Tajemství, které si křesťané nesmějí nechat pro sebe
„Mluvil jsem k světu veřejně. . . . Nic jsem nemluvil vskrytu.“ (JAN 18:20)
1, 2. Jaký je význam řeckého slova mysterion, tak jak je použito v Bibli?
ŘECKÉ slovo mysterion je v Překladu nového světa Svatých písem dvacetpětkrát přeloženo jako „posvátné tajemství“ a třikrát jako „záhada“. Tajemství, o kterém se mluví jako o posvátném, musí být opravdu důležité! Ten, kdo má tu výsadu, že takové poznání získal, by se měl cítit vysoce poctěn, protože byl uznán za hodného, aby měl tajemství se Svrchovaným Bohem vesmíru.
2 Jeden slovník potvrzuje, že ve většině případů je výraz „posvátné tajemství“ vhodnějším překladem než slovo „záhada“. (Vineův Expository Dictionary of Old and New Testament Words) O slovu mysterion tento slovník říká: „V [Křesťanských řeckých písmech] neoznačuje něco nepoznatelného (jako . . . slovo záhada), ale to, co lidé nemohou běžně pochopit, o čem se mohou dozvědět pouze Božským zjevením a co je dáno na vědomí způsobem a v čase, které určil Bůh, a pouze těm, kdo jsou osvíceni Jeho Duchem. V běžném smyslu se slovo záhada používá ve významu utajené poznání; v Bibli má význam zjevená pravda. Proto se s tímto slovem pojí zvláště výrazy ‚daný na vědomí‘, ‚učiněný zjevným‘, ‚zjevený‘, ‚kázaný‘ a ‚povolení‘.“
3. Jak se křesťanský sbor v prvním století lišil od některých tajných náboženských skupin?
3 Toto vysvětlení zdůrazňuje hlavní rozdíl mezi záhadnými náboženskými skupinami, které byly v prvním století velmi časté, a nově ustanoveným křesťanským sborem. Ti, kdo vstoupili do tajných kultů, byli často zavázáni slibem mlčenlivosti, aby se tak chránily náboženské nauky, kdežto křesťané nikdy nebyli takovým omezením zatíženi. Je sice pravda, že apoštol Pavel mluvil o ‚Boží moudrosti v posvátném tajemství‘ a nazýval ji ‚utajenou moudrostí‘, která je skryta před ‚panovníky tohoto systému věcí‘. Není skryta před křesťany, jimž byla zjevena prostřednictvím Božího ducha, aby ji učinili veřejně známou. (1. Korinťanům 2:7–12; srovnej Přísloví 1:20.)
„Posvátné tajemství“ je odhaleno
4. Na koho se soustřeďuje „posvátné tajemství“ a jak?
4 Jehovovo „posvátné tajemství“ se soustřeďuje na Ježíše Krista. Pavel napsal: „[Jehova] nám dal na vědomí posvátné tajemství své vůle. Je to podle jeho zalíbení, které si v sobě předsevzal pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi. Ano, v něm.“ (Efezanům 1:9, 10) Jindy mluvil Pavel o podstatě „posvátného tajemství“ ještě určitěji a poukazoval na to, že potřebujeme „přesné poznání Božího posvátného tajemství, totiž Krista“. (Kolosanům 2:2)
5. Co obsahuje „posvátné tajemství“?
5 Ale celá věc je ještě hlubší, protože „posvátné tajemství“ je tajemství s mnoha různými stránkami. K tajemství patří nejen to, že Ježíš je slíbené Semeno neboli Mesiáš, ale i to, že mu byla určena jistá úloha, kterou má v Božím záměru hrát. K tajemství patří nebeská vláda, Boží mesiášské Království, protože Ježíš svým učedníkům vysvětlil: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím nebeského království, ale těm lidem to není dáno.“ (Matouš 13:11)
6. (a) Proč je správné říci, že „posvátné tajemství“ bylo „po dlouhotrvající časy uchováváno v mlčení“? (b) Jak bylo postupně zjevováno?
