Jeruzalém — „Město velikého Krále“

Místo ‚Jehovova trůnu‘

4, 5. Jak David napomohl tomu, že Jeruzalém měl klíčovou úlohu v uskutečnění Božího záměru?

⁴ V 11. století př. n. l. Jeruzalém proslul po celém světě jako hlavní město národa, který žije v bezpečí, míru a pokoji. Za krále tohoto starověkého národa — Izraele — dal Jehova Bůh pomazat mladého Davida. David a jeho královští potomci, jejichž vláda sídlila v Jeruzalémě, začali sedět na „trůnu Jehovova kralování“ neboli na „Jehovově trůnu“. (1. Paralipomenon 28:5; 29:23)

⁵ Bohabojný muž David — Izraelita z kmene Juda — dobyl Jeruzalém, který obývali modlářští Jebusejci. Město se tehdy rozkládalo pouze na pahorku zvaném Sion, ale toto jméno se pro samotný Jeruzalém stalo synonymem. Za čas David přenesl do Jeruzaléma truhlu Boží smlouvy s Izraelem. Truhla byla umístěna ve stanu. Z oblaku nad touto posvátnou Truhlou mluvil Bůh o mnoho let dříve ke svému proroku Mojžíšovi. (2. Mojžíšova 25:1, 21, 22; 3. Mojžíšova 16:2; 1. Paralipomenon 15:1–3) Truhla byla symbolem Boží přítomnosti — Jehova byl totiž skutečným Králem Izraele. Ve dvojím smyslu je tedy možné říci, že Jehova Bůh panoval z Jeruzaléma.

6. Co Jehova slíbil o Davidovi a o Jeruzalému?

⁶ Jehova Davidovi slíbil, že království v jeho královské dynastii, kterou představoval Sion neboli Jeruzalém, nikdy nezanikne. To znamenalo, že Davidův potomek zdědí právo vládnout navždy jako Boží Pomazaný, tedy jako Mesiáš neboli Kristus.a (Žalm 132:11–14; Lukáš 1:31–33) Bible také ukazuje, že tento trvalý dědic ‚Jehovova trůnu‘ má vládnout nad všemi národy, nejen nad Jeruzalémem. (Žalm 2:6–8; Daniel 7:13, 14)

7. Jak král David podporoval čisté uctívání?

⁷ Jako marné se prokázaly pokusy sesadit Božího pomazaného, krále Davida. Ten naopak podmanil nepřátelské národy, a hranice Zaslíbené země dosáhly rozměrů, které stanovil Bůh. Tuto situaci David využil k podpoře čistého uctívání. Mnoho Davidových žalmů chválí Jehovu jako skutečného Krále na Sionu. (2. Samuelova 8:1–15; Žalm 9:1, 11; 24:1, 3, 7–10; 65:1, 2; 68:1, 24, 29; 110:1, 2; 122:1–4)

8, 9. Jak za vlády krále Šalomouna nastal rozmach pravého uctívání v Jeruzalémě?

⁸ Za vlády Davidova syna Šalomouna nastal velký rozmach Jehovova uctívání. Šalomoun posunul hranice Jeruzaléma směrem na sever a připojil k němu pahorek Moria (místo, kde dnes stojí Skalní dóm). Měl výsadu postavit na této vyvýšenině nádherný chrám ke chvále Jehovy. V Nejsvětější tohoto chrámu byla umístěna truhla smlouvy. (1. Královská 6:1–38)

⁹ Pokud izraelský národ plně podporoval uctívání Jehovy, které bylo soustředěno v Jeruzalémě, žil v míru. Tuto situaci překrásně popisuje Písmo: „Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se. . . . A v každém jeho kraji, všude kolem, pro [Šalomouna] nastal mír. A Juda a Izrael dále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem.“ (1. Královská 4:20, 24, 25)

10, 11. Jak archeologie potvrzuje to, co o Jeruzalému za vlády Šalomouna říká Bible?

¹⁰ Tuto zprávu o Šalomounově úspěšné vládě potvrzují archeologické nálezy. Profesor Yohanan Aharoni ve své knize The Archaeology of the Land of Israel (Archeologie izraelské země) napsal: „Bohatství, které ze všech stran proudilo na královský dvůr, a prosperující obchod . . . způsobily náhlou a zásadní revoluci v každé oblasti materiální kultury. . . . Změna v materiální kultuře . . . je patrná nejen na luxusních předmětech, ale zejména na keramice. . . . Kvalita hrnčířských výrobků a jejich vypalování se zlepšila k nepoznání.“

¹¹ Podobně i Jerry M. Landay napsal: „Za Šalomounovy vlády pokročila během tří desetiletí materiální kultura Izraele více než během předcházejících dvou staletí. V geologické vrstvě z doby Šalomounovy nacházíme zbytky monumentálních staveb, velkých měst s masivními hradbami, rozrostlé obytné čtvrti se skupinami pěkně vybudovaných příbytků bohatých obyvatel, kvantitativní skok v technické zdatnosti hrnčířů a v jejich výrobních postupech. Nacházíme také zbytky výrobků představujících zboží ze vzdálených míst, což jsou důkazy rozsáhlého mezinárodního obchodu a výměny zboží.“ (The House of David [Davidova dynastie])

Od pokoje ke zpustošení

12, 13. Jak došlo k tomu, že pravé uctívání v Jeruzalémě ustalo?

