V díle Království si zachovávejme „prosté“ oko

NĚMECKÁ demokratická republika (NDR), jež byla také známá jako východní Německo, se stěží dožila zralého věku. Jedenačtyřicet let její existence skončilo 3. října 1990, kdy bylo její území, přibližně o rozloze Libérie nebo státu Tennessee ve Spojených státech, včleněno do Spolkové republiky Německo, jíž se dříve říkalo západní Německo.

Opětovné sjednocení dvou německých států znamenalo nesmírné množství reforem. Tyto dvě země kdysi rozdělovala nejen státní hranice, ale také hranice mezi ideologiemi. Co to všechno znamenalo pro tamější lid a jak se změnil život svědků Jehovových?

Wende, revoluce, k níž došlo v listopadu 1989 a která opětovné sjednocení umožnila, následovala po čtyřech desetiletích striktního socialismu. Bylo to období, v němž byla činnost svědků Jehovových zakázána, a byly doby, kdy na ně doléhalo tvrdé pronásledování.a Když v NDR nastala svoboda, bylo obyvatelstvo zachváceno vlnou euforie. Radostné vzrušení však pominulo a mnozí lidé pocítili zmatek i zklamání a byli připraveni o své iluze. Ukazuje se, že spojování svou německých států v jeden sociální, politický a ekonomický celek je nelehký úkol.

Podle zvláštní zprávy „162 Tage Deutsche Geschichte“ (162 dnů německých dějin) v časopise Der Spiegel panovala po znovusjednocení všeobecná obava z nezaměstnanosti, z inflace a ze zvyšování nájemného. „Vystačí mi důchod?“ ptali se mnozí lidé v bývalé NDR. A co bydlení? „Po celé NDR se staré budovy rozpadají a celé ulice se stávají neobyvatelnými.“ Znečištění životního prostředí dosáhlo hrozivé úrovně.

Jak se v tomto období bouřlivých sociálních a ekonomických přeměn v bývalé NDR daří svědkům Jehovovým?

Stále upírají zrak správným směrem

Svědkové Jehovovi mezi sebou nemají žádné ideologické hranice. Ať žijí na Východě, nebo na Západě, mají stejnou víru, jež je založena na Bibli. I když v jejich okolí dochází k sociálním proměnám, většina svědků Jehovových si zachovává duchovní vyrovnanost tím, že intenzívně upírají oči na svůj prvořadý úkol, totiž na službu Jehovovi. Proč je to nezbytně nutné?

Protože „scéna tohoto světa se mění“. (1. Korinťanům 7:31) Jeden křesťanský starší k tomu říká, že kázání v době zákazu před Wende vyžadovalo odvahu; naučilo svědky spoléhat se na Jehovu a vyškolilo je v zacházení s Biblí. Nyní však „musíme být opatrnější, abychom se nedali odvrátit hmotařstvím a úzkostnými životními starostmi“.

Svoboda a pokrok se často posuzují z hlediska hmotné úrovně. Mnozí lidé v této části Německa mají dojem, že si musí vynahradit čas, který ztratili, nebo snad zábavy, o které kdysi přicházeli. Je to vidět, když se autem projíždí k jihu městy a vesnicemi v Duryňsku a Sasku, po vozovkách dlážděných kočičími hlavami. Vozovky asi budou potřebovat opravu, obydlí jsou skromná, ale jaké je tam množství satelitních antén! Lidé se dají snadno svést k domněnce, že bezpečí a štěstí vyplývají z toho, že lidé mají všechno, nač oko pohlédne. To je opravdu nebezpečná past!

V Kázání na hoře mluvil Ježíš o tom, že je nebezpečné věnovat nepatřičnou pozornost hmotným věcem a úzkostným životním starostem. „Přestaňte si střádat poklady na zemi,“ varoval. Dodal: „Lampou těla je oko. Jestliže je tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné.“ (Matouš 6:19, 22) Co tím chtěl říci? Prosté oko je zaostřené, přenáší do mysli jasné obrazy. Pro duchovní oko, které je prosté, zůstává obraz Božího Království neustále jasný. Jestliže je tedy křesťan rozhodnut zachovat si prosté oko, jasně zaměřené na Boží Království, a odsunout do pozadí úzkostné starosti, pomáhá mu to zachovat si duchovní rovnováhu.

Názorným příkladem může být to, co zažili jedni manželé v saském městě Zwickau. Zájem o Bibli projevili v době Wende. Jejich podnikání sice vyžadovalo velmi mnoho času, ale přesto vyhradili duchovním věcem první místo a účastnili se všech křesťanských shromáždění. „Z hlediska našeho podnikání si ten čas nemůžeme dovolit,“ připustili, „ale duchovně to potřebujeme.“ To je skutečně moudré rozhodnutí.

