12. (a) Co řekl Ježíš o duchovním světle? (b) Jak můžeme nechat naše světlo zářit?

¹² Ten nejlepší způsob jednání s druhými spočívá v tom, že jim pomáháme získat duchovní světlo od Boha. (Žalm 43:3) Ježíš řekl svým učedníkům, že jsou „světlo světa“. Řekl, že mají své světlo nechat zářit, aby druzí mohli vidět jejich „znamenitá díla“ neboli dobré činy. To povede k duchovnímu osvícení „před lidmi“, tedy k užitku lidstva. (Přečti Matouše 5:14–16.) Dnes necháváme naše světlo zářit tak, že konáme dobro svým bližním a účastníme se díla, při němž je dobrá zpráva kázána „v celém světě“ neboli „ve všech národech“. (Mat. 26:13; Mar. 13:10) To je opravdu mimořádná výsada.

14. (a) Jak vypadaly lampy v prvním století? (b) Co to znamená, že neskrýváme naše duchovní světlo pod odměrný koš?

¹⁴ Ježíš mluvil o tom, že rozsvícená lampa se nestaví pod koš, ale na stojan, aby zářila na všechny v domě. V prvním století byla lampa obvykle hliněná nádoba s knotem, do něhož se díky vzlínavosti vsakovala kapalina, zpravidla olivový olej, a tak byl živen plamen. Lampa se často stavěla na dřevěný nebo kovový stojan a ‚zářila na všechny v domě‘. Rozsvícenou lampu lidé nestavěli pod „odměrný koš“, což byla velká nádoba, jež v přepočtu měla objem asi 9 litrů. Ježíš nechtěl, aby jeho učedníci skrývali své duchovní světlo obrazně řečeno pod odměrný koš. Musíme tedy nechat naše světlo svítit. Nikdy se nám nesmí stát, že bychom kvůli odporu či pronásledování zatajovali biblickou pravdu nebo si ji nechávali pro sebe.