18. a) Jak Židé změnili zákon o lásce k bližnímu, ale jak proti tomu vystoupil Ježíš? b) Jak odpověděl Ježíš jistému zákoníkovi, který chtěl omezit jeho platnost, pokud jde o bližního?

¹⁸ V šestém a závěrečném příkladu Ježíš jasně ukázal, jak byl mojžíšský Zákon oslaben rabínským podáním: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ Ale já vám říkám: Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ (Matouš 5:43, 44) Psaný mojžíšský Zákon nevymezuje lásce žádné hranice: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojžíšova 19:18) Právě farizeové se tomu přikázání vzpírali a aby mu unikli, omezili pojem „bližní“ na ty, kteří dodržovali ústní podání. Proto, když Ježíš později jistému zákoníkovi připomněl příkaz ‚milovat bližního jako sebe‘, muž uhýbal: „Kdo je ve skutečnosti můj bližní?“ Ježíš odpověděl znázorněním o milosrdném Samaritánovi — staň se bližním tomu, kdo tě potřebuje. — Lukáš 10:25–37.

20. Jak Ježíš, místo aby odsunul mojžíšský Zákon, rozšířil a prohloubil jeho dosah a postavil jej na ještě vyšší úroveň?

²⁰ Když tedy Ježíš odkazoval na části Zákona a dodával: „Ale já vám říkám“, neodsuzoval mojžíšský Zákon a nenahrazoval jej něčím jiným. Ne, ale prohluboval a rozšiřoval jeho sílu tím, že ukazoval ducha, který za ním stál. Vyšší zákon bratrství posuzuje trvalou zlovůli jako vraždu. Vyšší zákon čistoty odsuzuje trvalé žádostivé myšlenky jako cizoložství. Vyšší zákon manželství zavrhuje lehkovážné rozvody jako cestu, která vede k cizoložným novým manželstvím. Vyšší zákon pravdy ukazuje, že omílání přísah je zbytečné. Vyšší zákon mírnosti odsouvá stranou odplatu. Vyšší zákon lásky volá po zbožné lásce, která nezná hranice.