¹² Mír, pokoj a blahobyt v Jeruzalémě, městě, kde stála Jehovova svatyně, byly vhodným námětem modliteb. David napsal: „Proste o mír Jeruzaléma. Ti, kdo tě milují, město, budou bez starostí. Kéž mír trvá uvnitř tvého náspu, bezstarostnost uvnitř tvých obytných věží. Kvůli svým bratrům a svým druhům nyní promluvím: ‚Kéž je v tobě mír.‘ “ (Žalm 122:6–8) Šalomoun, který měl výsadu postavit v tomto pokojném městě nádherný chrám, se však nakonec oženil s mnoha pohanskými ženami. Ty ho na sklonku jeho života svedly k uctívání tehdejších falešných bohů. Toto odpadlictví mělo pro celý národ katastrofální důsledky, a jeho příslušníky připravilo o skutečný mír a pokoj. (1. Královská 11:1–8; 14:21–24)

¹³ V počátečním období vlády Šalomounova syna Rechoboama se vzbouřilo deset kmenů a vytvořilo severní království Izraele. Jeho obyvatelé však uctívali modly, a proto Bůh připustil, aby Asýrie toto království odstranila. (1. Královská 12:16–30) Centrem jižního dvoukmenného judského království byl i nadále Jeruzalém. Za čas se však od čistého uctívání odvrátili i obyvatelé Judy, a proto Bůh připustil, aby v roce 607 př. n. l. zničili toto vzpurné město Babylóňané. Sedmdesát let židovští vyhnanci trpěli jako zajatci v Babylóně. Potom jim Bůh projevil milosrdenství a oni se mohli vrátit do Jeruzaléma a obnovit pravé uctívání. (2. Paralipomenon 36:15–21)

14, 15. Jak po návratu Židů z vyhnanství v Babylóně získal Jeruzalém znovu klíčovou úlohu, ale co se změnilo?

¹⁴ Během těch 70 let, kdy bylo město opuštěné, zničené budovy určitě zarostly plevelem. Jeruzalémské hradby ležely v troskách, a v místech, kde kdysi stály brány a obranné věže, byly široké otvory. Židé, kteří se tam vrátili, však nepodlehli sklíčenosti. Na místě někdejšího chrámu postavili oltář a začali Jehovovi denně předkládat oběti.

¹⁵ To byl sice slibný začátek, ale obnovený Jeruzalém se už nikdy neměl stát hlavním městem království, v němž by na trůnu seděl potomek krále Davida. Židům naopak vládl místodržitel, kterého jmenovali dobyvatelé Babylóna, a Židé museli svým perským pánům platit daně. (Nehemjáš 9:34–37) Ale i přes to, že byl Jeruzalém takto „pošlapáván“, byl stále jediným městem na celé zemi, které mělo zvláštní přízeň Jehovy Boha. (Lukáš 21:24) A vzhledem k tomu, že byl střediskem pravého uctívání, představoval také Boží právo uplatňovat nad zemí svrchovanost prostřednictvím potomka krále Davida.

Okolní ctitelé falešných bohů se staví na odpor

16. Proč Židé, kteří se vrátili z Babylóna, přerušili obnovu Jeruzaléma?

¹⁶ Brzy po návratu z vyhnanství položili Židé základy nového chrámu v Jeruzalémě. Vyznavači falešných náboženství, kteří žili v okolních zemích, však poslali perskému králi Artaxerxovi pomlouvačný dopis, v němž tvrdili, že se Židé vzbouří. Artaxerxes proto zakázal další stavební činnost v Jeruzalémě. Kdybyste v tom městě tehdy žili, jistě byste si kladli otázku, co městu přinese budoucnost. Jak se ukázalo, Židé přerušili výstavbu chrámu a nechali se zcela pohltit svými hmotařskými zájmy. (Ezra 4:11–24; Ageus 1:2–6)

17, 18. Jakým způsobem Jehova zajistil, aby byl Jeruzalém obnoven?

