Znovu prožijme s Ježíšem jeho poslední dny na zemi

JE SEDMÝ den židovského měsíce nisanu roku 33 n. l. Představme si, že sledujeme události v římské provincii Judea. Ježíš Kristus a jeho učedníci opustili Jericho obklopené bujnou zelení a obtížně stoupají strmou cestou, která se v zákrutech vine prašným terénem. Do Jeruzaléma putuje ke každoroční oslavě Pasachu také mnoho jiných lidí. Výstup je únavný, ale Kristovi učedníci se v mysli zabývají něčím důležitějším.

Židé již dlouho touží po Mesiášovi, který by je mohl zbavit římského jha. Mnozí jsou přesvědčeni, že tímto vytouženým Zachráncem je Ježíš z Nazaretu. Již tři a půl roku mluví Ježíš o Božím Království. Uzdravoval nemocné a sytil hladové. Skutečně lidem přinesl útěchu. Náboženské vůdce však Ježíš sžíravými slovy otevřeně odsuzoval, a tito muži jsou proto popuzeni; jsou rozhodnuti za každou cenu dát ho zabít. A my ho zde vidíme, jak po vyprahlé cestě odhodlaně kráčí před svými učedníky. (Marek 10:32)

Slunce zapadá za Olivovou horou, která se rozkládá před nimi, a Ježíš se svými společníky přichází do vesnice Betanie, kde stráví příštích šest nocí. Tam je vítají jejich milovaní přátelé — Lazar, Marie a Marta. Večerní chládek přináší občerstvení po vedru, které snášeli cestou, a začíná Sabat 8. nisanu. (Jan 12:1, 2)

9. nisan

Po Sabatu panuje v Jeruzalémě čilý ruch. Tisíce návštěvníků se již sešly do města k Pasachu. Ale rozruch a hluk, který slyšíme, je v tomto období roku neobvyklý. Zvědavé zástupy se hrnou úzkými uličkami k městským branám. Brány jsou přecpány lidmi, kteří se prodírají ven — ale co potom vidí! Množství jásajících lidí se hrne z Olivové hory na cestu z Betfage. (Lukáš 19:37) Co to všechno znamená?

Podívejme se! Na oslátku přijíždí Ježíš z Nazaretu. Lidé před ním na cestu rozprostírají roucha. Jiní si nařezali palmové ratolesti, mávají jimi a radostně volají: „Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově jménu, ano izraelský král!“ (Jan 12:12–15)

Zástup se blíží k Jeruzalému a Ježíš se na město dívá s hlubokým pohnutím. Rozpláče se nad ním a slyšíme, jak předpovídá, že toto město bude zničeno. Zanedlouho Ježíš přichází do chrámu, vyučuje tam zástupy a uzdravuje slepé a chromé lidi, kteří k němu přicházejí. (Matouš 21:14; Lukáš 19:41–44, 47)

To neunikne pozornosti předních kněží a znalců Zákona. Jsou velice podrážděni, když vidí, jaké podivuhodné věci Ježíš dělá, a když slyší, jak davy jásají. Farizeové nemohou skrýt své rozhořčení a žádají: „Učiteli, napomeň přísně své učedníky.“ „Povídám vám,“ odpovídá Ježíš, „kdyby oni mlčeli, křičely by kameny.“ Ještě před odchodem si Ježíš povšimne, že se v chrámu obchoduje. (Lukáš 19:39, 40; Matouš 21:15, 16; Marek 11:11)

10. nisan

Ježíš přichází do chrámu časně ráno. Včera se oprávněně rozhořčil nad tím, že s uctíváním jeho Otce, Jehovy Boha, je spojováno do očí bijící obchodování. Začíná tedy rozhorleně vyhazovat ty, kdo se v chrámu zabývají kupováním a prodáváním. Potom převrací stoly chamtivých směnárníků a lavice těch, kdo prodávají holubice. Ostře prohlašuje: „Je napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby‘, ale vy z něho děláte lupičskou jeskyni.“ (Matouš 21:12, 13)

Ježíšovy skutky a jeho veřejné vyučování nemohou přední kněží, znalci zákona a předáci vystát. Jak prahnou po tom, aby ho mohli zabít! Nemohou to však udělat, protože tu jsou zástupy, a lidé žasnou nad tím, jak Ježíš vyučuje, a ‚stále na něm visí, aby ho slyšeli‘. (Lukáš 19:47, 48) Blíží se večer a Ježíš se svými společníky se těší z příjemné cesty zpět do Betanie, aby si tam dobře odpočinuli.

