Ovlivňují Ježíšovy výroky vaše postoje?
„Ten . . ., koho Bůh vyslal, mluví Boží výroky.“ (JAN 3:34)
1, 2. K čemu je možné přirovnat Ježíšovo Kázání na hoře a proč můžeme říci, že je založeno na ‚Božích výrocích‘?
JEDEN z největších broušených diamantů na světě se jmenuje Hvězda Afriky a váží 530 karátů. Je to nesmírně vzácný drahokam. Mnohem cennější jsou však duchovní drahokamy obsažené v Ježíšově Kázání na hoře. Není divu, Kristovy výroky totiž pocházejí od samotného Jehovy. V Bibli je o Ježíšovi napsáno: „Ten . . ., koho Bůh vyslal, mluví Boží výroky.“ (Jan 3:34–36)
2 Ačkoli Kázání na hoře netrvalo možná ani půl hodiny, je v něm 21 citátů z osmi různých knih Hebrejských písem. Z toho je vidět, že je na ‚Božích výrocích‘ pevně založeno. Toto mistrovské kázání Božího milovaného Syna obsahuje mnoho drahocenných myšlenek. Podívejme se nyní, jak můžeme některé z nich uplatnit.
„Nejprve se usmiř se svým bratrem“
3. Jakou radu dal Ježíš svým učedníkům poté, co je varoval před následky zloby?
3 Jakožto křesťané jsme šťastní a pokojní — máme totiž Božího svatého ducha, jehož ovocem jsou radost a pokoj. (Gal. 5:22, 23) Ježíš nechtěl, aby jeho učedníci o štěstí a pokoj přišli, a tak je varoval před smrtonosnými následky přetrvávající zloby. (Přečti Matouše 5:21, 22.) Potom prohlásil: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Mat. 5:23, 24)
4, 5. Proč je důležité usmířit se s bratrem, který je citově zraněn?
4 Zvířecí oběti předkládané v jeruzalémském chrámu byly důležité, protože tehdy patřily k uctívání, které Jehovovi prokazoval jeho lid. Ježíš však poukázal na něco ještě důležitějšího, totiž že člověk by se nejprve měl usmířit s bratrem, který je citově zraněn, a až potom obětovat dar Bohu.
5 Co se z tohoto Ježíšova výroku můžeme naučit? To, jak jednáme s bratry, má nepochybně přímý vliv na náš vztah k Jehovovi. (1. Jana 4:20) Je to stejné jako ve starověku, kdy oběti člověka, který nejednal s bližními správně, byly pro Jehovu Boha bezcenné. (Přečti Micheáše 6:6–8.)
Nezbytná je pokora
6, 7. Proč je nezbytná pokora, když se snažíme obnovit pokojné vztahy s bratrem, kterého jsme urazili?
6 Usmířit se s bratrem, který se urazil, může být pro nás zkouškou pokory. Pokorní lidé se se spoluvěřícími nehádají ani s nimi nebojují, aby dosáhli domnělých práv. To by ve sboru vytvářelo nezdravou atmosféru podobnou té, jaká existovala mezi křesťany ve starověkém Korintu. Apoštol Pavel napsal tamním bratrům slova, nad kterými se měli zamyslet: „To . . . znamená pro vás skutečně úplnou porážku, že máte mezi sebou soudní spory. Proč si spíše nedáte ukřivdit? Proč se spíše nedáte ošidit?“ (1. Kor. 6:7)
7 Ježíš neřekl, že máme jít za bratrem proto, abychom ho přesvědčili, že my jsme v právu a on udělal chybu. Naším cílem by mělo být obnovení pokojných vztahů. K usmíření je třeba, abychom upřímně vyjádřili své pocity. Také musíme uznat, že byly zraněny city toho druhého. A pokud jsme mu ublížili, určitě bychom se měli pokorně omluvit.
‚Jestliže tě tvé pravé oko přivádí ke klopýtání‘
8. Shrňte Ježíšova slova zaznamenaná u Matouše 5:29, 30.
8 V Kázání na hoře dal Ježíš důraznou radu týkající se morálky. Věděl, že naše nedokonalé tělesné údy nás mohou silně ovlivňovat. Proto řekl: „Jestliže tě tedy tvé pravé oko přivádí ke klopýtání, vytrhni je a odhoď je od sebe. Je pro tebe totiž prospěšnější, abys přišel o jeden ze svých údů, než aby bylo celé tvé tělo vhozeno do gehenny. Také jestliže tě tvá pravá ruka přivádí ke klopýtání, odřízni ji a odhoď ji od sebe. Je pro tebe totiž prospěšnější, abys přišel o jeden ze svých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do gehenny.“ (Mat. 5:29, 30)
9. Jak může být „oko“ nebo „ruka“ příčinou „klopýtání“?
9 „Oko“ v tomto Ježíšově výroku představuje schopnost na něco se zaměřit a „ruka“ se vztahuje zkrátka na to, co děláme rukama. Jestliže si nedáváme pozor, tyto části těla mohou být příčinou toho, že ‚klopýtneme‘, a přestaneme ‚chodit s Bohem‘. (1. Mojž. 5:22; 6:9) Když jsme v pokušení Jehovu neposlechnout, musíme udělat rozhodné kroky a obrazně si vytrhnout oko nebo odříznout ruku.
