‚To se musí stát‘

„Ježíš jim odpověděl a řekl: ‚To se . . . musí stát, ale ještě není konec.‘ “ (MATOUŠ 24:4–6)

1. Jaký námět by měl upoutávat naši pozornost?

BEZPOCHYBY se zajímáte o svůj život i o svou budoucnost. Pak by vás měl zajímat i námět, který upoutal pozornost C. T. Russella v roce 1877. Charles T. Russell, který později založil Watch Tower Society, napsal brožuru The Object and Manner of Our Lord’s Return (Účel a způsob návratu našeho Pána). Brožura měla 64 stran a pojednávala o Ježíšově návratu neboli o jeho budoucím příchodu. (Jan 14:3) Při jedné příležitosti, když byl Ježíš na Olivové hoře, se apoštolové na tento návrat zeptali: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti [nebo „příchodu“, Kralická bible] a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3)

2. Proč existuje tolik rozporuplných názorů na to, co Ježíš předpověděl?

² Znáte Ježíšovu odpověď a rozumíte jí? Můžeme ji najít ve třech evangeliích. Profesor D. A. Carson uvádí: „Jen málo kapitol Bible vyvolalo větší neshody mezi komentátory než 24. kapitola Matouše a její paralely ve 13. kapitole Marka a 21. kapitole Lukáše.“ A potom připojuje svůj vlastní názor — další z těch mnoha protichůdných lidských pohledů. Ve velkém množství takových názorů, které byly během posledního století předkládány, se zračí nedostatek víry. Ti, kdo je předkládali, tvrdili, že Ježíš nikdy neřekl to, co je zapsáno v evangeliích, že jeho výroky byly později zkresleny nebo že se jeho předpovědi nesplnily. To všechno jsou názory formované vyšší kritikou. Jeden komentátor dokonce přistupoval k Markovu evangeliu ‚z pohledu mahájánské buddhistické filozofie‘.

3. Jak svědkové Jehovovi pohlížejí na Ježíšovo proroctví?

³ Svědkové Jehovovi naproti tomu považují Bibli za autentickou a spolehlivou, včetně toho, co Ježíš řekl čtyřem apoštolům, kteří s ním byli na Olivové hoře tři dny před jeho smrtí. Od doby C. T. Russella Boží služebníci postupně získávají jasnější porozumění tomuto Ježíšovu proroctví. Během několika posledních let Strážná věž ještě více objasnila smysl tohoto proroctví. Vstřebali jste tyto informace a chápete, jaký význam mají pro váš život?a Zopakujme si je.

Tragické splnění je na obzoru

4. Proč se apoštolové ptali Ježíše na budoucnost?

⁴ Apoštolové věděli, že Ježíš je Mesiáš. Když tedy slyšeli, jak mluví o své smrti, vzkříšení a návratu, jistě si kladli otázku: ‚Jestliže Ježíš zemře a odejde, jak bude moci vykonat ty úžasné věci, které se od Mesiáše očekávají?‘ Ježíš navíc mluvil o konci Jeruzaléma a jeho chrámu. Apoštolové mohli uvažovat: ‚Kdy a jak se to stane?‘ Snažili se těmto věcem porozumět, a proto se zeptali: „Kdy to bude a co bude znamením, kdy je všem těmto věcem určeno, aby dospěly k závěru?“ (Marek 13:4; Matouš 16:21, 27, 28; 23:37–24:2)

5. Jak se v prvním století splnilo to, co Ježíš řekl?

⁵ Ježíš předpověděl, že nastanou války, hlad, mory, zemětřesení, že křesťané budou nenáviděni a pronásledováni, že se objeví falešní mesiášové a že se všude bude kázat dobrá zpráva o Království. Pak má přijít konec. (Matouš 24:4–14; Marek 13:5–13; Lukáš 21:8–19) To Ježíš řekl začátkem roku 33 n. l. Během následujících desetiletí jeho bdělí učedníci mohli rozeznat, že se předpověděné události významným způsobem skutečně splňují. Ano, dějiny dokazují, že ono znamení se tehdy splnilo, a to vedlo k závěru židovského systému věcí rukou Římanů v letech 66–70 n. l. Jak se to vlastně stalo?

