Dál kažte království
„Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ — MATOUŠ 24:14.
1, 2. a) Co je nejdůležitější dílo v tomto století a v jakém rozsahu se koná? b) Co svědčí o tom, že Jehova tomuto dílu žehná?
KÁZÁNÍ dobrého poselství o Božím království je to nejdůležitější dílo v tomto století. Právě to chce mít všemohoucí Bůh nyní vykonáno, a koná se ve splnění jeho prorockého Slova. Tvá odezva na ně ovlivní tvůj věčný úděl. — 1. Kor. 9:16, 23.
2 Je vzrušující sledovat, jak počet těch, kteří se na tomto kazatelském díle podílejí, stále roste. Nyní se ho účastní již přes tři milióny. Stále větší počet osob nastupuje službu plným časem. A mnozí další zájemci přijímají nabídku biblického studia a vynakládají úsilí, aby se naučili konat Boží vůli.
3. Co snad někteří říkají o tom, zda je třeba pokračovat v kázání dobrého poselství?
3 Někteří se však časem ‚vzdají‘, přestanou dělat „to, co je znamenité,“ a ‚unaví se‘, pokud jde o kazatelské dílo. (Gal. 6:9; Hebr. 12:3) Říkají možná, že na jejich území se již dobré poselství kázalo velmi rozsáhle a lidé zaujali postoj a popouzí je nyní, když je navštěvujeme doma. Ti, kteří v takových územích konají kazatelské dílo, mají velmi malé, ne-li žádné výsledky. Domnívají se tudíž, že je dílo v zásadě vykonáno a že není třeba pokračovat. Co je na takovém smýšlení nesprávného?
PROČ VYTRVÁVAT?
4. Co by nás mělo pohnout, abychom dál kázali i na území, kde je špatná odezva?
4 Za prvé by naše věrné a vytrvalé kázání nemělo záviset na tom, zda nám lidé naslouchají, nebo ne. Jeremjáš kázal v Jeruzalémě čtyřicet let, přestože mu velmi málo lidí naslouchalo a mnozí mu prudce odporovali. Proč vytrvával? Protože konal práci, kterou nařídil Jehova, a protože jeho prorocké poznání, co se stane s Jeruzalémem, ho nutilo, aby dále mluvil. (Jer. 1:17–19) Řekl: „Prokázalo se to v mém srdci jako hořící oheň uzavřený v mých kostech; a unavilo mě zadržování a nemohl jsem to snášet.“ (Jer. 20:7–10) Naše situace je podobná. Příkaz, aby se „dobré poselství“ kázalo po celé obydlené zemi, dal Jehova prostřednictvím Ježíše Krista. (Mat. 24:14) Když lidé odmítají naslouchat, dává nám to příležitost ukázat hloubku naší lásky a oddanosti Jehovovi tím, že vytrvale činíme to, co je správné. (1. Jana 5:3) A když se zamyslíme nad tím, co čeká lidstvo v blízké budoucnosti, jak bychom se mohli zdržet a nevarovat své bližní? — 2. Tim. 4:2.
5. a) Proč ještě bychom měli vytrvávat v kazatelském díle? b) Jak je kazatelské dílo základem pro soud?
5 A navíc, Jeremjášovo kázání bylo ve skutečnosti dílem soudu. Nikdo z těch, koho v roce 607 př. n. l. postihla smrt nebo zotročení, když padl Jeruzalém, nemohl tvrdit, že neví, proč se mu to děje. Již čtyřicet let je varoval Jeremjáš, že právě tak to dopadne, jestliže se budou dál bouřit proti Jehovovi. (Srovnej Ezekiela 2:5.) Podobně je kázání dobrého poselství „na svědectví všem národům“ i dnes základem pro soud. Apoštol Pavel to jasně ukazuje, když říká, že Kristus Ježíš uvede pomstu „na ty, kteří neznají Boha, a na ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíšovi“. (2. Tes. 1:8, 9) Lidé budou souzeni podle své reakce na dobré poselství. Proto musí kazatelské dílo pokračovat hlasitě a jasně až do konce. (Zjev. 14:6, 7) Nic by nemělo zabránit tomu, aby toto životně důležité poselství bylo přinášeno lidem co nejčastěji. To ukládá velkou odpovědnost všem Jehovovým oddaným služebníkům.