10, 11. Co nám může pomoci vyvarovat se sexuální nemravnosti?
10 Jak můžeme mít své oči pod kontrolou, aby se nezaměřovaly na nemravné věci? „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima. Jak bych tedy mohl projevit pozornost panně?“ řekl bohabojný Job. (Job 31:1) Tento ženatý muž byl rozhodnutý Boží morální zákony neporušit. Takový postoj bychom měli mít i my, bez ohledu na to, zda jsme v manželství nebo svobodní. Máme-li se vyvarovat sexuální nemravnosti, musíme se nechat vést Božím svatým duchem, který působí, že ti, kdo Boha milují, projevují sebeovládání. (Gal. 5:22–25)
11 K tomu, abychom se vyvarovali sexuální nemravnosti, nám pomůže, když si položíme otázku: Dovoluji svým očím, aby ve mně vyvolávaly chuť na nemravný materiál, který je snadno dostupný v knihách, v televizi nebo na internetu? Pamatujme také na slova učedníka Jakuba: „Každý je . . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní touhou. Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích; hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.“ (Jak. 1:14, 15) Pokud se někdo ze zasvěcených Božích služebníků „stále dívá“ na osobu opačného pohlaví a má při tom nemravné pohnutky, musí udělat drastické změny podobné vytrhnutí a odhození oka. (Přečti Matouše 5:27, 28.)
12. Která Pavlova rada nám pomůže bojovat proti nemravným touhám?
12 Svýma rukama bychom se mohli dopustit něčeho, co by vedlo k hrubému porušení Jehovových morálních měřítek, a proto musíme být pevně rozhodnuti zůstat mravně čistí. Je tedy nutné, abychom se řídili Pavlovou radou: „Umrtvujte . . . své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou touhu a chtivost, jež je modlářstvím.“ (Kol. 3:5) Výraz „umrtvovat“ zdůrazňuje, že v boji proti nemravným tělesným touhám musíme dělat rázná opatření.
13, 14. Proč je životně důležité vyhýbat se nemravným myšlenkám a skutkům?
13 Je-li pro záchranu života nezbytné nechat si amputovat končetinu, člověk na to pravděpodobně přistoupí. Máme-li se vyhnout nemravným myšlenkám a skutkům, které nás mohou stát duchovní život, je pro nás obrazné ‚odhození‘ oka nebo ruky nanejvýš důležité. Zůstávat duševně, morálně a duchovně čistí je jediným způsobem, jak uniknout věčnému zničení, které je symbolizováno gehennou.
14 Kvůli zděděnému hříchu a nedokonalosti je pro zachovávání morální čistoty potřebné úsilí. „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka,“ řekl Pavel, „abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27) Buďme rozhodnuti, že Ježíšovu radu týkající se morálky budeme uplatňovat, a nikdy tedy nejednejme způsobem, ve kterém by se zračil nedostatek ocenění pro Ježíšovu výkupní oběť. (Mat. 20:28; Hebr. 6:4–6)
„Mějte ve zvyku dávat“
15, 16. (a) Jak dal Ježíš příklad, pokud jde o dávání? (b) Jaké poučení vyplývá z Ježíšových slov zapsaných u Lukáše 6:38?
15 Ježíšovy výroky a jeho vynikající příklad podporují ducha dávání. Ježíš projevil nesmírnou štědrost tím, že ve prospěch nedokonalého lidstva přišel na zem. (Přečti 2. Korinťanům 8:9.) Ochotně se vzdal nebeské slávy, stal se člověkem a dal svůj život za hříšné lidstvo. Díky tomu někteří lidé zbohatnou v tom smyslu, že budou v nebi jako spoludědicové Království. (Řím. 8:16, 17) Povzbuzením ke štědrosti jsou určitě i Ježíšova slova:
16 „Mějte ve zvyku dávat, a lidé vám budou dávat. Nasypou vám do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující. Jakou mírou totiž odměřujete vy, takovou mírou budou na oplátku měřit vám.“ (Luk. 6:38) Výraz „nasypat do klína“ se vztahuje na zvyk některých prodavačů naplnit kupujícímu záhyb širokého svrchního oděvu, který byl podvázán, takže se vytvořil jakýsi vak, ve kterém bylo možné zboží nést. Naše spontánní štědrost může vést k tomu, že na oplátku získáme znamenitou míru, možná právě v době, kdy to budeme potřebovat. (Kaz. 11:2)
17. Jak dal Jehova ten nejlepší příklad v dávání a jaký druh dávání nám přinese radost?
17 Každého, kdo radostně dává, Jehova miluje a odměňuje. Sám poskytl ten nejlepší příklad, když dal svého jediného zplozeného Syna, „aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Pavel napsal: „Ten, kdo seje štědře, také štědře sklidí. Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Kor. 9:6, 7) Budeme-li dávat svůj čas, energii a hmotné prostředky na podporu pravého uctívání, určitě nám to přinese radost a bohatou odměnu. (Přečti Přísloví 19:17; Lukáše 16:9.)
