MASTI A VOŇAVKY

Hebrejské výrazy, jimiž jsou myšleny masti, se mohou vztahovat nejen na přípravky na bázi mastí, které se po nanesení na kůži rozpustí, ale také na směsi olejů, tedy na přípravky, které při běžné teplotě zůstávají v tekutém stavu. (2Mo 30:25; Ža 133:2)

Stejně jako dnes, i v minulosti se masti používaly převážně ke kosmetickým a léčebným účelům; jejich hlavní předností bylo to, že obsahovaly olej. Tuky a oleje totiž mají schopnost absorbovat a uchovávat vůně, a to výrobcům mastí umožňovalo zhotovit vonné přípravky, které byly pro svou vůni velmi ceněny. (Pís 1:3) Díky tomu, že olej má čisticí schopnosti, že zvláčňuje pokožku a že obsahuje vonné přísady, byly masti velmi vhodné jak k prevenci odřenin a zánětů pokožky, tak jako tělový „deodorant“, a to zvláště v zemích, kde bylo velké teplo a kde byla voda často velmi vzácná. Když takovou mast nabídl hostitel svému hostu po jeho příchodu do domu, byl to jistě projev pohostinnosti; ukazují to slova, která pronesl Ježíš, když mu byly vonným olejem potřeny nohy. (Lk 7:37–46)

Jestliže se vonné masti, které měly speciální složení, používaly k přípravě mrtvého těla na pohřeb, plnily nepochybně zejména úlohu dezinfekční a deodorační. (2Pa 16:14; Lk 23:56) Toto použití vonných mastí měl na mysli Ježíš, když vysvětloval, že to, že byl v domě Šimona, toho malomocného, pomazán velmi drahým vonným olejem, jehož vůně naplnila celý dům, mělo obrazný smysl — bylo to ‚jako příprava k jeho pohřbu‘. (Mt 26:6–12; Jan 12:3) Drahé vůně, například nard, který byl při této příležitosti použit, se obvykle prodávaly v překrásných alabastrových nádobkách či lahvičkách. (Mr 14:3; viz heslo ALABASTR.)

Svatý olej pomazání a kadidlo. První mast, o níž se Bible zmiňuje, je svatý olej pomazání, který byl použit k posvěcení předmětů zasvěcených pro svatostánek a k posvěcení kněží. (2Mo 30:25–30) Tato zvláštní mast se nesměla používat k soukromým účelům; za porušení zákazu byl trest smrti. Z tohoto zákona je tedy patrné, jaká posvátnost byla svatostánku a těm, kdo v něm sloužili, připisována. (2Mo 30:31–33)

Na svatý olej pomazání dal Jehova Mojžíšovi předpis. K přípravě se měly používat pouze „nejvybranější vonné látky“ — myrha, sladká skořice, sladký puškvorec, kasiová skořice a nejčistší olivový olej — a každé látky mělo být přesně stanovené množství. (2Mo 30:22–24) Jehova dal také předpis na svaté kadidlo. To nebyla obyčejná směs, která vydávala dým; bylo to zvláštní vonné kadidlo. (2Mo 30:7; 40:27; 3Mo 16:12; 2Pa 2:4; 13:10, 11) K jeho přípravě se měl použít přesně daný počet kapek myrhové pryskyřice, onychy, vonné galbanové klovatiny a čisté vonné pryskyřice. Bůh kadidlo dále popsal jako „kořennou směs, dílo výrobce mastí, osolené, čisté, něco svatého“. Část kadidla se roztloukla na jemný prášek, který se potom pravděpodobně prosíval, a tak vznikl produkt, jenž měl stejnoměrné složení a vyhovoval svému zvláštnímu použití. Za použití kadidla k soukromým účelům byl trest smrti. (2Mo 30:34–38)

K přípravě oleje pomazání i svatého kadidla se používal vonný balzámový olej. (2Mo 25:6; 35:8, 28) Patrně je rozumné se domnívat, že vonné přísady používané k přípravě svaté masti byly rozdrceny na prášek a potom uvařeny v oleji (srovnej Joba 41:31); prášek se pak nechal sednout a olej se nakonec stáhl a přefiltroval.

Příprava oleje pomazání a vonného kadidla nebyla věcí pokusu a omylu. Na začátku totiž Jehova řekl: „Do srdce každého, kdo je moudrého srdce, já dávám moudrost, aby vskutku udělali . . . olej pomazání a vonné kadidlo pro svatyni.“ (2Mo 31:6–11; 35:10–15; 37:29; 39:33, 38) Potom byli někteří kněží pověřeni, aby pracovali jako výrobci mastí; jejich úkolem bylo vonné látky míchat a také dohlížet na to, aby jich byla vždy dostatečná zásoba. (1Pa 9:30; 4Mo 4:16) Když však Izraelité odpadli od čistého uctívání, Jehova přestal mít potěšení ve zhotovování a používání těchto zvláštních mastí a kadidel. (Iz 1:13)

Hospodářský význam mastí a voňavek. Používání mastí, voňavek a kadidla nebylo omezeno pouze na svaté účely ve svatostánku. Za dnů Šalomouna existovaly „všelijaké voňavky“ a vonné prášky, které se používaly k navonění domů, oděvů a postelí; voněli se jimi také členové královské domácnosti a další lidé, kteří si to mohli dovolit. (Es 2:12; Ža 45:8; Př 7:17; Pís 3:6, 7; 4:10) Ani zhotovování těchto přípravků nebylo omezeno na levitské kněze. Zručnými výrobci mastí byly někdy i ženy, a za dnů Nehemjáše existoval dokonce cech, jehož členy byli ti, kdo míchají masti. (1Sa 8:13; Ne 3:8)

Díky obecnému zájmu o vonné produkty vznikl ve starověku nejen obchod s tímto spotřebním zbožím, ale také obchod se surovinami, kterých bylo k výrobě tohoto zboží zapotřebí. Než se myrha určená zejména na masti a vonná pryskyřice určená na kadidlo, ale i jiné suroviny, k nimž patřil nard, šafrán, třtina, skořice, aloe, kasiová skořice a také různé koření, klovatina a aromatické rostliny, dostaly do hrnců a do voňavkářského zboží výrobců mastí, často se tyto suroviny musely dovážet z velké dálky. (Pís 4:14; Zj 18:11, 13)