‚Věrný otrok‘ si úspěšně počíná ve zkoušce

„Je . . . ustanovený čas, aby soud začal od Božího domu.“ (1. PETRA 4:17)

 1. Co Ježíš zjistil, když ‚otroka‘ prozkoumal?

O LETNICÍCH roku 33 n. l. Ježíš ustanovil ‚otroka‘, který měl v pravý čas dávat pokrm jeho ‚čeledi‘. V roce 1914 Ježíš dostal královskou moc a brzy na to přišel čas, aby tohoto ‚otroka‘ prozkoumal. Zjistil, že z větší části se „otrok“ prokázal jako „věrný a rozvážný“. Ustanovil ho tedy „nade vším svým majetkem“. (Matouš 24:45–47) Byl zde však také zlý otrok, který nebyl ani věrný, ani rozvážný.

„Onen zlý otrok“

2, 3. Z čeho vznikl „onen zlý otrok“ a jak k tomu došlo?

² O zlém otroku se Ježíš zmínil hned poté, co popsal ‚věrného a rozvážného otroka‘. Prohlásil: „Kdyby si snad někdy onen zlý otrok řekl ve svém srdci: ‚Můj pán otálí‘ a začal by bít své spoluotroky a jedl a pil by s nenapravitelnými opilci, pán onoho otroka přijde v den, kdy to neočekává, a v hodinu, kterou nezná, a s největší přísností ho potrestá a určí mu díl s pokrytci. Tam bude jeho pláč a skřípání jeho zubů.“ (Matouš 24:48–51) Výraz „onen zlý otrok“ obrací naši pozornost na Ježíšova předcházející slova o otroku věrném a rozvážném. Ano, „zlý otrok“ povstal z řad členů věrného otroka.a Jak?

³ Před rokem 1914 mnoho členů třídy věrného otroka toužebně očekávalo, že se toho roku v nebi setkají s Ženichem, ale jejich naděje se nesplnily. To bylo jedním z důvodů, proč mnozí pociťovali zklamání a několik jich zahořklo. Někteří takoví jednotlivci začali slovně „bít“ své bývalé bratry a stýkat se s „nenapravitelnými opilci“, s náboženskými skupinami křesťanstva. (Izajáš 28:1–3; 32:6)

 4. Jak Ježíš naložil se ‚zlým otrokem‘ a se všemi, kdo projevili stejného ducha?

⁴ Nakonec se ukázalo, že tito bývalí křesťané jsou oním ‚zlým otrokem‘, a Ježíš je s „největší přísností“ potrestal. Jak? Zavrhl je a oni ztratili nebeskou naději. Nebyli však zničeni okamžitě. Nejprve museli nějakou dobu plakat a skřípat zuby ve ‚tmě venku‘, mimo křesťanský sbor. (Matouš 8:12) Od těch raných dnů projevilo podobného špatného ducha i několik dalších pomazaných a tak se zařadili do třídy ‚zlého otroka‘. Některé z ‚jiných ovcí‘ jejich nevěrnost napodobily. (Jan 10:16) Všichni takoví Kristovi nepřátelé končí v téže duchovní ‚tmě venku‘.

 5. Jak — na rozdíl od ‚onoho zlého otroka‘ — reagoval věrný a rozvážný otrok?

⁵ Členové ‚věrného a rozvážného otroka‘ nicméně prošli týmiž zkouškami jako „onen zlý otrok“. Oni však nezahořkli, ale nechali se usměrnit. (2. Korinťanům 13:11) Jejich láska k Jehovovi a k jejich bratrům se posílila. Vedlo to k tomu, že v těchto bouřlivých „posledních dnech“ jsou ‚sloupem a oporou pravdy‘. (1. Timoteovi 3:15; 2. Timoteovi 3:1)

Rozvážné a pošetilé panny

 6. (a) Jak Ježíš znázornil rozvážnost třídy věrného otroka? (b) Jaké poselství oznamovali pomazaní křesťané před rokem 1914?