„Nevytrubuj před sebou“
18. Jak by se mohlo stát, že ‚nebudeme mít odměnu‘ od našeho nebeského Otce?
18 „Dejte dobrý pozor, abyste neprováděli svou spravedlnost před lidmi, aby vás pozorovali; jinak nebudete mít odměnu u svého Otce, který je v nebesích.“ (Mat. 6:1) Výrazem „spravedlnost“ Ježíš myslel jednání, které je v souladu s Boží vůlí. Ježíš nechtěl říci, že zbožné skutky by se nikdy neměly dělat na veřejnosti, protože předtím svým učedníkům řekl: „Ať září vaše světlo před lidmi.“ (Mat. 5:14–16) Pokud ale budeme dělat věci proto, ‚aby nás lidé pozorovali‘ a obdivovali jako herce v divadle, ‚nebudeme mít odměnu‘ od našeho nebeského Otce. Jestliže by naše jednání vycházelo z takových pohnutek, nemohli bychom se těšit z blízkého vztahu k Bohu ani mít užitek z věčných požehnání vlády Království.
19, 20. (a) Co měl Ježíš na mysli, když v souvislosti s „dary z milosrdenství“ varoval před ‚vytrubováním‘? (b) Co znamená, že naše levice nemá vědět, co dělá pravice?
19 Pokud máme správný postoj, budeme se řídit Ježíšovou vybídkou: „Když tedy dáváš dary z milosrdenství, nevytrubuj před sebou, právě jak to dělají pokrytci v synagógách a na ulicích, aby je lidé oslavovali. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ (Mat. 6:2) „Dary z milosrdenství“ byly příspěvky na podporu lidí v nouzi. (Přečti Izajáše 58:6, 7.) I Ježíš a jeho apoštolové měli společný fond, ze kterého dávali chudým lidem. (Jan 12:5–8; 13:29) Ježíšovo trefné vyjádření „nevytrubuj“ ukazuje, že když dáváme „dary z milosrdenství“, neměli bychom na to upozorňovat. Právě to totiž dělali židovští farizeové. Ježíš je označil za pokrytce, protože svou dobročinnost okázale dávali najevo „v synagógách a na ulicích“. ‚Měli svou plnou odměnu‘. Získali chválu od lidí a možná přední místo v synagóze vedle význačných rabínů. To ale bylo vše — od Jehovy nedostali nic. (Mat. 23:6) Jak tedy měli jednat Kristovi učedníci? Slova, která jim Ježíš řekl, platí i pro nás.
20 „Ale ty, když dáváš dary z milosrdenství, ať neví tvá levice, co dělá tvá pravice, aby tvé dary z milosrdenství byly vskrytu; potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí.“ (Mat. 6:3, 4) Ruce obvykle spolupracují. Když tedy nedovolíme, aby levá ruka věděla, co dělá pravá, nebudeme se snažit, aby o našich dobročinných skutcích věděli druzí, a to dokonce ani ti, kdo jsou nám tak blízcí, jak blízce spolupracuje levá ruka s pravou.
21. Co zahrnuje odměna od toho, který se „dívá vskrytu“?
21 Jestliže svou štědrost nebudeme stavět na odiv, budou naše „dary z milosrdenství“ vskrytu. Náš nebeský Otec, „který se dívá vskrytu“, nás pak odmění. Přebývá „vskrytu“, to znamená, že je lidským očím neviditelný. (Jan 1:18) Odměna od toho, který se „dívá vskrytu“, zahrnuje důvěrný vztah s ním, odpuštění hříchů a vyhlídku na věčný život. (Přísl. 3:32; Jan 17:3; Ef. 1:7) To je mnohem víc než chvála od lidí!
Važme si těchto cenných výroků
22, 23. Proč bychom si měli Ježíšových výroků vážit?
22 V Kázání na hoře lze bezesporu najít řadu duchovních drahokamů, které mají mnoho krásných plošek. Toto kázání obsahuje drahocenná slova, která nám i v dnešním světě plném problémů mohou působit radost. Pokud si těchto Ježíšových výroků vážíme a dovolíme, aby ovlivňovaly naše postoje a život, budeme šťastní.
23 Každý, kdo „slyší“ a „činí“ to, co Ježíš učil, získá požehnání. (Přečti Matouše 7:24, 25.) Buďme tedy rozhodnuti jednat v souladu s Ježíšovými radami. Dalšími jeho výroky z Kázání na hoře se zabývá poslední článek této série.
Jak bys odpověděl?
• Proč je důležité usmířit se s bratrem, který se urazil?
• Jak můžeme zabránit tomu, aby nás „pravé oko“ nepřivádělo ke klopýtání?
• S jakou pohnutkou bychom měli dávat?
[Obrázek na straně 11]
Usmířit se s křesťanem, který se urazil, je velmi důležité
[Obrázky na straně 12 a 13]
Těm, kdo radostně dávají, Jehova žehná