„Požehnaná trojice“ — Píše o ní Bible?
V ROCE 1550 byla v Anglii upálena Joan Bocherová. Čeho se dopustila? „Britská encyklopedie“ (1964, angl.) říká: „Byla odsouzena za veřejné rouhání, protože popírala trojici, což je urážka, kterou církev považovala za neodpustitelnou již od bojů s ariánstvím.“
Trojice je základní naukou převážné většiny církví. Ale co přesně je trojice? Dílo „The Waverley Encyclopedia“ ji definuje jako „tajemství jednoho Boha ve třech osobách — v osobě Otce, Syna a Svatého ducha, kteří jsou si rovni a jsou ve všem stejně věční“. Ale „Nová britská encyklopedie“ (1981, angl.) říká: „V Novém zákoně se nevyskytuje ani slovo trojice ani jednoznačně formulovaná nauka jako taková.“ To ihned vyvolává otázky o této nauce.
Kompromisní řešení naznačuje „Nová katolická encyklopedie“ (angl.) v podobě otevřeného doznání, které vyjadřuje formou časté otázky ze strany studentů v seminářích: „Ale jak se káže trojice?“ Toto katolické dílo pokračuje: „Jestliže je tato otázka příznakem zmatku u studentů, je pravděpodobně stejně také příznakem zmatku na straně jejich profesorů. Jestliže zde ‚trojice‘ znamená trinitářskou teologii, nejlepší odpovědí by bylo, že se nekáže vůbec . . ., protože kázání, a především biblický výklad, je místem pro Slovo Boží, a ne pro jeho teologické rozpracování.“
Kdy začalo toto „teologické rozpracovávání“? „Nová britská encyklopedie“ (1981, angl.) odpovídá: „Tato nauka se vyvíjela postupně během několika staletí a procházela mnoha spory.“ Zní to snad jako přímé, jasné zjevení od Boha? Jak to tedy může být zjevením Svatého písma, za jaké se tato nauka prohlašuje?
Jeden biblický výrok, jehož často užívají církevní učitelé na podporu trojice, je Ježíšův příkaz, že mají jeho následovníci činit učedníky a křtít je „ve jménu Otce i Syna i svatého ducha“. (Mat. 28:19) V tomto výroku se opravdu mluví o třech pojmech, ale není zde řečeno, že to jsou tři osoby nebo že jsou všichni jeden Bůh. Známe také jméno Otce (Jehova) a Syna (Ježíš), ale jaké je jméno svatého ducha? To vyvolává otázku . . .
Je svatý duch osobou?
Bible nikde nenaznačuje, že by svatý duch měl nějaké osobní jméno, a to alespoň ukazuje, že to nemusí být osoba. Mohl by ses také zeptat: ‚Viděl někdy někdo svatého ducha?‘ Při Ježíšově křtu se zjevil jako holubice a o letnicích v podobě jakoby ohnivých jazyků. (Mat. 3:16; Sk. 2:3, 4) Jestliže je to osoba, proč se neprojevil jako osoba? Jestliže svatý duch není osoba, co to tedy je? Je to bezpochyby činná síla od Boha, která byla o letnicích ‚vylita‘ na učedníky. (Sk. 2:17, 18) Touto činnou silou vykonal Jehova své stvořitelské skutky — „Boží činná síla se pohybovala sem a tam nad povrchem vod“. (1. Mojž. 1:2) Táž činná síla inspirovala pisatele Bible. — 2. Tim. 3:16.
Jedním z těchto inspirovaných pisatelů byl prorok Daniel. V 7. kapitole knihy Daniel popisuje podivuhodné vidění, které mu Jehova dal. Spatřil „Prastarého na dny“ na jeho nebeském trůnu, s množstvím andělů, kteří mu sloužili. Daniel také viděl „někoho podobného synu člověka [Ježíšovi]“, jemuž „bylo dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky“. (Dan. 7:9, 10, 13, 14) Co však svatý duch? V této nebeské scéně se o něm jako o osobě nemluví.
Poslední kniha Bible — Zjevení — popisuje další pozoruhodná nebeská vidění. Jehova, nejvyšší bytost, je zde znázorněn na svém trůnu, a je s ním Beránek, Ježíš Kristus. Ani zde se však nemluví o svatém duchu jako o určité osobě. (Zjevení, kapitoly 4–6) Ani poslední kniha Bible tedy nezjevuje, že by byly tři osoby v jednom bohu. Tím vyvstává . . .
Další důležitá otázka
Nauka o trojici je označena jako „ústřední nauka křesťanského náboženství“. Jestliže je to tak, proč ji nezjevil Ježíš, když byl na zemi? Jeho učedníci jako Izraelité věřili, že Jehova je jedinečný. Židé až dodnes stále citují 5. Mojžíšovu 6:4: „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ V Hebrejských písmech není ani jediný náznak, že by nejvyšší bytost byla ve třech osobách. Snad si také položíš otázku: ‚Kdyby to bylo pravdivé, proč se tato „ústřední nauka“ stala dogmatem teprve ve čtvrtém století — za rozhořčeného sporu, který vyvolal dalekosáhlý zmatek?‘
Někteří mohou namítnout: ‚Ale Ježíš přece řekl: „Já a Otec jsme jedno.“‘ (Jan 10:30) To je pravda. Ale v jakém smyslu jsou jedno? Ježíš sám to později objasnil, když v modlitbě řekl: ‚Svatý Otče, bdi nad nimi [nad učedníky] . . . aby byli jedno, stejně jako my jsme jedno.‘ (Jan 17:11, 22) Jednota mezi Otcem a Synem je tedy stejná jako jednota, která je mezi Kristovými pravými následovníky — soulad v předsevzetí a spolupráci.