6 Od první zmínky o Božím záměru vytvořit základ pro mesiášské Království až po dovedení tohoto ‚posvátného tajemství do konce‘ měla uplynout dlouhá doba. (Zjevení 10:7; 1. Mojžíšova 3:15) Dovedení posvátného tajemství do konce mělo být spojeno s ustanovením Království, jak to potvrzuje srovnání Zjevení 10:7 a 11:15. Opravdu, od doby, kdy byl vydán první slib o Království, do chvíle, kdy se v roce 29 n. l. objevil určený Král, uplynulo asi 4 000 let. A dalších 1 885 let trvalo, než bylo toto Království v roce 1914 ustanoveno v nebesích. „Posvátné tajemství“ se tedy postupně odhalovalo téměř 6 000 let. (Viz stranu 16.) Pavel měl skutečně pravdu, když mluvil o „zjevení posvátného tajemství, které bylo po dlouhotrvající časy uchováváno v mlčení, ale nyní bylo učiněno zjevným a dáno na vědomí“. (Římanům 16:25–27; Efezanům 3:4–11)
7. Proč můžeme mít důvěru v třídu věrného a rozvážného otroka?
7 Jehova má na rozdíl od lidí, kteří žijí krátce, času dost, a proto není nucen odhalovat svoje tajemství dříve, než je to vhodné. To by nám mělo pomoci, abychom nebyli netrpěliví, když některé biblické otázky nemohou být v současné době vysvětleny tak, aby nás to uspokojilo. Třídě věrného a rozvážného otroka bylo uloženo poskytovat křesťanské domácnosti pokrm v pravý čas. Skromnost jí tedy zabrání spekulovat o věcech, které ještě nejsou jasné. Třída otroka se velmi snaží, aby nebyla dogmatická. Má také dost pokory na to, aby připustila, že v současné době nemá odpověď na každou otázku, a má jasně na mysli Přísloví 4:18. Je ale vzrušující vědět, že Jehova bude ve svůj správný čas a svým způsobem dále odhalovat tajemství, jež se týkají jeho záměrů. Nikdy bychom neměli být netrpěliví, pokud jde o Jehovovo opatření, a neměli bychom nerozvážně předbíhat Zjevovatele tajemství. Je velmi uklidňující vědět, že sdělovací prostředek, který dnes Jehova používá, tímto způsobem nejedná! Je věrný a rozvážný. (Matouš 24:45; 1. Korinťanům 4:6)
O tajemství, které bylo zjeveno, se musí mluvit
8. Jak víme, že se „posvátné tajemství“ má dávat na vědomí?
8 Jehova svoje „posvátné tajemství“ nezjevil proto, aby si je křesťané nechali pro sebe. Musí být dáno na vědomí — to je v souladu se zásadou, kterou Ježíš určil všem svým následovníkům, ne jen několika duchovním: „Jste světlo světa. Město nemůže být utajeno, jestliže leží na hoře. Lidé rozsvěcují lampu a nestaví ji pod odměrný koš, ale na stojan, a ona září na všechny v domě. Podobně ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:14–16; 28:19, 20)
9. Co dokazuje, že Ježíš nebyl revolucionář, jak to někteří lidé říkají?
9 Ježíš neměl revolucionářské úmysly, kvůli nimž by zorganizoval svoje následovníky do nějaké podzemní organizace, která by usilovala o jakési záhadné cíle. V knize Early Christianity and Society (Rané křesťanství a společnost) citoval Robert M. Grant slova, která ve druhém století napsal na obranu raných křesťanů apologeta Justin Mučedník: „Kdyby křesťané byli revolucionáři, zůstali by ve skrytu, aby dosáhli svého cíle.“ Ale jak by mohli křesťané ‚zůstat vskrytu‘ a přitom být jako ‚město, které leží na hoře‘? Neodvážili se dát své světlo pod odměrný koš! Vláda se tedy jejich činnosti nemusela obávat. Tento pisatel křesťany dále popsal jako ‚císařovy nejlepší spojence ve věci pokoje a dobrého pořádku‘.
10. Proč by křesťané neměli uchovávat v tajnosti, kým jsou?
10 Ježíš nechtěl, aby jeho učedníci tajili, že jsou členy takzvané náboženské sekty. (Skutky 24:14; 28:22) Kdybychom dnes nenechávali své světlo svítit, nelíbilo by se to Kristu ani jeho Otci, Zjevovateli tajemství, a ani my bychom nebyli šťastní.