6. Proč je třeba dál kázat, třebaže je snad naše poselství široko daleko známé?
6 Snad jsme již na svém území kázali dobré poselství dost rozsáhle. Ale ve světě se děje tolik věcí, že i když mnozí lidé už mohli slyšet naše poselství, brzy by na ně zapomněli, kdybychom přestali kázat. Pomysli na všechny revoluce, teroristické činy, stávky, skandály a jiné události, kterým se dává velká publicita. Dále je tu mnoho druhů populární zábavy a jiných rozptýlení. Musíme kázat, abychom udrželi poselství ve vědomí lidí navzdory všemu ostatnímu, co se dožaduje jejich pozornosti.
7. Jak se dnes reakce mnohých podobá reakci Izraelitů na Izajášovo prorokování, ale proč by nás to nemělo odradit od kázání?
7 Když se nás mnozí snaží nebrat na vědomí, měli bychom si vzpomenout, jakým lidem musel kázat prorok Izajáš. Jehova mu řekl: „Vždyť je to vzpurný lid, ne pravdomluvní synové, synové, kteří nebyli ochotni slyšet Jehovův zákon; kteří říkali těm, kdo viděli: ‚Neuvidíte‘, a těm, kteří měli vidění: ‚Neuvidíte pro nás ve vidění nic přímočarého. Mluvte k nám hladké věci; vizte ve vidění podvodné věci. Odbočte z cesty, odchylte se ze stezky. Způsobte, aby Svatý Izraele přestal jen kvůli nám.‘ “ Přesto Izajáš věrně řekl lidu: „Jehova je Bůh soudu. Šťastní jsou všichni, kteří jsou stále v očekávání na něho.“ (Iz. 30:9–11, 18) Měli bychom jednat také tak. Dokud vytrváváme, naše poselství do jisté míry proniká. Někteří mu věnují pozornost, jiní ne. Ale všichni mají příležitost slyšet.
‚JAK USLYŠÍ?‘
8. Jaké činitele by mohly změnit smýšlení i těch lidí, kteří zaujali postoj proti pravdě?
8 Snad se domníváme, že lidé na jistém území zaujali konečný postoj a jsou rozhodnuti odmítat naše poselství, nebo mu dokonce odporovat. Ale pamatuj, že se situace v lidských životech stále mění. Zítra, příští týden nebo za měsíc se mohou mnozí ocitnout před problémy, které je učiní přístupnými pravdě. Uslyší třeba o zneklidňujících událostech ve světě nebo snad utrpí hospodářské ztráty, nemoc nebo smrt v rodině. Něco takového je může probudit a oni se budou chtít dozvědět důvod svých potíží. Budeme-li dál kázat, budou vědět, kam se mají obrátit.
9. Jak je možné přirovnat naše kazatelské dílo k práci vyprošťovacích čet na místě katastrofy?
9 Naše situace se dá přirovnat k práci vyprošťovacích čet na místě katastrofy, třeba po zemětřesení. Někdo může pracovat v oblasti, kde se najde méně přežijících, ale to, že jich jeho kolegové nacházejí v jiné oblasti víc, nepůsobí, že by polevil a nechal práce. Naopak, všichni vyprošťovatelé neúnavně pokračují, i když se domnívají, že v jejich přidělené oblasti už asi nikdo nepřežil. A i pak někdy ještě najdou přežijícího. Hledání je odvoláno, teprve když čas zjeví, že už není naděje. Ale naše hledání zatím odvoláno nebylo a stále ještě nalézáme tisíce a tisíce lidí, kteří chtějí být vyproštěni z tohoto světa a chtějí přežít „velké soužení“. (Zjev. 7:9, 14) I v oblastech, které byly důkladně propracovány a kde většina lidí nereaguje, jsou stále ještě nějaké výsledky. Ale jsou další důvody, proč máme kázat dál.