Někteří však mohou říci, že Ježíš sice o nauce o trojici výslovně nemluvil, ale že o ní mluvil apoštol Jan v 1. Jana 5:7. Podle Kralické bible zní tento text: „Tři jsou, kteří svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý, a ti tři jedno jsou.“ Ale celá řada novodobých překladů tento verš vynechává. Proč? Katolická „Jeruzalémská bible“ v poznámce vysvětluje, že tento text není obsažen v žádném z raných řeckých ani nejlepších latinských rukopisů Bible. Je nepravý. Byl bezpochyby připojen ve snaze podpořit nauku o trojici.a
Ve své vlastní Bibli si můžeš ověřit, že apoštol Pavel v úvodu svých dopisů často užívá výrazu jako: „Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 1:7) Proč se nezmínil o svatém duchu jako o osobě? Protože Pavel nic nevěděl o „svaté trojici“. Jakub, Petr i Jan užívali ve svých dopisech podobných výroků a také se nezmiňovali o svatém duchu. Proč? Protože ani oni nebyli zastánci trojice. Svatý duch není osoba, jakou je Bůh a jeho Syn. A protože Syn je osoba, vzniká otázka . . .
Je Ježíš nejvyšší bytostí?
Zastánci trojice tvrdí, že ano. Měl by ses však více zajímat o to, co řekl Ježíš: „Otec je větší než já.“ (Jan 14:28) „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce.“ (Jan 5:19) Pavel dodal: „Hlavou Krista je . . . Bůh.“ — 1. Kor. 11:3.
Také se bedlivě zamysli nad otázkami: Má Jehova nějakého Boha? Je zřejmé, že nikoli, on sám je nejvyšší, všemohoucí. Má Boha Ježíš? Po svém vzkříšení řekl Ježíš Marii Magdaléně: „Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.“ Apoštol Petr napsal: „Buď požehnán Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.“ — Jan 20:17; 1. Petra 1:3.
Zemřel někdy Bůh? Pravděpodobně správně odpovíš: ‚Samozřejmě, že ne. Bůh je nesmrtelný.‘ Prorok Habakuk řekl o Jehovovi: „Můj Svatý, ty neumíráš.“ (Hab. 1:12) Ježíš naproti tomu zemřel. Kdo jej vzkřísil z mrtvých? Petr řekl: „Bůh vzbudil [Krista] z mrtvých.“ Objasňuje se tedy, že Ježíš není nejvyšší bytost. — Sk. 3:15; Řím. 5:8.
Můžeš jít ještě dále. Bylo někdy možné vidět Boha? „Žádný nikdy neviděl Boha.“ (Jan 1:18) Ale Ježíše viděly na zemi tisíce lidí. Modlil se někdy Bůh k někomu? Ke komu se mohl modlit? On je ten velký, ‚který slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) A Ježíš? Ten se často modlil ke svému Otci, strávil dokonce v modlitbě celou noc. Je Bůh knězem? Samozřejmě že není. Je jím Ježíš? Čteme: „Uvažujte o apoštolovi a veleknězi, jehož vyznáváme — o Ježíšovi.“ — Hebr. 3:1.
Není snad naprosto jasné, že Ježíš není nejvyšší bytostí?
Je nauka o trojici škodlivá?
Ano. Toto rozšířené dogma zkresluje jednoduché biblické pravdy, že nejvyšší bytost je jedině Jehova, že Ježíš je jeho Syn a že svatý duch je Boží činná síla. Nauka o trojici působí zmatek, protože líčí Boha v závoji tajemství, což vede k duchovní temnotě.
Ty však nemusíš být v temnotě. Můžeš si jasně zapamatovat některé skutečnosti:
Bible se o nauce o trojici nezmiňuje. Je to „teologické rozpracování“, které se vyvíjelo staletí po Ježíšově době a bylo prosazováno pod hrozbou smrti na mučednickém kůlu. Tato nauka degradovala uctívání nejvyšší bytosti, protože předkládala víru v tajemství.
Co bys měl učinit, jestliže jsi až dosud věřil v trojici? Nabádáme tě, abys studoval Boží slovo a publikace podobné této, jež ti pomohou porozumět Bibli. Je to nezbytně nutné. Ježíš řekl, že věčný život záleží na tom, zda přijímáme poznání o něm a o Jehovovi — „jediném pravém Bohu“. — Jan 17:3.
[Poznámka pod čarou]
a Katolický překlad Petrů v poznámce říká: „Je to vyznání víry v Trojici, posvěcené staletým užíváním v liturgii. K biblickému textu však ta slova nepatří.“