‚Rozlišit co jsme‘ v době Památné slavnosti

„Kdybychom rozlišili, co sami jsme, nebyli bychom souzeni . . . abychom nebyli odsouzeni.“ — 1. Korinťanům 11:31, 32.

1. Čeho se rozhodně chtějí vyvarovat praví křesťané a proč?

ŽÁDNÝ křesťan si jistě nepřeje být od Jehovy nepříznivě posouzen. Kdybychom se nelíbili „soudci celé země“, mohli bychom ‚být odsouzeni se světem‘ a přijít o záchranu. To platí, ať máme naději na život v nebi s Ježíšem, nebo na nekonečný život v pozemském ráji. — 1. Mojžíšova 18:25; 1. Korinťanům 11:32.

2, 3. V jaké věci bychom mohli být souzeni nepříznivě a co o tom řekl Pavel?

² V 11. kapitole 1. Korinťanům uvedl apoštol Pavel oblast, v níž bychom mohli být vystaveni soudu. Své poznámky sice adresoval pomazaným křesťanům, ale jeho rada je důležitá pro všechny, především v tomto období. Jestliže rozlišujeme, co sami jsme, může nám to pomoci, abychom měli Boží schválení a nebyli souzeni. V pojednání o každoroční oslavě Pánovy večeře Pavel napsal:

³ „Pán Ježíš v tu noc, ve které měl být vydán, vzal chléb, a když poděkoval, lámal ho a řekl: ‚To znamená mé tělo, které je za vás. Dělejte to v upomínku na mne.‘ Když se navečeřel, udělal totéž i s pohárem a řekl: ‚Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve. Dělejte to, kdykoli jej budete pít, v upomínku na mne.‘ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ — 1. Korinťanům 11:23–26a

4. Co se bude konat 10. dubna 1990 večer?

⁴ Po západu slunce 10. dubna 1990 slavili svědkové Jehovovi slavnost na památku Kristovy smrti. Obvykle se jako skupina shromáždí jeden sbor; je zde tedy místo i pro ty, kteří ještě nejsou svědky. Jak má toto shromáždění vypadat? Je přednesen biblický proslov. Potom po modlitbě je podáván chléb. Po další modlitbě je podáván kalich. To všechno se neděje jako nějaký formální rituál nebo strnulý úkon. Počet chlebů nebo pohárů a způsob jejich podávání je přizpůsoben místním okolnostem. Hlavní je, že jsou tyto věci dostupné všem přítomným, i když si z nich většinou nevezmou a podají je dál. Ale jaké věci jsou podávány a co znamenají? A o čem bychom měli předem uvažovat, abychom rozlišili, co sami jsme?

„To znamená mé tělo“

5, 6. a) Co učinil Ježíš s chlebem? b) Jaký druh chleba použil?

⁵ Četli jsme, co ohledně Památné slavnosti „přijal“ Pavel „od Pána“. Existují také zprávy od tří pisatelů evangelií, z nichž jeden byl přítomen, když Ježíš zavedl tuto slavnost. (1. Korinťanům 11:23; Matouš 26:26–29; Marek 14:22–25; Lukáš 22:19, 20) Tyto zprávy říkají, že Ježíš vzal nejdříve chléb, pomodlil se, a pak jej lámal a rozdával. Jaký chléb to byl? Co se tedy užívá dnes? Co tento chléb znamená nebo představuje?

⁶ K dispozici bylo to, co měli Židé při jídle pasach. Patřil k tomu nekvašený chléb, který Mojžíš označil jako „nekvašené chleby, chléb trápení“. (5. Mojžíšova 16:3; 2. Mojžíšova 12:8) Tento chléb byl vyroben z pšeničné mouky bez použití kvasu, soli nebo koření. Protože byl nekvašený (hebrejsky macca), byl plochý a křehký a musel se nalámat na kousky, které se daly jíst. — Marek 6:41; 8:6; Skutky 27:35.

7. Co užívají svědkové Jehovovi při Památné slavnosti jako chléb?

⁷ Ježíš použil při Pánově večeři nekvašený chléb a stejně ho užívají i dnes svědkové Jehovovi. Tomuto účelu může posloužit běžný židovský maces, pokud není vyroben s dalšími přísadami, jako je slad, cibule nebo vejce. (Maces obsahující tyto přísady by sotva odpovídal popisu „chléb trápení“.) Nebo mohou sboroví starší někoho požádat, aby vyrobil nekvašený chléb z těsta z pšeničné mouky a vody. Není-li k dostání pšeničná mouka, je možné vyrobit nekvašený chléb z mouky kukuřičné nebo z jiného obilí. Těsto se tence rozválí a peče se na kuchyňském plechu lehce potřeném olejem.

