Ti, kdo slouží šťastnému Bohu, jsou šťastní

 1. Proč jsou Jehovovi služebníci šťastní lidé? (Viz úvodní obrázek.)

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI jsou nepochybně šťastní lidé. Pro jejich shromáždění, sjezdy nebo jiná setkání je typické, že si lidé v příjemné atmosféře povídají a smějí se. Proč jsou svědkové tak šťastní? Hlavní důvod je, že znají „šťastného Boha“ Jehovu, slouží mu a snaží se být jako on. (1. Tim. 1:11; Žalm 16:11) Jehova, samotný zdroj štěstí, si přeje, abychom byli šťastní, a dává nám k tomu mnoho důvodů. (5. Mojž. 12:7; Kaz. 3:12, 13)

2., 3. a) Co je štěstí? b) Proč je v dnešním světě těžké být šťastný?

² A co ty osobně? Jsi šťastný? Štěstí se dá definovat jako „stav pohody, pro nějž jsou typické relativní trvalost, emoce sahající od pouhé spokojenosti po hlubokou, intenzívní radost ze života a přirozená touha, aby takový stav pokračoval“. Bible ukazuje, že skutečně šťastný může být jenom ten, komu Bůh žehná. I tak ale může být těžké zůstat v dnešním světě šťastný. Proč?

³ O štěstí nás můžou připravit různé stresující situace – třeba když nám někdo blízký zemře nebo je vyloučený, rozvádíme se nebo přijdeme o práci. Je těžké být šťastný, když je doma dusno nebo neustálé hádky, když se nám posmívají kolegové nebo spolužáci anebo když zažíváme náboženské pronásledování nebo jsme ve vězení. O štěstí nás může obrat i to, když se nám zhoršuje zdraví, jsme chronicky nemocní nebo trpíme depresí. Ale nezapomeň, že Ježíš Kristus, „šťastný a jediný Vladař“, je moc rád, když může lidi utěšit a rozradostnit. (1. Tim. 6:15; Mat. 11:28–30) Ve svém Kázání na hoře vyjmenoval řadu vlastností, které můžou přispět k našemu štěstí, přestože v Satanově světě zažíváme těžkosti.

4., 5. Co můžeme dělat pro to, abychom byli šťastní?

⁴ První věc, kterou Ježíš zmínil, je zvlášť důležitá: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.“ (Mat. 5:3) Co to znamená být si vědom svých duchovních potřeb? Znamená to uvědomovat si, že potřebujeme znát Boha a že se neobejdeme bez jeho pomoci a rad. Jak duchovní potřeby uspokojujeme? Tím, že studujeme Bibli, posloucháme Boha a naší prioritou je uctívat ho. Když to děláme, jsme šťastnější, posilujeme svoji víru v to, že se Boží sliby brzy splní, a čerpáme sílu z nádherné naděje, o které v Bibli čteme. (Tit. 2:13)

⁵ Pokud chceme být šťastní bez ohledu na to, co se v našem životě stane, musíme stále posilovat svůj vztah s Jehovou. Apoštol Pavel napsal: „Vždy se radujte v Jehovovi. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (Fil. 4:4, ppč.) Abychom s Jehovou měli blízký vztah, musíme od něj čerpat moudrost. Boží Slovo říká: „Šťastný je člověk, který nalezl moudrost, a člověk, který získává rozlišovací schopnost. Je stromem života pro ty, kdo se jí chopí, a ti, kdo se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými.“ (Přísl. 3:13, 18)

 6. Co dalšího musíme dělat, abychom zůstali šťastní?

⁶ Abychom ale šťastní zůstali, je velmi důležité řídit se tím, co se z Bible dozvídáme. Ježíš to potvrdil slovy: „Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“ (Jan 13:17; přečti Jakuba 1:25) Bez toho nemůžeme uspokojovat své duchovní potřeby a být dlouhodobě šťastní. Ale jak můžeme být šťastní, když je tolik věcí, které nás o štěstí můžou obrat? Podívejme se, co v Kázání na hoře Ježíš řekl dál.

 7. Jak můžou být ti, kdo truchlí, šťastní?

⁷ „Šťastní jsou ti, kdo truchlí, protože budou utěšeni.“ (Mat. 5:4) Někoho ale možná napadne: Jak může člověk, který truchlí, být šťastný? Ježíš neměl na mysli každého, kdo z nějakého důvodu truchlí. Vždyť i hodně špatných lidí si stěžuje na velké problémy, které jsou charakteristické pro poslední dny. (2. Tim. 3:1) Oni ale myslí jenom sami na sebe, ne na Jehovu, což je k Bohu nepřiblíží, a nemůžou být tedy šťastní. Lidé, o kterých Ježíš mluvil, si jsou vědomi svých duchovních potřeb, truchlí nad tím, že se tolik lidí staví k Bohu zády nebo nežije tak, jak si to Bůh přeje. Také si uvědomují, že dělají chyby a že ve světě se dějí hrozné věci. Lidí, kteří upřímně truchlí, si Jehova všímá, utěšuje je prostřednictvím svého Slova, pomáhá jim, aby byli šťastní, a dává jim naději na věčný život. (Přečti Ezekiela 5:11; 9:4.)