⁶ Poté, co Ježíš mluvil o ‚onom zlém otroku‘, uvedl dvě podobenství. Ukázal v nich, proč se někteří pomazaní křesťané projeví jako věrní a rozvážní, zatímco jiní ne.b Rozvážnost znázornil takto: „Nebeské království [se] stane podobným deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly vstříc ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět bylo rozvážných. Ty pošetilé si totiž vzaly lampy, ale nevzaly si olej, kdežto ty rozvážné si vzaly s lampami olej v nádobkách.“ (Matouš 25:1–4) Deset panen nám připomíná pomazané křesťany před rokem 1914. Ti počítali s tím, že ženich, Ježíš Kristus, se může objevit každou chvíli. ‚Vyšli‘ mu tedy naproti a odvážně kázali, že v roce 1914 skončí „ustanovené časy národů“. (Lukáš 21:24)

 7. Kdy a proč pomazaní křesťané jakoby ‚usnuli‘?

⁷ Měli pravdu. Ustanovené časy národů skutečně skončily v roce 1914 a začalo panovat Boží Království v čele s Kristem Ježíšem. To se však stalo v neviditelných nebesích. Pro lidstvo na zemi začala předpověděná „běda“. (Zjevení 12:10, 12) Následovalo období zkoušek. Pomazaní křesťané tomu přesně nerozuměli a mysleli si, že „se ženich pozdržel“. Protože byli zmateni a ze strany světa zažívali projevy nepřátelství, celkově polevili a prakticky přestali s organizovanou veřejnou kazatelskou činností. Stejně jako panny v podobenství, i oni si v duchovním smyslu ‚zdřímli a usnuli‘. Podobně kdysi jednali nevěrní údajní křesťané po smrti Ježíšových apoštolů. (Matouš 25:5; Zjevení 11:7, 8; 12:17)

 8. Co vedlo k tomu, že zaznělo zvolání: „Ženich je zde!“, a co tehdy měli pomazaní křesťané dělat?

⁸ V roce 1919 se stalo něco neočekávaného. Čteme: „Přímo uprostřed noci nastal křik: ‚Ženich je zde! Vyjděte mu vstříc.‘ Tehdy všechny ty panny vstaly a daly si do pořádku lampy.“ (Matouš 25:6, 7) Právě když věci vypadaly nejchmurněji, zazněla výzva k činnosti. Ježíš, „posel smlouvy“, přišel v roce 1918 k Jehovovu duchovnímu chrámu, aby prozkoumal a očistil Boží sbor. (Malachiáš 3:1) Nyní bylo třeba, aby pomazaní křesťané vyšli Ježíšovi naproti na pozemská nádvoří tohoto chrámu. Nastal čas, aby ‚rozlévali světlo‘. (Izajáš 60:1; Filipanům 2:14, 15)

9, 10. Proč lze říci, že v roce 1919 byli někteří křesťané ‚rozvážní‘ a někteří ‚pošetilí‘?

⁹ Ale pozor! V podobenství měly některé mladé ženy problém. Ježíš pokračoval: „Ty pošetilé řekly rozvážným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, protože naše lampy dohasínají.‘“ (Matouš 25:8) Bez oleje by lampy nesvítily. Olej ke svícení nám tudíž připomíná Boží slovo pravdy a Božího svatého ducha, z nichž praví ctitelé čerpají sílu nést světlo. (Žalm 119:130; Daniel 5:14) Přes to, že rozvážní pomazaní křesťané byli dočasně zesláblí, usilovně se před rokem 1919 snažili zjistit, jaká je Boží vůle vzhledem k nim. Když tedy zazněla výzva, aby rozlévali světlo, byli připraveni. (2. Timoteovi 4:2; Hebrejcům 10:24, 25)

¹⁰ Někteří pomazaní však sice upřímně toužili být s ženichem, ale nebyli připraveni přinášet oběti anebo se osobně namáhat. Proto nebyli připraveni aktivně se ujmout kázání dobré zprávy, když k tomu nastal čas. (Matouš 24:14) Dokonce se pokoušeli své horlivé společníky přibrzdit — vlastně od nich jakoby chtěli část jejich zásoby oleje. Jak v Ježíšově podobenství reagovaly rozvážné panny? Řekly: „Snad by pro nás i pro vás nebylo dost. Jděte místo toho k těm, kdo jej prodávají, a kupte si.“ (Matouš 25:9) Podobně věrní pomazaní křesťané v roce 1919 odmítli udělat cokoli, co by oslabilo jejich schopnost přinášet světlo. Ve zkoušce tedy obstáli.