8. Proč je nekvašený chléb vhodným symbolem a co znázorňuje účast na něm? (Hebrejcům 10:5–7; 1. Petra 4:1)

⁸ Takový chléb je vhodný, protože neobsahuje kvas (droždí), jehož Bible užívá ke znázornění zkaženosti nebo hříchu. Ohledně jednoho nemravného muže ve sboru dal Pavel radu: ‚Trochu kvasu zkvasí celé těsto. Odstraňte starý kvas, abyste byli nezkvašeni. Kristus, náš pasach, byl obětován. Slavme svátek ne s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.‘ (1. Korinťanům 5:6–8; srovnej Matouše 13:33; 16:6, 12.) Nekvašený chléb je vhodným symbolem Ježíšova lidského těla, protože Ježíš byl „věrně oddaný, . . . neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Hebrejcům 7:26) Ježíš byl přítomen ve svém dokonalém lidském těle, když řekl apoštolům: „Vezměte a jezte tento [chléb], znamená mé tělo.“ (Matouš 26:26, Nový překlad Bible od Jamese Moffatta, angl.) Jíst z tohoto chleba znamená, že člověk věří, že Ježíšova oběť je pro něho dobrodiním a že ji přijímá. Jde však ještě o víc.

Víno, které má význam

9. Který jiný symbol má být použit podle Ježíšových slov?

⁹ Ježíš použil další symbol: „Vzal také pohár, a když poděkoval Bohu, dal jim ho a řekl: ‚Pijte z něho vy všichni; to znamená mou krev, krev nové smlouvy, která je vylita za mnohé, aby získala prominutí jejich hříchů.‘“ (Matouš 26:27, 28, Moffatt) Co bylo v tomto společném poháru, který podával, a co to znamená pro nás, snažíme-li se rozlišit, co sami jsme?

10. Jak to, že bylo při židovském pasach užíváno víno?

¹⁰ Když Mojžíš původně zaváděl slavnost pasach, nezmiňoval se o žádném nápoji. Mnozí znalci se domnívají, že víno bylo zavedeno do pasach daleko později, snad ve druhém století př. n. l.b V každém případě bylo používání vína při tomto jídle v prvním století běžné a Ježíš proti tomu nic nenamítal. Když zaváděl Památnou slavnost, použil víno pasach.

11. Jaký druh vína je vhodný pro použití při Pánově večeři?

¹¹ Židovský pasach byl dlouho po sklizni vína, a proto Ježíš zřejmě nepoužil nekvašenou šťávu, ale červené víno, které mohlo snadno znázorňovat jeho krev. (Srovnej Zjevení 14:20.) Ke Kristově krvi nemuselo být nic přidáváno, a proto je vhodné víno bez přísad, a ne různé druhy vína, u nichž je procento alkoholu zvýšeno přidáním brandy (například portské, sherry nebo muškát), či s přísadou koření či bylin (vermut, dubonnet nebo mnohé aperitivy). Ale nemusíme se starat o to, jak bylo víno vyrobeno, zda byl při kvašení přidán cukr, aby dostalo obvyklou chuť nebo obsah alkoholu, nebo zda bylo přidáno trochu síry, aby se zabránilo zkažení.c V mnohých sborech se užívá běžné červené víno (například chianti, burgundské, beaujolais nebo klaret), nebo prosté domácí červené víno. Víno a chléb jsou pouhé symboly; nepoužitý chléb nebo víno je tedy možné vzít domů a později užít jako jiné věci k jídlu a pití.

12. Jaký symbolický význam má podle Ježíšova vysvětlení víno?

¹² Ježíš mluvil v noci pasach o své krvi, a to mohlo připomínat krev beránka kdysi v Egyptě. Ale povšimněme si, že Ježíš dal ve skutečnosti jiné přirovnání, když řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Lukáš 22:20) Bůh kdysi uzavřel smlouvu s národem tělesného Izraele, a ta byla zasvěcena krví zvířecích obětí. Mezi krví těchto obětí a Ježíšovou krví je určitá shoda. Obojí souviselo s tím, že Bůh zavedl určitou smlouvu s národem svého lidu. (2. Mojžíšova 24:3–8; Hebrejcům 9:17–20) Jedním rysem smlouvy Zákona bylo, že tělesný Izrael měl vyhlídku stát se národem králů—kněží. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Když však Izrael nedodržoval Jehovovu smlouvu, řekl Jehova, že nahradí „dřívější smlouvu“ „novou smlouvou“. (Hebrejcům 9:1, 15; Jeremjáš 31:31–34) Pohár vína, který nyní Ježíš podal svým věrným apoštolům, znázorňoval tuto novou smlouvu.

