LAMPA

Nádoba sloužící k vytváření umělého osvětlení. Má knot, který umožňuje hoření hořlavé kapaliny, jakou je například olej; díky vzlínavosti se do knotu kapalina vsakuje, a tak je živen plamen. Knoty se vyráběly ze lnu (Iz 42:3; 43:17), loupaného sítí nebo konopí. Kapalinou, která hořela ve starověkých lampách, byl obvykle olivový olej (2Mo 27:20), ale používal se také olej získávaný z pistácie terebintové.

Každá z pěti rozvážných panen, o nichž mluvil Ježíš ve svém podobenství, měla lampu a nádobku s olejem. (Mt 25:1–4) Muži, kteří přišli zatknout Ježíše, si také nesli lampy a pochodně. (Jan 18:3)

Domácí lampy byly obvykle hliněné, ovšem v Palestině byly objeveny i lampy bronzové. Kananejská lampa měla obvykle tvar talířku se zakulaceným dnem a svislým okrajem. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 952) Okraj byl na jedné straně poněkud sevřený, a na tom místě byl položen knot. Někdy byl okraj sevřený ve čtyřech rozích, a v tom případě mohly knoty ležet na čtyřech místech. V průběhu doby se tvary lamp poněkud změnily. Některé lampy byly uzavřené a měly jen dva otvory — jeden nahoře (blízko středu), ten sloužil k plnění nádoby olejem, a druhým byla hubička, která držela knot. Některé lampy měly naproti hubičce zahnuté ouško, někdy vodorovné, ale častěji svislé. Řekové a Římané často vyráběli lampy ve tvaru mýtických osob nebo zvířat, zatímco Židé vytvářeli lampy zdobené například vzorem v podobě vinných listů nebo svitků.

Starobylé miskovité lampy mívaly obvykle hnědé zabarvení. Jiné typy, které se vyráběly v prvním století n. l., měly různé barvy, například světle hnědou, oranžově červenou a šedou. Lampy z římské doby mívaly červenou glazuru.

Lampy, které se obvykle používaly v domácnostech a v jiných budovách, byly umísťovány ve výklenku ve zdi, na polici na zdi, na sloupu nebo byly zavěšené na šňůře a visely ze stropu. Někdy stály na hliněném, dřevěném nebo kovovém podstavci. Lampy umístěné na takových stojanech mohly osvěcovat celou místnost. (2Kr 4:10; Mt 5:15; Mr 4:21)

Nic nenasvědčuje tomu, že by v biblických dobách byly používány svíce, jaké známe dnes. Hořlavý vosk nebo tuk, z něhož jsou dnešní svíčky, zůstává v pevném stavu, dokud se nerozpustí v blízkosti plamene, zatímco v biblických dobách se používal tekutý olej na svícení. Proto není správné překládat hebrejské slovo ner a řecké slovo lyʹchnos slovem „svíce“, což často nacházíme v Kralické bibli, například u Joba 29:3 a Lukáše 11:33, kde moderní překlady (například He, KMS, Pa, NS) výstižně uvádějí „lampa“.

Použití ve svatyni. V izraelském svatostánku byl zlatý stojan na lampy, který se svým vzhledem lišil od stojanů, jež se obvykle používaly v domácnosti. Byl vyroben podle pokynů Jehovy Boha (2Mo 25:31), ozdoben střídavě knoflíky a květy, a po každé straně středové osy měl tři ramena, takže měl sedm držáků, v nichž byly umístěny malé lampy. V těchto lampách se používal jedině jemný vytlučený olivový olej. (2Mo 37:17–24; 27:20) Později dal Šalomoun vyrobit pro použití v chrámu deset zlatých stojanů na lampy a mnoho stojanů stříbrných. (1Kr 7:48, 49; 1Pa 28:15; 2Pa 4:19, 20; 13:11)

