GEHENNA
[řec. forma heb. Gé Hin·nomʹ, „údolí Hinnom“].
Toto jméno se objevuje v Křesťanských řeckých písmech dvanáctkrát. Mnoho překladatelů si troufá překládat je slovem „peklo“, ale řada moderních překladů je transliteruje z řeckého výrazu geʹen·na. (Mt 5:22, KMS, Ro, Mo, ED, NS, BC [španělsky], NC [španělsky], také poznámka pod čarou v překladu Pa a RS)
Hluboké, úzké údolí Hinnom, později známé pod tímto řeckým jménem, leželo na J a JZ od starověkého Jeruzaléma. Dnes je to Vádí er Rababi (Ge Ben Hinnom). (Joz 15:8; 18:16; Jer 19:2, 6; viz heslo HINNOM [ÚDOLÍ].) Judští králové Achaz a Manasse tam provozovali modlářské uctívání, ke kterému patřily i lidské zápalné oběti Baalovi. (2Pa 28:1, 3; 33:1, 6; Jer 7:31, 32; 32:35) Později věrný král Josijáš chtěl, aby se něco takového již nikdy neopakovalo, a proto nechal místo modlářského uctívání znečistit — zvláště část zvanou Tofet. (2Kr 23:10)
Není symbolem věčného mučení. Ježíš Kristus spojoval oheň s gehennou (Mt 5:22; 18:9; Mr 9:47, 48) stejně jako učedník Jakub — kromě Matouše, Marka a Lukáše to byl jediný pisatel Bible, který toto slovo použil. (Jk 3:6) Někteří komentátoři se snaží spojovat tuto ohnivou charakteristiku gehenny se spalováním lidských obětí, které se provádělo před Josijášovou vládou, a na tom zakládají názor, že Ježíš použil gehennu jako symbol věčného mučení. Avšak Jehova Bůh vyjádřil, že jsou mu takové praktiky odporné. Řekl, že je to ‚něco, co nepřikázal a co mu nevyvstalo v srdci‘ (Jer 7:31; 32:35), a proto se zdá velmi nepravděpodobné, že by Boží Syn při rozhovoru o božském soudu učinil tyto modlářské praktiky základem pro symbolický význam gehenny. Stojí za pozornost, že Bůh prorocky prohlásil, že údolí Hinnom bude sloužit jako hromadná skládka mrtvých těl, a ne jako místo, kde se budou mučit živé oběti. (Jer 7:32, 33; 19:2, 6, 7, 10, 11) A tak „nížina mrtvol a tučného popela“ u Jeremjáše 31:40 se všeobecně přijímá jako označení údolí Hinnom. „Brána hromad popela“ se zjevně otevírala do vých. konce údolí v místě, kde se údolí Hinnom stýká se strží Kidron. (Ne 3:13, 14) Zdá se zřejmé, že ‚mrtvoly‘ a ‚tučný popel‘ se nevztahují na lidské oběti, které se obětovaly za Achaza a Manasseho, protože modláři bezpochyby považovali těla takto obětovaných lidí za „posvátná“ a nenechali je ležet v údolí.
Biblické doklady o gehenně tedy v podstatě odpovídají tradičnímu názoru rabínských a jiných pramenů. Tím názorem je to, že údolí Hinnom se používalo jako skládka odpadků z Jeruzaléma. (U Mt 5:30, Ph, je výraz geʹen·na přeložen jako „hromada odpadků“.) O pojmu „Gehinnom“ podává židovský komentátor David Kimhi (1160–1235?) v komentáři k Žalmu 27:13 tuto historickou informaci: „A je to místo v zemi přiléhající k Jeruzalému a je to odporné místo a házejí tam nečisté věci a mrtvoly. Také tam byl neustálý oheň, aby spaloval nečisté věci a kosti mrtvol. Proto je soud nad ničemnými obrazně nazýván Gehinnom.“
Symbol úplného zničení. Je zřejmé, že Ježíš použil gehennu jako symbol naprostého zničení vyplývajícího z nepříznivého rozsudku od Boha, tedy bez naděje na vzkříšení k životu jakožto duše. (Mt 10:28; Lk 12:4, 5) Zákoníci a farizeové byli veřejně označeni jako ‚poddaní gehenny‘. (Mt 23:13–15, 33) Aby se takovému zničení vyhnuli, měli se Ježíšovi následovníci zbavit všeho, co působí duchovní klopýtání. To, že si měli, obrazně řečeno, ‚useknout ruku či nohu‘ a ‚vytrhnout oko‘, znamená, že měli umrtvovat tyto tělesné údy, pokud jde o hřích. (Mt 18:9; Mr 9:43–47; Kol 3:5; srovnej Mt 5:27–30.)
Když Ježíš popisoval gehennu jako místo, „kde jejich larva neumírá a oheň nehasne“ (Mr 9:47, 48), zjevně narážel na Izajáše 66:24. To, že ten symbolický obraz není obrazem mučení, nýbrž úplného zničení, je zřejmé z toho, že Izajášova slova se netýkala osob, které byly naživu, ale ‚mrtvol lidí, kteří přestupovali‘ proti Bohu. Pokud údolí Hinnom bylo místem, kam se vyhazoval odpad a mrtvoly — a tomu dostupné doklady nasvědčují —, snad jediným vhodným prostředkem, který takový odpad likvidoval, byl oheň, možná ještě podpořený sírou. (Srovnej Iz 30:33.) Kam oheň nedosáhl, tam se množili červi neboli larvy a strávili všechno, co nezničil oheň. Na základě toho by Ježíšova slova znamenala, že ničivý účinek Božího nepříznivého rozsudku neustane, dokud zničení nebude úplné.
Obrazné použití. To, jak slovo „gehenna“ použil učedník Jakub, ukazuje, že neovladatelný jazyk je sám světem nespravedlnosti a že celý život člověka může být poznamenán palčivými slovy, která poskvrňují toho, kdo je pronáší. Jazyk ‚plný smrtonosného jedu‘ svědčí o špatném stavu srdce a může způsobit, že ten, kdo ho užívá, bude Bohem odsouzen do symbolické gehenny. (Jk 3:6, 8; srovnej Mt 12:37; Ža 5:9; 140:3; Ří 3:13.)
Biblické použití slova gehenna jako symbolu odpovídá použití výrazu „ohnivé jezero“ v knize Zjevení. (Zj 20:14, 15; viz heslo OHNIVÉ JEZERO.)