11. Co se stalo pošetilým pannám?

¹¹ Ježíš uzavírá podobenství těmito slovy: „Zatímco si [pošetilé panny] odešly nakoupit, přišel ženich, a panny, které byly přichystané, vešly s ním na svatební hostinu; a dveře se zavřely. Potom přišly také ostatní panny a řekly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Odpověděl a řekl jim: ‚Povím vám pravdu, neznám vás.‘“ (Matouš 25:10–12) Ano, někteří nebyli na příchod ženicha připraveni. Proto při prohlídce neobstáli a přišli o příležitost zúčastnit se nebeské svatební hostiny. To bylo opravdu smutné.

Podobenství o talentech

12. (a) Jak Ježíš znázornil věrnost? (b) Koho představuje muž, který „odejel do ciziny“?

¹² Poté, co Ježíš znázornil rozvážnost, uvedl podobenství o věrnosti. Řekl: „Je to..., právě jako když člověk, který se chystal odcestovat do ciziny, povolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. A jednomu dal pět talentů, jinému dva, ještě jinému jeden, každému podle jeho vlastní schopnosti, a odejel do ciziny.“ (Matouš 25:14, 15) Muž v podobenství představuje samotného Ježíše, který „odejel do ciziny“, když v roce 33 n. l. vystoupil do nebe. Ježíš však předtím svěřil věrným učedníkům „svůj majetek“. Jak?

13. Jak Ježíš připravil velké pole činnosti a pověřil své „otroky“, aby obchodovali?

¹³ Během své pozemské služby kázal Ježíš dobrou zprávu o Království po celém Izraeli a tím připravoval velké pole činnosti. (Matouš 9:35–38) Předtím než „odejel do ciziny“, svěřil toto pole svým věrným učedníkům. Řekl totiž: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:18–20) Těmito slovy Ježíš pověřil své „otroky“ — ‚každého podle jeho vlastní schopnosti‘ —, aby obchodovali, než se on vrátí.

14. Proč se od všech neočekávalo, že se budou na ‚obchodování‘ podílet stejnou měrou?

¹⁴ Výraz „každému podle jeho vlastní schopnosti“ ukazuje, že ne všichni křesťané v prvním století měli stejné okolnosti nebo možnosti. Někteří se, podobně jako Pavel a Timoteus, mohli na kazatelském a vyučovacím díle podílet v maximálním rozsahu. Jiní však měli okolnosti, které jejich činnost velmi omezovaly. Někteří křesťané například byli otroky a jiní byli nemocní, staří nebo měli rodinné povinnosti. Určité výsady ve sboru pochopitelně nebyly dostupné všem učedníkům. Pomazané ženy a někteří pomazaní muži nevyučovali ve sboru. (1. Korinťanům 14:34; 1. Timoteovi 3:1; Jakub 3:1) Ať už však byla jejich osobní situace jakákoli, všichni Kristovi pomazaní učedníci, muži i ženy, měli za úkol věnovat se ‚obchodování‘, tedy dobře své příležitosti a okolnosti využívat v křesťanské službě. Novodobí Kristovi učedníci dělají totéž.

Zkoumání začíná

15, 16. (a) Kdy nastal čas účtovat? (b) Jaké nové příležitosti k ‚obchodování‘ byly poskytnuty věrným?

¹⁵ Podobenství pokračuje: „Po dlouhé době pán těch otroků přišel a účtoval s nimi.“ (Matouš 25:19) V roce 1914, tedy jistě po dlouhé době od roku 33 n. l., začala Kristova královská přítomnost. O tři a půl roku později, v roce 1918, přišel Kristus Ježíš k Božímu duchovnímu chrámu, čímž se splnila Petrova slova: „Je . . . ustanovený čas, aby soud začal od Božího domu.“ (1. Petra 4:17; Malachiáš 3:1) Nastal čas účtovat.

