123. KAPITOLA
Ježíš se úpěnlivě modlí v zahradě Getsemane
MATOUŠ 26:30, 36–46 MAREK 14:26, 32–42 LUKÁŠ 22:39–46 JAN 18:1
JEŽÍŠ V ZAHRADĚ GETSEMANE
JEHO POT JE JAKO KAPKY KRVE
Ježíš se se svými věrnými apoštoly domodlí, pak zazpívají chvalozpěvy a vydají se na Olivovou horu. (Marek 14:26) Jdou východním směrem a míří do zahrady Getsemane, kam Ježíš rád chodí.
Když společně dorazí k tomuto příjemnému místu s mnoha olivovníky, dál už nepokračují všichni. Ježíš nechává osm apoštolů možná poblíž vstupu do zahrady a říká jim: „Posaďte se tady a já poodejdu a budu se modlit.“ Potom jde dál do zahrady a bere s sebou tři apoštoly – Petra, Jakuba a Jana. Svírá ho úzkost a říká jim: „Je mi nesmírně smutno, až k smrti. Zůstaňte tady a bděte se mnou.“ (Matouš 26:36–38)
Ježíš odejde o kousek dál, padne na kolena a začne se modlit. O co v této těžké chvíli Boha prosí? „Otče, pro tebe je možné všechno. Odeber mi tento pohár. Přesto ať se nestane to, co chci já, ale co chceš ty.“ (Marek 14:35, 36) Co tím myslí? Chce se vyhnout úkolu dát svůj život jako výkupné? V žádném případě!
Ježíš mohl z nebe sledovat, jak strašně trpěli ti, které Římané popravovali. Teď je sám člověkem, který může cítit strach a bolest, a rozhodně se netěší na to, co ho čeká. Ještě větší muka mu ale působí vědomí, že když zemře jako opovrženíhodný zločinec, může to pošpinit jméno jeho Otce. Už za pár hodin ho pověsí na kůl, jako by byl nějaký rouhač.
Po dlouhé modlitbě se Ježíš vrací ke třem apoštolům a zjistí, že usnuli. „To jste se mnou nemohli ani hodinu bdít?“ říká Petrovi. „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ Ježíš ví, že i apoštolové jsou ve velkém stresu, a navíc už je pozdě v noci. Proto dodává: „Duch je sice dychtivý, ale tělo je slabé.“ (Matouš 26:40, 41)
Pak od nich odchází podruhé a opět Boha žádá, aby mu odebral „tento pohár“. Když se vrátí, vidí, že ti tři zase usnuli, přestože se měli modlit, aby nepodlehli pokušení. Ježíš o tom s nimi mluví a oni nevědí, co mu odpovědět. (Marek 14:40) Potom Ježíš odejde potřetí, klekne si a znovu se modlí.
Ježíš si dělá velké starosti s tím, jaký vliv bude mít to, že zemře jako zločinec, na pověst jeho Otce. Ten modlitby svého Syna slyší a v určitou chvíli pošle anděla, aby mu dodal sílu. Ani potom Ježíš svého Otce nepřestává úpěnlivě prosit a modlí se „ještě vroucněji“. Prožívá mimořádné citové vypětí. Vždyť na jeho bedrech spočívá obrovská odpovědnost! V sázce je jeho věčný život a také věčný život těch, kdo v něj věří. Jeho pot je teď dokonce „jako kapky krve“. (Lukáš 22:44)
Když se Ježíš potřetí vrátí k apoštolům, zjistí, že zase spí. „V takovéhle chvíli spíte a odpočíváte!“ říká jim. „Přišel čas, kdy má být Syn člověka zrazen a vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme. Můj zrádce už je blízko.“ (Matouš 26:45, 46)