Život a služba Ježíše
Zapírání na nádvoří
KDYŽ Petr a Jan v getsemanské zahradě opustili Ježíše, společně s ostatními apoštoly ze strachu utekli, ale na útěku se zastavují. Snad sledují Ježíše, když je veden do Annášova domu. Když ho Annáš posílá dál k veleknězi Kaifášovi, Petr a Jan jdou zpovzdálí za Ježíšem. Zjevně se bojí o svůj život, ale na druhé straně mají také velkou starost, co se stane s jejich Pánem.
Když přicházejí do Kaifášova prostorného sídla, daří se Janovi získat přístup do nádvoří, protože ho velekněz zná. Petr však zůstává stát venku přede dveřmi. Ale Jan se za chvíli vrací, mluví se služkou, která je vrátnou, a Petr smí vstoupit.
Teď už je chladno a domácí služebníci a veleknězovi úředníci rozdělali oheň z dřevěného uhlí. Petr k nim přichází, aby se zahřál, zatímco čeká na výsledek Ježíšova výslechu. Tam, v jasném světle ohně, si ho vrátná, která Petra vpustila dovnitř, pozorněji prohlíží. „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ vykřikne.
Petra rozrušilo, že byl poznán, a přede všemi zapírá, že vůbec kdy Ježíše znal. „Ani ho neznám ani nerozumím, co říkáš,“ odpovídá.
Nato Petr vychází k průchodu. Tam si ho všímá jiná dívka a také říká kolemstojícím: „Ten muž byl s Ježíšem Nazaretským.“ Petr to znovu zapírá a přísahá: „Neznám toho člověka!“
Petr zůstává na nádvoří a snaží se být co nejnenápadnější. Snad se v tu chvíli diví, že kohout kokrhá tak brzy ráno, dokud je ještě tma. Mezitím pokračuje Ježíšův výslech, který patrně probíhá v části domu nad nádvořím. Petr s ostatními, kteří čekají dole, snad vidí, jak přicházejí a odcházejí různí svědkové, kteří jsou tam uváděni, aby vypovídali.
Uplynula asi hodina od chvíle, kdy byl Petr naposledy označen jako společník Ježíšův. Nyní k němu přichází více lidí, kteří stáli kolem, a říkají: „Také ty jsi jistě jeden z nich, tvé nářečí tě vskutku prozrazuje.“ V té skupině je jeden příbuzný Malcha, kterému Petr uťal ucho. „Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?“ říká.
„Neznám toho člověka!“ vzrušeně ujišťuje Petr. Snaží se je přesvědčit, že se všichni mýlí, zaklíná se a přísahá na to, takže vlastně na sebe svolává zlo, jestliže neříká pravdu.
Tak Petr zapírá potřetí, a vtom zakokrhá kohout. A Ježíš, který zřejmě právě vyšel na balkón nad nádvořím, se v tom okamžiku obrací a dívá se na Petra. Petr si okamžitě vzpomíná, co řekl Ježíš jen před několika hodinami v horní místnosti: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ Zdrcen závažností svého hříchu Petr vychází a hořce pláče.
Jak se to mohlo stát? Jak mohl Petr tak rychle třikrát za sebou zapřít svého Pána, když si byl předtím tak jist svou duchovní silou? Okolnosti bezpochyby Petra zaskočily. Pravda je překrucována a Ježíš je líčen jako hanebný zločinec. To, co je správné, se má jevit jako nesprávné a nevinný vypadá jako provinilec. A tak Petr pod tíhou okolností ztrácí rovnováhu. Náhle se deformuje jeho správný smysl pro věrnou oddanost; ke svému zármutku podléhá ochromujícímu strachu z člověka. Kéž se nám to nikdy nestane! Matouš 26:57, 58, 69–75; Marek 14:30, 53, 54, 66–72; Lukáš 22:54–62; Jan 18:15–18, 25–27.
▪ Jak se dostali Petr a Jan na nádvoří velekněze?
▪ Co probíhá v domě, zatímco je Petr a Jan na nádvoří?
▪ Kolikrát kokrhá kohout a kolikrát Petr zapírá, že zná Ježíše?
▪ Co znamená to, že se Petr zaklíná a zapřísahá?
▪ Proč Petr popírá, že zná Ježíše?