Pánova večeře

O něco dřív ten večer Ježíš umyl apoštolům nohy a tím jim dal lekci pokory. Teď, když už zřejmě mají po pesachové večeři, Ježíš cituje Davidova prorocká slova: „Můj blízký přítel, ten, kterému jsem důvěřoval a který jedl můj chléb, pozvedl proti mně patu.“ Potom vysvětluje: „Jeden z vás mě zradí.“ (Žalm 41:9; Jan 13:18, 21)

Apoštolové se dívají jeden na druhého a každý z nich se Ježíše ptá: „Pane, že to nejsem já?“ Zeptá se dokonce i Jidáš Iškariotský. Petr chce po Janovi, který je u stolu vedle Ježíše, aby zjistil, o koho jde. A tak se Jan nakloní k Ježíšovi a ptá se: „Pane, kdo to je?“ (Matouš 26:22; Jan 13:25)

Ježíš odpovídá: „Je to ten, komu podám kousek chleba, který namočím.“ Potom namočí chleba v misce, podá ho Jidášovi a řekne: „Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zradí! Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“ (Jan 13:26; Matouš 26:24) Pak do Jidáše vstoupí Satan. Jidáš, který je teď už zkaženým člověkem, dovoluje, aby ho Ďábel využil k uskutečnění svých plánů, a stává se tak „synem zničení“. (Jan 6:64, 70; 12:4; 17:12)

Ježíš Jidášovi říká: „Co děláš, udělej rychleji.“ Jidáš má na starost pokladničku, a tak si ostatní apoštolové myslí, že ho Ježíš posílá, aby koupil to, co potřebují na svátek, nebo aby dal něco chudým. (Jan 13:27–30) Jidáš ale odchází, aby Ježíše zradil.

Ten samý večer, kdy se slaví Pesach, Ježíš zavádí úplně novou slavnost. Vezme do ruky chléb a v modlitbě za něj poděkuje Bohu. Pak chléb rozláme, dá ho apoštolům a řekne: „To znamená mé tělo, které má být dáno za vás. Dělejte to na mou památku.“ (Lukáš 22:19) Apoštolové si chléb podávají a jedí ho.

Potom Ježíš vezme pohár vína, i za něj v modlitbě poděkuje Bohu, podá jim ho a oni z něj pijí. Ježíš vysvětluje: „Tento pohár znamená novou smlouvu uvedenou v platnost mou krví, která má být vylita za vás.“ (Lukáš 22:20)

Ježíš tak svým následovníkům ukazuje, jakým způsobem si mají každý rok 14. nisanu připomínat jeho smrt. Pro Židy je Pesach velmi důležitý, protože jim připomíná jejich vysvobození z Egypta. Tato nová slavnost je ale ještě důležitější, protože má být připomínkou toho, co Ježíš a jeho Otec udělali, aby věrní Boží služebníci mohli být natrvalo osvobozeni od hříchu a smrti.

Ježíš říká, že jeho krev „má být vylita za mnohé, aby jim byly odpuštěny hříchy“. K těm mnohým, na které se toto odpuštění vztahuje, patří i jeho věrní apoštolové a další lidé, kteří s ním budou vládnout v království jeho Otce. (Matouš 26:28, 29)