10. Jak podle Římanům 10:13, 14 jedině lidé poznají, kam se obrátit, jestliže chtějí hledat pravdu?
10 Lidem je třeba neustále připomínat, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“. Pavel ve svém dopise pokračuje: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak potom uvěří v toho, o němž neslyšeli? A jak potom uslyší, nebude-li někdo kázat?“ (Řím. 10:13, 14) Tato slova by nám všem měla důrazně připomenout, že je třeba vytrvale kázat dobré poselství o Božím království.
11. Jakou odpovědnost máme vůči mladým, kteří dorůstají k dospělosti?
11 Čas konce pokračuje, děti se rodí a dorůstají k dospělosti neboli k odpovědnému věku. Tito mladí lidé často nevěnovali pravdě žádnou pozornost. Jejich rodiče snad poselství odmítali, a dokonce mluvili proti němu. Ale nyní jsou mladí dost staří, aby se zamýšleli nad světovými poměry, nad budoucností a nad smyslem svého života. I oni potřebují vzývat Jehovovo jméno, jestliže chtějí být zachráněni. Ale „jak. . . uvěří v toho, o němž neslyšeli“? (Řím. 10:14) V mnoha případech jsou tito dospívající a mladí dospělí vnímaví vůči pravdě, a tak je třeba po nich pátrat a kázat jim.
12. Jak je to, že pokračujeme v kazatelském díle, projevem Jehovova milosrdenství?
12 To, že má kázání dosud otevřenou cestu, je projevem Božího milosrdenství. Apoštol Petr píše: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání. Dále považujte trpělivost našeho Pána za záchranu.“ (2. Petra 3:9, 15) Jehovovo přání, aby byli lidé všeho druhu zachráněni, se projevuje nejen tím, že Bůh trpělivě dopřává čas před vykonáním soudu, ale také tím, že neustále domlouvá lidem, aby se k němu obrátili a zachránili se. (1. Tim. 2:4) Když dále kážeme dobré poselství, vrháme světlo na Boží milosrdenství, a tak Jehovu chválíme.
VYHNOUT SE VINĚ KRVE
13, 14. a) Jak je možné srovnat naše kazatelské dílo s prací strážného, o němž se zmiňuje Ezekielovo proroctví? b) Proč mohl Pavel říci, že je „čistý od krve všech lidí“ a kdy to dnes mohou říci svědkové Jehovovi?
13 Odpovědnost Jehovových oddaných svědků za varování lidí před Božím přicházejícím soudem lze srovnat s odpovědností, kterou měl ve své době Ezekiel. Byl určen jako strážný pro izraelský dům. Jeho úkolem bylo varovat Izraelity, že na ně přichází vykonání trestu, pokud se neodvrátí od svých špatných cest. Kdyby jako strážný nerozhlásil výstrahu, trest by na ničemné přesto přišel, ale jejich krev by padla na hlavu nedbalého strážného. Jehova ukazuje svůj postoj k vykonání soudu těmito slovy: „Mám potěšení ne ve smrti ničemného, ale v tom, že se ničemný odvrací od své cesty a skutečně zůstává naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých špatných cest, neboť proč byste měli umírat, izraelský dome?“ — Ezek. 33:1–11.
14 Apoštol Pavel uznával svou odpovědnost strážného, když řekl efezským starším: „Proto vás vyzývám, abyste právě v tento den dosvědčili, že jsem čistý od krve všech lidí.“ Proč to mohl říci? „Neboť jsem se nezdržel, abych vám nesdělil celou Boží radu.“ ( Sk. 20:26, 27) Stejně tak je to dnes s třídou strážného, s ostatkem pomazaných následovníků Ježíše Krista. Ti všichni spolu s více než třemi milióny svých společníků, kteří mají naději přežít konec tohoto systému věcí a obdržet věčný život na zemi, nesmějí nikdy polevit v kázání dobrého poselství o Božím království a ve varování před přicházejícím vykonáním Božího trestu. Tak se vyhýbají vině krve.