11. nisan

Je časně ráno a Ježíš se svými učedníky již přecházejí Olivovou horu a dostávají se do Jeruzaléma. Přicházejí do chrámu a přední kněží a starší muži ihned proti Ježíšovi vystoupí. Ještě mají v čerstvé paměti to, jak v chrámu zakročil proti směnárníkům a obchodníkům. Jeho nepřátelé se jízlivě ptají: „Z jaké autority to děláš? A kdo ti dal tuto autoritu?“ „I já se vás zeptám na jednu věc,“ odpovídá Ježíš. „Jestliže mi ji povíte, také já vám povím, z jaké autority to dělám: Z jakého zdroje byl Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“ Jeho odpůrci dávají hlavy dohromady a radí se: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy nevěřili?‘ Jestliže však řekneme: ‚Z lidí‘, musíme se bát zástupu, protože všichni pokládají Jana za proroka.“ Jsou v rozpacích a chabě odpovídají: „Nevíme.“ Ježíš jim klidně odpovídá: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“ (Matouš 21:23–27)

Nepřátelé se nyní snaží Ježíše vyprovokovat, aby řekl něco, zač by ho mohli dát zatknout. „Je zákonné,“ ptají se, „platit césarovi daň z hlavy, či nikoli?“ „Ukažte mi minci pro daň z hlavy,“ odpovídá Ježíš. Ptá se: „Čí je to obraz a nápis?“ „Césarův,“ odpovídají. Ježíš maří jejich plán, když jasně, aby to všichni mohli slyšet, prohlašuje: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Matouš 22:15–22)

Ježíš své nepřátele umlčel nezvratným způsobem dokazování a nyní před očima zástupů a před svými učedníky přechází do útoku. Poslouchejme, jak nebojácně znalce Zákona a farizey veřejně odsuzuje. Říká: „Nečiňte podle jejich skutků, protože mluví, ale nekonají.“ Odvážně prohlašuje, že na ně přijdou bědy, a označuje je jako slepé vůdce a pokrytce. Ježíš jim říká: „Hadi, potomstvo zmijí, jak uprchnete před soudem gehenny?“ (Matouš 23:1–33)

Ježíšovy odsuzující výroky byly sžíravé, ale to neznamená, že by Ježíš přehlížel dobré vlastnosti lidí. Později se dívá na to, jak lidé vhazují peníze do chrámových pokladnic. Opravdu dojemný je pohled na chudou vdovu, která do ní vhazuje všechny prostředky k životu, jež má — dvě drobné mince velmi malé hodnoty. S vřelým oceněním Ježíš poukazuje na to, že ona ve skutečnosti vhodila daleko víc než všichni, kdo bohatě přispěli „ze svého přebytku“. Ježíš je něžně soucitný a hluboce oceňuje všechno, co člověk může udělat. (Lukáš 21:1–4)

Nyní Ježíš naposledy odchází z chrámu. Někteří z jeho učedníků se zmiňují o tom, jak je nádherný, „ozdobený znamenitými kameny a zasvěcenými věcmi“. K jejich překvapení Ježíš odpovídá: „Přijdou dny, kdy zde nezůstane kámen na kameni, aniž bude svržen.“ (Lukáš 21:5, 6) Apoštolové vycházejí za Ježíšem z města přeplněného lidmi a cestou přemýšlejí, co tato slova asi znamenají.

