Konečně Ježíšovou smrtí končí symbolický pracovní den a přichází doba, kdy mají dělníci dostat výplatu. Je uplatněno neobvyklé pravidlo, při němž jsou poslední vyplaceni jako první. Je to vysvětleno: „Když nadešel večer, pán vinice řekl svému správci: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim jejich mzdu a postupuj od posledních k prvním.‘ Když přišli najatí v jedenáct hodin, každý dostal denár. Když potom přišli první, usuzovali, že dostanou více; ale také oni dostali zaplaceno po denáru. Když jej dostali, reptali proti hospodářovi a řekli: ‚Tihle poslední odevzdali práci za jednu hodinu, a přece jsi je postavil na roveň s námi, kteří jsme nesli břemeno dne a spalující horko!‘ Ale on odpověděl jednomu z nich a řekl: ‚Nekřivdím ti, příteli. Přece ses se mnou dohodl na jednom denáru. Vezmi si, co je tvé, a jdi; chci dát tomuto poslednímu totéž, co tobě. Nemám snad právo udělat se svými věcmi, co chci? Nebo je tvé oko ničemné, protože já jsem dobrý?‘“ V závěru Ježíš zopakoval myšlenku, kterou pronesl předtím. Řekl: „Tak budou poslední prvními a první posledními.“

K přijetí denáru nedošlo při Ježíšově smrti, ale o letnicích roku 33 n. l., kdy Kristus, ‚hlavní správce‘, vylil na své učedníky svatého ducha. Tito Ježíšovi učedníci byli jako „poslední“ dělníci, ti z jedenácté hodiny.

Denár neznázorňoval samotný dar svatého ducha. Denár byl něco, co měli učedníci používat zde na zemi. Bylo to něco, co znamenalo jejich živobytí, jejich věčný život. Je to výsada být duchovním izraelitou, který byl pomazán ke kázání o Božím království.

Je toto splnění v prvním století jediným splněním Ježíšova podobenství? Ne. Duchovenstvo křesťanstva v našem dvacátém století bylo na základě svého postavení a odpovědností tím „prvním“, kdo byl najat k práci na Boží symbolické vinici. Oddané kazatele spojené s Biblickou a traktátní společností Strážná věž považovali za „poslední“, kteří by mohli mít nějaký platný úkol v Boží službě. Ve skutečnosti však právě ti, jimiž duchovenstvo pohrdalo, obdrželi denár — čest sloužit jako pomazaní vyslanci Božího nebeského království. Matouš 19:30–20:16.