Podívejme se také na jednu rodinu z Plavna, rovněž v Sasku. Manžel byl hodinářem, byl to mistr svého řemesla a měl vlastní živnost. Po Wende se prudce zvýšilo nájemné za jeho provozovnu. Co bude dělat? „Stálo by to moc peněz, a já jsem poznal pravdu proto, abych pro ni žil.“ Přestěhoval se tedy do provozovny, jež byla sice na méně výhodném místě, ale bylo za ni nižší nájemné. Ano, tento hodinář velmi rychle poznal, co to znamená zachovat si prosté oko.

Někteří lidé na to ovšem přišli příliš pozdě. Jeden křesťanský starší se domníval, že nově zavedené hospodářství volného trhu poskytuje slibné vyhlídky, a pustil se do podnikání. Cestující dozorce ho laskavě nabádal, aby kvůli svým obchodním závazkům nepřišel o své duchovní smýšlení. Žel, právě to se však stalo. Za několik měsíců se tento bratr zřekl postavení staršího. Později napsal: „Každému bratrovi, který se snaží získat služební výsady, bych z vlastní zkušenosti radil, aby se nepouštěl do vlastního podnikání.“ To neznamená, že by samostatné podnikání bylo pro křesťana nesprávné. Ale ať už podnikáme, nebo ne, pokud věnujeme přílišnou pozornost ekonomickým starostem, můžeme se bezděčně stát otroky bohatství. Ježíš ukázal, k čemu to vede: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne.“ (Matouš 6:24) Německý básník Goethe prohlásil: „Nikdo není zotročen beznadějněji než ti, kdo se chybně domnívají, že jsou svobodní.“

Jestliže se ocitneme v doslovné bouři, musíme snad přimhouřit oči nebo si je musíme po stranách chránit rukama, abychom stále viděli svůj cíl. Jestliže se kolem nás odehrávají prudké změny v oblasti politické, hospodářské nebo sociální, musíme se soustředit, abychom stále viděli svůj duchovní cíl. Jak si počínají někteří křesťané, aby si v díle Království zachovali prosté oko?

Činnost související s Královstvím vzrůstá

Svědkové po celé bývalé NDR věnují kazatelské činnosti více času než kdy dříve. V uplynulých dvou letech se množství času stráveného v kazatelské službě zvýšilo o 21 procent. Výsledkem je prudký, 34procentní vzrůst v počtu domácích biblických studií. A počet pravidelných průkopníků je nyní čtyřnásobný ve srovnání s počtem před pouhými dvěma lety. Jiní lidé si dělají starosti a naříkají si, ale těch více než 23 000 křesťanů v bývalé NDR situaci zvládá tím, že si zachovávají prosté oko. To přispívá k úžasnému vzestupu činnosti související s Královstvím. — Srovnej Jozua 6:15.

Rozšíření činnosti znamená, že o území na jihu, kde žije většina svědků, je dobře postaráno. Mnohá místní jména jsou známá z dějin. Kdo má zálibu v porcelánovém nádobí, rozpozná, že z Míšně, města nedaleko Drážďan, pochází porcelán, který patří k nejjemnějšímu na světě. Míšeň je nyní domovem asi 130 zvěstovatelů Království. Nebo se podívejme na Výmar, „kulturní středisko Německa“. Uprostřed města je památník Goetha a Schillera, který svědčí o důstojném spojení Výmaru s těmito dvěma spisovateli a na který jsou mnozí tamější obyvatelé hrdí. Dnes může být Výmar hrdý na to, že má přes 150 zvěstovatelů dobré zprávy.

Na severu je však situace velice odlišná; je tam méně zvěstovatelů a sbory jsou od sebe vzdálenější. Charakteristický je zde nedostatek pracovních příležitostí. Mnozí lidé, kteří mají zaměstnání, jsou vystaveni tlaku, aby zůstávali v práci přesčas, a tak si práci udrželi. Jeden bratr, který na severu slouží jako kazatel plným časem, vysvětluje: „Dokud byla naše činnost zakázána, potřeboval každý bratr Jehovovu pomoc v kazatelské službě, ale najít práci nebylo obtížné. Nyní je situace opačná. Kázat můžeme svobodně, ale potřebujeme Boží vedení, pokud jde o zaměstnání. Na takovou změnu si mnozí musí zvyknout.“