13, 14. a) Co to znamená být v nové smlouvě? b) Co je znázorněno tím, že se někdo účastní symbolů?

¹³ Křesťané pojatí do nové smlouvy mají tvořit duchovní národ králů—kněží. (Galaťanům 6:16) Apoštol Petr napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) Je jasné, jakou záchranu dostávají — život v nebi jako spoluvládcové s Ježíšem. Zjevení 20:6 to potvrzuje: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení . . . budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“

¹⁴ Ano, když dal Ježíš svým apoštolům pokyn, aby jedli ze symbolického chleba a vína, řekl jim, že budou ‚jíst a pít u jeho stolu v jeho království a sedět na trůnech, aby soudili dvanáct izraelských kmenů‘. (Lukáš 22:28–30) Účast na symbolech Památné slavnosti tedy znamená víc než jen věřit v Ježíšovu oběť. Každý křesťan musí přijmout výkupné a projevovat víru, má-li získat věčný život na některém místě. (Matouš 20:28; Jan 6:51) Ale účast na symbolech je znamením toho, že je účastníkem v nové smlouvě, že byl vybrán, aby byl s Ježíšem v jeho království.

V době Památné slavnosti je nutné rozlišovat

15. Jak zavedl Ježíš novou naději pro Boží služebníky?

¹⁵ Jak bylo vysvětleno v předcházejícím článku, před Ježíšovou dobou neměli Boží věrní a oddaní služebníci žádnou naději, že by se dostali do nebe. Těšili se, že obdrží věčný život na zemi, která je původním domovem lidstva. Ježíš Kristus byl první, kdo byl vzkříšen jako duch, a jako první z lidstva byl vzat do nebe. (Efezanům 1:20–22; 1. Petra 3:18, 22) Pavel to potvrdil, když napsal: „Máme smělost, pokud jde o cestu ke vstupu do svatého místa prostřednictvím Ježíšovy krve, kterou pro nás zasvětil jako novou a živou cestu.“ (Hebrejcům 10:19, 20) Když Ježíš otevřel tuto cestu, kdo bude následovat?

16. Jaká budoucnost čeká ty, kteří se účastní chleba a vína?

¹⁶ V noci, kdy Ježíš ustanovil Pánovu večeři, řekl svým věrně oddaným apoštolům, že pro ně připravuje místo v nebi. (Jan 14:2, 3) Vzpomeň si však, že Ježíš také řekl, že ti, kteří přijímají z chleba a z poháru, budou v jeho království a budou sedět na trůnech a soudit. Budou to jen apoštolové? Ne, protože se později apoštol Jan dověděl, že zvítězí i jiní křesťané a že se ‚posadí s Ježíšem na jeho trůnu‘ a společně se stanou ‚královstvím a kněžími, aby vládli nad zemí‘. (Zjevení 3:21; 5:10) Jan se také dověděl celkový počet křesťanů, kteří jsou „koupeni ze země‘ — 144 000. (Zjevení 14:1–3) To je poměrně malá skupina, „malé stádo“ ve srovnání se všemi, kteří po všechny věky uctívali Jehovu, a proto je v době Památné slavnosti nutné mimořádně uplatňovat rozlišovací schopnost. — Lukáš 12:32.

17, 18. a) Jaký zvyk se rozšířil mezi některými křesťany v Korintu? b) Proč byla tak vážná věc, jestliže někdo příliš jedl a pil? (Hebrejcům 10:28–31)

¹⁷ Pavel to ukázal ve svém dopise Korinťanům v době, kdy byli někteří apoštolové ještě naživu a kdy Bůh povolával křesťany „za svaté“. Pavel řekl, že se mezi těmi, kteří se tam měli účastnit symbolů, rozšířil špatný zvyk. Někteří se předtím příliš najedli nebo napili a potom byli ospalí a měli otupené smysly. Proto nemohli ‚rozlišovat tělo‘, Ježíšovo hmotné tělo znázorněné chlebem. Byla to tak vážná věc? Ano. Když se účastnili nehodně, stali se vinnými „vzhledem k tělu a krvi Pána“. Kdyby byli myšlenkově i duchovně bystří, mohli by ‚rozlišit, co jsou, a nebyli by souzeni‘. — 1. Korinťanům 1:2; 11:20–22, 27–31.

¹⁸ Co potřebovali tito křesťané rozlišovat a jak? V první řadě měli v srdci a mysli oceňovat, že byli povoláni mezi 144 000 dědiců nebeského života. Jak to rozlišovali? A měli by dnes mnozí věřit, že patří k této malé skupině, kterou Bůh vybírá od doby apoštolů?

