BARACHIÁŠ

[Jehova požehnal].

Otec Zecharjáše, který byl zavražděn „mezi svatyní a oltářem“. (Mt 23:35; Lk 11:50, 51)

Slova „syna Barachiášova“ Lukášova zpráva neobsahuje a v Sinajském kodexu (původní opis) jsou vypuštěna i z Matoušovy zprávy. Někteří znalci se domnívají, že Jehojada, otec jistého Zecharjáše, který byl zavražděn, měl možná dvě jména, stejně jako jiné osoby, o nichž se píše v Bibli. (Srovnej Mt 9:9 a Mr 2:14; Mt 10:2, 3.)

Všeobecně se usuzuje, že Ježíš zde mluvil o Zecharjášovi, ‚synovi kněze Jehojady‘. (2Pa 24:20–22) Toto je nejlogičtější závěr, protože knihy Paralipomenon jsou posledními knihami tradičního židovského kánonu; proto může být Abel prvním a Zecharjáš posledním spravedlivým mužem, o němž se v Hebrejských písmech píše, že byl zavražděn. Podle 2. Paralipomenon 24:21 byl Zecharjáš zavražděn „na nádvoří Jehovova domu“. Oltář pro zápalnou oběť byl na vnitřním nádvoří, před vchodem do svatyně. To by odpovídalo místu, kde podle Ježíše k oné události došlo, totiž „mezi svatyní a oltářem“.

Bylo předpověděno, že jak prolitá krev Abelova, tak i krev Zecharjášova volají po zúčtování. (1Mo 4:10; 2Pa 24:22) Velmi se také podobají poměry a události za dnů Zecharjáše, Jehojadova syna, a poměry a události za generace, která žila v době, kdy Ježíš pronesl tato slova. Když Zecharjáš umíral, prohlásil: „Ať na to dohlédne Jehova a vyžádá to zpět.“ Jeho prorocká slova se brzy začala splňovat. Na vojenské tažení se vydalo malé syrské vojsko a Jehova do jeho ruky vydal velkou vojenskou sílu Judy. Judská knížata byla zničena a oloupena. Syřané vykonali na Jehoašovi skutky soudu a zanechali ho s mnoha nemocemi. Potom ho jeho sluhové zavraždili. (2Pa 24:23–25) Když popsal, jakou vinu krve mají ti, k nimž mluvil, Ježíš řekl: „To všechno přijde na tuto generaci.“ (Mt 23:36) Ježíšovo proroctví se na Jeruzalému a Judeji splnilo v letech 70 až 73 n. l.