O něco později vidíme Ježíše, jak se svými apoštoly sedí na Olivové hoře a těší se z poklidu, který je obklopuje. Petr, Jakub, Jan a Ondřej si uvědomují, jak krásný je pohled na Jeruzalém a jeho chrám, a prosí Ježíše, aby jim tu překvapivou předpověď objasnil. „Pověz nám,“ říkají, „kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3; Marek 13:3, 4)

Odpověď jim Učitel dává v podobě proroctví, které je skutečně pozoruhodné. Předpovídá hrozné války, mnoho zemětřesení, nedostatek potravin a mory. Ježíš také předem sděluje, že dobrá zpráva o Království se bude kázat po celé zemi. Upozorňuje, že „potom bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane“. (Matouš 24:7, 14, 21; Lukáš 21:10, 11)

Ježíš vysvětluje, že ‚znamení jeho přítomnosti‘ bude patrné i v jiných směrech, a ti čtyři apoštolové pozorně naslouchají. Ježíš zdůrazňuje, že je nutné ‚zůstat bdělí‘. Proč? Říká: „Protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Matouš 24:42; Marek 13:33, 35, 37)

Tento den byl pro Ježíše a jeho apoštoly nezapomenutelný. Ano, pro Ježíše to je poslední den jeho veřejné služby — čeká ho zatčení, výslech a poprava. Den se chýlí ke konci, a proto se vydávají na zpáteční cestu přes pahorek do nedaleké Betanie.

12. a 13. nisan

Dvanáctý nisan tráví Ježíš poklidně se svými učedníky. Uvědomuje si, že náboženští vůdci se snaží za každou cenu ho zabít, a nechce, aby mu nějak zabránili příští večer oslavit Pasach. (Marek 14:1, 2) Příští den, 13. nisanu, jsou lidé velmi zaměstnáni posledními přípravami na Pasach. Brzy odpoledne posílá Ježíš Petra a Jana do Jeruzaléma, aby tam pro ně připravili Pasach v jedné horní místnosti. (Marek 14:12–16; Lukáš 22:8) Ježíš a ostatních deset apoštolů se tam s nimi setkají krátce před západem slunce, aby Pasach oslavili naposledy společně.

14. nisan, po západu slunce

Jeruzalém se halí jemným šerosvitem soumraku a nad Olivovou horou vychází úplněk. Ve velké zařízené místnosti leží Ježíš se svými dvanácti apoštoly u prostřeného stolu. „Velmi jsem toužil jíst s vámi tento pasach, dříve než budu trpět,“ říká. (Lukáš 22:14, 15) K překvapení učedníků Ježíš po chvíli vstává a odkládá si svrchní oděvy. Bere do rukou ručník a umyvadlo s vodou a začíná jim umývat nohy. To je opravdu nezapomenutelné poučení o pokorné službě! (Jan 13:2–15)

Ježíš však ví, že jeden z těchto mužů, Jidáš Iškariotský, se již domluvil s náboženskými vůdci, že jim ho zradí. Je pochopitelné, že Ježíš je velmi stísněn. „Jeden z vás mě zradí,“ říká jim předem. Apoštolové tím jsou velmi zarmouceni. (Matouš 26:21, 22) Když ukončili oslavu Pasachu, říká Ježíš Jidášovi: „Co děláš, dodělej rychleji.“ (Jan 13:27)

Jakmile Jidáš odešel, Ježíš zavádí jídlo na památku své nadcházející smrti. Bere nekvašený chléb, pronáší děkovnou modlitbu, láme chléb a jedenácti učedníkům dává pokyn, aby si z něho brali. Říká: „To znamená mé tělo, které má být dáno ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.“ Potom bere pohár červeného vína. Pronáší modlitbu, podává jim pohár a vybízí je, aby z něho pili. Ježíš dodává: „To znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být vylita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Lukáš 22:19, 20; Matouš 26:26–28)

V průběhu tohoto pamětihodného večera dává Ježíš svým věrným apoštolům mnoho cenných poučení; mimo jiné jim říká, jak důležitá je bratrská láska. (Jan 13:34, 35) Poskytuje jim ujištění, že dostanou „pomocníka“, svatého ducha. Ten jim připomene všechno, co jim Ježíš říkal. (Jan 14:26) Později večer je pro ně jistě velkým povzbuzením, když slyší, jak se za ně Ježíš vroucně modlí. (Jan, kapitola 17) Zpívají chvalozpěvy, potom opouštějí horní místnost a společně s Ježíšem pozdě večer vycházejí do chladné noci.

Ježíš a jeho apoštolové přecházejí údolí Kidron a směřují k jednomu ze svých oblíbených míst, do zahrady Getsemane. (Jan 18:1, 2) Ježíš odchází trochu stranou, aby se modlil, a jeho apoštolové na něj čekají. V nevýslovném citovém napětí se úpěnlivě modlí k Bohu o pomoc. (Lukáš 22:44) Kdyby Ježíš selhal, znamenalo by to potupu pro jeho milovaného nebeského Otce, a tato myšlenka působí Ježíšovi krutá muka.

