Neutrální křesťané ve světě potřísněném krví
„Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť On udělal člověka k Božímu obrazu.“ — 1. Mojž. 9:6.
1. Jaký vývoj světových událostí od roku 1914 vyvolává obavy?
VE VÁLKÁCH byly od roku 1914 prolity proudy krve, krve více než sta miliónů lidí. A jaký výhled je do budoucnosti? Zpustošení dvou japonských měst v roce 1945 zmařilo asi 200 000 životů a posléze vedlo k nové doktríně, k níž se hlásí supervelmoci a která je vhodně označena „MAD“a (Mutually Assured Destruction, vzájemně zajištěné zničení). Ta se stala základem rovnováhy strachu vybudované na spoustě jaderných zbraní, jež by mohly mnohonásobně zničit naši zemi. Ponorky zanesly tyto ďábelské zbraně do oceánů a nedávno rozšířila nebezpečí hrozba kosmických válek. I rovnováha strachu je nyní otřesena do základů. Je nějaké východisko z tohoto šílenství?
2. Co prorokoval Ježíš o těchto časech, ale s jakým ujištěním pro křesťany?
2 Ano, je. Ale neodpovídá vůli národů. Ježíš o jejich nynějším dilematu prorokoval: „Budou také znamení na slunci a měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, které nebudou vědět kudy kam, pro hukot moře a jeho burácení, zatímco lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zem, neboť nebeské moci budou otřeseny.“ Ježíš uzavřel své proroctví zjištěním, že křesťané, kteří zůstanou bdělí, mohou „uniknout všemu, co má nastat“. — Luk. 21:25, 26, 36.
USILOVAT O POKOJ S BOHEM
3. a) Jak slouží národy zájmům „boha světa tohoto“? b) Jak vyřeší Jehova spornou otázku?
3 Národy, zejména ty vybavené jadernými zbraněmi, usilují o nadvládu nad světem. To by mohlo vést ke zničení světa a slouží to zájmům „boha světa tohoto“. Lidé „se shlukli jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho [Kristu]“, který nyní trůní v nebesích. Až dá Jehova povel, rozbije Kristus národy jakoby železným žezlem. Pak dojde ke splnění slibu: „Bůh, který dává pokoj, totiž zakrátko rozdrtí satana pod vašima nohama.“ — 2. Kor. 4:4, „KB“; Žalm 2:2, 6–9; Řím. 16:20.
4. Jak můžeme usilovat o pokoj s Bohem? (1. Petra 3:11)
4 My bychom si měli přát usilovat o pokoj s tímto Bohem. Jak to můžeme dělat? Měli bychom například zastávat Boží stanovisko ohledně svatosti lidského života a drahocenné životní krve, která proudí v našich žilách.
5. Jaké příklady naznačují, že Jehova mstí svévolné prolévání krve?
5 Jehova je stvořitelem člověka a úžasného proudu krve, který roznáší výživu po lidském těle a tak nás udržuje při životě. Bůh nikdy nezamýšlel, aby byla lidská krev svévolně prolévána. Když Kain spáchal první vraždu, prohlásil Jehova, že Abelova krev volá o pomstu. Později se stal vrahem jeden Kainův potomek, Lamech, a formou básně vyřkl, že by tato vina krve měla být pomstěna, kdyby byl on sám zabit. Časem se zkažený svět naplnil násilím. Jehova seslal potopu, aby zničila onen první svět lidstva. Přežila jen rodina pokojného Noema, jehož jméno znamená „odpočinutí“. — 1. Mojž. 4:8–12, 23, 24; 6:13; 7:1.
6. Jak zní Boží zákon o krvi a pro koho je závazný?
6 Jehova pak informoval Noema o své výslovné vůli ohledně krve. Vyvrcholením byla slova: „Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť On udělal člověka k Božímu obrazu.“ (1. Mojž. 9:3–6) Celé lidstvo dnes tvoří Noemovi potomci; proto je tento božský zákon, který zdůrazňuje úctu k životu, závazný pro všechny lidi, kteří touží po Božím schválení. Také šesté z deseti přikázání stanovilo: „Nezavraždíš.“ Vina krve volá po náležitém zákroku a odplatě. — 2. Mojž. 20:13; 21:12; 5. Mojž. 21:1–9; Hebr. 10:30.
7. a) Proč bylo správné, že Jehova přikázal Izraeli válčit? b) Jaké válčení dnes vedou křesťané?