6. Co se v roce 66 n. l. stalo mezi Římany a Židy?

⁶ V horkém judském létě roku 66 n. l. židovští zélóti podnikli útok na římskou posádku v pevnosti nedaleko chrámu v Jeruzalémě a tím rozpoutali násilí na dalších místech země. Profesor Heinrich Graetz ve svém díle History of the Jews (Dějiny Židů) uvádí: „Cestius Gallus, jehož povinností jakožto místodržitele Sýrie bylo podporovat důstojnost římského vojska, . . . již nemohl déle přihlížet tomu, jak se kolem něj šíří povstání, aniž by vynaložil úsilí je zastavit. Svolal své legie a okolní vladaři dobrovolně poslali své oddíly.“ Toto vojsko o síle 30 000 mužů obklíčilo Jeruzalém. Po několika střetnutích se Židé stáhli za hradby v blízkosti chrámu. „Po pět dní Římané útočili na hradby, ale vždy museli ustoupit před střelami Judejců. Teprve šestý den se jim podařilo podkopat část severní zdi před chrámem.“

7. Proč mohli Ježíšovi učedníci vidět situaci jinak než většina Židů?

⁷ Představte si, jak museli být Židé zmateni. Dlouho si totiž mysleli, že Bůh bude je i jejich svaté město chránit. Ježíšovi učedníci však byli předem varováni, že Jeruzalém postihne neštěstí. Ježíš předpověděl: „Přijdou [na tebe] dny, kdy tvoji nepřátelé kolem tebe vystaví opevnění ze špičatých kůlů a obklíčí tě a ze všech stran tě budou tísnit a mrští o zem tebou a tvými dětmi uprostřed tebe a nenechají v tobě kámen na kameni.“ (Lukáš 19:43, 44) Mělo to však znamenat smrt pro křesťany, kteří byli v roce 66 n. l. v Jeruzalémě?

8. Jakou tragédii Ježíš předpověděl a kdo byli ti ‚vyvolení‘, kvůli nimž měly ty dny být zkráceny?

⁸ Když Ježíš na Olivové hoře odpovídal apoštolům, předpověděl: „Ty dny budou dny soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, až do té doby a jaké již nenastane. Kdyby Jehova vskutku ty dny nezkrátil, nezachránilo by se žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny.“ (Marek 13:19, 20; Matouš 24:21, 22) Ty dny tedy měly být zkráceny a ‚vyvolení‘ měli být zachráněni. Kdo byli ti ‚vyvolení‘? Jistě ne vzbouření Židé, kteří tvrdili, že uctívají Jehovu, ale kteří zavrhli jeho Syna. (Jan 19:1–7; Skutky 2:22, 23, 36) Praví vyvolení byli tehdy ti Židé a Nežidé, kteří projevovali víru v Ježíše jako v Mesiáše a Zachránce. Takové lidi Jehova vyvolil a o Letnicích roku 33 n. l. z nich vytvořil nový duchovní národ — ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16; Lukáš 18:7; Skutky 10:34–45; 1. Petra 2:9)

9, 10. Jak byly dny římského útoku „zkráceny“ a k čemu to vedlo?

⁹ Byly ty dny „zkráceny“ a byli zachráněni pomazaní křesťané — vyvolení —, kteří byli v Jeruzalémě? Profesor Graetz píše: „[Cestius Gallus] nepovažoval za účelné pokračovat v boji proti hrdinným fanatikům a zahájit dlouhé tažení v té roční době, protože měly brzy přijít podzimní deště . . . a mohly zabránit dodávkám zásob pro vojsko. Z toho důvodu si pravděpodobně myslel, že bude prozíravější odtáhnout.“ Ať si už Cestius Gallus myslel cokoli, římská armáda od Jeruzaléma odtáhla a Židé, kteří ji pronásledovali, jí způsobili značné ztráty.

¹⁰ Překvapivý odchod římských vojsk umožnil, aby bylo ‚tělo‘ — Ježíšovi učedníci, kteří byli uvnitř Jeruzaléma v nebezpečí —, zachráněno. Dějinné záznamy ukazují, že když se tato příležitost naskytla, křesťané z té oblasti utekli. Je to úžasný projev Boží schopnosti předem znát budoucnost a zajistit přežití svým ctitelům. Ale co se stalo s nevěřícími Židy, kteří zůstali v Jeruzalémě a v Judeji?

Současníci to měli zažít

11. Co Ježíš řekl o ‚této generaci‘?

¹¹ Mnoho Židů si myslelo, že jejich systém uctívání soustředěný kolem chrámu, bude dále pokračovat. Ježíš však řekl: „Učte se od fíkovníku . . . tuto věc: Jakmile jeho mladá ratolest změkne a vyžene listy, víte, že je blízko léto. Podobně vy, až to všechno uvidíte, vězte, že on je blízko u dveří. Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.“ (Matouš 24:32–35)

12, 13. Jak mohli Kristovi následovníci rozumět Ježíšovu výroku o ‚té generaci‘?