11, 12. (a) Proč si Jehova přeje, aby se křesťanství dávalo na vědomí? (b) Jak dal Ježíš správný příklad?
11 Jehova „si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9; Ezekiel 18:23; 33:11; Skutky 17:30) Základem pro odpuštění hříchů pro kajícné lidi je víra ve výkupní oběť Ježíše Krista, který dal sám sebe jako výkupné za všechny — ne jen za několik —, aby každý, „kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Je nesmírně důležité, aby lidé dostali pomoc učinit nezbytné kroky k tomu, aby byli během přicházejícího soudu posouzeni jako ovce, a ne jako kozli. (Matouš 25:31–46)
12 Pravé křesťanství nemá být skryto; má se dávat na vědomí každým vhodným způsobem. Správný příklad v tom dal samotný Ježíš. Když se ho přední kněží ptali na jeho učedníky a na to, co učil, řekl: „Mluvil jsem k světu veřejně. Vždy jsem vyučoval v synagóze a v chrámu, kde se scházejí všichni Židé; a nic jsem nemluvil vskrytu.“ (Jan 18:19, 20) Jestliže se někdo bojí Boha, odvážil by se snad vzhledem k tomuto příkladu držet v tajnosti to, o čem Bůh prohlásil, že by mělo být oznamováno veřejně? Kdo by se odvážil schovávat „klíč poznání“, které vede k věčnému životu? Kdyby to někdo dělal, jednal by stejně jako náboženští pokrytci v prvním století. (Lukáš 11:52; Jan 17:3)
13. Proč bychom měli kázat při každé příležitosti?
13 Kéž nikdo nikdy nemůže říci, že my, svědkové Jehovovi, jsme utajili poselství o Božím Království! Ať již toto poselství lidé přijímají, nebo odmítají, musí vědět, že bylo kázáno. (Srovnej Ezekiela 2:5; 33:33.) Využívejme tedy každou příležitost k tomu, abychom všem a kdekoli předávali dobré poselství pravdy.
Vložit háky do Satanových čelistí
14. Proč bychom neměli být v našem uctívání váhaví, ale otevření?
14 Svědkové Jehovovi se na mnoha místech dostávají do středu pozornosti sdělovacích prostředků. Často se stává to, co bylo běžné i v prvním století, totiž že jsou o nich předkládány nepravdivé informace a že jsou stavěni do stejné kategorie jako pochybné náboženské kulty a tajné organizace. (Skutky 28:22) Mohla by naše otevřenost v kázání způsobit, že se staneme předmětem útoků častěji? Jistě by nebylo moudré a nebylo by to ani podle Ježíšových rad, kdybychom se pouštěli do zbytečných sporů. (Přísloví 26:17; Matouš 10:16) Nicméně prospěšná práce kázání o Království a pomoc lidem, aby zkvalitnili svůj život, nesmějí být skryty. Tato práce oslavuje a vyvyšuje Jehovu a přitahuje pozornost k němu a k jeho ustanovenému Království. Lidé ve východní Evropě a v některých částech Afriky reagují na pravdu způsobem, který vzbuzuje radost. Částečně je to způsobeno tím, že pravda tam nyní může být kázána s větší otevřeností.
15, 16. (a) Jaký smysl má naše otevřenost a duchovní blahobyt, ale proč to není důvod ke znepokojení? (b) Proč Jehova vkládá do Satanových čelistí háky?
15 Pravdou je, že otevřenost, s níž svědkové Jehovovi káží, duchovní ráj, ze kterého se těší, a to, že se jim dobře daří — ať již jde o to, že jsou mezi nimi kvalitní lidé, nebo o hmotné prostředky —, to vše nezůstává nepovšimnuto. Lidi s upřímným srdcem to přitahuje, ale odpůrce to odpuzuje. (2. Korinťanům 2:14–17) Tento blahobyt může nakonec sloužit jako vnadidlo, které podnítí Satanovy síly k útoku proti Božímu lidu.