7 Když bylo prolévání krve tak jasně zakázáno, proč Jehova dovolil, ano dokonce přikázal izraelskému národu, aby válčil? Nesmíme zapomenout na to, že to bylo posvěcené válčení, jehož prostřednictvím Jehova, soudce celé země, dal vyhladit národy, které uctívaly démony. Například Kananejci, kteří sídlili v Zaslíbené zemi, byli pod vlivem démonů a žili nemravným způsobem, jenž by ohrožoval Boží svatý lid. Jehova způsobil, že země ‚vyvrhla‘ tyto zpustlé lidi z jejich území, a použil k tomu teokratickou válku. (3. Mojž. 18:1–30; 5. Mojž. 7:1–6, 24) To ospravedlňuje dnešní duchovní válčení křesťanů. — 2. Kor. 10:3–5; Ef. 6:11–18.
8. Co ukazuje, že Bůh neschvaluje prolévání nevinné krve?
8 Jehova však neschvaloval krveprolévání bez výběru. O jednom judském králi je napsáno: „Manase také prolil nevinnou krev ve velmi velikém množství, až naplnil Jeruzalém od konce ke konci.“ Ačkoli Manase později činil pokání a pokořil se před Jehovou, vina krve na něm a na jeho dynastii zůstala. Bohabojný vnuk Manaseho, král Josijáš, jednal pozitivně, aby očistil zemi a obnovil pravé uctívání. Ale tuto vinu krve odstranit nemohl. Za vlády Josijášova syna Jojakima přivedl Jehova proti Judě Nebukadnecara, aby nad tímto národem vykonal soud. „Stalo se to proti Judě jen z Jehovova nařízení, aby byla odstraněna z jeho dohledu pro hříchy Manaseho, podle všeho, co dělal, a také pro nevinnou krev, kterou prolil, takže naplnil Jeruzalém nevinnou krví, a Jehova nebyl svolný udělit odpuštění.“ — 2. Král. 21:16; 24:1–4; 2. Par. 33:10–13.
NORMA PRO KŘESŤANY
9. Jakou normu ohledně prolévání krve stanovil Ježíš pro křesťany?
9 Očekávali bychom, že Ježíš, zakladatel křesťanství, stanoví pro křesťany normu ohledně prolévání krve. Udělal to? Nuže, krátce po ustanovení Památné slavnosti se Ježíš postaral, aby jeho učedníci s sebou měli dva meče. Proč? Aby stanovil důležitou zásadu, kterou budou muset dodržovat všichni křesťané. Když přišel vojenský oddíl zatknout Ježíše v Getsemanech, impulzívní Petr máchl mečem a uťal pravé ucho Malchusovi, otroku židovského velekněze. Nebylo to snad ušlechtilé takto bojovat za Božího Syna? Ježíš nebyl toho názoru. Uzdravil otrokovo ucho a připomněl Petrovi, že jeho nebeský Otec je schopen poslat mu na pomoc 12 legií andělů. Vyhlásil tam základní zásadu: „Všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ — Mat. 26:51–53; Luk. 22:36, 38, 49–51; Jan 18:10, 11.
10. a) Jaká důležitá zásada je stanovena u Jana 17:14, 16 a 18:36? b) Jaké jednání vedlo k záchraně křesťanů v prvním století?
10 Křesťané z prvního století si později vybaví Ježíšovu vroucí modlitbu k Jehovovi, v níž řekl o svých učednících: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ Vzpomenou si na Ježíšovu vysvětlující odpověď Pontskému Pilátovi: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ (Jan 17:14, 16; 18:36) V těch dnech spolu bojovaly židovské strany slovem i proléváním krve. Ale Ježíšovi učedníci se do těchto revolučních tažení nepletli. Asi 30 let čekali v Jeruzalémě. Pak uposlechli Ježíšovo prorocké znamení a ‚uprchli k horám‘. Jejich neutrální postoj vedl k jejich záchraně. — Mat. 24:15, 16.
11, 12. a) Jaké rozhodnutí museli učinit Kornélius a Sergius Paulus, když se stali věřícími? b) Kde mohli obdržet pomoc, aby se rozhodli správně? c) Co to dnes naznačuje nám?
