání. Souhlasí to s významem hebrejského slova abohdáh, jež se pro ně používá. Znamená doslova „služba“, bez ohledu na to, komu je prokazována.‘ Výrazy ‚falešné náboženství‘ a ‚pravé náboženství‘ se proto staly mezi svědky Jehovovými obvyklými.“ — Strana 225 (angl.).
19, 20. a) Proč se neměli praví ctitelé pohoršovat při slově „náboženství“, je-li použito pro čisté uctívání? b) Co toto nové pochopení Jehovovu lidu umožnilo?
19 V odpovědi na otázku čtenářů uvedla Strážná věž ve vydání z 15. srpna 1951: „Nikdo by se neměl cítit pohoršen používáním výrazu ‚náboženství‘. Protože to, že jej používáme, nás nezařazuje do třídy falešných náboženství spoutaných tradicí, právě jako to, že se nazýváme křesťany, nás nespojuje s falešnými křesťany křesťanstva.“
20 Toto nové pochopení slova „náboženství“ zdaleka není kompromisem, ale umožnilo Jehovovu lidu, aby ještě více rozšířil propast mezi pravým a falešným uctíváním. Ukáže to následující článek.
Zkouška našeho porozumění
◻ Jak a kdy vzniklo na zemi falešné náboženství?
◻ Co se Satan snažil po potopě vytvořit a jak byl jeho plán zmařen?
◻ Čeho se stal Babylón symbolem?
◻ K jakým vysvobozením došlo roku 537 př. n. l., v prvním století n. l. a roku 1919?
◻ Jaké nové porozumění slovu „náboženství“ přišlo roku 1951 a proč právě tehdy?
[Rámeček a obrázek na straně 11]
Falešné nauky, kterým se věří po celém světě mají svůj původ v Babylóně:
◻ Trojice neboli triády bohů
◻ Lidská duše přežívá smrt
◻ Spiritismus — mluvení s „mrtvými“
◻ Používání obrazů při uctívání
◻ Používání zaříkadel při usmiřování démonů
◻ Vláda mocného duchovenstva