19. Jaká výmluvná situace panovala při Památné slavnosti v roce 1989?

¹⁹ Dnes to o sobě rozpoznává jen velmi malá menšina pravých křesťanů. Při slavnosti Pánovy večeře v roce 1989 se ve sborech svědků Jehovových po celém světě shromáždilo více než 9 479 000 osob. Asi 8 700 z nich vyznávalo, že mají naději na to, aby byli ‚zachráněni pro nebeské království‘. (2. Timoteovi 4:18) Převážná většina — ano, milióny jiných věrně oddaných požehnaných křesťanů, kteří se shromáždili — rozlišila, že mají opodstatněnou naději na věčný život na zemi.

20. Jak jsou členové 144 000 upozorněni na to, že byli povoláni? (1. Jana 2:27)

²⁰ O letnicích roku 33 n. l. začal Bůh vybírat 144 000 pro nebeský život. Jelikož tato naděje byla nová, protože Boží služebníci před Ježíšovou dobou ji neměli, jak by měli tito vybraní vědět nebo být ujištěni o této naději? Rozlišují to pomocí svědectví, které jim o tom vydával Boží svatý duch. To neznamená, že opravdu tohoto ducha vidí (není to žádná osoba) nebo že mají nějakou myšlenkovou představu ducha, který jim něco sděluje, ani neslyší žádné hlasy z duchovní říše. Pavel vysvětluje: „Duch sám svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti . . . Jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ — Římanům 8:16, 17.

21. a) Jak vědí pomazaní, že mají nebeskou naději? (1. Korinťanům 10:15–17) b) Jakými jednotlivci jsou pomazaní a jak skromně svědčí o své naději?

²¹ Toto svědectví nebo vědomí usměrňuje jejich myšlení a jejich naději. Jsou stále ještě lidé a mají radost z Jehovova pozemského stvoření, ale jejich život a jejich zájmy se zaměřují na to, že budou spoludědici s Kristem. K této vyhlídce nedospěli na základě svých citů. Jsou to normální jednotlivci, vyrovnaní ve svých názorech a v chování. Byli však posvěceni Božím duchem, a proto jsou přesvědčeni o svém povolání a nemají o tom trvalé pochybnosti. Uvědomují si, že pokud prokáží věrnost, budou zachráněni do nebe. (2. Tesaloničanům 2:13; 2. Timoteovi 2:10–12) Chápou, co pro ně znamená Ježíšova oběť, a rozlišují, že jsou duchem pomazaní křesťané, a proto si skromně berou ze symbolů Památné slavnosti.

22. Co rozlišuje většina účastníků Pánovy večeře?

²² Většina těch, kteří se poslušně shromáždí 10. dubna, nemá tuto naději, protože je Bůh nepomazal svým duchem a nepovolal je k nebeskému životu. Jak jsme již uvedli, Bůh začal vybírat 144 000 kdysi v apoštolské době. Ale jakmile je toto povolávání dokončeno, dá se očekávat, že jiní, kteří přicházejí, aby uctívali Boha, budou mít tutéž naději, jakou měl Mojžíš, David, Jan Křtitel a jiní věrní, kteří zemřeli předtím, než Ježíš otevřel cestu k životu do nebe. Milióny věrně oddaných a horlivých křesťanů tedy dnes nepřijímají ze symbolů Památné slavnosti. Takoví křesťané rozlišují, čím jsou před Bohem, v tom smyslu, že si uvědomují, jakou mají opodstatněnou naději. Mají užitek z Ježíšovy krve, protože jim jsou odpuštěny jejich hříchy a potom získají nekonečný život na zemi. — 1. Petra 1:19; 2:24; Zjevení 7:9, 15.

23. Proč je Památná slavnost radostnou oslavou? (Srovnej 2. Paralipomenon 30:21.)

²³ Proto se těšíme na každoroční radostnou oslavu. Je to doba, kdy musíme užívat rozlišovací schopnosti, ale také doba radosti. Radost má malý počet těch, kteří mají nebeskou naději a právem a v poslušnosti se účastní na chlebu a poháru. (Zjevení 19:7) Radost mají také milióny šťastných křesťanů, kteří v ten večer pozorují a učí se a kteří doufají, že si budou navždy na zemi pamatovat tuto významnou slavnost. — Jan 3:29.

[Poznámky pod čarou]

Jak odpovíš?

◻ Proč je při Památné slavnosti podáván nekvašený chléb a co symbolizuje?

◻ Co je pohár podávaný při Pánově večeři a co znázorňuje?

◻ Proč je nutné uplatnit rozlišovací schopnost ve spojení s Památnou slavností?

◻ Proč se vždy těšíš na Památnou slavnost?