Sotva se Ježíš přestane modlit, přichází Jidáš Iškariotský a s ním zástup lidí s meči, kyji a pochodněmi. „Dobrý den, Rabbi!“ říká Jidáš a něžně ho líbá. To je znamení pro muže, aby Ježíše zatkli. Náhle Petr vytasí meč z pochvy a utíná ucho veleknězovu otroku. „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo,“ říká Ježíš a tomuto muži ucho uzdraví. „Všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:47–52)

Události mají tak rychlý spád! Ježíš je zatčen a spoután. Apoštolové mají strach, jsou zmateni, svého Mistra opouštějí a prchají. Ježíš je odveden k bývalému veleknězi Annášovi. Potom je přiveden k současnému veleknězi Kaifášovi, aby byl podroben výslechu. Časně ráno Sanhedrin vznáší proti Ježíšovi falešné obvinění z rouhání. Kaifáš ho pak dává předvést k římskému místodržiteli Pontskému Pilátovi. Ten posílá Ježíše k Herodovi Antipovi, vládci Galileje. Herodes a jeho strážci se Ježíšovi vysmívají. Pak je poslán zpět k Pilátovi. Pilát potvrzuje, že Ježíš je nevinen. Židovští náboženští vůdci však na něj naléhají, aby Ježíše odsoudil k smrti. Ježíš je krutě týrán, slovně i tělesně. Potom je vyveden na Golgotu, nemilosrdně přibit na mučednický kůl a v mukách umírá. (Marek 14:50–15:39; Lukáš 23:4–25)

Kdyby Ježíšovou smrtí jeho život navždy skončil, byla by to největší tragédie v dějinách. Můžeme však být šťastní, protože tím jeho život neskončil. Dne 16. nisanu roku 33 n. l. jeho učedníci ke svému úžasu zjistili, že byl vzkříšen z mrtvých. Skutečnost, že je Ježíš znovu naživu, si mohlo během doby ověřit více než 500 osob. A 40 dnů po jeho vzkříšení ho skupina jeho věrných následovníků viděla vystupovat do nebe. (Skutky 1:9–11; 1. Korinťanům 15:3–8)

Ježíšův život a vy

Jak se tyto věci dotýkají vás osobně — a vlastně každého z nás? Ježíšova služba, smrt a jeho vzkříšení sloužily k vyvýšení Jehovy Boha a mají rozhodující význam pro splnění Božího velkolepého záměru. (Kolosanům 1:18–20) Pro nás jsou tyto věci životně důležité, protože na základě Ježíšovy oběti nám mohou být odpuštěny hříchy a můžeme proto získat osobní vztah k Jehovovi Bohu. (Jan 14:6; 1. Jana 2:1, 2)

Tyto věci mají význam dokonce i pro ty lidi, kteří zemřeli. Ježíšovo vzkříšení pro ně otevírá možnost, že budou přivedeni zpět k životu, a to v pozemském ráji, který slíbil Bůh. (Lukáš 23:39–43; 1. Korinťanům 15:20–22) Pokud byste si přáli dozvědět se o těchto skutečnostech více, zveme vás, abyste přišli a zúčastnili se Slavnosti na památku Kristovy smrti, která se bude konat po západu slunce 11. dubna 1998 v sále Království svědků Jehovových v blízkosti vašeho bydliště.

[Rámeček na straně 6]

‚Lupičská jeskyně‘

JEŽÍŠ dobře věděl, proč řekl, že chamtiví obchodníci udělali z Božího chrámu „lupičskou jeskyni“. (Matouš 21:12, 13) Když měli Židé a proselyté z jiných zemí zaplatit chrámovou daň, museli si své cizí peníze vyměnit za přijatelnou měnu. Ve své knize The Life and Times of Jesus the Messiah (Život a doba Ježíše Mesiáše) Alfred Edersheim vysvětluje, že dne 15. adaru, měsíc před Pasachem, začínali směnárníci obchodovat v provinciích. Od 25. adaru se stěhovali do areálu jeruzalémského chrámu a využívali toho, že tam přicházelo ohromné množství Židů a proselytů. Obchodníci měli při svém podnikání velké zisky, protože si za každý vyměněný peníz účtovali poplatek. Ježíš je označil jako lupiče, což svědčí o tom, že vysokými poplatky, které si tito obchodníci účtovali, vlastně vydírali chudé lidi.