Mají zvěstovatelé radost, že mohou kázat častěji? Wolfgang zastává názor: „Je daleko lepší, jestliže týž zvěstovatel pracuje ve stejném obvodu znovu a znovu. Lidé k němu získají důvěru a jsou sdílnější.“ Obyvatelé bytů také „již nejsou v rozpacích, když se ve dveřích mluví o náboženství a mohou to zaslechnout kolemjdoucí. Náboženství již přestalo být námětem považovaným za tabu.“ Ralf a Martina s tím souhlasí. „Rádi pracujeme ve svém obvodu častěji. Můžeme poznat lidi osobně, a také jsme nadšeni tím velkým výběrem literatury, kterou máme k dispozici.“

Vděčnost za naši literaturu

Ralf a Martina si především cení knihy Jak vznikl život? — Evolucí, nebo stvořením? Ukázalo se, že se tato kniha stala vynikající pomůckou ke studiu Bible pro lidi, kteří v bývalé NDR přijali ateismus. Ralf a Martina také toužili po nějaké kratší publikaci, která by obsahovala podobnou látku. „Měli jsme nesmírnou radost, když byla na oblastním sjezdu ‚Nositelé světla‘, který se konal v Drážďanech, vydána brožura Does God Really Care About Us? (Skutečně se Bůh o nás stará?). Byly tím vyslyšeny naše modlitby.“

Mnozí lidé, kteří nejsou svědky, začínají obdivovat publikace, které vydává Watch Tower Society. Jedna lektorka, která působí v oboru společenského vzdělávání, vyjádřila ve svém dopise z července 1992 „hlubokou úctu a nejvřelejší díky“ za publikace, které používá k přípravě svých přednášek. Jedna paní v Rostocku přijala v lednu 1992 od dvou sester, které přišly k jejím dveřím, knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji. Kanceláři odbočky v Německu napsala: „Patřím k luteránské církvi. K činnosti organizace svědků Jehovových mám tu největší úctu. Se vší rozhodností prohlašují, že člověk již nemůže existovat bez Božího vedení.“

Kolik duchovního vedení poskytly svým členům církve křesťanstva? Uznávaný list Die Zeit z prosince 1991 v jednom komentáři uvedl, že se luteránská církev sice „nějaký čas těšila ze slávy jakožto matka pokojné revoluce, ale zdá se, že její popularita rychle klesá“. Jeden představitel luteránské církve si skutečně posteskl: „Život v systému volného trhu lidé mylně považují za ráj.“ Jeden člen církve v Magdeburku písemně požádal o informaci. Proč? „Celá léta jsem se nedůvěřivě usmíval,“ napsal tento pán, „ale nyní jsem pevně přesvědčen, že tento svět prožívá své poslední dny a že nás v blízké budoucnosti postihnou velké těžkosti.“ — 2. Timoteovi 3:1–5.

Výstavba napomáhá růstu

Před Wende nebyly v NDR sály Království povolené. Nyní jsou nezbytné; jejich výstavba je přednostním úkolem. To je další oblast pravého uctívání, v níž dochází k značným změnám. Ze zkušenosti jednoho bratra je patrné, jak rychle tyto změny postupují.

V březnu 1990, pouhých několik hodin poté, kdy byli svědkové Jehovovi uznáni zákonem, byl jeden bratr vyzván, aby promluvil ke skupině svědků; poprvé v životě tehdy použil mikrofon. Sbor, s nímž je spojen, zasvětil o dva a půl roku později zcela nový sál Království. Do konce roku 1992 bylo pro šestnáct sborů postaveno sedm sálů Království. Projektuje se výstavba více než třiceti dalších sálů, a také krásného sjezdového sálu.

Oči upřené k Božímu Království

„Krátce po Wende,“ vyjádřil se jeden křesťanský starší, „mnozí lidé zavrhli Bibli. Jejich nadějí se stala nová vláda, která slibovala, že se poměry konečně zlepší.“ Splnila se jejich naděje? „Během dvou let svůj názor změnili. Lidé s námi nyní souhlasí v tom, že lidské vlády nemohou nikdy způsobit pokoj a spravedlnost.“

Velké zástupy lidí jásaly nad zánikem striktního socialismu v NDR a lidé s nadšením vítali to, co považovali za zlatý úsvit západní ideologie. Byli však zklamáni. Bez ohledu na to, jaká vláda je u moci, svědkové Jehovovi si zachovávají prosté oko, pevně upřené k Božímu Království, které září jako hvězda na nebi. Tato naděje nikdy nepřinese zklamání. — Římanům 5:5.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 26]

Svědkové v Německu využívají své svobody k tomu, aby se stále více věnovali činnosti související s Královstvím