Otázky čtenářů

◼ Věřili křesťané v prvním století, že přijde konec tohoto ničemného světa za jejich života?

Ježíšovi následovníci v prvním století velmi dychtili po tom, aby přišel konec. Jak uvidíme, někteří usuzovali, že je konec bezprostředně blízko, že již nadchází. Museli opravit svůj názor. Rozhodně však není špatné, jestliže křesťané — v minulosti i nyní — upřímně věří, že předpověděný konec musí být považován za blízký, a jestliže žijí každý den s tímto vědomím.

Když Ježíš odpovídal na otázku svých učedníků o tom, jaké bude „znamení“ jeho přítomnosti, varoval je: „Zůstaňte proto ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Matouš 24:3, 42) Taková bdělost měla působit na jejich jednání. Kristus totiž dodal: „Dávejte. . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi, a aby na vás náhle v jednom okamžiku nepřišel ten den. . . Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má nastat, a obstát před Synem člověka.“ — Lukáš 21:34–36.

Povšimni si, že dal Ježíš tuto radu vzápětí po tom, co vyjmenoval události, které budou tvořit „znamení“. Apoštolové tedy byli upozorněni na to, že bude muset dojít k určitým historickým událostem, než přijde konec. A přece se o několik týdnů později zeptali vzkříšeného Ježíše: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ Odpověděl: „Není vaše věc, abyste poznali časy nebo období, která Otec ustanovil ve své pravomoci.“ — Skutky 1:6, 7.

Z toho vidíme, že Ježíšovi nejbližší následovníci tak toužili po tom, aby konec přišel brzo, že přehlédli, co jim řekl krátce před tím o viditelných důkazech, které měly být patrné během jeho přítomnosti, dříve než přijde konec.

Jiný důkaz jejich dychtivosti nacházíme v Pavlových dopisech křesťanům v Tesalonice. Asi v roce 50 n. l. napsal: „Bratři, pokud jde o časy a období, není třeba vám nic psát. Vždyť sami dost dobře víte, že Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci. Proto tedy dále nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a střízliví.“ (1. Tesaloničanům 5:1, 2, 6) Někteří z těchto duchem pomazaných křesťanů z toho vyvozovali, že Ježíšova přítomnost (související s Jehovovým dnem, kdy bude vykonán rozsudek nad ničemnými) již bezprostředně přichází.

To však nebylo správné. Ve druhém dopise jim Pavel napsal: „Prosíme vás však, bratři, pokud jde o přítomnost našeho Pána Ježíše Krista a o to, že jsme shromažďováni k němu, abyste se nedali rychle zviklat a tím odvést od rozumného myšlení ani roznítit buď inspirovaným výrokem nebo ústním poselstvím nebo dopisem jakoby od nás v tom smyslu, že Jehovův den je zde. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nepřijde, dokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk bezzákonnosti.“ — 2. Tesaloničanům 2:1–3.

To neznamenalo, že jim mělo být jedno, kdy dojde k Ježíšově přítomnosti a ke konci světa. Každým dalším rokem se stávala naléhavější Ježíšova výstraha: „Zůstaňte. . . ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“

A tak asi pět let po druhém dopise Tesaloničanům Pavel napsal: „Již je hodina, abyste se probudili ze spánku, protože nyní je naše záchrana blíže než v době, kdy jsme se stali věřícími. Noc je velmi pokročilá. Den se přiblížil. Svlékněme tedy skutky, které patří tmě, a oblékněme zbraně světla.“ (Římanům 13:11, 12) Za dalších pět let nabádal Pavel hebrejské křesťany: „Potřebujete vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho zaslíbení. Ještě tedy ‚velmi malou chvíli‘ a ‚ten, který přichází, přijde a nebude meškat‘.“ (Hebrejcům 10:36, 37) Potom, v předposledním verši Zjevení, napsal apoštol Jan: „Ten, který o tom svědčí, říká: ‚Ano; přijdu rychle.‘ Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ — Zjevení 22:20.

Křesťan v tehdejší době jistě nebyl nerozumný, když měl pocit, že by konec mohl přijít v jeho době. A kdyby se stalo, že by neštěstím nebo přirozeným způsobem zemřel dříve, než přijde konec, žil přesto s oprávněným vědomím naléhavosti, které vyvolal Ježíš a inspirované Písmo.

To všechno platí tím spíše na nás, kteří žijeme v pozdní hodině. Jestliže volně přetlumočíme Pavlova slova, nemůžeme popřít, že ‚nyní je naše záchrana blíže než v době, kdy se stali věřícími první křesťané a kdy jsme se i my sami stali věřícími. Noc je velmi pokročilá. Den se přiblížil.‘

V dějinách od první světové války vidíme, jak se nesmírně hromadí důkazy, které potvrzují, že žijeme v závěru systému věcí. Nemusíme se zbytečně zaměstnávat dohady, kdy přijde konec, ale místo toho bychom se měli zaměstnávat kázáním dobrého poselství, které může zachránit náš život i život mnoha jiných. — 1. Timoteovi 4:16.

Máme více než dost důvodů k tomu, abychom očekávali, že bude kázání dovršeno v naší době. Znamená to, že dříve než přijde nový měsíc, nový rok, nové desetiletí nebo nové století? To neví žádný člověk, protože Ježíš řekl, že to nevěděli „ani nebeští andělé“. (Matouš 24:36) My to však nepotřebujeme vědět, protože děláme dále to, nač se máme podle Pánových příkazů soustřeďovat. Nejdůležitější je, aby byla činěna vůle a vykonávána práce Boží a abychom se na tom co nejplněji podíleli. Tak se nám může ‚podařit uniknout všemu, co má nastat, a obstát před Synem člověka‘. — Lukáš 21:36.