Někteří lidé nemohli s sebou přinést své vlastní obětní zvíře. Každý, kdo to udělal, musel své zvíře přivést do chrámu k úřední kontrole — za poplatek. Mnozí lidé nechtěli riskovat, že jejich zvíře, které přivedli zdaleka, bude odmítnuto, a proto si raději od ničemných obchodníků v chrámu koupili zvíře, které mělo levitské „schválení“. Jeden znalec říká, že „mnoho chudých rolníků tam bylo důkladně obráno“.

Existují doklady, že někdejší velekněz Annáš a jeho rodina měli na obchodování v chrámu zvláštní zištný zájem. Rabínské spisy se zmiňují o „[chrámových] bazarech Annášových synů“. Příjmy od směnárníků a zisk z prodeje zvířat v chrámovém areálu patřily k hlavním zdrojům příjmů této rodiny. Jeden znalec vysvětluje, že když Ježíš vypudil obchodníky, ‚zaútočil tím nejen na prestiž kněží, ale také na jejich kapsu‘. Ať už k tomu měli jakýkoli důvod, jeho nepřátelé se ho rozhodně chtěli zbavit. (Lukáš 19:45–48)

[Tabulka na straně 4]

Poslední dny Ježíšova lidského života

Nisan 33 n. l. Události Největší člověk*

 7. Pátek 101, odst. 1

Ježíš a jeho učedníci putují z Jericha do Jeruzaléma. (7. nisan odpovídá neděli 5. dubna 1998; v hebrejském národě se však dny počítaly od večera do večera)

8. Pátek večer 101, odst. 2–4

Ježíš a jeho učedníci přicházejí do Betanie; začíná Sabat

Sobota 101, odst. 4

Sabat (pondělí 6. dubna 1998)

9. Sobota večer 101, odst. 5–9

Večeře u Šimona; Marie pomazává Ježíše nardem; mnoho lidí přichází z Jeruzaléma, aby viděli a slyšeli Ježíše

Neděle 102

Triumfálně vjíždí do Jeruzaléma; vyučuje v chrámu

10. Pondělí 103, 104

Časně ráno cestuje do Jeruzaléma; očišťuje chrám; Jehova mluví z nebe

11. Úterý 105 až 112, odst. 1

V Jeruzalémě vyučuje v chrámu, přičemž používá podobenství; odsuzuje farizey; poukazuje na příspěvek vdovy; uvádí znamení své budoucí přítomnosti

12. Středa 112, odst. 2–4

Poklidný den s učedníky v Betanii; Jidáš umlouvá zrazení

13. Čtvrtek 112, odst. 5 až 113, odst. 1

Petr a Jan činí přípravy pro Pasach v Jeruzalémě; pozdě odpoledne za nimi přichází Ježíš s ostatními deseti apoštoly (sobota 11. dubna 1998)

14. Čtvrtek večer 113, odst. 2 až 117

Oslava Pasachu; Ježíš umývá apoštolům nohy; Jidáš vychází zradit Ježíše; Ježíš zavádí slavnost na památku své smrti (po západu slunce, sobota 11. dubna 1998)

Po půlnoci 118 až 120

Zrada a zatčení v zahradě Getsemane; apoštolové utíkají; výslech před předními kněžími a Sanhedrinem; Petr zapírá Ježíše

Pátek od východu do západu slunce 121 až 127, odst. 7

Opět před Sanhedrinem; k Pilátovi, Herodovi a zpět k Pilátovi; odsouzen k smrti; přibit na mučednický kůl; pohřben

15. Sobota 127, odst. 8–10

Sabat; Pilát dovoluje, aby u Ježíšova hrobu byla umístěna stráž

16. Neděle 128

Ježíš vzkříšen

* Zde uvedená čísla označují kapitoly v knize Největší člověk, který kdy žil. Jednotlivé biblické texty pojednávající o závěru Ježíšovy služby jsou uvedeny v knize „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné“, strana 290. Tyto knihy vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.