¹⁷ Asi 17 let po tom, co se Židé vrátili z vyhnanství, poslal Bůh proroky Agea a Zecharjáše, aby smýšlení jeho lidu napravili. Židy to přimělo k pokání, a tak se znovu pustili do výstavby chrámu. Mezitím se králem Persie stal Dareios. Ten potvrdil nařízení krále Kýra, aby byl jeruzalémský chrám znovu vybudován. Dareios poslal národům, které žily v sousedství Židů, dopis, v němž upozorňoval, aby ‚si od Jeruzaléma udržovali odstup‘ a aby z královských daní poskytovali finanční podporu na dokončení stavby. (Ezra 6:1–13)

¹⁸ Židé chrám dostavěli ve 22. roce od svého návratu. Jistě chápete, že tento milník byl událostí, kterou bylo třeba oslavit s velkým radováním. Ale Jeruzalém a jeho hradby byly do značné míry stále v rozvalinách. Město potřebovalo, aby mu byla věnována pozornost, a té se mu dostalo „za dnů místodržitele Nehemjáše a kněze Ezry, opisovače“. (Nehemjáš 12:26, 27) Koncem pátého století př. n. l. byl Jeruzalém konečně zcela obnoven a stal se význačným městem starověkého světa.

Objevuje se Mesiáš!

19. Jakým způsobem Mesiáš uznal, že Jeruzalém má jedinečné postavení?

¹⁹ Přeskočme však nyní několik století a uvažujme o události světového významu, totiž o narození Ježíše Krista. Anděl Jehovy Boha sdělil Ježíšově matce, která byla pannou: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, . . . a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:32, 33) O mnoho let později pronesl Ježíš své známé Kázání na hoře, v němž řekl povzbudivá slova a dal rady k mnoha námětům. Své posluchače například vybízel, aby plnili své slavnostní sliby, které dali Bohu, ale aby byli opatrní a přísahy neskládali lehkovážně. Ježíš řekl: „Slyšeli [jste], že bylo řečeno lidem starodávných dob: ‚Nebudeš přísahat, aniž vykonáš, ale musíš splnit své slavnostní sliby Jehovovi.‘ Já vám však říkám: Vůbec nepřísahejte; ani při nebi, protože je to Boží trůn; ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále.“ (Matouš 5:33–35) Je pozoruhodné, že Ježíš uznával jedinečné postavení Jeruzaléma — postavení, které toto město mělo po celá staletí. Ano, Jeruzalém byl ‚městem velikého Krále‘, Jehovy Boha.

20, 21. K jaké náhlé změně došlo v postoji mnoha obyvatel Jeruzaléma?

²⁰ Na sklonku svého pozemského života se Ježíš obyvatelům Jeruzaléma představil jako jejich náležitě pomazaný Král. Na tuto vzrušující událost mnozí Židé reagovali radostným voláním: „Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově jménu! Požehnané je přicházející království našeho otce Davida!“ (Marek 11:1–10; Jan 12:12–15)

²¹ Za necelý týden se však zástupy nechaly jeruzalémskými náboženskými vůdci zmanipulovat proti Ježíšovi. Ten varoval, že Jeruzalém a celý národ ztratí příznivé postavení před Bohem. (Matouš 21:23, 33–45; 22:1–7) Ježíš například prohlásil: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:37, 38) V období Pasachu roku 33 n. l. byl Ježíš svými odpůrci nespravedlivě popraven za Jeruzalémem. Svého Pomazaného však Jehova vzkřísil a oslavil ho tím, že mu dal nesmrtelný duchovní život v nebeském Sionu. Z toho můžeme mít všichni užitek. (Skutky 2:32–36)

22. Na co se po Ježíšově smrti vztahuje mnoho zmínek o Jeruzalému?

²² Od té doby je možné většinu nesplněných proroctví o Sionu neboli o Jeruzalému uplatnit na nebeské uspořádání nebo na Ježíšovy pomazané následovníky. (Žalm 2:6–8; 110:1–4; Izajáš 2:2–4; 65:17, 18; Zecharjáš 12:3; 14:12, 16, 17) Řada výroků o „Jeruzalému“ nebo o „Sionu“, které byly zapsány až po Ježíšově smrti, mají zcela zjevně obrazný význam a nevztahují se na doslovné město nebo místo. (Galaťanům 4:26; Hebrejcům 12:22; 1. Petra 2:6; Zjevení 3:12; 14:1; 21:2, 10) Poslední důkaz toho, že Jeruzalém už není ‚městem velikého krále‘, přišel v roce 70 n. l. Tehdy totiž římská vojska Jeruzalém zpustošila, jak to prorokoval Daniel a Ježíš Kristus. (Daniel 9:26; Lukáš 19:41–44) Žádný z pisatelů Bible ani Ježíš nepředpověděli, že by pozemský Jeruzalém měl znovu získat zvláštní přízeň Jehovy Boha, jaké se kdysi těšil. (Galaťanům 4:25; Hebrejcům 13:14)