Současníci to měli zažít

11. Co Ježíš řekl o ‚této generaci‘?

¹¹ Mnoho Židů si myslelo, že jejich systém uctívání soustředěný kolem chrámu, bude dále pokračovat. Ježíš však řekl: „Učte se od fíkovníku . . . tuto věc: Jakmile jeho mladá ratolest změkne a vyžene listy, víte, že je blízko léto. Podobně vy, až to všechno uvidíte, vězte, že on je blízko u dveří. Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.“ (Matouš 24:32–35)

12, 13. Jak mohli Kristovi následovníci rozumět Ježíšovu výroku o ‚té generaci‘?

¹² V letech, jež předcházely roku 66 n. l., křesťané mohli vidět, jak se splňuje mnoho počátečních rysů složeného znamení — války, hladomory, a dokonce i rozsáhlé kázání dobré zprávy o Království. (Skutky 11:28; Kolosanům 1:23) Kdy měl ale přijít konec? Co Ježíš myslel tím, když řekl: ‚Tato generace [řecky ge·ne·aʹ] nepomine‘? Tehdejší masy odporujících Židů včetně náboženských vůdců Ježíš často označoval jako ‚ničemnou a cizoložnou generaci‘. (Matouš 11:16; 12:39, 45; 16:4; 17:17; 23:36) Když tedy na Olivové hoře opět mluvil o ‚této generaci‘, zjevně tím nemyslel celý židovský národ v průběhu celých jeho dějin; ani tím nemyslel své následovníky, třebaže byli ‚vyvoleným rodem a svatým národem‘. (1. Petra 2:9) Ježíš také neřekl, že by „tato generace“ byla časovým obdobím.

¹³ Ježíš tím však myslel tehdejší odporující Židy, kteří měli zažít splnění toho znamení, které dal. O slovním spojení „tato generace“, jež se objevuje u Lukáše 21:32, profesor Joel B. Green napsal: „Ve třetím evangeliu ‚tato generace‘ (a příbuzné výrazy) pravidelně označuje kategorii lidí, kteří odporují Božímu záměru. . . [Poukazuje] na lidi, kteří se tvrdohlavě obracejí zády k Božímu záměru.“b

14. Co zakusila tehdejší „generace“ a jak to dopadlo s křesťany?

¹⁴ Ničemná generace židovských odpůrců, kteří mohli pozorovat, jak se splňuje ono znamení, měla zažít i konec. (Matouš 24:6, 13, 14) A to se také stalo. V roce 70 n. l. se vrátilo římské vojsko vedené Titem, synem císaře Vespasiana. Utrpení Židů, kteří byli opět uvězněni ve městě, je téměř nepopsatelné.c Očitý svědek Flavius Josephus napsal, že když Římané ničili město, zemřelo asi 1 100 000 Židů a asi 100 000 jich bylo vzato do zajetí. Většina zajatců brzy zahynula strašlivou smrtí hladem nebo v římských arénách. Skutečně, soužení v letech 66–70 n. l. bylo největší, jaké kdy Jeruzalém a židovský systém zažil nebo měl zažít. Pro křesťany, kteří dbali na Ježíšovo prorocké varování a po odchodu římských vojsk v roce 66 n. l. opustili Jeruzalém, to však dopadlo úplně jinak. Pomazaní křesťané, ‚vyvolení‘, byli v roce 70 n. l. ‚zachráněni‘ neboli zachováni v bezpečí. (Matouš 24:16, 22)