12. a) Čím se liší Ježíšův způsob uvádění odkazů na Hebrejská písma v Kázání na hoře od toho, jak to dělal obvykle, a proč? b) Co se můžeme naučit ze šestého použití výroku „Bylo řečeno“?

¹² Když Ježíš předtím citoval z Hebrejských písem, říkal: „Je psáno.“ (Matouš 4:4, 7, 10) Ale v Kázání na hoře šestkrát uvedl něco, co znělo jako výroky z Hebrejských písem, slovy: „Bylo řečeno.“ (Matouš 5:21, 27, 31, 33, 38, 43) Proč? Protože se odvolával na Písma vykládaná ve světle farizejských ústních podání, která protiřečila Božím přikázáním. (5. Mojžíšova 4:2; Matouš 15:3) To je zjevné z Ježíšova šestého a posledního odkazu v této řadě: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ “ Ale žádný mojžíšský zákon neříkal: „Nenáviď svého nepřítele.“ To říkali znalci Písma a farizeové. To byl jejich výklad zákona o lásce k bližnímu — k židovskému bližnímu a nikomu jinému.

16. Jaký židovský zvyk zbavoval přísahu významu a jaký postoj zaujal Ježíš?

¹⁶ Ježíš pokračoval v podobném duchu: „Opět jste slyšeli, že bylo řečeno lidem starých dob: ‚Nebudeš přísahat, aniž splníš‘. . . Já vám však říkám: Vůbec nepřísahejte.“ V té době Židé zneužívali přísahy a pronášeli mnohé přísahy ohledně maličkostí a neplnili je. Ale Ježíš řekl: „Vůbec nepřísahejte. . . Prostě ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ Jeho pravidlo bylo jednoduché: Mluv vždycky pravdu, abys nemusel své slovo zaručovat přísahou. Vyhraď si přísahy pro závažné věci. — Matouš 5:33–37; srovnej 23:16–22.