16 Měli bychom se snad proto znepokojovat? Podle Jehovova proroctví, které je v Ezekielovi v kapitole 38, ne. Toto proroctví předpovídá, že Gog z Magogu povede útok na Boží lid. Výraz Gog z Magogu se vztahuje na Satana Ďábla od doby, kdy bylo v roce 1914 zřízeno Království a kdy byl poté Satan svržen do blízkosti země. (Zjevení 12:7–9) Jehova říká Gogovi: „Řekneš: ‚Vyjdu proti zemi otevřené venkovské krajiny. Přijdu na ty, kteří nejsou nijak rušeni, kteří bydlí v bezpečí, kteří všichni bydlí beze zdi a nemají ani závoru a dveře.‘ Bude to, aby se získala velká kořist a velmi se drancovalo, abys obrátil svou ruku zpět na místa zpustošená a znovu obydlená, a na lid shromážděný z národů, ten, který hromadí jmění a majetek, ty, kteří bydlí ve středu země.“ (Ezekiel 38:11, 12) Čtvrtý verš ovšem ukazuje, že Boží lid z tohoto útoku nemusí mít strach, protože útok je z Jehovova působení. Ale proč Jehova na svůj lid připustí — a dokonce vyvolá — všeobecný útok? Ve verši 23 čteme Jehovovu odpověď: „A jistě se vyvýším a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“
17. Jak bychom se měli dívat na Gogův hrozící útok?
17 Jehovův lid tedy nežije ve strachu z Gogova útoku. Spíše se těší na další splňování biblického proroctví. Je opravdu vzrušující vědět, že Jehova vkládá Satanovi do čelistí háky tím, že dává svému lidu blahobyt a požehnání, a chystá se Satana i jeho vojenskou sílu zničit. (Ezekiel 38:4)
Nyní více než kdykoli předtím!
18. (a) Co si nyní mnozí lidé začínají uvědomovat a proč? (b) Jak tato reakce lidí na kázání o Království slouží jako silná motivace?
18 Svědkové Jehovovi v moderní době byli velmi otevření, když vyjadřovali své názory založené na Bibli, ačkoli to nebylo populární. Celá desetiletí varovali před nebezpečími plynoucími z kouření a zneužívání drog, před krátkozrakostí povolné výchovy dětí, před špatnými následky zábavy, která je plná nezákonného sexu a násilí, a před riziky vyplývajícími z krevních transfúzí. Poukazovali rovněž na rozpory v evoluční teorii. Stále více lidí nyní říká: „Svědkové Jehovovi vlastně mají pravdu.“ Kdybychom své názory tak otevřeně nešířili, nemohli by lidé tímto způsobem reagovat. A nepřehlédni také skutečnost, že když lidé takto mluví, dělají krok k tomu, aby řekli: „Satane, jsi lhář; pravdu má přece jen Jehova.“ To je pro nás silná motivace, abychom následovali Ježíšův příklad, abychom veřejně mluvili slova pravdy! (Přísloví 27:11)
19, 20. (a) Jaké rozhodnutí vyjádřili svědkové Jehovovi v roce 1922? Platí tato slova i dnes? (b) Jak bychom se měli dívat na Jehovovo „posvátné tajemství“?
19 Jehovův lid rozumí této své povinnosti již dlouho. Na pamětihodném sjezdu v roce 1922 tehdejší prezident společnosti Watch Tower Society J. F. Rutherford vzrušil publikum slovy: „Buďte střízliví, buďte bdělí, buďte činní, buďte stateční. Staňte se věrnými a pravými svědky pro Pána. Kupředu, do boje, dokud nebudou poslední zbytky Babylóna zpustošeny. Rozhlašujte to poselství široko daleko. Svět se musí dozvědět, že Jehova je Bůh a že Ježíš Kristus je Král králů a Pán pánů. Toto je den všech dnů. Pohleďte, Král panuje! Vy jste jeho zvěstovateli. Proto zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království.“
20 Jestliže tato slova byla důležitá v roce 1922, nyní, o 75 let později, kdy je zjevení Krista jako Soudce a Mstitele mnohem blíže, je to ještě důležitější! Poselství o Jehovově ustanoveném Království a o duchovním ráji, ze kterého se raduje Boží lid, je „posvátné tajemství“, které je příliš vznešené, než aby si je Boží lid nechal pro sebe. Ježíšovi následovníci o něm musí mluvit stejně jasně, jako to dělal samotný Ježíš. S pomocí svatého ducha musí svědčit „do nejvzdálenější končiny země“ o jeho klíčovém postavení v Jehovově věčném záměru. (Skutky 1:8; Efezanům 3:8–12) Jako Jehovovi služebníci, služebníci Boha, který zjevuje tajemství, si toto tajemství nesmíme nechat pro sebe!