¹² V letech, jež předcházely roku 66 n. l., křesťané mohli vidět, jak se splňuje mnoho počátečních rysů složeného znamení — války, hladomory, a dokonce i rozsáhlé kázání dobré zprávy o Království. (Skutky 11:28; Kolosanům 1:23) Kdy měl ale přijít konec? Co Ježíš myslel tím, když řekl: ‚Tato generace [řecky ge·ne·aʹ] nepomine‘? Tehdejší masy odporujících Židů včetně náboženských vůdců Ježíš často označoval jako ‚ničemnou a cizoložnou generaci‘. (Matouš 11:16; 12:39, 45; 16:4; 17:17; 23:36) Když tedy na Olivové hoře opět mluvil o ‚této generaci‘, zjevně tím nemyslel celý židovský národ v průběhu celých jeho dějin; ani tím nemyslel své následovníky, třebaže byli ‚vyvoleným rodem a svatým národem‘. (1. Petra 2:9) Ježíš také neřekl, že by „tato generace“ byla časovým obdobím.

¹³ Ježíš tím však myslel tehdejší odporující Židy, kteří měli zažít splnění toho znamení, které dal. O slovním spojení „tato generace“, jež se objevuje u Lukáše 21:32, profesor Joel B. Green napsal: „Ve třetím evangeliu ‚tato generace‘ (a příbuzné výrazy) pravidelně označuje kategorii lidí, kteří odporují Božímu záměru. . . [Poukazuje] na lidi, kteří se tvrdohlavě obracejí zády k Božímu záměru.“b

14. Co zakusila tehdejší „generace“ a jak to dopadlo s křesťany?

¹⁴ Ničemná generace židovských odpůrců, kteří mohli pozorovat, jak se splňuje ono znamení, měla zažít i konec. (Matouš 24:6, 13, 14) A to se také stalo. V roce 70 n. l. se vrátilo římské vojsko vedené Titem, synem císaře Vespasiana. Utrpení Židů, kteří byli opět uvězněni ve městě, je téměř nepopsatelné.c Očitý svědek Flavius Josephus napsal, že když Římané ničili město, zemřelo asi 1 100 000 Židů a asi 100 000 jich bylo vzato do zajetí. Většina zajatců brzy zahynula strašlivou smrtí hladem nebo v římských arénách. Skutečně, soužení v letech 66–70 n. l. bylo největší, jaké kdy Jeruzalém a židovský systém zažil nebo měl zažít. Pro křesťany, kteří dbali na Ježíšovo prorocké varování a po odchodu římských vojsk v roce 66 n. l. opustili Jeruzalém, to však dopadlo úplně jinak. Pomazaní křesťané, ‚vyvolení‘, byli v roce 70 n. l. ‚zachráněni‘ neboli zachováni v bezpečí. (Matouš 24:16, 22)

Přijde další splnění

15. Proč si můžeme být jistí, že Ježíšovo proroctví mělo mít větší splnění po roce 70 n. l.?

¹⁵ To však nebyl konec. Již dříve Ježíš ukázal, že přijde v Jehovově jménu po zničení města. (Matouš 23:38, 39; 24:2) Více to objasnil ve svém proroctví, které pronesl na Olivové hoře. Mluvil o blížícím se ‚velkém soužení‘ a pak řekl, že potom se objeví falešní Kristové a že po určitý čas budou národy pošlapávat Jeruzalém. (Matouš 24:21, 23–28; Lukáš 21:24) Znamená to, že mělo přijít ještě další, větší splnění? Skutečnosti ukazují, že ano. Když srovnáme Zjevení 6:2–8 (napsané po soužení, jež postihlo Jeruzalém v roce 70 n. l.) s Matoušem 24:6–8 a Lukášem 21:10, 11, vidíme, že měly nastat války, nedostatek potravin a nemoci ve větším měřítku. Toto větší splnění Ježíšových slov probíhá od první světové války, která vypukla v roce 1914.

16–18. Které očekávané události jsou ještě před námi?

¹⁶ Již po desetiletí svědkové Jehovovi učí, že současné splňování znamení dokazuje, že „velké soužení“ má ještě přijít. Současná ničemná „generace“ toto soužení zažije. Zdá se, že přicházející soužení opět bude mít úvodní fázi (útok na falešné náboženství), podobně jako Gallův útok v roce 66 n. l. byl začátkem soužení pro Jeruzalém.d Potom, po určitém časovém období, jehož délku neznáme, přijde konec — zničení v celosvětovém rozsahu, které odpovídá tomu, co se stalo v roce 70 n. l.