Jehova jako Lampa a Zdroj světla. Jehova je nejvyšším Zdrojem světla a vedení. David — potom, co byl vysvobozen z ruky svých nepřátel a z ruky Saulovy — prohlásil: „Jsi totiž moje lampa, Jehovo, a je to Jehova, kdo rozzáří mou tmu.“ (2Sa 22:29) V Žalmech je použito poněkud odlišné vyjádření: „Ty sám totiž rozsvítíš mou lampu, Jehovo“, přičemž o Jehovovi je zde řečeno, že to je on, kdo rozsvěcuje lampu, kterou si David nosí s sebou, aby si svítil na cestu. (Ža 18:28)

Ježíš Kristus. V nebeském Novém Jeruzalému, který viděl ve svém vidění apoštol Jan, ‚nebude existovat noc‘. Toto město nepotřebuje sluneční ani měsíční světlo, protože je přímo osvěcuje sláva Jehovy Boha, stejně jako světelný oblak, který Hebrejci označovali slovem Šekina, osvěcoval Nejsvětější ve starověkém svatostánku a chrámu. (3Mo 16:2; srovnej 4Mo 9:15, 16.) A Beránek, Ježíš Kristus, je jeho „lampou“. Toto „město“ bude osvěcovat svým duchovním světlem národy, obyvatele „nové země“, a bude jim tak poskytovat vedení. (Zj 21:22–25)

Králové z Davidova rodu. Jehova Bůh dosadil na izraelský trůn krále Davida, a David se pod Božím vedením prokázal jako moudrý vůdce národa. Proto byl označován jako ‚lampa Izraele‘. (2Sa 21:17) Jehova ve své smlouvě o království, kterou uzavřel s Davidem, slíbil: „Tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“ (2Sa 7:11–16) Dynastie neboli rodová linie panovníků, kteří byli potomky Davida a Šalomouna, tedy byla pro Izrael jako ‚lampa‘. (1Kr 11:36; 15:4; 2Kr 8:19; 2Pa 21:7)

Když byl král Sedekjáš sesazen z trůnu a odveden do Babylóna, aby tam zemřel, zdálo se, že tato „lampa“ zhasla. Jehova se však své smlouvy nevzdal. Pouze nechal tento trůn neobsazený, „dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo“. (Ez 21:27) Ježíš Kristus, Mesiáš, ‚syn Davidův‘, zdědil tento trůn navždy. A tak Davidova ‚lampa‘ nikdy nezhasne. Ježíš je tedy věčnou lampou, protože má Království navždy. (Mt 1:1; Lk 1:32)

Boží slovo. „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst“ (Mt 4:4), a proto jsou Boží přikázání jako lampa, která Božím služebníkům osvěcuje cestu v temnotě tohoto světa. Žalmista prohlásil: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ (Ža 119:105) Král Šalomoun řekl: „Vždyť přikázání je lampa, a zákon je světlo, a kárání ukázňováním jsou cestou života.“ (Př 6:23)

Apoštol Petr kdysi viděl, jak se splnilo mnoho proroctví, která se vztahovala na Ježíše Krista, a byl osobně přítomen Ježíšovu proměnění na hoře. Mohl tedy říci: „Proto máme prorocké slovo ještě jistější; a činíte dobře, jestliže mu věnujete pozornost jako lampě, která svítí na temném místě, dokud se nerozední a nevyjde denní hvězda, ve vašem srdci.“ (2Pe 1:19) Křesťan byl tudíž vybídnut, aby nechal své srdce osvěcovat světlem Božího prorockého slova. To mu pak bude poskytovat spolehlivé vedení, „dokud se nerozední a nevyjde denní hvězda“.