¹⁶ Co udělali otroci, Ježíšovi pomazaní bratři, s Královými ‚talenty‘? Od roku 33 n. l. mnozí nadále, tedy i v době krátce před rokem 1914, pilně ‚obchodovali‘ pro Ježíšovy zájmy. (Matouš 25:16) Dokonce i v průběhu první světové války projevili silnou touhu sloužit svému Pánovi. Nyní bylo vhodné, aby tito věrní dostali nové příležitosti k ‚obchodování‘. Přišel čas konce tohoto systému věcí. Dobrá zpráva musela být kázána na celém světě. „Úroda země“ musela být sklizena. (Zjevení 14:6, 7, 14–16) Museli být nalezeni poslední členové třídy pšenice a musel být shromážděn „velký zástup“ jiných ovcí. (Zjevení 7:9; Matouš 13:24–30)

17. Jak věrní pomazaní křesťané ‚vstoupili do radosti svého pána‘?

¹⁷ Čas žně je radostná doba. (Žalm 126:6) Je proto vhodné, že když Ježíš v roce 1919 pověřil své věrné pomazané bratry odpovědnějšími úkoly, řekl: „Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vstup do radosti svého pána.“ (Matouš 25:21, 23) Radost, jakou Pán měl, když byl dosazen na trůn Božího Království, si ani nedokážeme představit. (Žalm 45:1, 2, 6, 7) Třída věrného otroka se s ním na jeho radosti podílí tak, že Krále zastupuje a zvětšuje jeho majetek na zemi. (2. Korinťanům 5:20) Jejich radost je patrná z prorockých slov Izajáše 61:10: „Zcela jistě budu jásat v Jehovovi. Má duše bude mít radost v mém Bohu. Vždyť mi oblékl oděvy záchrany.“

18. Proč někteří neobstáli při zkoumání a k čemu to vedlo?

¹⁸ Žel, někteří při zkoumání neobstáli. Čteme: „Předstoupil ten, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi náročný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi neprovíval. Proto mě zachvátil strach a odešel jsem a schoval jsem tvůj talent v zemi. Zde máš, co je tvoje.‘“ (Matouš 25:24, 25) Podobně se ‚obchodování‘ nevěnovali také někteří pomazaní křesťané. Už před rokem 1914 se měli o svou naději nadšeně dělit s druhými lidmi, ale nedělali to a nechtěli s tím začít ani v roce 1919. Jak Ježíš reagoval na jejich netečnost? Zbavil je všech výsad. Byli ‚vyhozeni do tmy venku, a tam byl jejich pláč a skřípání zubů‘. (Matouš 25:28, 30)

Zkoumání pokračuje

19. Jak zkoumání dál pokračuje a k čemu jsou všichni pomazaní křesťané odhodláni?

¹⁹ Když Ježíš v roce 1918 zahájil zkoumání, většina těch, kdo se měli během času konce stát jeho pomazanými otroky, ještě Jehovovi nesloužila. To však rozhodně neznamená, že prozkoumáni nebyli. V letech 1918 a 1919, kdy věrný a rozvážný otrok jako třída ve zkoušce obstál, zkoumání teprve začalo. Jednotliví pomazaní křesťané jsou však zkoumáni dál, až do té doby, kdy budou zapečetěni natrvalo. (Zjevení 7:1–3) Kristovi pomazaní bratři si to uvědomují a jsou odhodláni dál věrně ‚obchodovat‘. Jsou rozhodnuti být rozvážní a uchovat si dostatečnou zásobu oleje, aby jejich světlo jasně zářilo. Každý z nich ví, že když dokončí svůj životní běh ve věrnosti, Ježíš ho přijme do nebeského příbytku. (Matouš 24:13; Jan 14:2–4; 1. Korinťanům 15:50, 51)

20. (a) K jaké činnosti jsou dnes odhodlány jiné ovce? (b) Co si uvědomují pomazaní křesťané?

