7. kapitola

Vyúčtování ze svěřených Kristových prostředků

1. Které panství nemá hospodářské problémy a kdo nyní musí účtovat s tímto panstvím?

AŽ na jednu výjimku není žádné panství bez hospodářských problémů. To jediné panství, jež je výjimkou, je nyní široko daleko zvěstované „nebeské království“. (Matouš 25:1) Na zemi jsou dnes ještě nastávající členové nebeského království, kteří jsou ve službách Boží vlády. Během tohoto nejkritičtějšího období v celých lidských dějinách se koná účtování s těmito služebníky „nebeského království“. Musí s Panstvím účtovat, jak používali hodnotné věci, které jim byli svěřeny.

2. Proč by nás mělo zajímat podobenství, jež vyprávěl „Kníže pokoje“?

² Hlavní představitel onoho „nebeského království“ kdysi pro pochopení této záležitosti vyprávěl podobenství neboli znázornění. Dnes by nás mělo zajímat, protože „Kníže pokoje“ je zařadil do svého dlouhého proroctví o „znamení“, jež označuje jeho „přítomnost“ v království s plnou pravomocí vládnout. (Matouš 24:3) Dnes se nemůžeme vyhnout následkům splňování toho prorockého podobenství, protože jde o samotné pokračování naší existence, o náš život. Několik dní před svou obětní smrtí na Kalvárii tedy vyprávěl „Kníže pokoje“ svým apoštolům následující podobenství.

Podobenství o talentech

3. Jak zacházeli otroci v pánově nepřítomnosti s talenty, které obdrželi před jeho odchodem?

³ „Zůstaňte proto ostražití, protože neznáte den ani hodinu. Je to totiž jako když člověk, který se chystal na cestu do ciziny, povolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. A jednomu dal pět talentů,a jinému dva, ještě jinému jeden, každému podle jeho vlastní schopnosti, a odejel do ciziny. Ten, který dostal pět talentů, ihned šel a obchodoval s nimi a získal dalších pět. Stejně ten, který dostal dva, získal další dva. Ale ten, který dostal jen jeden, odešel a kopal v zemi a ukryl stříbrné peníze svého pána.

4. Co řekl pán těm otrokům, kteří zvětšili počet talentů?

⁴ Po dlouhé době pán těchto otroků přišel a účtoval s nimi. A tak ten, který dostal pět talentů, předstoupil a přinesl dalších pět talentů a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět talentů; podívej se, získal jsem dalších pět.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Správně, dobrý a věrný otroku! Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.‘ Potom předstoupil ten, který dostal dva talenty, a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva talenty; podívej se, získal jsem další dva.‘ Jeho pán mu řekl: ,Správně, dobrý a věrný otroku! Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.‘

5, 6. Jak se vymlouval třetí otrok pro to, že schoval talent, a co mu učinil pán?

⁵ Nakonec předstoupil ten, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi neprovíval. Proto jsem dostal strach a odešel jsem a ukryl jsem tvůj talent v zemi. Zde máš, co je tvé.‘ Pán mu odpověděl a řekl: ‚Ničemný a lenivý otroku, věděl jsi přece, že sklízím, kde jsem nezaséval, a shromažďuji, kde jsem neprovíval? Měl jsi tedy uložit mé stříbrné peníze u bankéřů a při svém příchodu bych byl obdržel své i s úrokem.

⁶ Vezměte mu proto ten talent a dejte jej tomu, který má deset talentů. Každému totiž, kdo má, bude dáno více a bude mít hojnost; tomu však, který nemá, bude odňato i to, co má. A vyhoďte toho neužitečného otroka ven do tmy. Tam bude jeho pláč a skřípání zubů.‘“ — Matouš 25:13–30.

7. Co představují talenty?

⁷ Co v tomto podobenství představují talenty? Něco velmi hodnotného, ne peněžně, ale v duchovním smyslu. Talenty představují pověření činit Kristovy učedníky. S tímto pověřením jde ruku v ruce veliká výsada a příležitost vystupovat jako vyslanci Krista, krále, zastupovat jeho království ve všech národech světa. — Efezanům 6:19, 20; 2. Korinťanům 5:20.

8. (a) Do jaké tmy byla hozena třída „lenivého otroka“ během tohoto „závěru systému věcí“? (b) Proč se svět lidstva netěší ze světla Boží přízně a požehnání?

⁸ Dnes jsme bezesporu dospěli k závěrečnému splňování tohoto prorockého podobenství. Na tuto generaci se sneslo nejtemnější období celých lidských dějin. Vskutku, vně viditelné části Jehovovy organizace je náležitá tma, do níž může být třída „lenivého“ a „neužitečného“ otroka na Pánův příkaz hozena. Taková tma venku zobrazuje zatemnělost světa lidstva, a to zejména v náboženském smyslu. Svět lidstva se netěší ze světla Boží přízně a Božího požehnání. Není ve světle poznání Božího království. Je pod „bohem tohoto světa“, který „zaslepil mysli nevěřících, aby nezazářilo osvícení slavným dobrým poselstvím o Kristu, který je Božím obrazem“. — 2. Korinťanům 4:4; „EP“.

9. Koho představuje ve splňování podobenství „muž“, jak daleko cestoval a co svědčí o jeho návratu?

⁹ Dnes už je přesvědčivě dokázáno, že ten, jehož znázorňoval „muž“, který vlastnil nejméně osm stříbrných talentů, se vrátil z cest po cizině. Ten „muž“ je Kristus Ježíš. Cesta do ciziny ho zavedla do přítomnosti stvořitele Slunce, Měsíce a hvězd našeho vesmíru. Jeho návrat označily dvě války světových rozměrů provázené mnoha jinými válkami menších rozměrů, jež zkrvavily zemi. Podle předpovědi je provázely hladomory, zhoubné epidemie a zemětřesení, růst bezzákonnosti a kázání „tohoto dobrého poselství o království“ po celé obydlené zemi. Tím se dopodrobna splnilo to, co mělo být podle Ježíše „znamením [jeho] přítomnosti a závěru systému věcí“. — Matouš 24:3–15.