15. Kdo byl podle 9. kapitoly Ezekiela označen a kdo označoval?
15 Dnešní kazatelské dílo je prorocky popsáno v 9. kapitole Ezekiela. Dočítáme se v něm o Jehovově rozhodnutí potrestat Jeruzalém. Před vykonáním toho soudu je řečeno muži oblečenému v plátně a s tajemnickým kalamářem u boku, aby prošel městem a označil na čele všechny, kteří vzdychají nad odpornými věcmi, které se tam dějí. Když je označování dokončeno, všichni ve městě kromě osob označených k přežití jsou usmrceni. Když muž úspěšně dokončil své dílo označování, podal zprávu: „Učinil jsem, jak jsi mi přikázal.“ (Ezek. 9:11) Věrně vykonal svěřený úkol až do konce.
16 a) Koho dnes zobrazuje muž oblečený v plátně? b) Jak nás nutí k dalšímu kázání sporná otázka ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti?
16 Muž oblečený v plátně zobrazuje pomazaný ostatek Kristových následovníků a k nim se připojuje „velký zástup“ „jiných ovcí“. Dnes stejně jako v Ezekielově době je ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti velkou spornou otázkou. O konci tohoto přítomného ničemného systému věcí ve válce velkého dne Boha, Všemohoucího, říká Jehova: „A národy budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Zjev. 7:9; Jan 10:16; Ezek. 39:7) Mají-li to národy poznat, je nezbytné, aby Boží služebníci na zemi dál kázali Jehovovo jméno a předsevzetí na svědectví všem národům.
17, 18. a) Jak nám to, že dál kážeme, pomáhá zachovávat bdělost? b) Jakou zprávu bychom chtěli všichni podat Jehovovi, až on ukončí kazatelské dílo, a jak to jedině můžeme udělat?
17 Když dál kážeme dobré poselství o království, zachováváme si vlastní bdělost. Zůstáváme si vědomi důležitosti Jehovova jména a předsevzetí. Jestliže polevíme, naše naděje na království může zeslábnout a můžeme se dát strhnout ‚úzkostlivými starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto světa. . . a nic bychom nedovedli k dokonalosti‘. (Luk. 8:14) Jestliže horlivě a vytrvale oznamujeme „dobré poselství“, řídíme se věrně příkazy našeho Pána, Ježíše Krista: „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí, protože nevíte, kdy je ustanovený čas. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ — Mar. 13:10, 33, 37.
18 Vytrvale tedy všichni hledejme ‚ty, kteří vzdychají‘, dokud k tomu Jehova dopřává čas. Kéž jsme všichni, pomazaný ostatek i „jiné ovce“, věrní v plnění svěřeného úkolu kázat dobré poselství o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům. (Mat. 24:14) Až Jehova sám ukončí toto dílo tím, že zahájí „velké soužení“, kéž všichni budeme moci Jehovovi říci: ‚Učinili jsme, jak jsi nám přikázal.‘
Vzpomínáš si?
◆ Co naznačují výsledky o našem kázání?
◆ Z jakých dalších důvodů bychom měli dál kázat?
◆ Jak je naše kázání projevem Jehovova milosrdenství?
◆ Jak se můžeme zachovat čistí od krve všech lidí?
◆ Jak nám pomáhá naše kázání, abychom zůstali bdělí?
[Tabulka na straně 23]
VÝSLEDKY KAZATELSKÉ ČINNOSTI ZA POSLEDNÍCH SEDM LET
Počet pokřtěných Účast na Památné slavnosti Počet biblických studií
1981 119 836 5 987 893 1 475 177
1982 138 540 6 252 787 1 586 293
1993 161 896 6 767 707 1 797 112
1984 179 421 7 416 974 2 047 113
1985 189 800 7 792 109 2 379 146
1986 225 868 8 160 597 2 726 252
1987 230 843 8 965 221 3 005 048