„Nebeské království je ... podobné hospodáři, který brzy ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Dohodl se s dělníky na denáru denně a poslal je na vinici. Když znovu vyšel kolem deváté hodiny, viděl jiné, jak stojí na tržišti a nemají práci. Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici a zaplatím vám, co vám právem náleží.‘ A tak šli. Vyšel znovu kolem poledne a pak kolem třetí hodiny a udělal to samé. Nakonec vyšel kolem páté hodiny, našel jiné, jak tam postávají, a zeptal se jich: ‚Proč tu stojíte celý den bez práce?‘ Odpověděli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici.‘“ (Matouš 20:1–7)

„Nebeské království je ... podobné hospodáři, který brzy ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Dohodl se s dělníky na denáru denně a poslal je na vinici. Když znovu vyšel kolem deváté hodiny, viděl jiné, jak stojí na tržišti a nemají práci. Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici a zaplatím vám, co vám právem náleží.‘ A tak šli. Vyšel znovu kolem poledne a pak kolem třetí hodiny a udělal to samé. Nakonec vyšel kolem páté hodiny, našel jiné, jak tam postávají, a zeptal se jich: ‚Proč tu stojíte celý den bez práce?‘ Odpověděli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici.‘“ (Matouš 20:1–7)

Kněží a jiní náboženští vůdci vnímají obyčejné Židy tak, že Bohu slouží v menší míře, jakoby pracují na Boží vinici kratší dobu. V Ježíšově podobenství jsou to dělníci, kteří byli najatí „kolem deváté hodiny“ nebo ještě později – v poledne, ve tři hodiny a nakonec v pět hodin.