²⁰ Velký zástup jiných ovcí své pomazané bratry napodobuje. Jiné ovce si jsou vědomy toho, že poznání Božího záměru s sebou přináší velkou odpovědnost. (Ezekiel 3:17–21) Proto si také tito křesťané s pomocí Jehovova slova a svatého ducha udržují hojnou zásobu oleje, a to studiem a tím, že se scházejí s jinými křesťany. Své světlo nechávají svítit tím, že se podílejí na kazatelském a vyučovacím díle a tak ‚obchodují‘ po boku svých pomazaných bratrů. Ale pomazaní křesťané si jasně uvědomují, že talenty byly svěřeny do jejich rukou. Oni odpovídají za to, jak je spravován Pánův majetek na zemi. I když je jich málo, nemohou se této odpovědnosti zříci a přenést ji na velký zástup. Věrný a rozvážný otrok to ví a dále poskytuje vedení v péči o Královy zájmy, přičemž je za podporu ze strany oddaných členů velkého zástupu vděčný. Ti si uvědomují odpovědnost svých pomazaných bratrů a považují za výsadu, že mohou pracovat pod jejich dohledem.

21. Jaká vybídka se vztahuje na všechny křesťany od doby před rokem 1919 až dodnes?

²¹ Ačkoli tato dvě podobenství pomáhají porozumět událostem v době kolem roku 1919, v zásadě platí na všechny pravé křesťany v období posledních dnů. Vybídka, kterou dal Ježíš v závěru podobenství o deseti pannách, se sice vztahuje v první řadě na pomazané křesťany před rokem 1919, v podstatě však stále platí na každého křesťana. Kéž si tedy všichni vezmeme k srdci Ježíšova slova: „Zůstaňte proto bdělí, protože neznáte den ani hodinu.“ (Matouš 25:13)

[Poznámky pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Kdy Ježíš prozkoumal své následovníky a co zjistil?

• Proč někteří pomazaní křesťané zaujali postoj ‚onoho zlého otroka‘?

• Jak můžeme dát najevo, že jsme v duchovním smyslu rozvážní?

• Jak můžeme po vzoru Ježíšových pomazaných bratrů dále ‚obchodovat‘?

[Rámeček na straně 16]

KDY JEŽÍŠ PŘICHÁZÍ?

Ve 24. a 25. kapitole Matouše se o Ježíšovi několikrát píše, že „přijde“, a to v různém smyslu. K tomu, aby „přišel“, se nepotřebuje pohybovat doslovně. „Přichází“ spíše v tom smyslu, že obrací pozornost k lidstvu nebo ke svým následovníkům, často proto, že je bude soudit. Například v roce 1914 „přišel“, aby zahájil svou přítomnost jako Král, který byl dosazen na trůn. (Matouš 16:28; 17:1; Skutky 1:11) V roce 1918 „přišel“ jako posel smlouvy a začal soudit ty, kdo prohlašovali, že slouží Jehovovi. (Malachiáš 3:1–3; 1. Petra 4:17) V Armagedonu „přijde“, aby vykonal rozsudek nad Jehovovými nepřáteli. (Zjevení 19:11–16)

K příchodu, o němž se opakovaně píše u Matouše 24:29–44 a 25:31–46, dojde ve ‚velkém soužení‘. (Zjevení 7:14) Na druhé straně příchod, o němž se několikrát píše u Matouše 24:45–25:30, souvisí s Ježíšovým soudem nad všemi, kdo se prohlašují za jeho učedníky. Toto souzení probíhá od roku 1918 až do dnešní doby. Nebylo by logické říkat například, že odměnění věrného otroka a soud nad pošetilými pannami a nad lenivým otrokem, který ukryl Pánův talent, se odehraje, až Ježíš „přijde“ ve velkém soužení. To by znamenalo, že mnozí pomazaní budou v tom čase shledáni nevěrnými, a tudíž budou muset být nahrazeni. Ale Zjevení 7:3 ukazuje, že všichni Kristovi pomazaní otroci budou v té době už trvale ‚zapečetěni‘.

[Obrázek na straně 14]

„Zlý otrok“ neobdržel v roce 1919 žádné požehnání

[Obrázek na straně 15]

Když přišel ženich, moudré panny byly připraveny

[Obrázek na straně 17]

Věrní otroci pilně ‚obchodovali‘

Lenivý otrok nikoli

[Obrázky na straně 18]

Pomazaní a „velký zástup“ nadále nechávají zářit své světlo