¹⁷ Když Ježíš mluvil o soužení, jež je bezprostředně před námi, řekl: „Ihned po soužení těch dnů [po zničení falešného náboženství] se zatmí slunce, a měsíc nedá své světlo, a hvězdy budou padat z nebe, a nebeské moci budou otřeseny. A potom se na nebi objeví znamení Syna člověka a potom se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou.“ (Matouš 24:29, 30)

¹⁸ Sám Ježíš tedy říká, že „po soužení těch dnů“ nastanou nějaké úkazy na nebi. (Srovnej Joela 2:28–32; 3:15.) Neposlušné lidi to tak překvapí a vyděsí, že se budou „bít v nářku“. Mnozí „budou omdlévat strachem a očekáváním věcí přicházejících na obydlenou zemi“. Praví křesťané však budou mít úplně jiné pocity. ‚Pozvednou hlavu, protože se přiblížilo jejich vysvobození‘. (Lukáš 21:25, 26, 28)

Blíží se soud!

19. Jak můžeme zjistit, kdy se splní podobenství o ovcích a kozlech?

¹⁹ Všimněme si, že Matouš 24:29–31 předpovídá, že (1) přichází Syn člověka, (2) přichází s velkou slávou, (3) budou s ním andělé a (4) uvidí ho všechny kmeny země. Tyto rysy svého příchodu Ježíš zopakoval v podobenství o ovcích a kozlech. (Matouš 25:31–46) Můžeme tedy dospět k závěru, že toto podobenství se týká doby po úvodní fázi velkého soužení. Bude to doba, kdy Ježíš přijde se svými anděly a usedne na svůj trůn, aby soudil. (Jan 5:22; Skutky 17:31; srovnej 1. Královskou 7:7; Daniela 7:10, 13, 14, 22, 26; Matouše 19:28.) Kdo bude souzen a s jakým výsledkem? Podobenství ukazuje, že Ježíš bude věnovat pozornost všem národům, jako kdyby byly shromážděny přímo před jeho nebeským trůnem.

20, 21. (a) Co se stane s ovcemi z Ježíšova podobenství? (b) Co v budoucnu zažijí kozli?

²⁰ Muži a ženy podobní ovcím budou odděleni, aby stáli po Ježíšově pravici na znamení přízně. Proč? Protože využívali příležitosti k tomu, aby konali dobro Ježíšovým bratrům — pomazaným křesťanům, kteří budou mít podíl na Kristově nebeském Království. (Daniel 7:27; Hebrejcům 2:9–3:1) V duchu tohoto podobenství miliony křesťanů, kteří se podobají ovcím, rozeznaly, kdo jsou Ježíšovi duchovní bratři, a svou službou je podporují. Výsledkem je, že „velký zástup“ má biblicky podloženou naději na to, že přežije „velké soužení“ a pak bude žít navždy v ráji — v pozemské říši Božího Království. (Zjevení 7:9, 14; 21:3, 4; Jan 10:16)

²¹ Pro kozly to ale dopadne úplně jinak! U Matouše ve 24. kapitole a 30. verši je o těchto lidech řečeno, že se při Ježíšově příchodu budou „bít v nářku“. A skutečně k tomu budou mít důvod, protože odmítali dobrou zprávu o Božím Království, odporovali Ježíšovým učedníkům a dávali přednost světu, který pomíjí. (Matouš 10:16–18; 1. Jana 2:15–17) O tom, kdo patří ke kozlům, rozhoduje Ježíš, ne někdo z jeho učedníků zde na zemi. O kozlech Ježíš říká: „Tito odejdou do věčného odříznutí.“ (Matouš 25:46)

22. Která část Ježíšova proroctví si zaslouží naši další pozornost?

²² Náš pokrok v tom, jak rozumíme 24. a 25. kapitole Matoušova evangelia, je úžasný. Určitý rys Ježíšova proroctví si však zaslouží, abychom mu věnovali další pozornost. Tím rysem, jímž se chceme zabývat, je ‚ohavnost, která působí zpustošení, jak stojí na svatém místě‘. V souvislosti s tím Ježíš naléhavě vybízel své následovníky k tomu, aby použili rozlišovací schopnost a aby byli připraveni jednat. (Matouš 24:15, 16) Co je tato „ohavnost“? Kdy stojí na svatém místě? A jak to souvisí s naším nynějším životem a s naší vyhlídkou do budoucnosti? O tom všem bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Jak se Matouš 24:4–14 splnil v prvním století?

◻ Jak podle předpovědi z Matouše 24:21, 22 byly v době apoštolů zkráceny dny a zachráněno tělo?

◻ Čím byla charakteristická „generace“ zmíněná u Matouše 24:34?

◻ Jak víme, že proroctví vyřčené na Olivové hoře bude mít další, větší splnění?

◻ Kdy a jak se splní podobenství o ovcích a kozlech?

[Obrázek na straně 12]

Detail z Titova oblouku v Římě. Znázorňuje kořist odnesenou z Jeruzaléma po jeho zničení

[Podpisek]

Soprintendenza Archeologica di Roma