 8. Vysvětli, jak ke štěstí přispívá mírná povaha.

⁸ „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Mat. 5:5) Jak může ke štěstí přispívat mírná povaha? Když lidé poznají biblickou pravdu, změní se. Kdysi byl někdo možná surový, hádavý a vznětlivý. Ale pak si oblékl „novou osobnost“ a projevuje „něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost“. (Kol. 3:9–12) Výsledkem je, že má vnitřní pokoj a dobré vztahy s druhými a že je šťastný. Kromě toho Boží Slovo slibuje, že takoví lidé „zdědí zemi“. (Žalm 37:8–10, 29)

 9. a) V jakém smyslu lidé mírné povahy „zdědí zemi“? b) Proč můžou být šťastní ti, kdo „hladovějí a žízní po spravedlnosti“?

⁹ V jakém smyslu lidé mírné povahy „zdědí zemi“? Ježíšovi duchem pomazaní učedníci zdědí zemi, až nad ní budou vládnout jako králové a kněží. (Zjev. 20:6) Miliony dalších, kteří nemají nebeskou naději, zdědí zemi v tom smyslu, že na ní budou moct věčně žít v dokonalém zdraví, pokojných podmínkách a štěstí. Pomazaní i lidé s pozemskou nadějí jsou šťastní, protože „hladovějí a žízní po spravedlnosti“. (Mat. 5:6) Jejich duchovní hlad a žízeň budou naprosto uspokojeny v novém světě, až Jehova odstraní všechno zlo. (2. Petra 3:13) Ti, kdo jednají správně, budou šťastní a už nikdy nebudou truchlit kvůli špatným věcem, které působí zlí lidé. (Žalm 37:17)

10. Co znamená být milosrdný?

¹⁰ „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství.“ (Mat. 5:7) Hebrejské sloveso příbuzné slovu „milosrdný“ znamená „planout, pociťovat vřelý něžný cit, být soucitný“. Podobně i řecké sloveso v sobě nese myšlenku soucitu k nějakému člověku. Milosrdenství ale není jenom pocit. Bible nás učí, že je to aktivní projev lítosti vyjádřený milosrdným skutkem.

11. Co se učíme z podobenství o milosrdném Samaritánovi?

¹¹ Přečti Lukáše 10:30–37. To, jak se milosrdenství projevuje, Ježíš živě vykreslil v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Samaritán pocítil hluboký soucit a lítost, což ho přimělo, aby trpícímu muži pomohl. Potom co Ježíš to podobenství dovyprávěl, řekl: „Jdi a sám jednej stejně.“ Můžeme si proto položit otázky: Jednám stejně? Jsem jako ten milosrdný Samaritán? Když vidím někoho ztrápeného, jsem iniciativní a chci pro něj něco udělat? Mohl bych prakticky pomoct starším bratrům a sestrám, vdovám nebo těm, kdo jsou v duchovním ohledu sirotky? Můžu utěšit někoho, kdo je nešťastný? (1. Tes. 5:14; Jak. 1:27)

12. Jak ke štěstí přispívá to, že jsme milosrdní?

¹² Proč jsou milosrdní lidé šťastní? Když jsme k druhým milosrdní, cítíme štěstí, které vyplývá z dávání. Kromě toho víme, že to Jehovu těší. (Sk. 20:35; přečti Hebrejcům 13:16) O člověku, který jedná ohleduplně, král David řekl: „Jehova sám ho bude střežit a zachová ho naživu. Bude prohlášen za šťastného na zemi.“ (Žalm 41:1, 2) Pokud jsme k druhým milosrdní a soucitní, bude Jehova milosrdný k nám, a díky tomu budeme šťastní po celou věčnost. (Jak. 2:13)

13., 14. Jak spolu souvisí štěstí a čisté srdce?

