129. KAPITOLA
„Podívejte se, člověk!“
MATOUŠ 27:15–17, 20–30 MAREK 15:6–19 LUKÁŠ 23:18–25 JAN 18:39–19:5
PILÁT SE SNAŽÍ PROPUSTIT JEŽÍŠE
ŽIDÉ ŽÁDAJÍ, ABY BYL PROPUŠTĚN BARABÁŠ
VOJÁCI SE JEŽÍŠOVI VYSMÍVAJÍ A UBLIŽUJÍ MU
Pilát řekl davu, který chce Ježíšovu smrt: „Nezjistil jsem, že by se provinil něčím, z čeho ho obviňujete. Nic nezjistil ani Herodes.“ (Lukáš 23:14, 15) Teď zkouší jiný způsob, jak Ježíše zachránit. Říká lidem: „Je u vás zvykem, že bych měl o Pesachu propustit jednoho člověka. Chcete tedy, abych propustil krále Židů?“ (Jan 18:39)
Pilát ví, že ve vězení je muž jménem Barabáš, který je známý jako lupič, povstalec a vrah. Ptá se proto: „Koho chcete, abych propustil? Barabáše, nebo Ježíše, takzvaného Krista?“ Lidé ovlivnění předními kněžími volají, aby propustil Barabáše. Pilát se ptá znovu: „Kterého z těch dvou chcete, abych propustil?“ Dav křičí: „Barabáše.“ (Matouš 27:17, 21)
Zoufalý Pilát se ptá: „A co mám udělat s Ježíšem, takzvaným Kristem?“ Všichni řvou: „Na kůl s ním!“ (Matouš 27:22) Je hanebné, že se dožadují smrti nevinného člověka. Pilát Ježíše hájí: „Proč? Co ten člověk udělal špatného? Nezjistil jsem nic, za co by si zasloužil smrt. Potrestám ho tedy a propustím.“ (Lukáš 23:22)
Navzdory Pilátovým opakovaným snahám Ježíše osvobodit křičí rozzuření lidé jako jeden muž: „Na kůl s ním!“ (Matouš 27:23) Náboženští vůdci dostali dav lidí do stavu, kdy jako smyslů zbavení prahnou po krvi. A to ne po krvi nějakého zločince, nějakého vraha. Chtějí krev nevinného muže, který byl před pěti dny při příchodu do Jeruzaléma přivítán jako král. Pokud jsou mezi lidmi i nějací Ježíšovi učedníci, zůstávají zticha a snaží se být nenápadní.
Pilát vidí, že jeho argumenty vůbec nezabírají. Lidé jsou čím dál zuřivější, a tak vezme vodu a před jejich očima si umyje ruce. Říká jim: „Za krev tohoto člověka nenesu vinu. Je to vaše věc.“ Ale ani to s nimi nepohne. Naopak volají: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti!“ (Matouš 27:24, 25)
Místodržitel ví, co je správné, a chtěl by to udělat, ale ještě víc se chce zavděčit lidem. Vyslyší proto jejich žádost a propustí jim Barabáše. Ježíše nechá svléknout a zbičovat.
Potom co vojáci skončí s tímto krutým bitím, vezmou Ježíše do místodržitelova paláce. Tam se sejde celý vojenský oddíl a pokračují v jeho týrání. Upletou korunu z trní a narazí mu ji na hlavu. Do pravé ruky mu dají rákos a obléknou mu purpurový oděv, jaký nosí členové královské rodiny. Posměšně mu říkají: „Buď zdráv, ty králi Židů!“ (Matouš 27:28, 29) Také na něho plivou a bijí ho do tváře. Potom mu ten tvrdý rákos z ruky vezmou a mlátí ho s ním do hlavy, takže se mu ostré trny jeho potupné „koruny“ zarývají ještě hlouběji do kůže.
Ježíš to všechno snáší s neobyčejnou důstojností a vnitřní silou. Na Piláta to udělá takový dojem, že se znovu pokouší zbavit odpovědnosti. Říká: „Podívejte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že se podle mě ničím neprovinil.“ Myslí si Pilát, že když teď Ježíše přivede před lidi, zbitého a krvácejícího, smilují se nad ním? Jak Ježíš stojí před bezcitným davem, Pilát prohlásí: „Podívejte se, člověk!“ (Jan 19:4, 5)
I když má Ježíš za sebou surové bití a jeho tělo je samá rána, vyzařuje z něj klid a důstojnost. Pilát si to určitě uvědomuje, protože se v jeho slovech zračí respekt spolu s lítostí.