11 Někdo se však může zeptat: ‚A co setník Kornélius a Sergius Paulus, kyperský prokonzul, za nímž stálo vojsko? Nebyli snad tito muži spjati s vojenstvím?‘ Ano, v čase, kdy přijali křesťanské poselství. Písma nám však neříkají, co dělal Kornélius a jiní po svém obrácení. Není pochyb, že Sergius Paulus, který byl inteligentní člověk a „užasl nad Jehovovým učením“, brzy prozkoumal své světské postavení ve světle nově nalezené víry a učinil patřičné rozhodnutí. Kornélius jistě udělal totéž. (Sk. 10:1, 2, 44–48; 13:7, 12) Nikde není zaznamenáno, že jim učedníci řekli, jak musí jednat. Mohli to vypozorovat vlastním studiem Božího slova. — Iz. 2:2–4; Mich. 4:3.
12 Podobně by ani dnes neměli křesťané osobně poučovat jiné, jaký mají zaujmout postoj ve sporných otázkách, jež se týkají křesťanské neutrality. Každý musí učinit své vlastní svědomité rozhodnutí podle svého porozumění biblickým zásadám. — Gal. 6:4, 5.
V NOVÉ DOBĚ
13. Jak se vedlo svědkům Jehovovým, když se snažili vyhnout vině krve za 1. světové války?
13 V roce 1914 poprvé vstoupila do světa totální válka. Veškeré prostředky národů včetně jejich lidské síly byly nasazeny do války. Mnozí badatelé Bible, jak se tehdy jmenovali svědkové Jehovovi, se chvályhodně snažili vyhnout se vině krve. Byli ostře pronásledováni, jak předem řekl Ježíš. — Jan 15:17–20.
14, 15. a) Jak opatřil Jehova vedení za 2. světové války? b) Jaký jednoznačný postoj pak zaujali svědkové Jehovovi? c) Jak to bylo protikladem toho, co dělali lidé ze světských náboženství?
14 Když v roce 1939 opět vypukl světový konflikt, opatřil Jehova svým služebníkům jasné vedení. Dva měsíce po vyhlášení války přišlo toto vedení v podobě biblické studijní látky nazvané „Neutralita“ v anglickém vydání „Strážné věže“ z 1. listopadu 1939. Končila slovy: „Všichni, kdo jsou na Pánově straně, budou neutrální, pokud jde o válčící národy, a budou zcela a plně pro velkého TEOKRATA a jeho krále.“
15 K čemu to vedlo? Svědkové Jehovovi se jako celosvětové bratrství důsledně zdržovali prolévání krve nevinných lidí včetně svých bratrů v jiných zemích. Zatímco katolíci, protestanti, buddhisté a jiní se navzájem pobíjeli, Ježíšovi praví učedníci poslouchali jeho nové přikázání: „Stejně jako jsem já miloval vás. . . , abyste se i vy navzájem milovali.“ — Jan 13:34.
16. a) Jak ukázali svědkové Jehovovi, že jsou řádní občané? b) Jak vytrvale spláceli svědkové Boží věci Bohu a k čemu to někdy vedlo?
16 Tito křesťané stále spláceli césarovy věci césarovi. Jako řádní občané poslouchali zákony země. (Mat. 22:17–21; Řím. 13:1–7) Ale důležitější bylo, že spláceli Bohu to, co mu patřilo, včetně svých oddaných životů a křesťanského uctívání. Když tedy césar požadoval Boží věci, jednali v souladu se zásadami uvedenými ve Skutcích 4:19 a 5:29. Ať bylo spornou otázkou prolévání krve, vojenská práce v zázemí, náhradní služba nebo zdravení obrazu — třeba národní vlajky — věrní křesťané se drželi toho, že neexistuje střední cesta. V některých případech byli pro tento postoj popraveni. — Mat. 24:9; Zjev. 2:10.
NEDOPUSTILI SE KOMPROMISU
17. a) Jak podle jedné knihy zacházeli se svědky Jehovovými nacisté? b) Jak se lišili svědkové Jehovovi od jiných náboženských skupin?
17 Nedávno vydaná kniha s názvem „O bozích a lidech“ (angl.) uvádí, že za Hitlerovy Třetí říše byli svědkové Jehovovi náboženskou skupinou, která snášela „nejkrajnější odpor“. Svědkové Jehovovi se nedopustili kompromisu. Členové jiných náboženství v Německu šli za svými vojenskými kaplany, a tak prokazovali náboženskou službu německému státu a přijímali „znamení“ politického divokého zvířete „na pravici nebo na čelo“. (Zjev. 13:16) Podávali činně pravici spolupráce německé politické mašinérii a svůj postoj dávali jasně najevo tím, že zdravili „Heil Hitler!“ a salutovali vlajce s hákovým křížem.