Boží služebníci. V roce 29 n. l. přišel Jan, syn kněze Zecharjáše, a oznamoval: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mt 3:1, 2; Lk 1:5, 13) Izrael se odklonil a přestal poslouchat Zákon, a Jan byl poslán, aby kázal pokání a poukazoval na Božího Beránka. Podařilo se mu obrátit mnoho izraelských synů zpět k Jehovovi, jejich Bohu. (Lk 1:16) Proto Ježíš o Janovi řekl: „Ten člověk byl hořící a zářící lampou a vy jste byli po krátký čas ochotni velmi se radovat v jeho světle. Ale já mám větší svědectví než Janovo, neboť právě ta díla, která mě pověřil můj Otec dovršit, ta díla sama, která dělám, vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec.“ (Jan 5:35, 36)

Ježíš také řekl svým služebníkům: „Jste světlo světa. Město nemůže být utajeno, jestliže leží na hoře. Lidé rozsvěcují lampu a nestaví ji pod odměrný koš, ale na stojan, a ona září na všechny v domě. Podobně ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Mt 5:14–16) Boží služebník by si měl vážit důvodu, proč mu bylo toto světlo dáno, a měl by si uvědomit, že by bylo naprosto pošetilé a velmi nebezpečné, kdyby nechtěl být jako lampa a nechtěl by tímto světlem svítit.

Jiné způsoby obrazného použití. Lampa znázorňuje to, co člověk nezbytně potřebuje, aby si mohl svítit na cestu. Této metafory používá přísloví, které ukazuje rozdíl mezi člověkem spravedlivým a člověkem ničemným: „Právě světlo spravedlivých se bude radovat; ale lampa ničemných — ta bude uhašena.“ (Př 13:9) Světlo spravedlivých je stále jasnější, ale bez ohledu na to, jak zdánlivě jasně svítí lampa ničemných, a jak úspěšná se proto zdá jejich cesta, Bůh se postará o to, aby takový člověk skončil v temnotě, kde jeho noha zcela jistě klopýtne. Tak to dopadne s člověkem, který svolává zlo na svého otce a na svou matku. (Př 20:20)

To, že něčí ‚lampa je uhašena‘, také znamená, že takový člověk nemá žádnou budoucnost. Jiné přísloví říká: „Pro nikoho špatného se totiž neprokáže být budoucnost; samotná lampa ničemných lidí bude uhašena.“ (Př 24:20)

Když Bildad tvrdil, že Job jistě skrývá nějakou tajnou ničemnost, prohlásil o ničemném člověku: „V jeho stanu se jistě zatmí světlo a bude v něm uhašena jeho vlastní lampa.“ Potom Bildad v debatě pokračuje a dodává: „Nebude mít mezi svým lidem žádné další pokolení a žádné potomstvo.“ O Šalomounovi bylo řečeno, že bude lampou, kterou Bůh dává jeho otci Davidovi; z tohoto hlediska tedy může ‚zhasnutí lampy‘ znázorňovat skutečnost, že člověk nebude mít žádné potomstvo, které by převzalo jeho dědictví. (Job 18:6, 19; 1Kr 11:36)

Oko člověka je v obrazném smyslu „lampou“. Ježíš řekl: „Lampou těla je oko. Jestliže je tedy tvé oko prosté [upřímné; zaměřené jedním směrem; zaostřené; štědré], celé tvé tělo bude jasné; je-li však tvé oko ničemné, bude celé tvé tělo temné.“ (Mt 6:22, 23, Rbi8, ppč) Oko je jako lampa, protože slouží tělu k tomu, aby člověk při chůzi neklopýtal a aby do ničeho nevrážel. Ježíš měl ovšem na mysli ‚oči srdce‘ (Ef 1:18), což je patrné z kontextu jeho slov.

V knize Přísloví 31:18 je o dobré manželce řečeno, že „její lampa za noci nezhasíná“. Tím je obrazně vyjádřeno, že pilně pracuje až do noci, a že dokonce vstává ještě před úsvitem, aby v práci pokračovala. (Srovnej Př 31:15.)

Podle Přísloví 20:27 „dech pozemského člověka je Jehovovou lampou, pečlivě prohledávající všechny nejvnitřnější části břicha“. Tím, co člověk ‚vydechuje‘ neboli čemu dává průchod — ať to jsou výroky dobré, nebo špatné —, dává najevo neboli jakoby osvětluje, jakou má osobnost, tedy jakým člověkem je uvnitř. (Srovnej Sk 9:1.)

[Vyobrazení na straně 1077]

Starověká lampa ozdobená stylizovanou menorou