¹³ Ježíš řekl: „Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí Boha.“ (Mat. 5:8) Aby naše srdce bylo čisté, musíme se stále snažit mít čisté myšlenky a touhy. Je to velmi důležité proto, aby Jehova naše uctívání přijímal. (Přečti 2. Korinťanům 4:2; 1. Tim. 1:5)

¹⁴ Ti, kdo jsou čistí v srdci, můžou mít dobrý vztah s Jehovou. Ten řekl: „Šťastní jsou ti, kdo perou svá roucha.“ (Zjev. 22:14) Co znamená, že „perou svá roucha“? Pro pomazané křesťany to znamená, že jsou v Jehovových očích čistí, dostanou od něj nesmrtelný život v nebi a budou šťastní navždy. Členům velkého zástupu, který má naději na život na zemi, Jehova dovoluje být jeho přáteli, protože se řídí jeho měřítky. Dokonce už dnes perou svá roucha a bílí je v Beránkově krvi. (Zjev. 7:9, 13, 14)

15., 16. Jak můžou čistí v srdci „vidět“ Boha?

¹⁵ Jak ale můžou čistí v srdci vidět Boha, když ho „žádný člověk ... nemůže vidět, a přesto žít“? (2. Mojž. 33:20) Řecké slovo přeložené jako „vidět“ může také znamenat „chápat, vnímat, vědět“. Ti, kdo „vidí“ Boha, tedy rozumí tomu, jakou má osobnost, a váží si toho, jaké má vlastnosti. (Ef. 1:18) Boží vlastnosti dokonale napodoboval Ježíš, a tak mohl říct: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:7–9)

¹⁶ Praví Boží služebníci můžou „vidět“ Boha i tak, že si všímají, jak jedná v jejich prospěch. (Job 42:5) Můžou se také zaměřovat na nádhernou odměnu, kterou Bůh slíbil těm, kdo se snaží zůstat čistí a věrně mu sloužit. Vzkříšení pomazaní samozřejmě uvidí Jehovu v doslovném smyslu, když obdrží svoji nebeskou odměnu. (1. Jana 3:2)

17. Proč jsou šťastní ti, kdo jsou pokojní?

¹⁷ Ježíš dále řekl: „Šťastní jsou pokojní.“ (Mat. 5:9) Ti, kdo aktivně přispívají k pokoji, mají dobrý důvod být šťastní. Učedník Jakub napsal: „Semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kdo působí pokoj.“ (Jak. 3:18) Když máme s někým ve sboru nebo v rodině napjatý vztah, můžeme prosit Jehovu, aby nám pomohl ho urovnat. Jehova nám potom dá svatého ducha, který nám pomůže jednat správně, a my budeme šťastnější. Ježíš zdůraznil, jak je důležité být v urovnávání vztahů iniciativní. Řekl: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Mat. 5:23, 24)

18., 19. Proč můžou být křesťané radostní, i když jsou pronásledovaní?

¹⁸ „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně.“ Co tím Ježíš myslel? Pokračoval: „Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká; tak totiž pronásledovali proroky před vámi.“ (Mat. 5:11, 12) Když byli apoštolové zbiti a bylo jim nařízeno, aby s kázáním přestali, „odešli ze Sanhedrinu a radovali se“. Samozřejmě si nelibovali v bolesti způsobené bičováním. Radovali se proto, že „byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro [Ježíšovo] jméno“. (Sk. 5:41)

¹⁹ I v dnešní době Jehovovi služebníci snášejí s radostí to, když trpí kvůli Ježíšovu jménu nebo když čelí těžkým zkouškám. (Přečti Jakuba 1:2–4.) Podobně jako apoštolové ani my si nelibujeme v nějakém utrpení. Když ale ve zkouškách zůstáváme Jehovovi věrní, pomůže nám je statečně zvládnout. Uveďme si jeden příklad. V srpnu 1944 státní orgány poslaly Henryka Dornika a jeho bratra do koncentračního tábora. Odpůrci však přiznali: „Je nemožné přimět je k čemukoli. Jejich mučednictví jim přináší radost.“ Bratr Dornik to vysvětlil: „Neměl jsem sice ani za mák touhu stát se mučedníkem, ale když jsem kvůli své věrné oddanosti Jehovovi odvážně a s důstojností snášel utrpení, opravdu mi to dělalo radost. ... Díky vroucím modlitbám jsem se přiblížil k Jehovovi a on se mi prokázal jako spolehlivý Pomocník.“

20. Proč jsou ti, kdo slouží šťastnému Bohu, šťastní?

²⁰ Když z nás má náš šťastný Bůh Jehova radost, můžeme být šťastní, přestože jsme pronásledovaní kvůli své víře, čelíme odporu v rodině, jsme nemocní nebo máme pokročilý věk. (1. Tim. 1:11) Jsme šťastní také proto, že jsme si naprosto jistí, že náš Bůh, „který nemůže lhát“, splní spoustu nádherných slibů. (Tit. 1:2) Až to udělá, tak si na problémy, které máme dnes, ani nevzpomeneme. V novém světě, který je už tak blízko, požehnání od Jehovy předčí veškerá naše očekávání. A budeme tak šťastní, jak si ani neumíme přestavit! Budeme se těšit z dokonalého pokoje. (Žalm 37:11)