18. a) Jaká zpráva ukazuje, zda byli svědkové Jehovovi „politickými ‚neutrály‘ “? b) Jak by dnes měla tato historická zpráva zapůsobit na nás jako na jednotlivce?
18 Jaký postoj však zaujímali praví křesťané? Shora uvedená studie říká: „Jen svědkové Jehovovi vzdorovali režimu. Bojovali ze všech sil, a proto byla polovina jejich počtu uvězněna a čtvrtina popravena. . . V protikladu k [jiným náboženstvím] jsou nesvětští v tom smyslu, že nehledají schválení nebo odměny hmotného světa a nepovažují se za jeho členy. Jsou politickými ‚neutrály‘, protože již patří jinému světu — Božímu. . . Nehledají ani nenabízejí kompromisy. . . Sloužit v armádě, volit nebo zdravit Hitlera by znamenalo uznat nároky tohoto světa za nadřazené nárokům Božím.“ I v koncentračních táborech se uznávalo, že svědkové Jehovovi usilují o pokoj a odmítají násilí. Jak? Tak, že „pouze svědkové směli holit esesácké stráže ostrými břitvami, protože jim bylo možno důvěřovat, že nezabijí“.
19. Jak se řídili svědkové Jehovovi Ježíšovým odvážným příkladem a k čemu to vedlo?
19 Za druhé světové války se stali svědkové Jehovovi vynikajícím příkladem křesťanské neutrality. Po celé zemi se důsledně řídili Ježíšovým příkladem a nebyli „částí světa“; zvítězili nad tímto světem obtíženým vinou krve stejně jako kdysi Kristus. — Jan 17:16; 16:33; 1. Jana 5:4.
NALÉZT ÚTOČIŠTĚ PŘED VINOU KRVE
20. a) Proč je naléhavé uniknout z falešného náboženství? b) Kde se dá dnes jedině nalézt pravé útočiště?
20 Náboženské organizace zalily stránky dějin nevinnou krví v křižáckých taženích, „svatých“ válkách a prostřednictvím inkvizice. Uzavíraly konkordáty s krvežíznivými diktátory. Souhlasily, když tito diktátoři uvrhovali svědky Jehovovy do vězení a koncentračních táborů, kde mnozí zemřeli. Ochotně podporovaly vůdce, kteří popravovali svědky zastřelením a stětím. Tyto náboženské systémy nemohou uniknout Jehovovu spravedlivému soudu, který na sebe nedá dlouho čekat. Také žádný milovník spravedlnosti by neměl otálet; měl by vyjít z falešného náboženství — „Velkého Babylóna“ poskvrněného krví — a hledat útočiště v Boží organizaci. — Zjev. 18:2, 4, 21, 24.
21. Co je předstíněno Božím opatřením útočištných měst?
21 Mnozí možná předtím, než studovali Bibli, prolévali lidskou krev nebo byli členy náboženských či politických organizací zatížených vinou krve. V tom můžeme být přirovnáni k člověku, který v Izraeli neúmyslně zabil. Mohl uprchnout do jednoho ze šesti vyhrazených měst, kde mohl najít útočiště a nakonec být propuštěn po smrti izraelského velekněze. Dnes to znamená přijmout užitek z činné služby Božího velekněze Ježíše Krista a zůstat při něm. Když zůstaneme ve společenství s Božím pomazaným lidem, můžeme přežít, až novodobý „mstitel krve“ Kristus Ježíš vykoná Boží rozsudek nad lidmi obtíženými vinou krve. „Velký zástup“, který nyní prchá k Boží organizaci, musí zůstat v onom útočišti, dokud Kristus ve své úloze velekněze ‚nezemře‘ — totiž nedokončí své vykupitelské dílo. — 4. Mojž. 35:6–8, 15, 22–25; 1. Kor. 15:22–26; Zjev. 7:9, 14.