Jak bys odpověděl?
◻ Co je to „posvátné tajemství“?
◻ Jak víme, že by se mělo veřejně ohlašovat?
◻ Čím bude vyvolán Gogův útok na Jehovův lid a jak bychom se měli na tento útok dívat?
◻ Co by měl být každý z nás rozhodnut dělat?
[Rámeček na straně 16]
„POSVÁTNÉ TAJEMSTVÍ“ BYLO ZJEVOVÁNO POSTUPNĚ
◻ Po roce 4026 př. n. l.: Bůh slibuje, že vzbudí Semeno, které zničí Satana. (1. Mojžíšova 3:15)
◻ 1943 př. n. l.: V platnost vstupuje abrahamská smlouva, která slibuje, že Semeno přijde skrze Abrahama. (1. Mojžíšova 12:1–7)
◻ 1918 př. n. l.: Narození Izáka jako dědice smlouvy. (1. Mojžíšova 17:19; 21:1–5)
◻ asi rok 1761 př. n. l.: Jehova potvrzuje, že Semeno přijde skrze Izákova syna Jákoba. (1. Mojžíšova 28:10–15)
◻ 1711 př. n. l.: Jákob ukazuje, že Semeno přijde prostřednictvím jeho syna Judy. (1. Mojžíšova 49:10)
◻ 1070–1038 př. n. l.: Král David se dozvídá, že Semeno bude jeho potomkem a že bude vládnout navěky jako Král. (2. Samuelova 7:13–16; Žalm 89:35, 36)
◻ 29–33 n. l.: Ježíš je označen jako Semeno, Mesiáš, budoucí soudce a ustanovený Král. (Jan 1:17; 4:25, 26; Skutky 10:42, 43; 2. Korinťanům 1:20; 1. Timoteovi 3:16)
◻ Ježíš odhaluje, že bude mít spoluvládce a spolusoudce, že nebeské Království bude mít pozemské poddané a že všichni jeho následovníci mají být kazateli Království. (Matouš 5:3–5; 6:10; 28:19, 20; Lukáš 10:1–9; 12:32; 22:29, 30; Jan 10:16; 14:2, 3)
◻ Ježíš odhaluje, že Království bude ustanoveno v určitý čas a že to dosvědčí světové události. (Matouš 24:3–22; Lukáš 21:24)
◻ 36 n. l.: Petr se dozvídá, že dědici Království budou také Nežidé. (Skutky 10:30–48)
◻ 55 n. l.: Pavel vysvětluje, že spoludědici Království budou během Kristovy přítomnosti vzkříšeni k nesmrtelnému a neporušitelnému životu. (1. Korinťanům 15:51–54)
◻ 96 n. l.: Ježíš již vládne nad svými pomazanými následovníky a odhaluje, že jejich konečný počet bude 144 000. (Efezanům 5:32; Kolosanům 1:13–20; Zjevení 1:1; 14:1–3)
◻ 1879 n. l.: Siónská Strážná věž poukazuje na rok 1914 jako na rok, který je velmi důležitý při dokončování Božího „posvátného tajemství“.
◻ 1925 n. l.: Strážná věž vysvětluje, že v roce 1914 se v nebi zrodilo Království; „posvátné tajemství“ o Království musí být zvěstováno. (Zjevení 12:1–5, 10, 17)
[Obrázky na straně 15]
Svědkové Jehovovi veřejně ohlašují Jehovovo Království, jako to dělal jejich Vůdce, Ježíš Kristus