10. Proč odcestoval „muž“ do ciziny a proč neviděl svět lidstva přímo jeho návrat?

¹⁰ Přestože to není v Ježíšově podobenství přímo řečeno, vydal se muž, který cestoval do ciziny a byl dlouho nepřítomen, ve skutečnosti na cestu, aby získal „nebeské království“, o němž je zmínka dříve u Matouše 25:1. Přestože vypukla 1. světová válka, dosadil Jehova Bůh, jehož království nad Izraelem bylo rozvráceno roku 607 př. n. l., na trůn právoplatného dědice království v roce 1914, v pravý čas, aby ustalo pošlapávání. Ne, nežidovské národy neviděly přirozeným zrakem dosazení toho, jehož král David nazval „můj Pán“. (Žalm 110:1) Nemohly ho vidět, protože muž z podobenství, Ježíš Kristus, řekl svým učedníkům, než odcestoval: „Ještě chvilku, a svět mě více nespatří.“ — Jan 14:19.

11. Jaké účtování patřilo ke znamení, jež mělo označit jeho návrat a přítomnost?

¹¹ Protože Kristův příchod k nebeské moci království byl lidským očím neviditelný, musel Ježíš svou přítomnost v nebeském království potvrdit znamením, jež od něho tři dny před mučednickou smrtí žádali apoštolové. Součástí toho přesvědčivého znamení bylo, že muž se vrátí z ciziny a bude účtovat se svými otroky, jimž svěřil velmi hodnotné talenty. Účtování s těmi, jimž bylo dopřáno užívat jeho talenty, mělo tedy nastat po roce 1914.

12. Na koho padl závazek vydávat svědectví o království a na čem závisí jejich konečná záchrana?

¹² Znamenalo to účtovat s těmi, kteří byli dědici „nebeského království“, tedy s ostatkem onoho křesťanského sboru, který byl plozen Božím duchem ode dne letnic roku 33 n. l. (Skutky, 2. kapitola) Během tohoto „závěru systému věcí“ od roku 1914 měl existovat na zemi jejich ostatek. Na ně měl padnout závazek ujmout se vedení při splňování Ježíšova proroctví pro ten čas: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14; Marek 13:10) Na nich spočívá odpovědnost být věrní až do konce, aby byli zachráněni do nebeského království. (Matouš 24:13) S výhledem na jejich konečnou záchranu je všemohoucí Bůh až dosud posiloval, aby vydrželi navzdory světaširému pronásledování. To dokazuje, že je schvaluje.

Kdo si činí falešný nárok na talenty

13. Kdo tvrdí, že obdržel talenty, a k jakému úsudku dospíváme vzhledem k jejich jednání?

¹³ Křesťanstvo tvrdí, že mu byly čestně svěřeny talenty zámožného muže z Ježíšova podobenství. K jakému úsudku však dospějeme, když si všimneme jeho jednání od roku 1914? Dojdeme k tomuto závěru: Nežije podle toho, nač si činí nárok. Je nevěrné muži z podobenství, spojilo se s královstvími tohoto světa; jeho oblíbenci jsou politikové světských vlád. Stále podporuje Spojené národy, nástupce nyní zaniklé Společnosti národů.

14. Kde dnes nalézáme křesťanstvo?

¹⁴ Jestliže odpovídá vůbec něčemu, pak je to obrazu otroka s jedním talentem, který se prokázal jako lenivý a nezvětšil majetek svého pána. A tak bylo křesťanstvo v tomto období od vyvrcholení 1. světové války v roce 1918 vyhozeno z osvětleného domu svého Pána do tmy venku, doprostřed noci. Tam ve světě již obrazně začal jeho pláč a skřípání zubů. Ještě více ho bude, až se proti němu obrátí jeho političtí milenci a obnaží je jako nejhanebnější část Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství.

Vyhození třídy „zlého otroka“

15. Kdo na sobě splnil obraz „lenivého otroka“ a kde se nyní nalézají?

¹⁵ Podobně byli vyhozeni z Pánovy královské služby ti, kteří byli částí duchem pomazaného ostatku, ale přestali zvětšovat úroky vrátivšího se Pána. (Matouš 24:48–51) Už opravdu nevidíme tuto třídu „zlého otroka“ kázat „toto dobré poselství o království“. Soustřeďuje se spíše na vlastní záchranu místo na zájmy Božího království. Nyní se nalézá ‚venku ve tmě‘, kde je svět lidstva. Byl jí vzat její symbolický talent a dán třídě, jež projevila schopnost používat talent ve zbývající části tohoto „závěru systému věcí“.

16. K jakému používání obrazných talentů je nyní nejvhodnější čas a proč je teď vysoce důležité používat talenty?

¹⁶ Nikdy nebyla příznivější doba pro zvěstování „dobrého poselství o království“ používáním „talentu“, totiž neobyčejné výsady, příležitosti, jednat jako „vyslanci, kteří zastupují Krista“, panujícího krále, a činit pro něho učedníky. (2. Korinťanům 5:20) A jak se rychle blíží konec, sluší se, aby „velký zástup“ „jiných ovcí“ pomáhal zbylým duchem zplozeným vyslancům, když horlivě a plně využívají hodnotný svěřený „talent“.

[Poznámka pod čarou]