22. Jak se vzhledem k textu Izajáše 2:4 liší členské národy Spojených národů od Božího svatého národa?
22 Na zdi před budovou Spojených národů v New Yorku si můžeš přečíst následující slova založená na textu Izajáše 2:4 „KB“: „Zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče a nebudou se více učiti boji.“ Ale kdo dnes jedná v souladu s těmi slovy? Ani jediný člen takzvaných Spojených národů. Jen celosvětový „národ“ usilující o pokoj — více než tři milióny svědků Jehovy — jasně dokázal, jak se dá v tomto světě potřísněném krví zachovávat křesťanská neutralita.
[Poznámka pod čarou]
a Anglické slovo „mad“ znamená „šílený“.
Otázky k opakování
◆ Jak můžeme usilovat o pokoj s Bohem?
◆ Jak pohlíží Jehova na svévolné prolévání krve?
◆ Co znamená křesťanská neutralita?
◆ Jaké znamenité příklady ryzosti máme?
◆ Jak můžeme nalézt útočiště k záchraně?
[Rámeček na straně 24]
ZPRÁVA O VÍŘE, ODVAZE A RYZOSTI
Kniha „Nová náboženská hnutí: Perspektiva k porozumění společnosti“ (angl.) činí následující poznámky o ryzosti svědků Jehovových tváří v tvář nacistickému pronásledování:
„Tím, že odmítali vyhovět, vmetli svědkové Jehovovi výzvu totalitářskému pojetí nové společnosti, a tato výzva stejně jako to, že přetrvávala, očividně znepokojovala budovatele nového pořádku. Čím víc byli svědkové pronásledováni, tím víc byli skutečnou ideologickou výzvou. Staré osvědčené metody pronásledování, mučení, věznění a posměch, nevedly k obrácení žádného ze svědků k nacismu a ve skutečnosti se obracely proti těm, kdo k nim podněcovali. Nacisté propadali panice tváří v tvář této nepředvídatelné reakci.“
„Boj o loajalitu mezi těmito dvěma soupeři byl urputný o to více, že fyzicky silnější nacisté byli v mnoha ohledech méně jistí, méně zakořenění ve svém vlastním přesvědčení, ne tak úplně přesvědčení, že jejich tisíciletá říše přetrvá. Svědkové o svých kořenech nepochybovali, neboť jejich víra byla zjevná od doby Abelovy. Zatímco nacisté museli potlačovat odpor a přesvědčovat své podporovatele, přičemž si často vypůjčovali jazyk a obrazy ze sektářského křesťanství, svědkové si byli jisti naprostou, neoblomnou loajalitou svých členů až do smrti.“
Bude to vskutku šťastný den, až toto vítězství křesťanské loajality bude dokonáno. (Řím. 8:35–39) Potom, pod královskou vládou „Knížete pokoje“, oslaveného Ježíše Krista, „hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec“. — Iz. 9:6, 7.
[Rámeček na straně 26]
MLADÍ, KTEŘÍ ZACHOVALI RYZOST
Následující odstavce jsou citovány z deníku, který byl nedávno vydán jistým pozorovatelem v jedné evropské zemi. Naznačují, jak mladí svědkové odvážně čelili sporné otázce, zda jsou „částí světa“. — Jan 17:14.
„1945, 12. března: Konalo se přelíčení vojenského soudu. Obvinění jsou dva mladí jehovisté. Obžaloba: odmítnutí vojenské služby (podle ducha jejich náboženství). Mladší, kterému ještě není dvacet, byl odsouzen na 15 let káznice. Starší však byl odsouzen k smrti a okamžitě převezen do domovského města, aby tam byl veřejně popraven jako odstrašující příklad. Je to zde už čtrnáctá oběť. Kéž odpočívá v pokoji. Tento případ na mne hluboce zapůsobil. Proti jehovistům se takhle jednat nedá. Z tohoto chlapce neudělali odstrašující příklad, ale mučedníka. Byl to zdravý chlapec. Je mi ho líto.
Odpoledne jsme se dověděli podrobnosti o popravě toho mladého muže, jež se konala před mnoha lidmi na tržišti. Jeden z vojáků, kteří tvořili kordon, se před popravou ze studu zastřelil. To proto, že plukovník chtěl, aby asistoval katovi. Nebyl k tomu ochoten. Raději ukončil svůj život. Onen mladý muž zemřel statečně. Neřekl ani slovo.“
Jak šťastní budou takoví mladí muži při vzkříšení, že si raději vyvolili osten smrti, než aby ztratili místo v Jehovově novém systému věci! — Srovnej Ozeáše 13:14.